Podobizna (1947)

Roman: "Co je mi platné, že mi svítí hvězdy do duše, když mi teče voda do bot."
Profesor: "Milý Romane, když někomu svítí hvězdy do duše, musí se dívat na ně, a ne dolů na kaluže. To by se ti mohlo stát, že zvedneš hlavu a hvězdy jsou pryč. A tma v duši je pak zlá. Varuj se toho, co se líbí této společnosti. To by byl tvůj konec. Varuj se módních obrázků. Umělec musí mít trpělivost. Já vím, ono to svádí spoléhat na svůj talent a malovat co se líbí pro peníze. Ale tím se talent hubí, ubíjí a z umění se stává řemeslo, šablona, nic. Čekej, trp a pracuj. Jsi tím povinen svému nadání. Druhé nech, ať zatím hrabou peníze."



Malíř Šimon Jordán vidí vlastní hrob a na něm nápis:
ŠIMON JORDÁN, MALÍŘ
KÉŽ MU BŮH ODPUSTÍ,
ŽE VOLIL RADĚJI KONEC S HRŮZOU,
NEŽ HRŮZU BEZ KONCE.


První Martinovo setkání s podobiznou

Martinův živý sen

- Umělec bohem nadaný. - To jsem já! Píší o mně v novinách! - Silný talent, pronikavá individualita, štětec hodný starých mistrů ... překvapila nás neuvěřitelná věrnost a podoba originálu... - a tady: Chvála vám, umělče, dovedeme vás ocenit, proslavte sebe i nás! - Nu, co tomu říkáš?
- Já nevím. Zdá se mi, že píšou hezky - tak pochvalně. To asi stálo peněz, co?
- Jak to myslíš?
- Podle mého rozumu, čím větší chvála, tím bývá dražší.

"Jsou malíři, kteří sedí a namáhají se s obrazem třeba i několik měsíců. Takový člověk, podle mne, není umělec - to je prostě dříč. Génius tvoří snadno, rychle."

- Společnost je špatná - a ty se jí obdivuješ.
- Nebuď bláhová! Mají peníze, proto se snažím mezi ně dostat. Když jim chci prodávat, musím se jim přizpůsobit, musím vypadat jako jeden z nich; co si o nich myslím, to je něco jiného.
- No, jen aby to byla pravda...





"Ničil to, co sám nedovedl."
(Tak to většinou chodí se všemi ničiteli...
- poznamenává Misantrop)


Odkaz na autora předlohy: