Šílení (2005)

Markýz:
"Ježíši, mistře šejdířství, zloději poct, lupiči něžných citů, poslouchej! Ode dne, kdy jsi vyšel ze zástupných vnitřností jisté panny, nedostál jsi svým závazkům, nesplnil jsi své sliby; plačící staletí na tebe čekala, bože prchající, bože mlčící; měls lidi osvobodit, a tys zatím nevykoupil jediného člověka, ty netvore, jehož neuvěřitelná krutost zplodila život a uvalila jej na všechny nevinné, které si dovolíš zatratit jménem neznámo jakého dědičného hříchu; které si dovolíš trestat jménem neznámo jakých výhrad! Chceme tě donutit, abys konečně přiznal, že jsi nestoudně lhal; aby ses konečně přiznal k svým neomluvitelným zločinům; chceme do tvého těla zarazit hřeby mnohem hlouběji; chceme ti srazit trnovou korunu přímo do čela, aby tvá trýznivá krev prýštila z tvých zaschlých ran! - Tak kde jsi, ty nicotná bytosti, pro jejíž samotné jméno na světě proteklo tolik krve? V tvé nicotnosti tě vyzdvihla pouze bláhová lidská naděje, směšná posvátná hrůza! Existuješ pouze pro utrpení lidského rodu! Kolik soužení byl by svět ušetřen, kdyby bývali zardousili prvního pitomce, který začal vyznávat tvé jméno! Nemůžeš přece dopustit, abych tě beztrestně urážel, znevažoval tvoji nádheru, vysmíval se tvojí velkoleposti, ty tvůrče údajných zázraků - tak učiň alespoň jediný; dokaž nám svou přítomnost! Bože, existuješ-li, zjev se nám!"


Jean Berlot: To bylo rouhání, to byl zločin!
Markýz: A vy máte něco proti rouhání a zločinu? Tak co se vám vlastně nelíbilo? To, že jsme se chovali jako svobodní lidé, kteří nemají žádné předsudky; kteří odvrhli falešnou morálku a před otroctvím společnosti dali přednost svobodě slasti; kteří dali volný průchod revoltě a imaginaci - to nám vyčítáte?
- Je to proti přírodě, bohu, proti náboženství!
- Ó, tak pěkně po pořádku: Co nám dává ta žravá, ničivá a zlá, výhradně nedůsledná, mrzutá a pustošivá příroda? Což to nevypadá, jako kdyby její vražedné umění si žádalo pouze oběti; jako kdyby zlo bylo jejím jediným živlem; jako kdyby se obdařila tvořivými schopnostmi jenom proto, aby pokryla zemi krví, slzami a zármutkem?
- Je to naše matka!
- Co je to za matku, která vynakládá veškerou energii na to, aby šířila pohromy, aby nás, své děti, vraždila bez slitování jednoho po druhém! Jenom ji pozorujte, tu svoji hrůznou "matku" a zjistíte, že tvoří jenom proto, aby vzápětí ničila; že dosahuje svých cílů výhradně pomocí vražd a my, její děti, máme být lepší? Takové "matce" chci býti jedině katem! - A bůh... Příroda alespoň existuje nezávisle na naší vůli, na našich přáních - ale bůh se v lidech rodí, kdykoliv se bojí, kdykoliv doufají; člověk vždy a všude nešťastný má za všech okolností důvod k obavám, ptá se po příčině svého utrpení a doufá v konec svého strádání, a proto vytváří chiméry, jako je ten váš "bůh" a od něj očekává splnění svých tužeb - ano, bůh je jen chiméra, kterou stvořila lidská slabost a bázeň.
- Ale náboženství nás učí...
- Mám si představit vašeho strašlivého boha pomocí dogmat křesťanského náboženství? Tak se podívejme, jak ho toto náboženství líčí: Vidím jenom nedůslednou barbarskou bytost, která dneska vytváří svět, aby již zítra svého rozhodnutí litovala; vidím jenom slabého tvora, který nikdy nedokáže vštípit člověku takové chování, jaké si přeje.
- Ale kdyby bůh stvořil člověka dokonalého, tak by pak neměl žádné zásluhy na svém spasení...
- Jééé - taková banalita! A proč by si měl člověk svého boha zasloužit? Kdyby bůh stvořil člověka dobrého, tak aby neuměl konat zlo, tím už by to samotné dílo bylo hodné boha! Ponechat však člověku volbu, to znamená ho pokoušet a bůh ve své nekonečné předvědoucnosti moc dobře věděl, co z toho pojde! Pro pouhé potěšení zavádět na scestí bytost, kterou záměrně stvořil nedokonalou - takový bůh je strašlivý, takový bůh je obludný, takový bůh je darebák, který víc než kdo jiný si zaslouží naši nenávist a nesmiřitelnou pomstu!
- To se ani trochu nebojíte božího hněvu, boží odplaty? Takové strašné rouhání bůh nikdy nepromine... to... to nemůže prominout. A vy, vy nejste darebák, když k takovým ohavnostem nutíte bezbranné a nevinné dívky?
- Ha-ha-ha, "bezbranné a nevinné dívky" - to se vám povedlo, ha-ha-ha!

Komentář:
Temný, fantaskní, humorně hororový a přízračně bledý Edgar Allan Poe, stejně jako markýz de Sade, jehož "rouhačské" výroky (ve skutečnosti však hluboce filosofické) jsou zde téměř doslova citovány, jsou moji oblíbenci; a oživlé maso Jana Švankmajera, jež budí hnus a zároveň sardonický smích, je více než vhodným doplňkem k těm dvěma slavným nihilistům. Alegorie světa jako blázince, nevěstince a jatek je vždy vděčným počinkem. Vcelku dobře natočený film, až na pár výhrad k některým slabším hercům ve vedlejších úlohách, také ta oceněná kamera mohla být mnohem lepší, "skandální" scény tvrdší a otevřenější a tak dále... A mimochodem: ta Poeova povídka, jejíž motiv jsme tu viděli, se nejmenuje "Šílený psychiatr", nýbrž "Metoda doktora Téra a profesora Péra" - to byli ti lidé natření térem a obalení v peří, obvyklý to dřívější potupný trest pro nějaká obzvláště bezectná individua, myslím.


Oživlé maso nasávající pivo ze sklenice

Video YouTube