Takoví normální zabijáci (1994)

Dr. Reingold: "Mickey a Mallory poznají rozdíl mezi dobrem a zlem; jenom je jim to jedno."

Reportér: "Co říkáte na to, že se Mallory vyjádřila, že vás zabije?"

Dr. Reingold: "Hm, já nikdy nevěřím tomu, co mi ženy říkají."

Starý indián: "Bylo, nebylo, jednou sbírala žena dříví na oheň. Ve sněhu našla zmrzlého jedovatého hada. Vzala ho domů a navrátila ho k životu. Jednoho dne ji had uštknul do tváře. Když umírala, zeptala se hada: 'Proč jsi mi to udělal?' A had odpověděl: 'Hele, čubko, vědělas, že jsem had.'"

- Mickey Knoxi, kdy jsi poprvé začal uvažovat o zabíjení?

- Po narození. Narodil jsem se v Bohem zapomenutý díře plný svinstva. Chci tím říct, že jsem se narodil uprostřed násilí. Měl jsem to v krvi. Můj táta to v sobě měl, jeho táta taky... - byl to můj osud.

- Se zlem se člověk nerodí, učí se mu. Řekni mi, jak se můžeš podívat na obyčejného nevinného člověka, na tátu od rodiny, a jak můžeš potom vystřelit? Jak to jen dokážeš udělat?

- Kdo je nevinnej - ty? Je to jen vražda a dělá to přece každej Boží tvor, jakýmkoli způsobem, stačí se podívat do lesa: jeden druh vraždí druhej, jenom my, lidi, vraždíme všechny ostatní a k tomu navíc vraždíme taky les a tomu všemu říkáme průmysl. Ale znám spoustu lidí, který bych zavraždil hned - zasloužili by si to.

- Proč by si to zasloužili?

- Protože mají něco, nějaký hřích, nějaký nehezký tajemství. Po světě chodí spousta dávno mrtvejch lidí, který chtěj tu mizérii ukončit. A tam nastupuju já - tvůj osud. Zrnko obilí, když spadne na špatný místo, tak umírá; ano, ale tím, že umírá, napomáhá zrození jiných plodů.

- Ty máš teorii, že každý vlastně svým způsobem jde svému vrahovi naproti.

- Vlk neví proč je vlkem, srnka neví, proč je srnkou. Bůh je tak už udělal.

- Takže říkáš, že světu jako takovému vládne dravost; že když lev zabije antilopu, tak prostě nadešel její čas a že všechny ty snahy chránit stáda zvěře vedou jen k narušení rovnováhy v přírodě. Civilizace, ekologie, jaderné bomby - všechno je to boj. Pověz mi, Mickey, jestli tě to aspoň mrzí, když jsi zabil tolik lidí - čtyřicet osm, že?

- Padesát dva - ale moc času lítosti nevěnuju, je to plýtvání emocemi. Každý má v sobě démona; ten démon žije v každém z nás uvnitř; učí nás nenávidět, znásilňovat, vraždit; zneužívá naše slabosti, náš strach - jen ti zvrhlí přežijí. Vtloukají nám do hlavy, že jsme na hovno - už od narození. No a po čase člověk začne být zlý. - Zdál se mi sen: běhal jsem s ostatními zvířaty nocí, byl jsem zajíc, požíral jsem ostatní zvířata v lese. Smrt, snad jen smrt může být podobná tomu, když člověk zevšední. Víš něco o sebeuvědomění? Totiž tohle všechno je jen - iluze.

- Stálo ti to za to? Stálo zmasakrování všech těch lidí za to, že budeš po zbytek života izolován?

- Ptáš se, jestli je okamžik mé ryzosti lepší než tvoje celoživotní lži?

- Takže ta tvoje ryzost způsobila, že dvaapadesát lidí už není na této planetě jen proto, že potkali tebe a Mallory. Co je, kurva, na tom ryzího? Jak to můžeš říct?

- To ty nikdy nepochopíš. My dva nejsme asi stejný druh. Nejsme. Já jsem byl jako ty, ale dávno. Ze svého pohledu jsi člověk, ale z mého lidoop. Nejsi ani lidoop, jsi mediální figura. Média jsou jako počasí, akorát že vymyšlené lidmi. Vražda? Je čistá. To vy jste jí sebrali ryzost. Tím, že prodáváte strach a násilí. Ptal ses, jestli to stálo za to. Proč se tím trápit?

- Proč? Proč je na zabíjení něco ryzího? Proč, panebože?

- Člověk musí tu pušku držet v ruce a pak mu teprve dojde, co došlo mně. Uvědomil jsem si jedinou pravdu svého života: střílet - narodil jsem se k zabíjení.

- Výborně, konečně to viděl celej tenhle zasranej svět.