Vrať se do hrobu (1989)

Víš, co se mi na tobě nelíbí?
Ty se pořád tváříš, jako bys měl nějaký názor.
Ale my přitom nevíme, jaký.


Víťa:
Poslechni si tuhle blbost:
"
Valná většina maturující mládeže již našla zodpovědný přístup k životu,
existuje však ještě nejméně padesát procent těch,
kteří životní zodpovědnost teprve hledají.
" -
Slyšíš tu blbost? Tohle bych nenapsal, ani kdyby mě mučili.

Žijeme hrozně! Hrozně žijeme! Jano, copak tohle je nějakej život? Takhle sis ho představovala? Vynes odpadky - přines prachy - vyzkoušej děti - odpadky ven - děti domů - jdi do práce - nakup cestou z práce - vydělávej, angažuj se - vynes odpadky. To odporný pinožení se, stereotyp, šeď, nuda, námaha po něčem, co tě vlastně vůbec nezajímá, marná snaha o něco, co je ještě marnější, nervozita. Když jsme byli mladší, tak jsme si představovali, že to bude všechno jinak. Jano, přiznej se, že víc než láska tě daleko víc zajímá maso na svíčkovou a nová polička do kuchyně. Vždyť my už se vůbec nedokážeme spontánně radovat, z blbostí, odvázat se, udělat něco prostě jen tak, bez důvodu, bez příčiny, prostě jen tak, třeba... vylízt na strom!

Dolů! Okamžitě dolů! Ten strom je chráněnej! Celej park je chráněnej! Všechno je tady chráněný!

A proto musím konstatovat, že výsledek mého průzkumu je nejednoznačný. Valná většina maturující mládeže již našla zodpovědný přístup k životu, existuje však ještě nejméně padesát procent těch, kteří životní zodpovědnost teprve hledají. -- No..., rád bych ještě dodal, že naše mládež je v jádru poctivá, že je zdravá... a že je... zdravá... poctivá... -- Několikrát jsem byl vyzván, abych řekl svůj názor; abych se projevil. O naší mládeži bych vám rád něco řekl: Není zas tak úplně poctivá, zas tak úplně zdravá, ale samozřejmě že to má od nás. Tak mě napadá, jestli místo ní bychom neměli zkoumat nás... No jo, prostě z nich vyrostou stejný blbci jako jsme my!