Za ranních červánků (1934)
Knihy. Vzácné knihy. Obrazy věčnosti. Jiskérky,
které Bůh rozvál do probuzených hlav.
Mrština: "Je smutno v České zemi. Všechna moc světská i duchovní je v rukou cizinců. Čech je dnes podruhem, nevolníkem a mnohdy i cizincem."
Dobrovský: "Kterak to myslíš?"
Mrština: "Cizincem je každý, kdo se duchem, srdcem odcizil lidu."
Dobrovský: "Odkud to máš?"
Mrština: "Z ducha těchto knih a z ducha této země."
Dobrovský: "Duch této země už nežije."
Mrština: "Kde žije lid, žije i duch. Padnou knížata i vladaři, lid však potrvá. Lid český je jako louka balvany zavalená. Odvalte kameny -- a utlačená, sežloutlá tráva vstane a zazelená se v stéblech nespočetných. Náš národ není mrtev; spí."
Dobrovský: "Kdo ho probudí?"
Mrština: "Kniha. Duch český žil v lidu, než mu vzali knihu. Světlo zahání tmu. Národ procitne, až osvícenci podají prostému lidu pomocnou ruku."
Dobrovský: "Mrštino, promluvil jsi za všechen český lid."
Ty šumavské hory
nad lesnatou strání,
to jsou pevné svory,
ty nás všechny chrání.
Dokavad ty hory
budou pevně státi,
nemusí se nikdo
v celých Čechách báti.
Z bouře a deště rodí se jaro. Z utrpení a zápasu
rodí se statečný muž. Také bludem docházíme k pravdě.
Hledáme často věci malé -- a nalézáme velké.
Milost Boží dala vysvitnouti slunci, aby ozářilo naši chudou zem. Kráčejme tím Božím vzduchem krokem pevným, statečně, nebojácně. Neklesejme na mysli, nezoufejme. Důvěřujme v milost Všemohoucího, jenž nedá nám zahynouti. Ne planá slova, ale poctivá práce a vytrvalost dovedou nás k cíli, za nímž všichni jdeme. Buďme svorni, důvěřujme, pracujme -- a dá Bůh, že nad naší zemí, ozářenou dnes ranními červánky, vzejde jasný, slunný den!