Jan Hus (1954)

Jan Hus: "Tak jako hejno krkavců snesli se na tuto zemi prodavači odpustků, aby tu vyklovali kdejaké zrnko zlata nebo stříbra. Neznají slitování, jejich srdce jsou ztvrdlá a jejich ústa zjedovatěla závistí a lží. Vším kupčí, všechno prodávají. Chceš pokřtít dítě -- zaplať, vyzpovídat se -- zaplať, chceš poslední pomazání -- zaplať, chceš loupit, vraždit -- zaplať a bude ti odpuštěno. Ale podle toho, kdyby sám ďábel přišel a zaplatil, vstoupil by na nebesa. A za peníze vydřené takto z křesťanského lidu jen obchody své provozují, lichvy, koně krásné, čeleď nepotřebnou chovají, v kostky hrají a na své kuběny pláště drahé a kožichy věší, aby s nimi smilnili jako hřebci plemenní a býci nezkrocení, zatímco Kristus chodil v plátně a bos a neměl střechy, kam by složil svoji hlavu. Ale poznejte se, loupežníci chudých lidí, vy vrahové, zloději, svatokrádci, neboť lidé -- i Bůh -- vás proklínají. Nešťastným bohatstvím, v němž církev tone, zjedovatěno a otráveno jest veškeré křesťanstvo na duši. Odtud svárové mezi papeži, preláty, biskupy a ostatními kněžími. Psi o kost se hryžou; vezmi kost -- a přestanou. Vezměte prelátům a biskupům a ostatním kněžím peníze, bohatství, majetek, světské panování -- a rázem se přestanou drát o místa, podplácet, přeplácet hodnosti; i svárové mezi papeži přestanou. Pamatujte si jedno: ať je to prostý kněz, biskup anebo sám papež, pokud žijí v hříchu, nejsou z milosti Boží. Nezoufejte tedy, nejmilejší bratři a sestry z toho, že jste malí a utlačení; vězte, že nad kněze, arcibiskupa či papeže žijícího v hříchu, prostý sedláček, tovaryš či žena chudá z lidu žijící čistě a zbožně větší jest před Bohem. Amen."

Královna Žofie: "Jako když se bouře přežene a po ní je čisto a jasno v duši. A takového muže chtějí umlčet!"

Lid: "Tak tedy není vůle Boží, aby jedni byli bohatí a druzí chudí..."

Mistr Stanislav ze Znojma: "Oni mají hroznou moc, poznal jsem ji na sobě; zdrtí každého, kdo se jim vzepře."

Jan Hus: "A tak se máme dívat, jak Řím vydírá a ochuzuje náš lid; jak všechno bohatství naší země plyne do ciziny?"

Štěpán z Pálče: "Nechápeš, jaký požár zakládáš? Z toho vzejde rozštěpení národa!"

Jan Hus: "Rozštěpení národa je a bude! A nevěřím, že by mohlo být uspáno!"

Šašek: "Musíš útočit, kmotře, jinak se neubráníš."

Jan Hus: "Chci, aby každý se naučil poznávat pravdu svým rozumem."

Papežský komisař Thiem: "To je právě to největší kacířství!"

Prostý lid vnikne do kostela a přeruší farářovo kázání výkřiky: "To není pravda! Lžeš! Lžeš!"

Nemáme a nesmíme poslouchat vrchnost, žije-li tato v hříchu!

Chceš zbořit řád světa!

Mluvte pravdu, hajte pravdu a braňte pravdu až do smrti!

Neodvolám - protože jste mě nepřesvědčili!

Komentář: Děj a téměř všechny osoby (kromě Husovy matky Markéty a šaška krále Václava) jsou zřejmě převzaty z Tylovy stejnojmenné dramatické básně, pouze dialogy jsou jiné. Faktor oblbologie je tu velmi vysoký, jak tomu bývá vždy u těchto typů historicko-životopisných filmů; některé vypjaté scény a promluvy postav jsou prostě k smíchu, to zkrátka normální "člověk" nemůže brát vážně, jen se nad tím pousmát a doprovodit to jen tak pro sebe nějakým tím trefným cynismem, sarkasmem, ironickou poznámkou, a tak si ulehčit. Ale jiné scény jsou zase naopak velmi emotivní, dojemné, dokonce burcující, protože málo platné, Jan Hus byla prostě osobnost fascinující, opravdový svatý muž, vnitřně silný svým vědomím práva a pravdy - třeba proti všem. Kam se dnes např. poděla mravní síla jeho požadavku hájit pravdu za každých okolností, ať je jakákoli a ať je komukoli nepříjemná? Nebo jeho zásada, že nemáme a nesmíme poslouchat vrchnost, pokud tato žije nemravně a v hříchu? (Avšak nemravné nebo alespoň eticky pochybené je přece každé vládnutí někoho nad někým!) A dokonce i jeho vynález českých diakritických znamének dnes pomalu zaniká - stejně jako čeština sama! Jane Husi, tys měl vědět, že kdo s vírou zachází, ten s ní také schází! Tvá pravda nikdy nezvítězí, poněvadž má málo příznivců. My sice uznáváme, že lhát se nemá a že pravda se má říkat, ale jen o těch druhých, nikdy ne pravda o nás, tu se dozvídat nechce nikdo, pro tu se zlobí všichni, pro tu by tě všichni znovu upálili i dnes. Co zůstává, je stále jen ta mocná církev, jakožto tu státem trpěný, onde jiným státem podporovaný nástroj panování. Film by přesto potřeboval trochu zaktualizovat: kupčení s všespásnými papežskými odpustky je již zastaralé, dnes by se mohlo zvednout nějaké hnutí třeba proti podobně "všespásným" emisním povolenkám vydávaným ministerstvem životního prostředí.