Divá Bára (1949)

Farář: "Nechci ti brát, co je na tobě zdravé a přirozené, radím ti dobře: hleď se trochu přizpůsobit lidem; i když nechceš, stále je něčím dráždíš, mají tě tak málo v lásce, stále tě jen pozorují, víš to sama."
Bára: "Důstojný pane, co já se o tom všem napřemýšlím, ale nakonec stejně nevím, co mám vlastně dělat."
Farář: "Například nechoď se koupat do Škaredého jezera."
Bára: "Proč? Je tam tak krásně a ticho, když svítí měsíc..."

"On tě miluje? Co je to?"

- Slyšela jsi někdy, že by třeba laňka nebo pěnkava nebo jiný boží tvor sám se sprovodil ze světa?
- Ty buď šťastná, že nemusíš být nešťastná.
- Myslíš, že budu jednou taky tak hezky nešťastná?

- Co je ti k smíchu, ty čertice?
- Ale že u toho tak čarujete. Ten lík by přece pomohl i bez toho.

Co chcete? Já za nic nemůžu! Copak si myslíte, že dobytče uhyne, když se na ně člověk podívá? Nebo že smrt zastavíte pálením kořínků? Ale vy věříte na čáry, jako by už někomu pomohly. Kdejakou neplechu na mne svést, to umíte všichni. To vám nevadí, že jsem divá, jak říkáte, jen když hodně unesu.

- Copak jsem opravdu jiná, horší než ostatní? Důstojný pane, jsem opravdu tak špatná a zlá, jak říkají?
- Jsi jiná, děvenko, to je pravda. Jsi hodná a především to máš v hlavě v pořádku. Takhle je psáno v Kralické bibli: "Život i smrt jsou v moci jazyka. Ohavnosti jsou Hospodinu rtové lživí. Ale ti, již činí pravdu, líbí se jemu."

Čerte! Čerte! Ukaž se! Čerte! Čerte!


Myslivec:
"Komu z vás Bára ublížila?"
Vlček: "Rouhá se pánubohu."
Myslivec: "Tak? A to říkáte vy, který máte plná ústa božích přikázání? Proč se jimi neřídíte? Svatouškové, pámbíčkáři, modloslužebníci prolezlí vztekem a lží! Pověrčivost, závist a zášť, to je vaše víra, naděje a láska!"

Komentář:

Divá Bára je nezkažené dítě přírody, vysmívá se pověrám, nebojí se pánaboha, blesku, čerta ani hluboké vody, dělá si co chce a říká lidem pravdu do očí, čímž si u nich nemůže vysloužit nic jiného než ostouzení, závist a zášť... Divá Bára je snad jediný film, který překonává literární předlohu. Nejen proto, že se mimořádně povedl, ale má to ulehčeno také tím, že podle mého názoru - názoru možná ojedinělého a kacířského - neuměla Božena Němcová vůbec psát a s námětem si ani zdaleka neporadila tak dobře jako tento film, který je doslova nabit tak překrásnými obrazy, až srdéčko plesá. Vynikající je také hudba nesoucí se jakoby v romantizujícím duchu Wagnerových operních ouvertur. V lecčem připomene jiné dva filmy: Riefenstahlové Modré světlo a našeho Jana Cimburu.