Týden v tichém domě (1947)
Tak opuštěný,
tak opuštěný tu sním o poesii střechy,
já musel ven
z těch čtyřech stěn,
které jsou bez útěchy.
Tak samoten,
tak samoten jsem tu jen se svým stínem,
až přejde mrak,
tu luna pak
se zjeví za komínem;
ta luna, jež nás oklame
tváříc se, že se stydí,
tvář ukáže
a přitom lže
tak, jak dovedou lidi.
Jen tvařte se tak nevinně,
když k štěstí lež vám stačí;
z těch maškarád
stesk na mne pad
a je mi hořko k pláči.
- Když se tak na to dívám, věř, hned bych utek.
- Kam bys chtěl, prosím tě, utíkat? Jinde máš chamraď ještě horší.