Škola základ života (1938)

Profesor Lejsal: "Člověk, když má dozor na chodbě, aby pořád stál nad těmi kluky jako policajt."

Profesor Bartoš: "No, on někdy nad nimi stojí policajt."

Profesor Lejsal: "Co jste povídal?"

Profesor Bartoš: "Že někdy místo vychovatele stojí nad žáky - policajt."

Profesorka přírodopisu Suchánková:

"To není učení - to je krocení divé zvěře."

Profesor Kolísko čte Benetkovu domácí školní kompozici na volné téma:

CO SE MI NELÍBÍ NA STŘEDNÍ ŠKOLE - Nelíbí se mi především, že naše střední škola vychovává učené mloky. "Mloku, nadři letopočty, nauč se zpaměti slovíčka, poučky a pravidla a budeš uznán dospělým." Myslícímu člověku je z toho špatně, kdežto učenlivý prosťáček slaví triumfy. Mezi katedrou a lavicemi je propast. Studenti vidí v mnohých profesorech spíše nepřátele než vychovatele. Jsme nuceni soukat do sebe naučné slovníky; samostatný úsudek se potírá.

"Básník se chtěl stát menším a ještě menším..." aneb "Štěstí; co je štěstí? Muška jenom zlatá."

(úryvek z básně Dědův odkaz od Adolfa Heyduka)

"Dnešní mládež nemá v sobě kouska citu.

Studenti, vy nejste studenti, vy jste barbaři!

Muška jenom zlatá..."

Profesorský sbor:

- Dnešní mládež nemá trochu studu.

- Kdepak, těm chybí smysl pro ušlechtilost a vznešenost.

- Dnešní generace je bez citu.

"Maminko, mámo, šel bych rád

na chvilku k vám si zaplakat..."

Film nabízí zajímavou detailní studii tváře tehdy devatenáctileté Věry Gabrielové v roli septimánky Máni Hájkové

Komentář: Což o to, humorné to většinou je - až na to věčné školní ponižování a urážení a šikanování od pánů profesorů, to už moc k smíchu jaksi není. Škola zde určitě není "institucí blahodárnou", jak hlásá úvodní titulek. Ke konci vidíme dokonce ještě jiný nepěkný obrázek, totiž jeden z názorných příkladů kolektivismu: Roztržitý a do svého podivného uzavřeného světa čísel ponořený profesor Koďousek je tu obviňován, že zapříčinil vyloučení jednoho žáka, protože se zdržel v hlasování. Ale obvinění by snad mělo padnout především na hlavy té většiny, která aktivně hlasovala pro vyloučení, nikoli na hlavu stranou stojícího jedince! Podobných učebnicových příkladů nejhnusnějšího kolektivismu zde vůbec najdeme tolik (a to i mezi studenty - "Musíš být solidární."), že z toho kolikrát až mrazí.

Zajímavosti:

Úvodní humorný dějepisný výklad žáka Krákory o Janu Lucemburském (že "kdykoli slyšel o nějaké bitvě, hned tam jel a vypíchl si oko - takže neviděl.") je převzata z fejetonu Jaroslava Haška "O historii". Ostatně, kdo zná podrobně Haškovo dílo, tomu budou i mnohé jiné scény z jiných českých komedií připadat silně povědomé - natolik ovlivnil tento náš spisovatel celý pozdější český humor!

Když septimán Holous beze slov výhrůžně ukazuje třídnímu šprtovi a udavači Krhounkovi na papíře namalovanou černou ruku, aby mlčel, Krhounek se právem zděsí, protože "Černá ruka" (La Mano Negra) byla údajná tajná anarcho-teroristická organizace, založená (nejspíš samotnou vládou) v 80. letech 19. století v jižním Španělsku.

Ve filmu zazní ještě jedno jméno, které má spojitost s Černou rukou: Jerez de la Frontera ("Neví, kdy byla svedena bitva u Jerez de la Frontera!" stěžuje si profesorka dějepisu. - Jedná se mimochodem o rekonkvistu z r. 1231); v tomto andaluském městě se konala poprava sedmi údajných členů Černé ruky.