Andělé všehomíra (1999)

Ocitl jsem se ve světě cvoků. Byl jsem máklej, cáklej, blem-blem, bzum-bzum; věčně na startu, věčně na konečné - samotář z povolání.

- Beatles jsou nýmandi, blbečci, nevzdělanci z doků.
- Pořád lepší než Hitler.
- Na Hitlera mi nesahej! Áda věděl, co dělá; proto chtěl zlikvidovat blázny, jako jste vy.

Býval jsem bubeník. Teď už ani neuzvednu paličky. Bubnování zní jako kroky dozorce.

Teď se snaží přiblížit blázince domácímu prostředí. - Asi proto, že doma je to dneska jako v blázinci.

Člověk má sedm životů - jako je dnů v týdnu. V tomhle životě je neděle.

Snažím se proměnit ve druhou odmocninu ze dvou; pak se zmocníme tajemství, které obrátí jejich svět v prach; smetu je z povrchu zemského a začne nový soud.

- Myslíš, že byl Ježíš duševně chorý?
- Ne, ale kdyby se objevil teď, zavřou ho do cvokárny.

- Trpíš schizofrenií, a ta má hluboké kořeny v duši národa - vezmi si všechnu tu víru v elfy, duchy, strašidla a trolly - to je jen rozštěpení osobnosti.
- Za moje šílenství může NATO: narodil jsem se v den, kdy naše země vstoupila do NATO. Každý rok protestují komunisti proti mým narozeninám.
- Nepřeháníš?
- Ne, je to prašť jako uhoď - blázinec a společnost. Naše bludy držíte na uzdě silnými dávkami léků, jež vážou proteiny a ovlivňují signály vysílané do mozku, a národy se před šílenstvím ve světě brání zbraněmi. Svět je duševně chorý člověk - šílený, rozpolcený, bludná představa. Proto tvrdím, že vstupem do NATO ratifikovala vláda chaos v mé hlavě.


Znáte tu historku o Marcu Polovi? Číňani, jež navštívil, přikrývali čaj talířkem, což je logické, talířek sloužil k tomu, aby čaj nevystydl. Při zpáteční plavbě sebou ovšem loď tak házela, že se talířek dostal pod šálek a od té doby tam zůstal. V naší kultuře je spousta věcí jen z nedorozumění.

- Nepůjdeme na pohřeb?
- Já ne. Co bych tam dělal? Pro mne je všechno jeden nepřetržitý pohřeb. Kdybys měl vyprovázet všechny pacienty, nehneš se z kostela. Navíc mě pohřby nudí.
- Neděláme jen to, co nás baví.
- Nikam nejdu. Je tu prostě o jednoho blázna méně.
- Takhle nemluv! Před bohem jsme si rovni - i když jsme nemocní. Jsme andělé - andělé všehomíra.
- Nech si ty žvásty! Boha nezajímáme my, ani nikdo jiný. Je mrtvý. Nietzsche ho zabil.
- Jak to udělal?
- Jedinou větou. Řekl: "Bůh je mrtev," a lidem bylo jasné, že to tak je.
- Pétur byl náš přítel. Byli jsme přátelé.
- Kecy! To, že jsme přátelé, dokazuje, že žádné přátele nemáme.
- Jenže my jsme taky lidi. Vezmi si ty, již sedí v parlamentu: takových je jako much - ale lidi, jako my, potkáš jen tady, na Útesu.
- Přestaň s těmi nesmysly! Lidi! Neznám nic odpornějšího. My nejsme lidi, jsme těkavé stíny. Smrt! Mluvíš o smrti, o pohřbech, o přátelství! Pěkné žvásty! Když umřeme, ušetříme prachy našemu zdravotnictví. Jestli chceš potěšit daňové poplatníky, oběs se!
- Jsi příšerný nacista.
- Já vím, že Áda nechal zabíjet duševně choré - ale dělal jen to, co plno lidí potají schvaluje.

Tahle zeď se může zbořit; ale zdi mezi mnou a světem se nezboří, s těmi nic neotřese, i když nejsou pouhým okem vidět.

Sny - na jejich dně cítíme nemilosrdný tlak skutečnosti.

Ne, nejsem mrtvý; odešel jsem na moře. Pluji po modrém moři, kde žije můj otec. Tady nejsou žádné kvóty; tady, v hlubinách věčnosti, ležím studený a sám; slyším, jak stromy šelestí.