Což takhle dát si špenát (1977)

- Nebylo by tam něco lidovějšího?

- Což takhle dát si špenát?

- Tak co, líbí se ti kalhotky?

- Mně je to fuk!

Ozářený subjekt nesmí v žádném případě přijít do styku s kyselinou fytovou, zvlášť ne v kombinaci se železem. Jinými slovy: nesmí špenát, jinak by omlazení bylo příliš veliké, řekl bych až nežádoucí. Jednou se nám to už stalo.

- Tak dobrou noc, děti! - Co nám říkáš "děti", vole!

- Jaroušku, jestli se ti spí nepohodlně, tak můžeš jít ke mně.

- Nó! Můžu, pane Liška?

- Opovaž se! Já nechci bejt v deseti letech dědečkem!

- Co tady dělá to dítě? Kde je doňa Isabela?

- Dala se omladit - a takhle to dopadlo.

- Chcete snad říct, že tohleto je doňa Isabela?

- Bohužel.

- Jaképak "bohužel"? Aspoň můžete mít jistotu, že vaše nevěsta je panna, che-che-che!

- Já bych prosil ozářit hned. Čekám s jednou slečnou dítě a potřeboval bych se jaksi tento ... oženit.

- Ale je ti jasný, Zemánek, že se budeš ženit v kriminále? Já bych radši zůstal tak, jak jsem ... mně to vyhovuje.

- To věřím, to by se vám hodilo! Tady Zemánek by seděl v base, a vy, Liška, byste vyfásnul jenom dvojku z mravů - tak to ne!

Je to ještě dítě - nemá zábrany...

- Pane řediteli, jehněčí pečeně vyžaduje to nejjemnější maso. To musí být maso, masíčko, měkkoučké - jako z nemluvněte. Ták, vidíte?

- Člověče, vy jste blázen...

- Co vlastně máte v tom pekáči...? - Vy jste zešílel! To je jehně? To je dítě! Troubo! Pojďte se podívat, co chtěl upíct ten blázen!

- To jsi přehnal.

- Máte výpověď, hulváte!

- To jsem ještě nezažil! To je prostě příšerný hotel!

- Proč "příšerný"? Máme prostě výborný špenát!