Poslední bohém (1931)
Policajt: Ukažte papíry!
Hašek: Papíry... Tady. (podá mu rukopisy místo legitimace)
Policajt: Tak žádnou legraci, jo!
Hašek: Jakou legraci? Jste chtěl papíry.
Policajt: To je nějaká čmáranice.
Hašek: Pardon, to jsou spisy Jaroslava Haška!
Policajt: Vy jste spisovatel? Vypadáte spíš jako nějakej vandrák... Co vám šeptal ten kluk?
Hašek (s klukem na zádech): Máte mi vlézt taky na záda.
Franta Sauer (v roli tajného policisty Firnádla): Já znám Haška velmi dobře. Co ten člověk se nám toho naprováděl...!
Hašek: Lidstvo se musí od nejútlejšího věku vystříhat alkoholu. Jak by to vypadalo, když už by nemluvňata cucala z flašek slivovici? Piják je nejhroznějším zjevem lidské společnosti, a každý mravně vyspělý člověk si musí před takovým individuem odplivnout. Co já jsem se už před sebou naplival...
Hašek: Hele, pan Pes! Copak my: my dva se vždycky dohodnem, víš, ale lidi nám nerozuměj.
Kdybych měl křídla, letěl bych dnes,
letěl bych já a můj chlupatý pes
do modré dálky, za černý les,
daleko od lidí, já a můj pes.
Prašivý život je, pokud vím,
u nás i u lidí životem psím,
když se den jeden nevyčasí,
máme psí počasí.
Ty pes a já pes bez peněz dnes
zajdem jak sluníčko za černý les,
skryjem své duše nevěřící,
skryjem své duše pod borovicí.
Společnou máme, věru, víru,
uděláme díru do vesmíru,
dokážem světu, co je tu nás,
psina že je jen špás.
Kvíčala: Jsme na mizině!
Hašek: Tak to já vystupuju z firmy.
Kvíčala: Jé, tak teď jsem úplnej chudák!
Hašek: Tak to si pamatuj, Lojzo, že já chudý lidi nenávidím! A dokud si nepomůžeš, tak se ke mně, chudino, nehlas!
Hostinský: Pane Hašek, zaplaťte!
Hašek: Člověče, vy nemáte vůbec žádnej poměr k duševní práci. "Zaplaťte, poplaťte, vyplaťte!" To jsou samý tragédie, člověče. Když mi přijdete s takovou tragédií, jak mám napsat něco veselýho!
Zdravý člověk vypadá vždycky distingovaně. Podívejte se na mě: není to na mně vidět?
Hašek: Milostivá paní vypadá báječně, tak svěže a tak mladě jako kopretinka...
Hašek: Pan velkostatkář, to je člověk k pohledání (oni ho taky pořád někde hledaj); to je hospodář (on je pořád po hospodách)!
Hašek: To je polívčička! A ty nudličky! Jedna jako druhá (třetí by se tady ale už nenašla)! To je jídélko! To je z hovězí hlavy, tohle! To muselo napadnout jen vás, milostivá paní.
- To je přece strašný člověk!
- Ale, paní dvorní dodavatelová, my jsme ho nepozvali, on se sem vetřel, jako by mezi nás patřil.
- Paní jenerálová, s tím personálem je vždycky takové trápení...
Haškův "reelní podnik" neboli NEJVĚTŠÍ ŠVINDL SVĚTA.
- Pane spisovateli, co to zas provádíte?
- Poklona, pane komisaři, já tady studoval lidskou hloupost a zvědavost.
Kvíčala: To je marný, Jardo, jak ty na něco šáhneš, tak je to malér a vždycky to bídně skončí.
Hašek: Lojzo, v tom Sarajevě já nebyl.
- Ty si nadavala šarži "hulvate"! Tys tu nadavku vmetl do tvarže sveho pržedstaveneho!
- Poslušně hlásím, pane hejtmane, že jsem tuto nadávku vmetl v tvář sobě samému, protože pan cá ká kaprál byl za dveřmi na chodbě.
- Ale on jest pržesvědčen, že tym hulvatem mínil jeho.
- Nó a to jest právě to patalogické, pane hejtmane. Račte uvážit, že kdybyste například vy sám zařval v cimře: "Vole!" a já meškal na chodbě, tedy bych nikdy nevztahoval tuto nadávku na sebe, vyloučeno, naopak byl bych lojálně přesvědčen, že jste tím volem vy.
A ještě jednou Saša Rašilov jako Hašek a Franta Sauer jako tajný policista
Odkaz:
Odkazy na další hlášky:
Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952)
Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955)
Další související odkaz:
