Pension pro svobodné pány (1967)

Halibut: "Be... Bernarde, ty... ty ještě nespíš?"

Bernard: "Ne, nemůžu spát, tak si čtu verše. Když ptactvo své hnízdo..."

Halibut: "Jaké verše?"

Bernard: "Ale tady... William Butler..."

Halibut: "Yeats."

Bernard: "Když ptactvo své hnízdo dodělá, tu pěje píseň Hospodina a stará se o rodinu, kostelník sypaje vrabcům leze na zvonici...

Halibut: "...a tu kouká, co je to za sklenici. - Symbol! - Tenhle básník, ten tě neuspí. Z toho se spíš zblázníš. Každý, kdo čte Yeatse, je tak trošku fst-fst. Yeats, William Butler, narozen... hm, no... - narozen. Yeats, to je velmi... velmi... velký básník, mistr symbolu, složitých přirovnání a metafor, jimiž tepe zlořády a zvůli moci. Jeho verš je obtěžkán... obtěžkán... - hergot! - složitými... těmi, no... myšlenkami a přímo zamořen abstraktními neskutečnými otázkami: Proč? Nač? Kdo to? Co to? Jak to? - Kam to povede? - A všimni si, nikdy ti na nic neodpoví - Yeats!"

...a uspal ho úderem knihy do hlavy.

Komentář: Námětem téměř celé této vynikající komedie je ono klasické "ráno poté" a vystřízlivění z "ohromné" lásky, které většinou přicházívá, když je už takzvaně vše odbyto. Pozorováno nezaujatým pohledem zvenčí je to samozřejmě švanda (pohled, který by měl převládat vždy, všude a ve všem) -- a když se k tomu ještě přidají i nezbytné facky, pak rozličné držkopády, alkoholické halucinace a náměsíčnost, je o vskutku dobrou zábavu postaráno.

Chyba: Jméno několikrát zmiňovaného a citovaného básníka W. B. Yeatse je zde vytrvale vyslovováno jako "íts", zatímco správná výslovnost je "jejts"!