Sňatky z rozumu (1968)

- Pan Dynbír píše pod pseudonymem, že?

- Ano. Používám pseudonym Bolemír Noc. Dynbír se jaksi do poezie nehodí. Dynbír znamená řídké pivo. A potom, zní to vůbec tak nějak právovárečně.

Pan Smolík má právo vyslovit svůj nesouhlas s mými bídnými verši. Já však mám také právo vyslovit svůj nesouhlas s tímto světem. Považuji za nesmyslnou a krutou tu slepou vůli, která žene svět kupředu a nás s ním. A nic, ani vaše slova pohoršení, mě neosvobodí ze zajetí démona pustoty a rozervanosti, který mě vězní.

- Co vy o tom soudíte, pane doktore?

- Doufám, že démon rozervanosti nevyrve pana Dynbíra z této společnosti a že ho nerozkmotří s jeho prvotřídním krejčím.

Je na světě něco zbytečnějšího než stará panna? I tady ta rozvrzaná židle je k něčemu dobrá. Člověk si na ni sedne a odpočine si. Ale k čemu je stará panna? Holka, která nikomu není dost dobrá, aby si z ní udělal kuchařku, pradlenu a aby mu zahřívala postel.

Každá veš si najde svého všiváka! Každá svině svého kance.

Páni nahoře jsou vždycky dobře informováni. Jde o politiku, jemnostpaní. A politika je vždycky předem smluvená hra, k níž jsme my, obyčejní smrtelníci, nebyli přizváni. Proto se nestarejme o nic než o to, jak co nejpříjemněji strávit svůj čas.

- Přišla jsem na to, že se o lásce proto tolik mluví a píše, aby se zapomnělo, že vlastně není a že je to všechno tak ošklivé. Ano, je to ošklivé, když se děvče vdá. Ale když to jinak nejde, co my zmůžeme? A člověk si zvykne. Všichni jsou stejní. A na všechny si zvykneš. Haničko, já ti přísahám při všem, co mi je svaté, že to je jenom zvyk. A nikdo se nevdává z lásky, to všechno je taková vymyšlenost.

- Není. Taková veš nebo svině, ty se vdávají z lásky, protože by to jinak nedělaly. Ovšem u zvířat je to jednodušší, tam se nechce věno.

Antonín Dvořák: Co je to za hulváta? Kdo to tam tak bouchá, proč?

- To je soused, asi je to na něho příliš hlučné, mistře.

- Hudba, že ho ruší? Hudba? Tomu se taky říká člověk... Tak ať bouchá, barbar!