Lidé na kře (1937)
Zatracené cigarety! Člověk je jejich otrok.
Ale nikotin podněcuje mozek, který začne znásobeně pracovat.
A tu vidím, jaký jsem ubohý neschopný býložravec.
- Hanko, řekni mi: Máš ho ráda?
- Je to můj přítel.
- Přítel? Je-li to někdo, s kým trávíme noci, pak je to milenec.
- No ano, třebas. Ale už se to neříká.
- Neříká se to, ovšem. V tom slově byl závazek do budoucna, do celého života.
Přítel - to slovo neslibuje nic a k ničemu nezavazuje... ani k věrnosti. Jdi, couro!
- Ubohé děti... Děti jsou nevinné. Byly dobré, dobře se učily.
Chyba je tedy v nás, kteří jsme dali této generaci život;
kteří jsme vyvolali tuhle nešťastnou dobu.
- Je úpadek. Strhl je proud.
- Má být útěchou pro mne, že ty moje děti jsou právě takové jako tisíce jiných?
Všecko se před mýma očima rozkládá, hnije, páchne.
A já tu stojím, ruce svislé, a nemohu jim dát žádné opory.