Nájemník (1976)

Kněz odříkávající morbidní mši za zesnulou: "Simono Choulová, Bůh tě vzal k sobě, tak jako pastýř shání své ovečky do ohrady na sklonku dne. Co může být přirozenějšího, co je větší útěchou? Není to snad největší naděje nás všech, že přijdeme ke stádu; že nás čeká život na věčnosti, ten pravý život, zbavený všech světských starostí, ve věčném blaženství před tváří Všemohoucího, jenž skrze Ježíše Krista pro nás zemřel na kříži; jenž shlíží na nás, ubohé smrtelníky, naplněný láskou, nekonečně milosrdný, na nemocné, trpící, na umírající? Ano, umírající. Ledový hrob - a v něm se obrátíš v prach, z něhož jsi vzešel. Jen kosti zůstávají. Červi vyžerou oči, rozleptají rty, ústa, zalezou ti do uší, zalezou ti do chřípí, tělo shnije až do nejvnitřnějších zákoutí a bude vydávat nepříjemný puch. Ano, Kristus vstoupil na nebe a přidal se k zástupu andělů božích. Ale ne k takovým, jako jsi ty! Tobě patří nejnižší hřích, který ti dává pouze tělesné uspokojení. Jak se opovažuješ mě trýznit a smát se mi zde u mého hrobu! Taková drzost! Co děláš zde, v mém chrámu? Patříš na hřbitov! Budeš zapáchat! Budeš zapáchat jako hnijící mrtvola u cesty! Vpravdě ti říkám: Nikdy nevejdeš do mého království!"

Máte potíže se sousedy? Dnes se vztahy se sousedy mohou někdy zkomplikovat. Začíná to maličkostmi a pak to nabude velkých rozměrů.

Stello, říkal jsem si... takový zub... zub je kus z nás, ne? Je to jako... část našeho já. Vzpomínám si, jak bylo v novinách: Kdosi přišel při nehodě o ruku a chtěl ji pohřbít. Chtěl ji zakopat na hřbitově. Úřady mu to nepovolily. Ruku spálili a bylo to. Uvažuju, jestli mu odmítli dát i popel. A jakým právem? Řekni mi: v jaké chvíli přesně... člověk přestane být to, co si myslí, že je? Když mi usekneš ruku, říkám: "Já a moje ruka." Usekneš mi druhou ruku, říkám: "Já a moje dvě ruce." Vyjmeš mi žaludek, ledviny -- tedy kdyby to bylo možné -- a budu říkat: "Já a mé vnitřnosti." Vnitřnosti... Chápeš? A když mi usekneš hlavu, budu říkat "já a moje hlava"? Nebo "já a moje tělo"?

Jakým právem si moje hlava říká já? Jakým právem?

Srovnej: "Myslí ve mně jen má hlava, nebo ještě něco víc?" (Josef Čapek: Psáno do mraků)

Chlapeček pláče, protože mu uplavala lodička... Trelkovski (vzteky bez sebe vlepí mu facku): "Ty spratku!"