Já už budu hodný, dědečku! (1978)

Tak odporní mi jsou, tak nemám lidi rád...

Bergner (deklamuje z Molièrova Misantropa):

"Tak takováhle je ta bídná lidská cháska,

k takovým zločinům ji žene sebeláska,

to je ten mravní cit, co v jejich duši dříme,

to je ta poctivost, co u nich nacházíme!

Už nechci přihlížet, jak tu ti lotři tyjí,

ven z téhle džungle! Ven! Pryč z toho klubka zmijí!

Jak vlci žijete, podobni jejich smečkám;

to raději v samotě a bez vás život přečkám."

Emilek: "Dědo, co je to to... to misantrop?"

Bergner (opravuje ho): "Ten misantrop. - To je člověk, který nemá rád lidi."

Bergner (opět deklamuje z Molièrova Misantropa):

"Dusím se zármutkem a zmocní se mě děs,

když vidím lidi žít, tak jak tu žijí dnes,

vždyť všude narážím jen na zradu a lež,

na lest a protekci, na zášť a na faleš.

Stěží se ovládám a tisíc chutí mám

vmést lidem do tváře, jak jimi pohrdám.

Neručím za sebe, jsem otrok svého hněvu,

jsem raněn smrtelně, a kdybych stokrát chtěl,

své smysly nezvládnu - rozum se odmlčel.

Jen spravedlivá zášť je nyní pánem mým

a neodpovídám za to, co učiním."

Krucinál! Jak to chodíte, ženská, dyť jsem vás moh přejet! Kam to čumíte! To nemůžete dávat pozor? Tak se na tu naftalinovou baletku podívejte! Vleze do jízdní dráhy jako slepejš a ještě si bude otvírat zobák! On je tak na vás někdo zvědavej, "dámo"! Máte kliku, že pospíchám a že jsem kulturní člověk, jinak byste viděla! Babizno jedna! Rachomejtle!

Bergner (účinkuje v televizním diskusním pořadu):

"Já teď studuji Molièrova Misantropa, o čemž se zmiňuji záměrně a úmyslně, neboť je to postava... jaká je to vlastně postava, ten Misantrop? Na první pohled, při povrchním posuzování, je to člověk nenávistný, bez lásky k lidem, nemající rád nikoho a nic, každým a vším pohrdající. - Ale pozor! Opravdu jen na první pohled a jen na povrch. Ve skutečnosti je to vlastně... je to vlastně bouřlivák, který odmítá být konformní s pokryteckou konvenční morálkou své tehdejší společnosti a chce naopak demonstrovat svůj vlastní bytostný smysl pro spravedlnost a pravdu."

Kouzelný dědeček (vstoupí do vlakového kupé): "Promiňte, je tu volno?"

Bergner: "Bohužel."

Dědeček: "To jsem teda vlez do pěkný společnosti. Fuj!"

Emilek (také deklamuje z Molièrova Misantropa):

"Tak odporní mi jsou, tak nemám lidi rád,

že bych byl uražen, jim moudrý připadat.

FILINT:

Prašpatně smýšlíte o lidech, jak je vidět.

ALCEST:

Já nenávidím je, jak jen lze nenávidět."

Komentář: Myslím, že starobylý misantropický námět, známý již z literárního zpracování Menandrova, Aelianova, Shakespearova, Molièrova (a konečně i z mého), si získal v této české filmové komedii důstojného pokračovatele. Třeba z toho bude jednou také klasika, těšící nás, misantropy!