12 opic (1995)

Úvodní motto:

V roce 1997 zemře pět miliard lidí na nákazu smrtelným virem. Ti, kteří přežijí, se ukryjí pod zemským povrchem. Svět znovu ovládnou zvířata.
- Z pohovoru s paranoidněschizofrenním pacientem baltimorské psychiatrické kliniky, 12. dubna 1990.

"Lidstvo si zasloužilo být vyhlazeno."

"Žádná pravda, žádná lež, jen veřejné mínění."

"Je to jen reklama, pane Cole, to znamená, že vám nechtějí nic důležitého říct."

"Psychiatrie je nové náboženství. Říkáme lidem, co je normální a co není. Ztrácím svou víru."


Komentář:

Příjemná představa o zdecimování lidstva pandemií až k zániku civilizace a na pokraj vyhynutí. Já bych tomu nebránil, tak jako hlavní hrdina a hrdinka filmu; naopak bych tomu pomáhal. Ale ten vědec, jenž obětoval sám sebe pro zničení lidstva, podstoupil svou nesobeckou oběť zcela zbytečně. Kdo by byl tak hloupě nesobecky obětavý pro dobro Země zbavené lidské přítěže? On se svět zřítí do záhuby sám, netřeba mu v tom ani pomáhat.

Související citát:
Utéct by se třeba i dalo, ale je vůbec kam? Vždyť tam venku za těmi neútěšně bílými stěnami a zamřížovanými okny probíhají stejné procesy a panují stejná (ne-li horší) nevybíravá pravidla. Dokud nakupuješ a čumíš na bednu, je to v pořádku, jak se praví v jiném vynikajícím filmu s názvem Dvanáct opic. „Já jsem pojištěnej, já jsem pojištěnej!“, vyřvává tam jeden blázen svoji maniodepresivní hlášku v jedné obzvlášť vypjaté scéně. Jak tomu rozumím! Já jsem taky pojištěný, „dobrovolně povinně“, jak se říkalo za komunistů. (Misantrop: Rakovina na kůži Země)