Týden v tichém domě (1947)

Tak opuštěný,

tak opuštěný tu sním o poesii střechy,

já musel ven

z těch čtyřech stěn,

které jsou bez útěchy.

Tak samoten,

tak samoten jsem tu jen se svým stínem,

až přejde mrak,

tu luna pak

se zjeví za komínem;

ta luna, jež nás oklame

tváříc se, že se stydí,

tvář ukáže

a přitom lže

tak, jak dovedou lidi.

Jen tvařte se tak nevinně,

když k štěstí lež vám stačí;

z těch maškarád

stesk na mne pad

a je mi hořko k pláči.

- Když se tak na to dívám, věř, hned bych utek.

- Kam bys chtěl, prosím tě, utíkat? Jinde máš chamraď ještě horší.