Nájemník (1976)

Kněz odříkávající morbidní mši za zesnulou:
"Simono Choulová, Bůh tě vzal k sobě, tak jako pastýř shání své ovečky do ohrady na sklonku dne. Co může být přirozenějšího, co je větší útěchou? Není to snad největší naděje nás všech, že přijdeme ke stádu; že nás čeká život na věčnosti, ten pravý život, zbavený všech světských starostí, ve věčném blaženství před tváří Všemohoucího, jenž skrze Ježíše Krista pro nás zemřel na kříži; jenž shlíží na nás, ubohé smrtelníky, naplněný láskou, nekonečně milosrdný, na nemocné, trpící, na umírající? Ano, umírající. Ledový hrob - a v něm se obrátíš v prach, z něhož jsi vzešel. Jen kosti zůstávají. Červi vyžerou oči, rozleptají rty, ústa, zalezou ti do uší, zalezou ti do chřípí, tělo shnije až do nejvnitřnějších zákoutí a bude vydávat nepříjemný puch. Ano, Kristus vstoupil na nebe a přidal se k zástupu andělů božích. Ale ne k takovým, jako jsi ty! Tobě patří nejnižší hřích, který ti dává pouze tělesné uspokojení. Jak se opovažuješ mě trýznit a smát se mi zde u mého hrobu! Taková drzost! Co děláš zde, v mém chrámu? Patříš na hřbitov! Budeš zapáchat! Budeš zapáchat jako hnijící mrtvola u cesty! Vpravdě ti říkám: nikdy nevejdeš do mého království!"

Máte potíže se sousedy? Dnes se vztahy se sousedy mohou někdy zkomplikovat. Začíná to maličkostmi a pak to nabude velkých rozměrů.


Stello, říkal jsem si... takový zub... zub je kus z nás, ne? Je to jako... část našeho já. Vzpomínám si, jak bylo v novinách... kdosi přišel při nehodě o ruku a chtěl ji pohřbít. Chtěl ji zakopat na hřbitově. Úřady mu to nepovolily. Ruku spálili a bylo to. Uvažuju, jestli mu odmítli dát i popel. A jakým právem? Řekni mi... v jaké chvíli přesně... člověk přestane být to, co si myslí, že je? Když mi usekneš ruku, říkám: "já a moje ruka." Usekneš mi druhou ruku, říkám: "já a moje dvě ruce." Vyjmeš mi žaludek, ledviny -- tedy kdyby to bylo možné -- a budu říkat: "já a mé vnitřnosti." Vnitřnosti... Chápeš? A když mi usekneš hlavu, budu říkat: "já a moje hlava"? Nebo "já a moje tělo"? Jakým právem si moje hlava říká já? Jakým právem?



Chlapeček pláče, protože mu uplavala lodička... Trelkovski (vzteky bez sebe vlepí mu facku): "Ty spratku!"

Komentář:

Taky máte potíže se sousedy? Tak si dejte pozor, abyste nedopadli jako tragičtí hrdinové a hrdinky tohoto až téměř surrealistického příběhu! Dnes se totiž vztahy se sousedy mohou někdy zkomplikovat. Začíná to maličkostmi a pak to nabude velkých rozměrů, takže to potom skoro vypadá, jako kdyby se proti vám všichni spikli a chtěli vás dohnat k sebevraždě. Jenže oni to nedělají schválně, to je to nejhorší! Kdyby to ti lidé dělali aspoň naschvál, aby jim misantrop mohl něco pěkného od plic říct, obořit se na ně hrubě, vynadat jim, zabít je...! Ale oni nejsou tak odporní schválně, oni jsou prostě takoví už od přírody. Základní chybou je samozřejmě společné bydlení pod jednou střechou, ve stejné ulici, obci, zemi, planetě... - to nikdy a nikde nedělá dobrotu. Jenže kde vzít dneska tu správnou odlehlou samotu - a hlavně: dovolili by vám vůbec ostatní těšit se z ní?



Zajímavost:

Psík domovnice se jmenuje Mirza. Je to dost vhodné jméno pro psa, protože je to hvězda v souhvězdí Velkého psa.