Tři přání (1958)

pohádkový dědeček: "Víš, to máš tak, milej Petře, každá pohádka je v podstatě krutá; tu a tam někoho odmění za dobrej skutek, ale jinak: co je jí do lidí? Já přece nemohu odstranit všechny křivdy na světě, abys ty mohl být spokojený."

Petr: "Ale kdyby každý, rozumíte, dědo, kdyby každý vždycky a všude promluvil otevřeně..."

dědeček: "Psst!"

Petr (šeptem): "...tak si u nás za pár let všichni žijeme jako v pohádce."

dědeček: "Začíná ti to myslet, chlapče, a já tu začínám být zbytečný."

Petr: "Ale právě naopak, dědo, právě teď je vás nejvíc zapotřebí."

dědeček: "A to je právě tvůj největší omyl, hochu. Jsou věci, které zázraky nevyřeší."

Petr: "Jaký já býval charakter, dokud jsem chodil pěšky...!"