Za ranních červánků (1934)

Knihy. Vzácné knihy. Obrazy věčnosti. Jiskérky,

které Bůh rozvál do probuzených hlav.

Mrština: "Je smutno v České zemi. Všechna moc světská i duchovní je v rukou cizinců. Čech je dnes podruhem, nevolníkem a mnohdy i cizincem."

Dobrovský: "Kterak to myslíš?"

Mrština: "Cizincem je každý, kdo se duchem, srdcem odcizil lidu."

Dobrovský: "Odkud to máš?"

Mrština: "Z ducha těchto knih a z ducha této země."

Dobrovský: "Duch této země už nežije."

Mrština: "Kde žije lid, žije i duch. Padnou knížata i vladaři, lid však potrvá. Lid český je jako louka balvany zavalená. Odvalte kameny -- a utlačená, sežloutlá tráva vstane a zazelená se v stéblech nespočetných. Náš národ není mrtev; spí."

Dobrovský: "Kdo ho probudí?"

Mrština: "Kniha. Duch český žil v lidu, než mu vzali knihu. Světlo zahání tmu. Národ procitne, až osvícenci podají prostému lidu pomocnou ruku."

Dobrovský: "Mrštino, promluvil jsi za všechen český lid."

Ty šumavské hory

nad lesnatou strání,

to jsou pevné svory,

ty nás všechny chrání.

Dokavad ty hory

budou pevně státi,

nemusí se nikdo

v celých Čechách báti.

Z bouře a deště rodí se jaro. Z utrpení a zápasu

rodí se statečný muž. Také bludem docházíme k pravdě.

Hledáme často věci malé -- a nalézáme velké.

Milost Boží dala vysvitnouti slunci, aby ozářilo naši chudou zem. Kráčejme tím Božím vzduchem krokem pevným, statečně, nebojácně. Neklesejme na mysli, nezoufejme. Důvěřujme v milost Všemohoucího, jenž nedá nám zahynouti. Ne planá slova, ale poctivá práce a vytrvalost dovedou nás k cíli, za nímž všichni jdeme. Buďme svorni, důvěřujme, pracujme -- a dá Bůh, že nad naší zemí, ozářenou dnes ranními červánky, vzejde jasný, slunný den!