Každý mladý muž (1965)
- Co to čtete? - To jsem čet...
- Vy umíte číst?
- Přestaňte! Zatracený klackové, necháte toho!
- Kolik ty chceš mít dětí? Chceš ty vůbec mít nějaký děti?
- Já, člověče, asi ne. Mně se to zdá hnusný.
- Co se ti zdá hnusný?
- Že se děti roděj.
- Vždyť ses taky narodil...
- Já vím. Ale tebe to nikdy nenapadlo, že je to hnusný? Člověče, to já, když jsem se to všechno dověděl, tak ... no, já jsem se chtěl zabít.
- Nejsi ty náhodou teplej? Máš vůbec nějakou holku? A jí to říkáš taky? Že je to hnusný?
- Ona to ví sama...
- Kupte toho koně; je starej, chtějí ho zabít...
- Jak bych to vyúčtoval, Korejs? Jak vyúčtuju starýho koně?
- Rána z děla stojí víc...
Komentář: Juráčkův diptych se výrazně odlišuje od všech jiných filmů z vojenského prostředí. Je to dáno tím, že on sám byl velice zvláštním, ojedinělým a výjimečným člověkem, proto i jeho umělecky přetvořené vzpomínky na vlastní vojančení jsou velice zvláštní, ojedinělé a výjimečné. Pro ty z nás, kteří jsme byli kdysi také vojenskými mocipány násilím odvedeni na "vojnu", když nám bylo sotva dvacet let ("Je mi dvacet! Je mi dvacet!" křičí zoufale podroušený vojín), je tento film příležitostí k blednoucím vzpomínkám na to, jak kluci o rok mladší museli vykat klukům o pouhý rok starším (později i o půlrok), jak se návratům z vycházek zpátky do kasáren říkalo "jít domů" a na jiné absurdity, na něž byl Pavel Juráček zvláště citlivý. V jeho denících se nacházejí i mnohé další postřehy, často kruté a syrové, které by filmová cenzura nepovolila, například sprostá vojenská mluva, hloupost a nevzdělanost důstojníků a podobné. Přesto je tento vynikající Juráčkův film absurditami opět přímo nabit. A nejen jimi: i zajímavými dialogy a výstředními obrazy, za všechny zmiňme vysoce ceněnou sekvenci s vysloužilým koněm a prostoduchým ("blbým"), leč soucitným vojáčkem, který ho chce armádě prodat, aby nemusel jít na jatka; anebo závěrečnou scénu, kdy se na vojáky pořádanou taneční zábavu dostaví jediná dívka (která putuje jako němá svědkyně celým filmem), vypije limonádu a aniž by ji kdokoli z přihlížejících vojáků vyzval k tanci, zase beze slova odejde. Zkrátka, když se budete pozorně dívat a vnímat nejen zrakem a sluchem, shledáte jistě tento film nadmíru vydařeným.
Související odkazy:
