Kulhavý ďábel (1968)

Cit mě nezajímá. Cit je jako močový měchýř: nafoukne se a splaskne. Mozek je nebezpečný, protože myšlenka zůstává. Zatím křičí jenom o lásce, ale dovedete si představit, co bude vykřikovat zítra?
Komentář:

Stejnojmenný původní Le Sagův román je zde v tomto filmovém vaudevillu už jen ztěží k poznání a pramálo z něj zbylo, vlastně jen ta erotická stránka (kam se kupříkladu poděly všechny ty filosofické myšlenky, v něm obsažené?). V původním románu kulhavý skřet Asmodej odkrývá střechy domů jako nějaké roušky a ukazuje donu Kleofáši pošetilosti lidí pod nimi skryté; ve filmu se ukazuje jen jedna z početných lidských bláznivin, ta nejsprostší a nej(po)hlavnější: láska, jakoby v nějaké ďábelské předmanželské poradně. Nicméně Herzova verze alespoň nepostrádá onen cynický pohled na věrné milování a lhostejnost k lidským osudům. Děj je ovšem poněkud neurovnaný, ač z filmařského hlediska není o pitoreskní obrazy nouze.