Až přijde kocour (1963)

Pozorovat života cvrkot, to je vždycky zábava; a i legrace, když má člověk lidi rád...
(....a ještě větší, když člověk lidi rád nemá)

(Ředitel zastřelí čápa)
učitel Robert: „Vrahu.“
Ředitel: „Já a vrah? Blázínku.“
Marjánka: „Stejně jste mordýři.“
Kastelán Oliva: „Nemaj’ rádi rozepjatá křídla. Ještě štěstí, že nám žádný nerostou.“

Vycpávání je jistě zajímavá práce, jenomže dnes už ji nepotřebujeme. Už nemusíme zabíjet zvířata jenom proto, abychom z jejich kůže dělali učební pomůcky. Copak není lepší zachytit jejich život, jejich krásu ve filmu nebo na fotografii? Jenom se podívejte na toho chudinku, jak na nás hloupě civí (a vy na něj), nebo si představte vycpaného Mourka, že by tu dřepěl se skleněnými kukadly...!

Ředitel: "Kdo by to byl řekl: Takový na pohled docela obyčejný kocour, a přitom..."
Školník: "...je to taková potvora."
Ředitel: "Hlídejte ho dobře, anarchistu!"

Úvodní a závěrečné motto

Komentář:

Velice zdařilé podobenství o moci, o přetvářce a o nenávisti k pravdě. Ozdobou (nebo spíš zvláštností) filmu je vskutku originálně pojatá obrazová stránka.

Tak to je ten náš Mourek, kocour-anarchista, pod jehož čarovným pohledem zabarvují se lidé podle svých pravých povah... Je to legrace, když nemáš lidi rád!