Ryba na suchu (1942)

Ryba: "Mezi námi je velikej rozdíl, pane Tichý. Pravda je, že oba taháme z vody; jenomže já ty lidičky vracím k životu, kdežto vy ty ubohý ryby smažíte a tím je vydáváte mučednický smrti!"

Tichý: "Možná že toho vašeho zachráněného čeká také hodně trápení."

Ryba: "Zlej člověk si život nebere - ten ho druhejm jen otravuje."

Inženýr Pánek: "Vždyť ta regulace přinese lidem dobro!"

Ryba: "Ta regulace zničí poslední kousek krásný boží přírody. Však ona se jednou příroda vymstí za to věčný opravování!"

Anči: "Nebudou povodně a záplavy, tatínku."

Ryba: "To si ještě povíme, jestli budou nebo nebudou. Když to Hospodina jednou dopálí, sešle na zem takovou povodeň, že se nezachrání ani blecha!"

Inženýr Pánek: "Pane Rybo, vy přece zachraňujete ty lidičky z dobrého srdce. Nemyslíte, že by bylo lépe zařídit věci na světě tak, aby všichni lidé měli plné ruce práce a aby na skákání do vody vůbec ani nepomyslili?"

Ryba: "He he. To přeci není možný. A vůbec: jděte mi z očí!"

Komentář: Bývalý převozník se brání regulaci své milované řeky spíše jen z marnivé touhy dosáhnout počtu sta zachráněných tonoucích, kteří v záhybech jejích meandrů hledají poslední rozloučení se světem. Stává se tak komickou figurkou, která se brání pokroku (Povšimněme si přitom, že se píše rok 1942 a že to tedy nejsou žádní komunisté, kdo se dopouští ekologických škod ve jménu pokroku lidstva, jak se dnes tvrdí!). Jeho známý profesor mu dokonce vyčítá, že se tím vzpírá pánubohu! To je velice milé: tím je totiž nepřímo řečeno, že lidstvo je vlastně bohem a kdo mu odporuje, ten tudíž odporuje samému Bohu! To je však velice škaredý a velice choromyslný projev nadutého anthropocentrismu! - A dále: inženýr Pánek promlouvá do duše labilnímu účetnímu majícímu sklony k sebevraždě, že prý "muž se nemá bát pracovat a musí se rvát se životem". To je také velice pochybné: 1.) zaměstnání účetního je přece také práce, 2.) copak je život náš nepřítel, že se s ním musíme prát? - Přímo hrůzostrašně vyznívají potom inženýrova slova, že "zregulujeme nejen řeku, ale i všechen život". To už zní jako výhrůžka a jsou to, lidužel, i slova prorocká, jejichž obsah se do puntíku naplňuje. - Celý film je jedna velká humanistická odpornost. Nezachraňují ho ani nahoře vypsané dobré hlášky. Pan Ryba je vposled nedůsledný: zachraňuje lidi před utopením, čímž si zároveň pěstuje i ničitele posledního koutku divoké přírody. Měl by jako Timón Athénský spíše lidem hlavy pod vodu strkat.