Masseba (1989)

Největším štěstím je padat z okna. Neboť šťasten je ten, komu se aspoň na chvíli jeví svět jinak.

- A co duše? Duše člověka?
- Duše? Nevím, co to je. Lidskou duši jsem ještě neviděl.


Komentář:

Je to zdánlivě podivné společenství jakýchsi bezcitných bytostí, které znají jen násilí, sex, mocenský boj a uctívání svinské modly. Ale vlastně se až tak příliš tato ohavná pakáž neliší od jakéhokoli běžného společenství lidí: to přece také nezná žádné jiné hodnoty, žádnou jinou duchovní kulturu, než právě jen takovou, která opět podporuje jen toto násilí, sex, mocenský boj a modlářství. "Kde je v tom nějaká lidská duše?" táže se mladík. Mohu odpovědět stejně jako vůdce: Já jsem ji totiž také ještě nikdy neviděl. A to jsem viděl mnoho oduševnělého; viděl jsem například duši skal, viděl jsem duši káněte, viděl jsem i duši blankytného nebe, v němž se vznáší tento pták, viděl jsem i duši větru, povívající jeho perutěmi -- ale duši člověka? Ne, tu jsem opravdu ještě neviděl. A když Nevinnost v bílých dívčích šatečkách vyvede ústřední dvojici potemnělým betonovým bunkrem konečně na světlo, příběh musí skončit, protože najednou stejně neví, co si počít a co by se mělo dít dál. Noví Adam a Eva vkročili znovu do ráje, ale nevědí, co tam dělat. Alespoň se tedy spolu nazí osprchují v osvěžujícím deštíku -- to je z nouze dobrý začátek -- ale na(ne)štěstí i konec filmu. Zajímavý experiment -- ale moc se nepovedl.