Řeka (1933)

"Ve dne bojovníci, v noci dravci. I ukázal člověk svou druhou tvář - tvář noci, tvář zloby. Toužil po krvi!"

"Vy všichni, když jste se rozběhli do přírody, jste viděli velké, malé stromy, malé, velké květiny, jak klidně, svorně rostly vedle sebe, protože všecky měly dost místa. Vemte si příklad z přírody; neodcizujte se jí, protože v přírodě všecko žije tím nejspravedlivějším zákonem, a taky vy musíte v životě žít i tak, jak se žije v přírodě: svorně vedle sebe, slabí vedle silných. Pomahejte si s důvěrou, nekřivděte, nezáviďte - všichni máte dost místa na světě - a mějte se rádi; láska je tím nejkrásnějším zákonem v přírodě. A po letech, ti z vás, kdo se zatoulají do světa, budou se rádi vracet k těm, k nimž patří, a třeba by to bylo jen na chvíli..."

Komentář: Jeden z neprávem opomíjených světových unikátů českého filmu. Jednoduchý příběh, který trochu připomíná našeho malého posázavského Moby Dicka (téměř osudový zápas se štikou), je zarámován do tklivých poetických obrázků života na venkově (nádherně primitivního), do lesů a vod, do čistoty bosého lidu i letní přírody.