Okouzlená (1942)

"Opona je v divadle jediná pravá iluze, protože když se zvedne, bývá obyčejně zklamání."

Byla jsem vílou,

s tichým potokem jsem hvězdy milovala,

květiny, sestry v lese hlubokém

ráda jsem k tanci zvala

a lidí jsem se bála.

Až jednou přišel smutný cizí muž,

se mnou se stala změna.

Ústa měl krásná a krutá jak nůž,

i zvukem jeho jména

chvěji se okouzlena.

Láska je víc než polibek,

do hlubin je to sladký pád;

láska, můj pane, všechno je,

co nemohu ti dát...

"Co jsi to učinil? Ona přece není člověk jako my! Je to víla, lidská vášeň ji zabije!"

Komentář: Začátek vypadal skvostně, hlavně díky ochotnické scéně s téměř smrtelnou Lenčinou vášní k divadelnímu umění, naprosto skvěle a úchvatně zahranou Natašou Gollovou, ale další děj a konec se zvrhly v pitomý ženský románek pro slaboduché. Žel, ani scénář není příliš původní; vlastně až na pár podrobností téměř kopíruje hru Racek od A. P. Čechova, přičemž postava a osudy okouzlené Lenky jsou velice podobné Čechovově Nině, která si říkala Racek.