Útěk z planety opic (1971)
Kornelius (při pohledu z kopce na noční světla velkoměsta): "Jako hvězdy na nebi. Není to krásné?"
Zira: "Ano ... odsud."
Zira: "Smrdí to tu člověčinou."
Kornelius: "Ale ne, to je jen zápach nafty a leklých ryb."
Zira: "A to člověk potřebuje naftu, aby mohl zabíjet ryby?"
Kornelius: "Nemáš je moc ráda, viď?"
Zira: "Koho? Lidi? Za život jsem jich poznala stovky, ale jenom třem z nich jsem opravdu důvěřovala."
Komentář: Tyto fantazijní příběhy o planetě opic jsou všechny skvělé, protože ukazují člověka v jeho pravých barvách a v nezkrášleném světle, nejlépe očima zvířat, tedy pro lidstvo nelichotivě. O to víc trpím, když slyším český dabing, jenž je tak blbý, jako kdyby měl potvrdit, že člověk opravdu zdegeneroval a bude za tři sta let nahrazen inteligentními opicemi. Celý realizační tým, od herců až po režiséra, např. nedovedl rozlišit, že "condensed grape juice" není žádná absurdní "kondenzovaná grepová šťáva", nýbrž docela obyčejná šťáva hroznová (anglicky "grape"), tedy víno! To je opravdu degenerace. Už aby lidstvo vskutku oněmělo a bylo opicemi zahnáno do klecí, kam po právu patří.
Filmu samému bych vytkl dosti směšnou teorii tzv. "infinitezimální regrese", jíž se tu vysvětluje, dosti neobratně, možnost cestování časem. Doktor Hasslein zde vysvětluje spíše optické zákony perspektivy než nějakou alespoň příbuznou teorii časoprostoru. To je jedna směšnost. Druhým, a již myslím překonaným, nesmyslem je mylná představa o etologii primátů, podle níž jsou gorily "militantní troubové", orangutani "rádoby vědečtí blbci" a šimpanzi "mírumilovní intelektuálové". Ve skutečnosti jsou ze všech tří zmiňovaných druhů lidoopů právě šimpanzi ti nejagresívnější a gorily jsou naopak nejmírnější.
Odkaz na literární předlohu:
