Monty Python a Svatý Grál (1974)
1. vesničan: Kdo to je?
2. vesničan: Nevím, určitě král.
1. vesničan: Proč?
2. vesničan: Není od hnoje.
Vesničan: Protestuju proti tomu, že se mnou jednáš jako s podřazeným.
Artuš: Inu, jsem král...
Vesničan: Král? Velmi pěkné... Jak ses k tomu dostal? Vykořisťováním dělníků? Vyznáváním zastaralého imperialistického dogmatu, které navěky zpečeťuje ekonomické a sociální rozdíly v naší společnosti? Má-li jednou dojít k pokroku...
Artuš: Jsem Artuš, král všech Britů...
Vesničanka: Čí král? Netušila jsem, že máme krále; jsme snad autonomní kolektiv...
Vesničan: Obelháváš sama sebe: žijeme v diktátu; v samozvěčněném absolutismu, kde dělnická třída...
Artuš: Kdo je váš pán?
Vesničanka: Nemáme pána.
Artuš: Cože?!
Vesničan: Říkal jsem to: jsme anarchosyndikalistická komunita...
Artuš: Přikazuji ti mlčet!
Vesničanka: "Přikazuji"! Kdo si myslí, že je?
Artuš: Jsem váš král!
Vesničanka: Já tě nevolila.
Artuš: Králové se nevolí!
Vesničanka: Jak ses tedy stal králem?
Artuš: Jezerní víla vyzdvihla svou paží oděnou do zlatem protkávaného aksamitu Excalibur nad vodní hladinu a určila tak, že já, Artuš, se z Boží vůle stávám jeho nositelem. Proto jsem váš král!
Vesničan: Poslouchej, na divných ženských, které se rochní v loužích a rozdávají meče, vládní systém nestojí. Nejvyšší výkonná moc vychází z mandátu lidu, ne z nějaké podvodní obřadné frašky.
Artuš: Mlč!
Vesničan: Nemůžeš přece mít nejvyšší výkonnou moc jen proto, že po tobě nějaká pod-vodnice hodila meč!
Artuš: Zmlkni!
Vesničan: Kdybych já brousil po okolí a tvrdil, že jsem císař, protože mi nějaká zmoklá slepice přihrála šavli, zabásli by mě!
Artuš: Zmlkneš už!
Vesničan: To je násilí zakořeněné v systému! Pomoc, chtějí mě umlčet!
Artuš: Chátro nevolnická...!
