Muž, který nebyl (2001)

Komentář:

Dokonalé mistrovské dílo! Černobílý formát, tajemné mimozemské létající objekty, pokusné odpálení první ruské atomové bomby, široké krempy pánských klobouků a spousty a spousty vykouřených cigaret diváka zavádějí do malého ospalého městečka kdesi v Kalifornii padesátých let minulého století. V tomto městečku žije holič Ed Crane, divný málomluvný pavouk, jenž má pocit, jako kdyby do tohoto světa nepatřil, jako by nebyl. Užvaněnost ostatních je mu symbolem právě toho světa, do něhož on nepatří, světa, v němž chybí Ed Crane. Jedině snad hudba Ludwiga van Beethovena, podkreslující celý film, je mu čímsi, čemu rozumí, co má rád a co ho pojí s tímto světem. Ano, hudba... Jenomže je zdvořile, bez opravdového zaujetí, hrána zdvořilou dívenkou, která by mohla stejně zdvořile, jako přejíždí svými prstíky po klaviatuře piana, psát na psacím stroji. Znovu se tak rozevírá propast mezi světem a jím, Edem Cranem. A když se jednou v životě pokusí být jen trochu ambiciózní, hned je z toho vydírání, padne do léčky podvodníkovi, a pokusí-li se bránit, hned má na krku vraždu, z níž však je obviněna namísto něj jeho žena -- znovu tedy jako by nebyl, jako by s ním svět nepočítal. Není potom důležité, jak se věci semlely: pojednou Eda vedou na smrt k elektrickému křeslu, ale jemu je to jedno -- vždyť on je přece mužem, který nebyl.