Florenc 13,30 (1957)

- Netlačte se na mne, člověče!

- Neříkejte mi "člověče"! Já u vás nejsem žádný "člověk"!

Vypravěč: A tak slovo dá slovo a lidé ještě před chvílí zcela pokojní si vypovídají nesmiřitelné nepřátelství, jemuž se říká "cestovní společenství".

Hele, nelezou mně do malýho vápna, nemám to rád!

Jen si dej, hošíčku! Co hodíš za kravatu, to ti nikdo nevezme, a když se uchlastáš, tvoje věc, co je mi do toho, jsem neutrál, do cizích věcí nos nestrkám. Jen si dej, moulo!

Slušného člověka aby jeden hledal v pravé poledne s lucernou. Každý jenom kouká, jak by toho druhého napálil, využil, okradl...

Komentář: Na tuto veselohru se asi nejvíc hodí tento Aristotelův výrok z Politiky: "Obecně platí, že spolužití a společenství ve všech lidských věcech je obtížné. Svědčí o tom již společenství spolucestujících. Téměř všichni se nepohodnou a znepřátelí se navzájem pro běžné maličkosti." - Tolik moudrý antický filosof. V této naší optimistické komedii se ovšem spolucestující nakonec dohodnou a jako jeden muž tlačí společně porouchanou "škodověnku" a porouchané soužití do šťastných zítřků. To je ovšem pouze ve filmu a pouze optimismus, nikoli skutečnost.