Kam čert nemůže (1959)
Zdravotní sestra: "Tenhle případ patří snad na psychiatrii..."
Dr. Faust: "Nejenom tenhle."
Sestra: "Prosím?... A co řekneme jeho ženě?"
Faust: "To, co říkáme obyčejně: že se vrátí; že zas bude chodit do hospody, na fotbal, sázet sportku... zkrátka že se plně zúčastní života."
Faust: "Člověk je klubko žlázových funkcí."
Faust: "Nejprotivnější citový projev je soucit: buď je zbytečný, pak ponižuje; anebo je oprávněný, a pak obtěžuje."
Faust: "Poslyš, Wagnere, už ses někdy topil? Představ si moře: spadneš do něho, topíš se a kolem tebe plavou hadry, slupky, melouny... houpají se a jsou ohromně spokojený. Ve vesmíru každý tři minuty zaniká jedno slunce, a lidi brečí, že mají rýmu, ukradnou v továrně kružítko a pak si ho ve vrátnici píchnou do břicha, lezou přes plot na fotbal a zlomí si páteř, a my jim nemůžeme pořádně pomoct ani od tý rýmy... Člověče, já nemůžu v poslední době vidět lidi."
Faust: "Představ si, Wagnere, že existuje počítací stroj, který si sám najde rychlejší postup, když mu dáš podruhé tentýž příklad. To je strašné: stroje dostávají paměť. A lidi, kteří je sestrojili, jednají podle stejných impulsů jako před deseti tisíci lety. A zrovna ten rozum, na kterém si naše století tak zakládá, používají tak půl hodiny denně. Zachraňujeme životy a pak trneme, co s nimi lidi provádějí. Nu, psychiatře, co můžeš dělat, když najdeš chybu v hlavě? - Středověkou felčařinu. Jak daleko jsi od zaříkávání ďábla?"
Marie: "Člověk je klubko žláz. Jenže někdy se zašmodrchá."
Strnad: "Byla na něm spáchána křivda: narodil se a byl odsouzen k tomuto nedokonalému životu."
Marie: "Nicméně se ho drží houževnatě."
Faust: "A jak to víš?"
- Víte to, že u nás připadá na dva lidi devět párů bot do roka?
- Ano. Osm na ženu a jeden na muže.
Související odkaz:
