Jan Cimbura (1941)

Marjánka: Nejrádš by si udělal všechno sám. A kdybyste viděl, pantáto, jak má rád koně! Panečku, to je silák! A dobrej je... jako dítě. Člověk by ani neřekl, že takovej silák může bejt tak měkkosrdcatej.

Bártík: Jedeš? Mrcho jedna...! - Cimbura: Uč se jezdit! A netýrej koně!

Chlapec: Jene! Podívej se, já jsem chytil ptáčka!

Cimbura: Ukaž...

Chlapec: Zavřu si ho do klece a bude mi zpívat.

Cimbura: Když ho zavřeš, tak zpívat nebude. To je skřivánek, ten zpívá jen na svobodě. Podívej, jak je malej a jak se bojí. A ty bys ho chtěl dát do klece? Není ti ho líto?

Chlapec: Vždyť já bych mu nic neudělal.

Cimbura: No to vím. Ale myslíš, že tobě by se líbilo, kdybych tě zavřel do chlívku a ty bys celej boží rok neviděl sluníčko? No tak vidíš. Jdi na místo, kdes ho našel, a polož ho hezky do trávy. Jeho maminka si ho už najde.

Bártík: Co si vlastně ten pacholek Kovandů o sobě myslí? Ani jednou mezi nás nepřišel. Copak se za nás stydí?

Jíra: Asi jsme mu málo. Tuhle jsem ho potkal: Pozdravení dal, ale ani se nezastavil. V hospodě taky ještě nebyl. Vyhejbá se nám.

Piksa: To je vidět, že ho neznáš. Cimbura je snad samotář, ale nad nikým se nepovyšuje.

Kovanda: Nevyhejbej se lidem; aby se z tebe nestal podivín a mrzout (nebo misantrop!)

Marjánka: Do hospody radši nechoď: chlapci se na tebe chystají.

Cimbura: A zrovna tam půjdu!

Cimbura: Styďte se! Mně se smějte! Ne bláznu, kterej se nemůže bránit! Teď budu mít sólo já! Já, Jan Cimbura!

Kovanda: Do hospody nepůjdeš?

Cimbura: Ne. Co bych tam dělal?

Kovanda: Pacholek, a čte knihy jako nějaký písmák.

Sousedka: To vám řeknu, pantáto: Vymlátit celou hospodu a dělat ještě jiný silácký kousky, to je všecko hezký - ale knihy číst? Ne, pantáto, to pořádnej pacholek nedělá.

Žid: Já z toho nic nemám; já tady živořím; já vydělávám tak jedno procento: za zlatku koupím, za dvě prodám - no, to maj akorát jedno procento.

Židovy originální počty

Ženy: Toho Žida nám byl čert dlužen!

A "věčný Žid" putuje kazit zas jinou obec a korumpovat jiný národ...

Závěrečná sekvence

Komentář:

Jan Cimbura je velice romantický, ale také velice nacistický film - dokonce i s nezbytným malým protižidovským pogromem, když ženy svých mužů přepadnou ve spravedlivém hněvu Židovu nálevnu, srovnají ji se zemí a jeho vyženou... a "věčný Žid" putuje světem dál kazit zas jinou obec a korumpovat jiný národ... Hlavní hrdina Jan Cimbura je ztělesněním árijského nadčlověka: je silný, rovný, čestný, poctivý, pracovitý, neohrožený, je trochu samotář, ale nad nikoho se nevyvyšuje, nepije, nehýří a nekouří, ovládá a krotí své vášně, myslí na zadní kolečka i dopředu, projevuje cit ke zvířatům, nejen jemu hospodářem svěřeným, ale i k divokým, je sečtělý... - je to zkrátka ideální muž, ideální sedlák, spjatý krví s půdou a srdcem s venkovem; města nenávidí a žít by v nich nemohl, ale je dojat krásou hlavního města, uvědomuje si jeho slavnou historii - je to tedy zároveň i film velmi český, vlastenecký, oslavující českou státnost: není tedy asi pravda, že němečtí okupanti potlačovali národní sebeuvědomění - spíš naopak, pokud se jim nestavělo do cesty. Přes toto všechno, co nás nyní učí nenávidět, je to stále krásný, chvílemi i dramatický, ale v jádru poetický film, jakých je málo. Zamrzí pouze kaňka v podobě zpotvořených exteriérových postsynchronů: zřejmě je natáčeli v nějaké prázdné nezařízené místnosti, protože výsledný zvuk zní nepřirozeně dutě, jako zevnitř kovového sudu.