Deník komorné (1963)
- Jdete z lovu? A ulovil jste něco?
- Ano, mohu vám to ukázat v brašně...
- Nechci to vidět! Nemyslíte, že živá zvířata jsou mnohem hezčí než mrtvá?
- Jenže ... lov je lov.
- Znáte Huysmanse?
- Ne, pane.
- Výborný autor, můj oblíbený. Přečtěte mi pár náhodných řádků.
- Protože v ubíhajícím čase už neexistuje zdravá substance, víno, které pijeme, i svoboda, kterou hlásáme, to vše je falešné. Je třeba dávky dobré vůle, abychom uvěřili, že vládnoucí třídy zasluhují si úcty a respektu a že poddané třídy jsou hodné úlevy a politování...
- Nebude vám vadit, když vám sáhnu na koleno?
- Ne.
- Tak pokračujte.
- ...strašná hlava zářila, krvácejíc, pomalými pohyby kladouc rudé kousky krevní sraženiny na špičky vousů. Viditelná pouze pro Salomé, neuzavírala svůj zasmušilý pohled...
- Proč pořád mluvíte o zabíjení Židů?
- Proč, proč ... Copak vy nejste vlastenka?
- Myslím, že jste ničema.
- Ničema? Já? To myslíte vážně? Já, který mám rád armádu, náboženství a pořádek, já, který miluji svou vlast? A neslyším stále nic jiného, než že jsem ničema!
Zajímavost: Jméno z hesla "Ať žije Chiappe!", které na konci filmu skanduje demonstrující dav, se týká francouzského krajně pravicového politika Jeana Chiappa (1878-1940), bývalého policejního prefekta, jenž stál v r. 1930 za zcenzurováním Buňuelova raného snímku "Zlatý věk".
Odkaz na režiséra:
