Zázraky

Jsou zázraky v křesťanství důležité nebo dokonce nutné?

Jsou lidé a dá se říci i mnozí křesťané, kteří tvrdí, že zázraky nejsou možné, protože např. to není v souladu se zákony fyziky. Dovolím si k tomu jako přírodovědec říct několik poznámek. V první řadě je tu otázka aktu tvoření. Pakliže Bůh stvořil svět z ničeho, pak tady je první „porušení“ budoucích zákonů. Bůh stvořil hmotu, „vtiskl“ ji zákony, dal nám hmotu k dispozici a je pravda, že dle naší dosavadní zkušenosti, Bůh ty zákony sám respektuje. Jinak bychom se asi dostali pro nás do nepochopitelného chaosu. Bůh je duch, je nehmotný. Jakými zákony se ale řídí Bůh, nebešťané, andělé, zavrženci, ďábel? Jsou také omezeni přírodními zákony? Věříme-li v jejich nehmotnou existenci, musíme ale připustit, že se nemusí řídit zákony hmoty. Ježíš uzdravoval nevyléčitelně nemocné a handicapované, křísil mrtvé, uzdravoval duševně nemocné, proměnil se na hoře, chodil po vodě (Petr to také zkusil), utišil bouři, proměnil vodu ve víno a rozmnožil chleby, na jeho pokyn uschl fíkovník, četl lidem myšlenky, předpovídal, že bude zabit, znehybněl skupinu lidí, vstal z mrtvých atd., atd. To jsou zázraky, kterých byly učedníci svědky. Ve vztahu k učedníkům máme v evangeliu Ježíšovy výzvy typu „Uzdravujte nemocné, malomocné očisťujte, křiste mrtvé, démony vymítejte…“ (Mt 10,8) zpravidla nikoho nezneklidňují. Přitom si nikdo netroufne oficiálně říct, že ty Ježíšovy skutky a sliby jsou nesmysl. Text „Ó pokolení nevěřící a zvrácené, jak dlouho mám být ještě s vámi?“ (Mt 17,14-20), který je tvrdou kritikou učedníků, je také kritikou stávajících křesťanských denominací. Jenže bez Ježíšových dokladů nemůže být jeden ovčinec. Texty: Jn 14,12-14 - „…. Kdo věří ve mne, skutky, které dělám já, bude dělat i on…., A o cokoli byste poprosili v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu...“, nebo Jn 16,23-24 - „…. o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu, to vám dá …“ jsou výzvou také pro nás. Musíme si přiznat a nezavírat nad tím oči, že neumíme prosit ve jménu Ježíše Krista. K tomu musíme mít ale víru jako zrno hořčičné (Mt 17,20). Pakliže Ježíšovy sliby platí, pak je možné jich dosáhnout. Výroky: „A vy jste toho svědkové. A hle, já na vás pošlu zaslíbení svého Otce …“ (Lk 24,48-40) nebo „….ale přijměte moc Ducha Svatého a budete mi svědky…“ (Sk 1,8) znamenají, že nestačí o Ježíšovi hovořit, vykládat, ale Ježíšovými skutky také nauku dokládat. Kvalitní katecheze má být doložena dle: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi…“ Jan 10,37), nebo „Svědčím-li já sám o sobě, mé svědectví není právoplatné…“ (Jan 5, 31-32). Dle těchto výroků by se měl hlasatel legitimovat a člověk má právo důkazy požadovat. Sice může věřit kvůli svědectví lidí, ale je to méně kvalitní a často z nouze. Podobně Ježíš připouští svědectví Janovo (Jan 5,33-36) t.j. svědectví nižší úrovně, „aby lidé byli spaseni“. Jenže tehdy byla jedna „oficiální církev“ a dnes je křesťanství roztříštěné. Není-li svědectví doloženo Ježíšovými skutky, pak nastupuje svědectví doloženo utrpením a mučednictvím. Dělání skutků je plnohodnotným potvrzením Boží existence. Je to zjevný projev. Charismata mohou být pro nás dokladem toho, že Ježíš je v nás. Jsou oslavou Boha a také potvrzením, že se člověk může na spolupráci s Duchem Svatým spolehnout. Svět je v situaci, kdy potřebuje plně charismatické plnohodnotné křesťanství. Povinnost Ježíšova učedníka je nezavírat oči před nepříjemnými texty a prokazovat platnost evangelia v plném rozsahu, prokazovat, že nepomine čárka ze Zákona. Logicky vzato, nauku kterékoliv křesťanské církve lze odmítnout, pakliže nemá Ježíšovy skutky. Bez skutků je jejich svědectví pouze svědectvím lidí. Katecheze bez dokladů je dobrou půdou pro falešné proroky a sekty a také se taková katecheze zákonitě uzavírá vůči kritice a odvolává se na autoritu. Je nutné si připustit, že naše chápání je stále nedostatečné, že se nestačí omezit pouze na hmotný svět, ale že zde může být také ještě nehmotný svět a že v našem případě s tím hmotným k sobě patří. Musíme stále počítat se svoji psychickou slepotou a nutností provést pořádné Metanoia.