Osobní poznámky ze sešitů. S vděčností bratru B. Bílému.

Obsah

Tolerance

Bible

Starý Zákon

Nový Zákon – křesťanství

Hierarchie

Mikrokolektiv

Duch Svatý – Paraklétos

Metanoia

Imunizace, Metanoia

Job

Láska

Boží Království

Izajáš

Otázky víry, stupně

Software, hardware

Nutnost konání skutků

Evangelium

Jan Hus

Poznámky k utrpení

Utrpení tzv. nevinných

Nutnost potrestání velerady, chyby apoštolů

Slepota

Odslepení, Postup při nápravě, odslepování

Bůh a já

Uzdravení posedlého v Geraze

Sebevědomí

Problematika motivace

Tvoření světa

Oko

Na výstavě obrazů manželů Bártových (Ženské domovy, 15. 2. 1992)

Důležité rady

Neodsuzuj, ale posuzuj

K modlitbě

Prosba

„Posvěť se jméno Tvé“

Problém potratů

Ježíšovy zázraky

„Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili“

Valor slov „poznat“ a „věřit“

Ježíš vytýká lidem nevěru, malověrnost ………………..

Proč je důležité jít do sporu?

Dialog

Kříž

Čtení Bible

Hřích

Možný partner je rozvedený

Problematika fronimos

Znamení doby

Základy poznávacího procesu

Problematika falešných proroků

Podobenství

Sjednocování církví, ekumenismus

Objevují se charismata

Ježíš – Bůh - koexistence 

Různé pohledy na Boha

Ježíš náš vzor

Rozhovor se studentem teologie

Pavel, Japonsko

Vztah Bůh – Ježíš – člověk

Janovo evangelium, některé kapitoly

Druhý příchod Krista

Satan

Blahoslavení chudí duchem, stará a nová nauka

Hříchy – viny

Chyba, hřích

Strom života a strom poznání dobrého a zlého

Proč se musím rozvíjet?

Být jako dítě

Otázky o Bohu

Petrův primát

Co je to život?

Vdova a soudce

K dopisu křesťanům v Laodicei (Zj 2-3)

Tolerance

·        Lze být tolerantní vůči Hitlerovi, nebo Sládkovi?

·        Můžeme říci  islámu, že jejich náboženství je stejně správné, jako naše?

·        Mohu souhlasit, když někdo prohlásí „já chci bydlet v tvém domě“?

V těchto případech by šlo o toleranci pro slabochy.

Hovoří se o toleranci církví. Jenže Ježíš hlásal: „Bude jeden ovčinec a jeden pastýř“, nebo „Kde vás neposlechnou (kde, se nechtějí zabývat evangeliem), tam setřeste prach“.

Smyrna trpí pro svoji slabost ve víře. Utrpení je kvůli slepotě. V evangeliu se mluví o slepotě, ale (jasný) návod na její odstranění nemáme. Ježíš vystupuje jako učitel a říká: „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte…?“

            Může nastat případ, kdy dva lidé jsou ve sporu a nemohou se dohodnout a předpokládaný výsledek se dostaví až za dlouhou dobu. Pak musí jít nutně od sebe (viz případ dvou zahraničních kolegů). Šlo o případ, kdy výsledek se měl dostavit až za určitou dobu a spor byl v tom, jakou cestu zvolit. Jinak problém sporu je nutné vždy řešit. Chybu druhému je vždy nutné vytknout. Je nutné ale brát v úvahu to „dělej druhému to, co chceš aby druzí dělali tobě". Přiber další svědky, aby se vyloučilo, že se můžeš mýlit. To, že lidé, kteří jsou ve sporu a nedohodnou se, říká i Bible („Kde vás nepřijmou, setřeste prach..“, „Odchod marnotratného syna…“).

Bible

Máme Nový Zákon a Starý Zákon, nebo Nový Testament a Starý Testament?

Testament je závěť. Ten co zemřel zanechává formou závěti někomu něco. Nenařizuje mu a ten, který má něco dostat, nemusí to přijmout. Jenže Abrahám udělal s Bohem smlouvu. Ježíš u poslední večeře: „…to je krev nové smlouvy…“. Čili, je to smlouva. To tedy znamená „ty uděláš něco, já udělám něco“.

Starý Zákon

            Bůh vystupuje osobně, s lidskými vlastnostmi. Udělal s člověkem smlouvu. Postupně člověk měl dorůstat, aby byl schopen přechodu na vyšší stupeň. V SZ byly určité věci, které zabraňovaly, aby byl člověk ve svém vývoji blokován (nezobrazovat Boha, Bůh je všude, nezapřáhat společně osla a vola, nemíchat se s jinými národy, nemíchat náboženství apod).

            Mojžíš měl dořešit určité věci: otázku pokání, proč Židé reptají, bylo nutné zavést školu, roztřídit Židy na část, která se hodlá převychovat a která ne. Bylo nutné přejít na kvalitativně jiný (než jak byli zvyklí) vztah k Bohu. Ten původní stav byl tak špatný, že je Bůh musel nakonec degradovat a do zaslíbené země vchází mladá generace – pastevci a žádní řemeslníci.

            Jan 5,43-47 – Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně“. Lk 16, 19-31 „Boháč a Lazar“. Rozhodující je dodržet Mojžíše a proroky.

            5M 30, 11-15 „Nepotřebuješ nikoho, aby ti to vysvětlil, nepotřebuješ jít za moře….“.

„Nepomine čárka ze zákona“. Mojžíš dovolil dát rozlukový list. Ježíš k tomu řekl, že to bylo „pro tvrdost vašeho srdce“. Rada Ježíšova je: „Nastanou-li problémy, vyřešte je hned. Pak u pořádných křesťanů nedojde k rozvratu manželství".  

Nový Zákon – křesťanství

Má to být přechod na vyšší stupeň  chápání Boha

·        Osobní zodpovědnost

·        Možnost navázání kontaktu s Bohem

·        Přímý přechod do nebe

·        Možnost pochopení zákonitostí a příčin problémů z jiného pohledu, než z pohledu trestů

·        Možnost potvrzení evangelia, dary Ducha Svatého

Otázku pokání, proč Ježíšovi nerozumí, měl dořešit i sv. Petr (podobně jako Mojžíš).

Oproti SZ (např. mít 2-3 svědky) jde kvalitativně Ježíš dál. Člověk sám může pochopit a poznat. Nám nefunguje ani SZ a proto nemůžeme pořádně nastartovat NZ. 

Hierarchie

            Ježíš nepopírá hierarchii v Božím Království a v nebi. Ta je i v životě (Smyrna, Filadelfie ….).  Hierarchie je v darech Ducha Svatého. Je jenom logické, že hierarchie je i v nebi. Někteří tam budou jako na hostině a někteří budou spolupracovat s Bohem na tvoření. Nebe je v Bibli vylíčeno jako hostina. Pro nahnané je to postačující. Modelem nám může být „hospodský“ člověk, který je spokojen s tím, že sedí v hospodě u piva. Nabídku nějakého kvalitního koníčka odmítne. Dále jsou v nebi pozvaní. Z dnešního pohledu např. zahrádkář, který když něco nezná, zeptá se. Pak je tam typ „neodbytný přítel“, který dosáhl darů Ducha Svatého. S touto mentalitou přichází do nebe a byl by velice ochuzen, kdyby ji nemohl uplatnit. Jan 5,16 – 19 -„Můj Otec je stále činný, i já jsem činný. …..Syn nemůže sám ze sebe konat nic, ale jen to, co vidí konat u Otce. A co koná on, koná stejně i Syn. Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu skutky ještě větší než tyto, takže budete žasnout. Tak jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce….“. Kdyby Tvůrce dělal něco mechanicky, byl by to „flašinet“. Zj 3, 14-22 (list do Laodiceje) – „…Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůnu“. Jan 14,12 – „Amen, amen pravím vám, kdo věří ve mně, ten bude sám konat skutky, které já konám, ba ještě větší bude konat, protože já odcházím k Otci. O cokoliv budete prosit v mém jménu, to všechno udělám, aby Otec byl oslaven v Synovi. Budete-li mne prosit v mém jménu, já to udělám“. Další věc, která je v Písmu popsaná, je podobenství o hřivnách. Např. vyzískal tři hřivny, bude pánem nad třemi městy. S tím samozřejmě vyvstanou otázky: Je skutečně hierarchie v nebi? K  čemu je nutná? Co určuje stupeň hierarchického zařazení? (Tyto otázky je nutné brát jako celek najednou. Zde hraje roli zkušenost, odpovědnost, spravedlnost, rozlišovací schopnost, znalosti, být neodbytný přítel, touha po sebevýstavbě, logické myšlení apod.). Slib a popis, který je v Bibli o pobytu nebi, nemohu dokázat, ale mohu si je odvodit, mám-li k dispozici dostatek materiálu. 

            Tak, jako kvalitní vědecké týmy mají svého šéfa, který umí nejvíc, tak i nebešťané mají svého „tvůrčího šéfa“, který umí nejvíc. Nelze vyloučit možnost růstu v nebi.       

            Z bližšího pochopení Bible je vidět, že posluchač katecheze JK má možnost si vybrat různé typy křesťanství. Je to v závislosti na úrovni, jakou člověk dosáhne.

Přirovnání: Člověk si musí natrénovat „nové svaly“ pro BK. Smyrna si trénuje svaly v lomu. Filadelfie tvrdým sportem. Efez si hraje pro radost a „masáží“ si povzbuzuje „růst svalů“. Lidské zájmy ho mohou bavit, mohou mu být trenažérem a pak se může těšit do nebe. Občas se mu zjeví Ježíš.

            Člověk má v sobě hodně „kůlů“ (Stavrosů), překážek. Jsou některé, které brání člověku, aby mohl být nebešťanem. Pak jsou některé, které určují, kolik hřiven budu mít. Nejdříve může člověk těch hřiven nasbírat během pozemského života a může to dotáhnout daleko. Když člověk zemře, zřejmě duše si některé vlastnosti („kůly“) ponechá. „Duše pod oltářem“ čekají pravděpodobně, aby některé věci dotáhly. Např. Smyrenští mohou po setkání s Ježíšem (ti, kteří budou oslovitelní a dají si říct) vyučeni. Po vzkříšení budou vládnout nad přiměřeným počtem měst. Pak je už druhá smrt nepotká. Ne všichni Smyrenští budou vzkříšeni. Pouze ti kvalitní. Hierarchicky (nakonec) může být v nebi Smyrenský výše než Filadelfský. 

Mikrokolektiv

            Mt 18,20: „Neboť, kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já, uprostřed nich“. Mikrokolektiv je výhodný pro korekci názorů mých i těch druhých, pro trénink vedení dialogu a pro trénink na pobyt v nebi vůbec. Člen mikrokolektivu je oslovitelný, opatrný ve svých soudech („nepálí od boku“), lehce se může dostat ze Smyrny výše. Pokud sám nepozná, že je slepý, mikrokolektiv ho to naučí. V mikrokolektivu je kvalita jednání lepší, než když je člověk sám a odkázán na sebekontrolu. Kritičnost sebe i druhých je nesmírně důležitá. Partneři v mikrokolektivu jsou Ježíšovi bratři a tak mohu trénovat vztah k Ježíšovi.

Dialog

            „Nepal od boku“. Člověk chce za každou cenu něco říci a často říká nepromyšlené soudy. Když si při diskusi uvědomím, že ve věci nemám úplně jasno, je nutné to vzít v úvahu. Proto je nutné couvnout a říci „moment, já si to musím promyslet“.  Dialog se tím zkvalitní a já také tím, že si to pořádně (poctivě) promyslím. Tím se také obohatím. Otázky, které dostávám, mohou být pro mne výzvou, abych si určité věci vyjasnil, že je nemám dotažené a také, že musím na sobě pracovat.

            Jsou-li problémy řešitelné, přichází hřích. Když už jsou neřešitelné, hřích už nepřichází, ale člověk jde svou úrovní dolů.

Pravidla dialogu

·        Oponent není nepřítelem, ale partnerem při hledání pravdy. Cílem diskuse je nalezení pravdy, nikoliv intelektuální soutěž. Účast v dialogu předpokládá trojí úctu: k pravdě, k druhému, k sobě.

·        Snaž se porozumět druhému. Nepochopíš-li správně názor oponenta, nemůžeš jeho tvrzení ani vyvracet, ani uznávat. Formuluj sám jeho námitky, aby bylo jasné, jak jim rozumí.

·        Tvrzení bez věcných důkazů nevydávej za argument. V takovém případě jde pouze o tvé mínění a partner mu nemusí přiznat váhu argumentu.

·        Neutíkej od tématu. Nevyhýbej se nepříjemným otázkám nebo argumentům tím, že svedeš diskusi jinam.

·        Nesnaž se mít za každou cenu poslední slovo. Množství slov nenahradí chybějící argument. Umlčení oponenta neznamená vyvrácení jeho argumentů ani popření jeho myšlenek.

·        Nesnižuj osobní důstojnost oponenta. Kdo napadá oponenta, ztrácí právo účastnit se dialogu.

·        Nezapomínej, že dialog vyžaduje kázeň. Rozumem, nikoliv emocemi formulujeme svá tvrzení a úsudky. Kdo není schopen své city a vášně ovládat a kdo není schopen srozumitelně vyjádřit svůj názor, nemůže vést smysluplný rozhovor s druhým.

·        Nezaměňuj dialog s monologem. Všichni mají stejné právo se vyjádřit. Nezabíhej k podružnostem. Ohleduplnost vůči ostatním se projevuje i tím, že dokážeš šetřit časem.   

Půst – meditace, přemýšlení, nerozptylování se jinými věcmi

Duch Svatý – Paraklétos

            Duch Svatý nás může něco naučit, nebo nám připomenout. Je ale nutné odbourat nechuť k řešení problémů a nečekat, až se objeví něco horšího. Když odstraním blokující faktory, staré programy se stále ještě ozývají. Můžeme dosáhnout toho, aby Duch Svatý nám dal vybavení. Proto je nutné prosit o odstranění defektů v mysli, ať nám to někdo připomene. Buď začnu hledat sám, abych to našel s pomocí Ducha Svatého, nebo mohu prosit P. Ježíše, aby mi poslal Ducha Svatého, který by mi to vysvětlil. Výhodnější pro člověka je ta první varianta.

            1Jan 2,27:  „Duch Svatý, kterého jste přijali, zůstává ve vás a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Jeho zasvěcení vás učí všemu a je pravé. Není to žádná lež. Jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm.“ Mám-li dary Ducha Svatého, pak nepotřebuji poučování.

            Snažení se o dary Ducha Svatého musí být pro člověka hnacím motorem, který ho musí pořád táhnout a ne pouze sem tam někdy.

            Problém darů Ducha Svatého zřejmě souvisí s tím, s jakou metodou pak půjdu na lidi, abych je oslovil a abych jim neuškodil. Dary Ducha svatého by je usvědčily z farizejského myšlení. Bůh přece nechce lidi pobít, nebo je dostat do pekla. Právě naopak, aby co nejvíce jich bylo spaseno. Možná i proto B.B. musel přestat kázat.  Také důležité je, abych snesl dary Ducha Svatého a nevzniklo u mne Césarovské myšlení. Pro zázraky musím tedy mít vyřešené sebevědomí.

            Eucharistie mi slouží k výstavbě sebe samého, realizaci sebe samého ve spolupráci s Ježíšem.    

Metanoia

Ve velekněžské modlitbě (Jan 17.3) „A to je ten věčný život, aby znali Tebe, toho jediného pravého Boha a toho, kterého jsi poslal Ježíše Krista“…. „Zjevil jsem Tvé jméno lidem, které jsi mi dal ze světa….. a nyní poznali, že všechno, cos mi dal, je od Tebe …..(Jan 17.6)“. S Ježíšem přišla spása. Lidé byli ve správném poznání Boha úplně vedle. Vůbec o tom nevěděli, byli slepí. Svět byl „geniálně“ pod vlivem ďábla (dnes je zřejmě také).  Proto je nutné obrácení a Metanoia.

·        Metanoia může začít na nějakém problému. Tam si uvědomím, že musím jít do sporu, abych problém vyřešil. Pak uvidím, že těch věcí je více. Začne se to rozšiřovat podobně jako u „zrna hořčičného“.

·        Nebo slepě věřím a nemohu jít dále

·        Nebo začnu zavírat oči a oslepnu

·        Nebo „vidím“, dopouštím se hříchu a může to vést až k hříchu proti Duchu Svatému. Souvisí s tím nefér hra a pokrytectví. Jidáš a Kaifáš hráli nefér hru, byli pokrytci.

            Při rehabilitaci je nutné naučit člověka být citlivým k tomu, že nějaká informace chybí, nebo je jiná apod. Člověk, který žije v prostředí, které nezvládne, pak „ohluchne“ (viz. Článek o nedoslýchavém Liborovi), nebo „oslepne“, nebo filtruje nepříjemné věci a prostředí ho dál nebude deprimovat. Když naopak, místo k útlumu dojde k probuzení, dochází k Metanoia.

„Kde vás nepřijmou, tam setřeste prach“ Lk 9,1-10, Lk 10,1-12, Mt 10,1-15, Mk 6,7-13.

Obyčejně, při dobře dělaném pokání, člověk udělá  skok i v poznávacím procesu. Máme roušku, která má být v BK sejmuta. Některé věci můžeme mít v mozku zakódovány jako bobři. Pak pořádně pochopíme např. kvantovou mechaniku, relativitu. S. Hawkins např. věří v nalezení sjednocené teorie.  Pozor, je rozdíl mezi polepšením se a obrácením se.

Imunizace, Metanoia

·        Je nutné si uvědomit, že psychická imunizace je plně v kompetenci člověka.

·        Adam byl utlumený, byl spokojen sám se sebou.

·        Problém Metanoia je problém, že to musí vyřešit někdo z lidí. Kdyby Ježíš řekl, jak se dělá Metanoia, tak jiní (zavrženci) by se vymlouvali, že jim to neřekl.

·        Satan svádí zejména slabé ve víře. Po vyřešení otázky Metanoia a nastoupení Božího Království, Satan bude spoután, aby nemohl kazit rekvalifikační proces.

V Zj 3,14 máme: „Radím ti, aby sis u mne nakoupil zlata ohněm přečištěného a tak zbohatl; a bílý šat (roucho), aby ses oblékl a nebylo vidět tvou nahotu; a mast (kolýrium) k potření očí, abys prohlédl”. Všechno je v kompetenci lidí. Zlato – hardware, roucho – psychický software. Agora – vydělej si na zlato a roucho.  Kolýrium – „Odstraň slepotu; je to v tvé kompetenci“ (viz. „Dělejte, že jste slepí a oslepnete“). Zj 3,19 – „…rozhorli se a čiň pokání“ (musíš si vybudovat pořádnou motivaci). „Najdi si motivaci a pak začni s opravou myšlení“. To ale není popsáno v evangeliu, to musí vyřešit „někdo z lidí“. Takové to „ty musíš věřit…“  vede k neschopnosti navázání kontaktu s Bohem a zdůvodnit názor apod. Rozvoj poznání Boha je zablokovaný. Doprovázející efekty: „Co nechci vidět, nevidím a co chci vidět, vidím“ (viz. nedoslýchavý Libor), nebo např. někoho, kdo se mi znelíbí, vidím pořád černě, ať dělá, co dělá.

 „Zrno hořčičné“ – budu-li mít kvalitní psychický software, mohu využívat Boží hardware. „Udělejte si přátele z klamného mamonu“, na kterém se naučíte pořádně myslet. Na mamonu pochopím problém slepoty. Při čtení Bible mohu vidět, co Ježíš vytýkal farizeům a zákoníkům a také, že se sliby na mne neplní. Snadno dojdu k závěru, že nesplňuji požadavky a že mohu mít stejné chyby myšlení jako měli oni a že bych měl něco se sebou dělat.

Věci mne musí táhnout, ostatní se srovná. Podobně, jako když jedu autem dopředu. Když jedu dozadu, pořád musím dělat korekce. Dítě, když se učí na kole, kontroluje a koriguje samo sebe a nachází postupně (a vytváří) automatické funkce trénováním. V mozku se vytvoří subprogram (medvědi na kole, nebo motorce v cirkusu).

„Nedoslýchavý Libor“ (zkušenost jednoho psychologa popsaná v časopise) – mozek se adaptoval na to, aby neslyšel nepříjemné věci. Člověk když se začne zabývat náboženstvím nesprávným způsobem, může z něho vyrůst farizej imunizovaný vůči pořádnému přemýšlení.

„Dělání topůrek“ – tím, že je B.B. dělal, rostla v něm schopnost je dělat, ale také schopnost rozlišovat, jestli je to dobré, nebo ne. S tím rostla sebekritičnost, zpětná vazba, schopnost sebekritičnosti, radost z úspěchu, neztrácení hlavy z neúspěchu. To znamená, že v tom je celá řada výchovných procesů. Dítě musí snést kritiku a proto je také třeba ho občas pochválit. Toto je rozvoj v přirozené oblasti. To je ale také příprava k pořádnému křesťanství. To v podstatě dělal Starý Zákon.

Když člověk něco zbabrá, má dvě možnosti:

·        Přizná si to a začne znova a zdokonaluje se

·        Nepřizná si to, omlouvá a hraje pokryteckou hru, nalhává si, začne zavírat oči, přestává ty věci vidět a nakonec oslepne (co ho možná zachrání).

 Job

            „Scházejí se Boží synové po určitém období. Satan si stěžuje, má výmluvy, je přesvědčen, že Bůh mu křivdí“. Jedná se zde o vztah k Bohu. Satan si myslí, že Bůh je tomu vinen, že se má špatně. Job si zase myslí, že Bůh mu nepomáhá („Bůh dal, Bůh vzal“). Job se nakonec dostává na kvalitativně vyšší úroveň. Stojí si za svým a volá Boha na soud. Je přesvědčen, že je spravedlivý. Přece nedělal nic zlého a Boží příkazy plnil. Víme že to není Boží ideál. Tohle všechno má hlubší modelový význam. Na to, aby mi Bůh pomáhal a Satan neměl šanci, musím růst, kvalitativně. Zastavím-li růst, omezím rsp. omezuji tím koexistenci s Bohem a dávám prostor Satanovi. Hrozí spokojenost se sebou a imunizace. Víme, že dříve se lidé styděli za nemoc. Chápali to jako trest. Pokáním se přibližuji "nazpět" “ Bohu. Začnu li stagnovat, přijde utrpení a nakonec smrt. Job soud sice nevyhraje, ale hodně získá a Bůh ho za to chválí. Dostává se na vyšší kvalitativní úroveň. Jobovi přátele jsou odsouzeni a Job se má za ně modlit. Bůh nakonec dává Jobovi vysvětlení (zřejmě podrobnější). Job potřeboval více chápat Boha, měl na to. Po výzvě Boha si Job uvědomuje: „Ano, jsem slepý, jsou věci, které ještě nechápu, proto se budu ptát. Job zase nabyl majetek, rodinu měl a dožil se vysokého věku.

Láska

            Při vytváření kvalitního vztahu musí být přítomná láska. Sex vytváří lásku na určité úrovni. Sex je výrazný, co do projevu, ale jinak slabý. Je jako pes, co hodně štěká a nekouše. Strach o majetek už je silnější. Strach o život ještě  silnější. Vztah matky a dítěte je ještě silnější. Při setkání s Bohem je třeba jiný typ lásky, ještě vyšší.

            Víme, že mateřská láska je silná, až „buldočí“, ale jde stranou, když se manželé rozvádějí. Nestačí na špatně orientovanou prestiž. Prestiž je „superbuldočí“, ale „neštěká“. Z prestiže někdy vyrůstá sebevědomí.

            Metanoia vyžaduje pochopení prestiže a její zformování do takové formy, abych mohl žít v nebi s Bohem. Zavrženec je obětí špatně orientované prestiže. Může vyústit v pýchu, nebo u člověka, který prohrál v pokoru (podřídí se).

            Dobře postavené sebevědomí znamená, že se nebudu vázat na to, co mi řeknou  druzí, ale já musím sám rozeznat. Pozn. V bývalé Jugoslávii v jedné vesnici byli příslušníci třech náboženství. Čili příslušnost závisela na tom, v kterém domě se kdo narodil.

            Lásku je třeba dopěstovat a ne ji likvidovat, otupovat. Máme příkaz „milujte se“

Jan 17,26 – „..a oznámil jsem jim Tvé jméno a ještě oznámím, aby láska, kterou jsi mne miloval, byla v nich a já v nich…“. Boží láska k Ježíšovi a lidem je na nynější úrovni nepředstavitelná. Náš úkol je budovat lásku po Božím vzoru. Sex je doplněním lásky nižšího typu. Je  nutné usilovat o přechod na lásku vyššího typu. Máme na to modely. U lásky nižšího typu musím pozorovat rodičovskou lásku, lásku mezi manžely, dětí k rodičům, u zvířat apod. Pro přechod na vyšší typ je nutné nejdříve dotáhnout základní (klasické) věci a to je úkol (kompetence) člověka.

Boží Království (BK)

            Ježíšova výzva: „Přijmout BK jako dítě“. „Amen pravím vám, při obnově světa, když Syn člověka zasedne na trůnu své velebnosti …. A mnozí první budou poslední a poslední budou první“ (Mt 19, 28). „Království Boží vám bude odebráno a dá se národu, který bude přinášet jeho úrodu (Mt 21,43). Pozor, proroci předpovídají odzbrojení, Židé budou shromážděni (to se v dnešní době začalo dít, ale nedotáhlo se to).        Viz také Sk. Ap. 1. kap., Zj. 20. V BK bude uzdravování nemocných, kříšení mrtvých běžným standardem.

            Pro Boží Království budou vzkříšené „duše pod oltářem“. Jsou to zřejmě zemřelí Smyrenského typu. Dostanou rekvalifikaci, ale zřejmě nebudou vládnout. Přijde Eliáš a napraví všechno. Nepřijde Eliáš z nebe, aby se na soudu lidé nemohli vymlouvat. Původní Eliáš to někde „dotahuje“. Dostal na to„hotel“, podobně jako Henoch. U zrodu Božího Království to bude Eliáš (člověk Eliášovského typu) -někdo z lidí a tím pádem se na soudu nikdo nebude moci vymlouvat. Tento Eliáš nebude pouze samouk, ale i trenér. Musí vychovat nejméně jednoho dalšího Eliáše. Jinak by BK nemohlo nastartovat. Další Eliášové nemusí být samoukové, ale musí projít heuristickou výukou a výchovou. Doposud jsme měli hodně špičkových lidí, vědců samouků, ale nebyli to trenéři. Špičkoví vědci založili různé školy, měli své žáky, ale ti už byli o něco slabší až to šlo do ztracena („Nebude učit bratr bratra“). Během BK nastane prudký rozvoj společnosti. Bude tady dlouhověkost a přímý přechod do nebe. Boží Království bude trvat „1000 let“. Pak bude Satan na chvíli puštěn. Proč? Dojde k degradaci křesťanství, které už nelze napravit. Obecně platí, že dojde-li k degradaci kvalitního, toho, co člověk pokládá za správné, pak tam je náprava těžká. Jenže obyvatelé Božího Království v té konečné fázi „neuvidí“ svoji degradaci. Proto přijdou ti dva proroci, kteří už nejsou Eliášovského typu, ale spíše Elizeuského a ti už budou zabiti. Proč to Bůh dopustí, aby Satan byl znova puštěn? Pomocí Satana Bůh otevře mnohým lidem oči. Lidé si zde za života odbudou soud a očistec. 

            V Božím Království Bůh odejme smrt a bude možný přímý přechod do nebe. Také Bůh odejme roušku a lidé budou schopni pochopit věci dosud nepochopitelné.

            Jak má vypadat dnes hlásání Božího slova (Radostné zvěsti)?

·        Bůh je ochoten s lidmi navázat kontakt a být jejich králem

·        Sliby Písma se plní. Izrael má svůj stát, objevují se nekvalitní proroci, kteří umějí uzdravovat.

·        BK může nastat. Stačí, aby zde byl alespoň jeden člověk Eliášovského typu, který umí to „řekněte hoře..“, rozmnožit chleby a také vychovat další Eliášovské typy.

·        Nutná podmínka je učinit pokání, změnit smýšlení. Ve zjeveních v nedávné době bylo vždy jasně požadováno pokání.

·        Nutnost dokladů, darů Ducha Svatého. Eliášovský typ: „Abyste věděli, že nemluvím do větru, předvedu vám několik zázraků“. Lidé, kteří to nepřijmou, budou posláni pryč. Podobně to bude s  věřícími. Věřící si budou muset vybrat svého kazatele. Člověk Smyrenského typu uzdraven nebude, bude muset snášet utrpení. Naopak u biskupa Efezského typu se bude uzdravovat. Budou ustanoveni „starší“ a menší skupiny věřících, tak do 100 lidí. Kostely budou zbytečné.  

·        Když je člověk v pohodě, přestane dbát o svůj rozvoj. Má sklony vylepšovat svoje pohodlí, sklon k hromadění majetku. Podvědomě si zaměňuje Boží Království za pohodu. Starosti každodenního života velice působí tak, že vytlačují zájem o Boží Království. Zřejmě je nutné dojít k určité hranici, zkušenosti, poznání,  k obrácení se, aby začala převažovat starost o Boží Království.

·        Sk 1,3 – „Ukazoval se jim 40 dní a mluvil s nimi o BK“. Zřejmě diskutovali podmínky BK (pokání). Apoštolové to neměli vyřešené, i když ho hlásali. Sv. Pavel si zřejmě myslel, že to vyřešené má. Otázka „obrácení se“ nebyla ve SZ neznámá. Proroci vyzývali k obrácení a Sv. Pavel byl vzdělaný.

Sliby a varování, některé sliby se zřejmě vztahují k Božímu Království

Izajáš

Iz 1 -  „…Syny jsem vychoval, pečoval o ně, ale vzepřeli se mi. Vůl zná svého hospodáře, osel zná svého pána, mne však Izrael nezná, můj lid je nechápavý. … A kdyby Hospodin zástupů nám neponechal hrstku těch, kdo přežili, byli bychom jako Sodoma, podobni Gomoře bychom byli. … K čemu je mi množství vašich obětních hodů, … Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř kadidla se mi hnusí, … Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči, Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. … . Očistěte se, odvraťte se od skutku zlých … Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujímejte se pře vdovy. Pojďte a do sporu se dejme…budou-li vaše hříchy jako červec, jako sníh zbělejí… Budete li povolní a poslušní, dobré věci země jísti budete…. Když však odmítnete a budete se zpěčovat, bude vás požírat meč. …Běda! Nevěstkou se stalo město věrné! Bývalo plné práva, přebývala v něm spravedlnost, teď jsou v něm vrahové. … Obrátím na tebe svou ruku, vytavím tvou strusku, jako louhem odloučím všechny tvé přimíšeniny. A vrátím ti soudce, jako byli na počátku, tvoje rádce, jako byli zprvu; pak tě budou nazývat městem spravedlnosti, městem věrných. Sijón bude vykoupen soudem, a ti v něm, kdo se obrátí, spravedlností. … “

Iz 2 - „ … I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor… a budou k ní proudit všechny pronárody. …Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit. Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice, svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji….. Neboť den Hospodina zástupů přijde na každou pýchu a povýšenost, na všechno, co se povznáší …Sehnuta bude zpupnost člověka, ponížená bude lidská povýšenost; v onen den bude vyvýšen jedině Hospodin. Bůžkové nadobro vymizejí.  … V onen den člověk předhodí potkanům a netopýrům své bůžky stříbrné a bůžky zlaté, které mu vyrobili, aby se jim klaněl.“ 

Iz 3 - (Bezvládí a chaos v Jeruzalémě, Jeruzalém klopýtl a Judsko padlo…) … Za velitele dám jim chlapce, vládnout jim budou výrostkové. … chlapec zaútočí na starého, bezectný na váženého …jako Sodoma svůj hřích vystavují a neskrývají. Běda jim, připravili si zlou odplatu… Spravedlivému bude dobře, bude jíst ovoce svých skutků…. Hospodin se postavil, povede spor, stojí, aby vedl při s národy. Hospodin zahajuje soud se staršími svého lidu a s velmoži jeho. ´Spásali jste vinici, máte ve svých domech, oč jste obrali utištěného. Jak to, že deptáte můj lid a drtíte tvář utištěných?´…. V onen den odejme Panovník (dceram Sijónským) okrasné nákotníky, náčelky a půlměsíčky, náušnice, náramky a závojíčky… zrcátka i košilky, turbany a řízy.  …“

Iz 4 -  „V onen den bude výhonek Hospodinův chloubou a slávou… pro ty z Izraele, kdo vyvázli.  Kdo zůstane na Sijónu a kdo zbude v Jeruzalémě, bude zván svatým, každý zapsaný k životu v Jeruzalémě. A Panovník smyje špínu dcer Sijónských ….nad každým jejím shromážděním stvoří Hospodin ve dne oblak, totiž kouř, a plameny ohnivé záře v noci: to bude baldachýn nad veškerou slávou, stánek, který dá stín před denním horkem, útočiště a úkryt před přívalem a deštěm.“

Iz 5 - (Hospodinova vinice, přináší plané plody, bude zpustošená… šesteré „Běda“) „…rozhodněte spor mezi mnou a vinici. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydal odporná pláňata? Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč… Čekal právo, avšak hle, bezpráví, spravedlnost, a hle, jen úpění…. Běda těm, kteří připojují dům k domu… Běda těm, kteří za časného jitra táhnou za opojným nápojem… Běda těm, kdo v provazech šalby vlečou nepravost… Běda těm, kdo říkají zlu dobro a dobru zlo, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!…. Proto plane Hospodin hněvem proti svému lidu;… “

Iz 6 - (Prorok povolán k službě) „… Jdi a řekni tomuto lidu: ´Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte.´ Srdce tohoto lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven. Tu jsem řekl: ´Dlouho ještě Panovníku?´ On odpověděl: ´Dokud nezpustnou města a nebudou bez obyvatel a domy bez lidí a role se nepromění v spoušť. Hospodin odvede ty lidi daleko … bude jako dub, jak obrovský strom, po jehož skácení zbude jen pahýl. Tento pahýl bude símě svaté. “

Iz 7 - … Což je vám málo zkoušet trpělivost lidí, že chcete zkoušet i trpělivost samotného Boha? Proto vám dá znamení sám Panovník: Hle, dívka počne a porodí syna a dá mu jméno Immanuel… Bude jíst smetanu a med, aby dovedl zavrhnout zlé a volit dobré. …

Iz 8 -  „… Toto mi pravil Hospodin, když mne pecně uchopil svou rukou a varoval mě, abych nechodil cestou  tohoto lidu: ´Neříkejte zrada všemu, čemu říká zrada tento lid, … Dosvědčujte svatost Hospodina zástupů! Jeho se bojte a strachujte. Vám bude svatyní, ale oběma domům izraelským kamenem úrazu …´   Řeknou vám: ´Dotazujte se duchu zemřelých a jasnovidců. Což se lid nemá dotazovat svého Boha? Na živé se má ptát mrtvých?´ ….“

Iz 9 – „Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; … Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, … Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu. Pak každá bota obouvaná do válečné vřavy a každý plášť vyvalený v prolité krvi budou k spálení, budou potravou ohně. Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: ´Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje. Jeho vladařství se rozšíří a pokoj bez konce spočine na trůně Davidově na jeho království. Upevní je a podepře spravedlností od toho času až na věky. Horlivost Hospodina zástupů to učiní.“… Avšak lid se neobrátil k tomu, který ho bil, Hospodina zástupů se nedotazovali. Proto Hospodin odsekl od Izraele hlavu i ocas… Stařec a vznešený jsou ona hlava. Vůdcové tohoto lidu se stali svůdci a ti, kdo se dají vést jsou ztraceni. … všichni jsou to rouhači a zlovolníci, bludně mluví každá ústa. …“

Iz 10 – „Běda těm, kdo nařizují ničemná nařízení, těm, kdo předepisují plahočení, nuzákům odnímají možnost obhajoby… Světlo Izraelovo se stane ohněm a jeho Svatý plamenem …. V onen den se pozůstatek Izraele … bude se věrně opírat o Hospodina … Pozůstatek se vrátí, pozůstatek Jákoba, k Bohu – bohatýru … Ještě jen kratičký čas a můj hrozný hněv skončí …“

Iz 11 – „ I vzejde proutek z pařezu Jišajova a výhonek z jeho kořenů vydá ovoce. Na něm spočine duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumnosti , duch rady a bohatýrské síly, duch poznání a bázně Hospodinovy. … Nebude soudit podle toho, co vidí oči, nebude rozhodovat podle toho, co slyší uši…. Žezlem svých úst bude bít zemi, dechem svých rtů usmrtí svévolníka. Jeho bedra budou opásaná spravedlností  a jeho boky přepásá věrnost. …Vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat. Tele a lvíče i žírný dobytek budou spolu a malý hoch je bude vodit. Kráva se bude popásat s medvědicí, jejich mláďata budou odpočívat spolu, lev jako dobytče bude žrát slámu. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije … Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, … V onen den budou pronárody vyhledávat kořen Jišajův, vztyčený jako korouhev národům a místo jeho odpočinutí bude slavné. V onen den ještě podruhé vztáhne panovník ruku, aby získal pozůstatek svého lidu … posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judejce shromáždí ze čtyř stran země .. Efraim nebude žárlit na Judu …   

(Některé texty dělají lidem potíže, přestože se jedná často o obrazný popis).

„Zabije násilníka holí svých úst …“

Vzpomeňme si na to, když v Nazaretě chtěli Ježíše shodit ze skály. Všichni ztuhli a Ježíš prošel mezi nimi bez problému. Při zatýkání v Getsemanské zahradě, když ho chtěli zatknout a Ježíš se zeptal: „Koho hledáte?“. Oni odpověděli: „Ježíše Nazaretského“ a všichni padli na zem. Ze skutku apoštolských víme, že Petr slovem usmrtil Ananiáše a Safiru, protože lhali. Pavel potrestal Elymase (oslepnul) a podobně Elizeus oslepl celé vojsko. 

Ten, kdo má moc slovem uzdravovat, má i moc slovem paralyzovat.

 „Vlk bude přebývat s beránkem….“

Malé zvířata si hrají. Některé, když jsou určitým způsobem vychovávány, tak se i v dospělosti chovají přátelsky.

Izajáš mluví o čase obnovy. V evangeliu máme v Mk 16 sliby. Kdyby se dosáhlo toho, tak je zde imunizace, uzdravování apod. Ježíš vybízí, abychom dělali zázraky, uzdravovali nemocné apod. Dá se říct, že kdo nevěří Izajášovi, nebude věřit ani Ježíšovi (viz. podobenství o Lazarovi a boháči, „mají Mojžíše a proroky…“). Ten, kdo o uzdravení pochybuje, nebo tomu nevěří, tak nebude uzdraven. Musejí být ale splněny podmínky: láska, odpouštět, zachovávat Ježíšovo slovo (a ne pouze to, co se mi líbí a hodí),  „budu li já ve vás a vy ve mně“.

 Iz 12 – „V onen den řekneš: ´Vzdávám tobě chválu, Hospodine! Rozhněval ses na mě, tvůj hněv se však odvrátil a potěšils mě. Hle, Bůh je má spása, … Uvádějte národům ve známost jeho skutky… ať o tom ví celá zem! Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu – Svatý Izraele.“

Iz 13 – „…A budu stíhat zlobu světa a nepravost svévolníků. Učiním přítrž pýše opovážlivců, ponížím troufalost ukrutníků … Babylon, skvost mezi královstvími … dopadne jako Sodoma a Gomora …

Iz 14 – „Hospodin se slituje na Jákobem a znovu vyvolí Izraele. Dá jim odpočinout v jejich zemi, přidruží se k nim i bezdomovec… Národy je totiž sami dovedou na jejich místo … Tak zajmou ty , kdo je prve zajali, a budou panovat nad svými poháněči. … Hospodin polámal hůl svévolníků, žezlo vládců, … V míru odpočala celá země, všechno zvučně plesá. …. O potomstvu zlovolníků nebude navěky zmínky. … To je rozhodnutí učiněné o celé zemi a to je paže napřažená proti všem pronárodům. Když Hospodin zástupů rozhodl, kdo to zruší? Jeho paže je napřažena, kdo ji odvrátí?

Iz 16 – „ …. Utlačovatel, ten vezme za své, zhouba skončí. Ze země vymizejí ti, kdo ji podupali. Trůn bude upevněn milosrdenstvím a dosedne na něj v Davidově stanu ten, jenž bude soudit věrně, vyhledávat právo, rázně uplatňovat spravedlnost. …. „

Iz 17 – „ … V onen den vzhlédne člověk k tomu, který ho učinil, a jeho oči budou patřit k Svatému Izraele. Už nebude vzhlížet k oltářům, dílu vlastních rukou, ani nebude patřit na to, co vyrobil svými prsty, …“

Iz 19 – „…Hle, Hospodin jede na rychlém oblaku a vjíždí do Egypta. Egyptské modly se před ním kymácejí…. Popudím Egypťany proti Egypťanům a bude bojovat bratr proti bratru a přítel proti příteli, město proti městu, království proti království. ….Vydám Egypt v moc tvrdých pánů… V onen den bude Egypt jako ženy: bude se třást strachem před mávnutím ruky Hospodina … V onen den bude mít Hospodin oltář uprostřed egyptské země … Hospodin se dá poznat v Egyptě a Egypťané … budou ho uctívat obětním hodem a obětním darem …. on přijme jejich prosby a vyléčí je.  … Egypťané budou uctívat Hospodina spolu s Asyřany. V onen den vytvoří Izrael s Egyptem a Asýrii trojici; bude požehnáním uprostřed země, protože Hospodin zástupů mu bude žehnat….“ 

Iz 22 – „…. V onen den povolám svého služebníka Eljakíma, syna Chilkijášova. Obléknu ho do tvé suknice, připevním mu svoji šerpu, tvou vladařskou moc vložím do jeho rukou a stane se otcem obyvatel Jeruzaléma i Judova domu. Na jeho rameno vložím klíč domu Davidova; když otevře, nikdo nezavře, a když zavře, nikdo neotevře. Zarazím ho jako hřeb na spolehlivém místě a stane se stolcem slávy otcovského domu. Ale zavěsí se na něj všechna váha otcovského domu, výhonky a odnože, všechny malé nádoby, jak misky, tak i všechny džbány. V onen den, je výrok Hospodina zástupů, povolí hřeb zaražený na spolehlivém místě, zlomí se, spadne a náklad, který je na něm, se zničí. Tak promluvil Hospodin.“

Iz 24 – „Hle, Hospodin vyplení zemi a zpustoší ji, rozvrátí její tvářnost a rozpráší její obyvatele. Bude na tom stejně lid i kněz, otrok i jeho pán, služka i její paní… lichvař i zadlužený. … a zůstane lidí maličko… Zbořeno bude pusté město, vchod do každého domu bude zatarasen … Ve městě zůstane hrozná spoušť…Všude pozvednou svůj hlas a budou plesat, nad důstojností Hospodinovou budou jásati při moři. Proto vzdejte Hospodinu čest i na východě… Od kraje země jsme slyšeli prozpěvovat: ´Sláva spravedlivému!´ Já jsem však řekl: ´Je mi zle, je mi zle! Běda mi.! Věrolomní jednají věrolomně … Postrach, propast, past na tebe, obyvateli země! Kdo uteče před hlučícím postrachem, padne do propasti, a kdo vyleze z propasti, do pasti se lapí, otevřou se nebeské propusti shora a budou se třást základy země. Země se rozlomí, země se rozkymácí, země se rozpadne. … Dolehne na ni její nevěrnost, i padne a už nepovstane. V onen den Hospodin ztrestá nebeský zástup na výšině i pozemské krále na zemi….  a budou zavřeni pod zámek. … Zardí se bledá luna, zastydí se žárné slunko, až se Hospodin zástupů ujme kralování na oře Sijónu a v Jeruzalémě před svými staršími v slávě.“ 

Iz 25 –  „ …. Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem … Na této hoře odstraní závoj, který zahaluje všechny národy, přikrývku, která přikrývá všechny pronárody. Panovník Hospodin provždy odstraní smrt a setře slzu z každé tváře, sejme potupu svého lidu z celé země; tak promluvil Hospodin. V onen den se bude říkat: ´Hle, to je náš Bůh. V něho jsme skládali naději a on nás spasil´… Ruka Hospodinova spočine na této hoře…“

Iz 26 –  „V onen den se bude zpívat v judské zemi tato píseň: ´Mocné je naše město! jako hradby a val mu Bůh dal spásu.´ Otevřete brány, ať vejde spravedlivý národ, který zachovává věrnost. Stvoření opírající se o tebe chráníš pokojem …. Stezka spravedlivého je přímá; spravedlivému sám urovnáváš dráhu, Bože přímý…. Hospodine, jenom ty nám můžeš sjednat pokoj, tak jako jsi nám odplatil za všechny naše skutky, Hospodine, Bože náš, byli jsme pod mocí jiných, nikoli tvou, budeme však připomínat jedině tvé  jméno! … Nuže lide můj, již vejdi do svých komnat a zavři za sebou dveře. …“

Iz 27 - „V onen den Hospodin ztrestá svým tvrdým, velkým a pevným mečem livjátana, hada útočného, livjátana, hada svinutého; zabije draka v moři. V onen den zpívejte o vinici, jež dává ohnivé víno. ´Já Hospodin ji střežím, každou chvíli ji zavlažuji. Aby ji nic nepostihlo, nocí dnem ji budu střežit. Rozhořčen už na ni nejsem. … Přijdou dny, kdy Jákob zapustí kořeny, kdy rozkvete a bude pučet Izrael a naplní tvář světa svými plody. …. I stane se v onen den, že Hospodin vymlátí klasy od Řeky až k potoku Egyptskému; to vy synové Izraelovi, budete sbíráni jeden po druhém. V onen den zaduje na velkou polnici a přijdou ti, kdo zhynuli v zemi asyrské, i ti, kdo byli vyhnáni do egyptské země, a budou se klanět Hospodinu na svaté hoře v Jeruzalémě.“

Iz 28 - „…V onen den se Hospodin zástupů stane ozdobnou korunou a nádherným věncem pozůstatku svého lidu … Také tito blouzní od vína, po opojném nápoji se potácejí: kněz i prorok blouzní z opojného nápoje, jsou pomateni vínem, po opojném nápoji se potácejí, blouzní při viděních, při rozhodování kolísají. Všechny stoly jsou plné zvratků, samý výkal, místa není. Koho vyučit poznání? Komu vyložit zvěst? Odkojeným dětem, od prsů odstavených? Stále jenom žvást na žvást, žvást na žvást, tlach na tlach, tlach na tlach, trošku sem, trošku tam. proto nesrozumitelnou řečí a cizím jazykem promluví k tomuto lidu ten, který mu říkal: ´Zde je místo odpočinutí, nechte odpočinout znaveného, zde je místo míru! … Proto slyšte slovo Hospodinovo, chvastouni … Říkáte: ´Uzavřeli jsme smlouvu se smrtí a sjednali jsme úmluvu s podsvětím.´ Proto praví Panovník Hospodin: ´Já to jsem, kdo za základ položil na Sijónu kámen, kámen osvědčený, úhelný a drahý, základ nejpevnější; kdo věří, nemusí spěchat. …. Vaše smlouva se smrtí bude zrušena a vaše úmluva s podsvětím neobstojí ... Nechovejte se jako chvastouni, ať vám nemusí být při přitažena pouta. Slyšel jsem od Hospodina zástupů, že je konec s celou zemí, že je rozhodnuto. …“

Iz 29 – „… Žasněte a ustrňte! Oslepněte, buďte slepí (správně má být: Dělejte, že jste slepí a oslepněte)! Jste opilí, ale ne vínem, potácejí se, ne však po opojném nápoji. To Hospodin vylil na vás ducha mrákoty, zavřel vaše oči, totiž proroky, a zahalil vaše hlavy, totiž vidoucí. Vidění toho všeho vám bude jako slova zapečetěné knihy. Dají ji tomu, kdo umí číst, se slovy: ´Přečti to.´ On však odpoví: ´Nemohu, je zapečetěná.´ I bude kniha předána tom, kdo neumí číst, se slovy: ´Přečti to.´ A on odpoví: ´Neumím číst. Panovník praví: ´Protože se tento lid přibližuje ke mně ústy a ctí mě svými rty, ale svým srdcem se ode mne vzdaluje a jejich bázeň přede mnou se stala jen naučeným lidským příkazem, proto i já budu dále podivuhodně jednat s tímto lidem, divně, předivně. Zanikne moudrost jeho moudrých a rozumnost jeho rozumných bude zakryta. Běda těm, kdo své záměry skrývají hluboko před Hospodinem, v temnotách konají své činy a říkají: ´Kdopak nás vidí a kdo o nás  ví?´  Je to vaše převrácenost, jestliže je hrnčíř oceňován jako hlína. Což říká dílo o tom, kdo je udělal: ´On mě neudělal?´ Což výtvor řekne o svém tvůrci: ´On ničemu nerozumí?´ Potrvá to jenom velmi krátce a Libanón se změní v sad a sad bude mít cenu lesa. I uslyší v onen den hluší slova knihy  a oči slepých prohlédnou z temnoty a ze tmy. Pokorní  se znovu budou radovat z Hospodina a nejubožejší z lidí budou jásat vstříc svatému Izraele. Pryč zmizí ukrutník … vyhlazeni budou všichni, kdo jsou pohotovi k ničemnosti, kteří svým slovem svádějí člověka k hříchu, tomu, kdo je v bráně kárá, kladou léčky a spravedlivého strhují do nicoty. proto praví toto Hospodin, který vykoupil Abrahama, o domu Jákobově: ´Jákob už nepozná hanbu, ani mu nezblednou líce, uzří svoje děti … Budou dosvědčovat svatost mého jména budou dosvědčovat svatost Svatého Jákobova, budou se strachovat Boha Izraele. Zbloudilí duchem poznají rozumnost, znalostem se budou učit reptalové.´ “

Iz 30 – „Běda synové umínění, je výrok Hospodinův, uskutečňujete záměry, ale ne moje, uzavíráte závazky, ale ne v mém duchu, vršíte hřích na hřích. Odcházíte sestupujete do Egypta, ale mých úst jste se nedoptali, záštitu hledáte u faraóna, utíkáte se do stínu Egypta. Ale faraónova záštita vám bude k hanbě a utíkání do stínu Egypta k potupě …Egyptská pomoc je prázdný přelud..  Nyní jdi, napiš před nimi na desku, zaznamenej do knihy a zůstane to svědectvím do posledního dne, navždy, navěky. Neboť je to lid vzpurný, synové prolhaní, synové, kteří nechtějí poslouchat Hospodinův zákon. Říkají vidoucím: ´Nedívejte se´, a těm, kdo mají dar vidění: ´Neukazujte nám, co je správné!… Neboť toto praví Panovník Hospodin, Svatý Izraele: ´V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete…´ Hospodin vyčkává, chce se nad vámi smilovat, vyvýší se, slituje se nad vámi. Vždyť Hospodin je Bohem práva, blaze těm, kdo ho očekávají. Neboť lid bude sídlit na Sijónu, Jeruzalémě. Nebudeš již nikdy plakat. Milostivě se nad tebou smiluje, až budeš úpěnlivě volat; uslyší a odpoví ti. … Na vlastní oči uzříš svého učitele a na vlastní uši uslyšíš za sebou slovo: ´To je ta cesta, jděte po ní´ ať budete chtít doprava, nebo doleva. Pak prohlásíš své stříbrem potažené vytesané modly i pozlacené lité modly za nečisté a jako nečisté je rozmetáš… A Hospodin dá déšť tvé setbě … Býci a osly … budou žrát šťavnatou a slanou píci … A bude světlo bledé luny jako světlo žárného slunka a světlo slunka bude sedmkrát větší, jako světlo sedmi dnů, v den kdy Hospodin ováže zlomeniny svého lidu a rány jemu zasazené uzdraví. …“

Iz 31 – „Běda těm, kdo sestupují pro pomoc do Egypta, na koně spoléhají, doufají ve vozy, že je jich mnoho v jízdu, že je velmi zdatná; ale ke Svatému Izraele nevzhlížejí, nedotazují se Hospodina. … Egypt, to jsou jenom lidé a ne Bůh, jejich koně tělo a ne duch. ….´…sestoupí Hospodin zástupů k boji na horu Sijón, na její pahorek. Jako ptáci, kteří obletují hnízda , tak bude Hospodin zástupů štítem Jeruzalému, zaštítí a vysvobodí ušetří a vyprostí´. Vraťte se k tomu, od něhož jste hluboko odpadli, synové Izraele. Neboť v onen den každý z vás zavrhne své bůžky …“   

Iz 32 - „Hle, král bude kralovat spravedlivě a velmožové budou vládnout podle práva. Každý z nich bude jako skrýše před větrem a úkryt před průtrží mračen, jak tekoucí vody ve vyprahlém kraji, jako stín mohutné skály v žíznivé zemi. Oči těch, kdo slyší, budou pozorně naslouchat. Srdce plachých nabude poznání, jazyk koktavých bude hovořit hbitě a jasně. Bloud už nebude zván šlechetný, potměšilci nebude se říkat velkomyslný. … Až bude na nás vylit z výše duch, poušť se stane sadem a sad bude mít cenu lesa. I na poušti bude přebývat právo a v sadu se usídlí spravedlnost. Spravedlnost vytvoří pokoj, spravedlnost zajistí klid a bezpečí na věky. Můj lid bude sídlit na nivách pokoje, v bezpečných příbytcích, v klidných místech odpočinku, i kdyby na les padlo krupobití a město bylo srovnáno se zemí. Blaze vám, kteří budete osévat zemi všude zavodňovanou a necháte volně běhat býka i osla….“ 

Iz 33 -  „…´Nyní povstanu´, praví Hospodin, ´nyní se vyvýším, nyní se zvednu!´… ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání…. ten bude přebývat na výšinách, nepřístupné vrcholky skal mu budou nedobytným hradem, bude mu dán chléb, vody mu potečou neustále. Tvoje oči uzří krále v jeho kráse…. Nespatříš už nestoudný lid, lid temné řeči … Tvé oči spatří Jeruzalém, nivu poklidnou, stan, který nebude stržen, jehož kolíky nikdy nebudou vytrženy…. Hospodin je náš soudce, Hospodin je náš zákonodárce, Hospodin je náš král, on nás spasí … Nikdo z obyvatel neřekne:´Jsem nemocen´. Lidu, který tam bydlí, bude odpuštěna nepravost…“.

Iz 35 - „Poušť i suchopár se rozveselí, rozjásá se pustina a rozkvete kvítím… Bude jí dána sláva Libanónu, nádhera Karmelu a Šarónu. Ty uzří slávu Hospodinovu, nádheru našeho Boha. …. Tehdy se otevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé země vodní zřídla. Na nivách šakalů bude odpočívat dobytek … Bude tam silnice a ta se bude nazývat cestou svatou. Nebude se po ní ubírat nečistý, bude jen pro lid Boží… Nebude tam lev, dravá zvěř na ni nevstoupí …. Ti za něž Hospodin zaplatil, se vrátí. Přijdou na Sijón s plesáním a věčná radost bude na jejich hlavách. Dojdou veselí a radosti, na útěk se dají starosti a nářek …“.

Iz 40 - „Potěšte, potěšte můj lid, praví váš Bůh…Čas jeho služby se naplnil, odpykal si své provinění … Hlas volajícího: ´Připravte na poušti cestu Hospodinu, jeho paže se ujme vlády! Vyrovnejte na pustině silnici pro našeho Boha! Každé údolí ať je vyvýšeno, každá hora a pahorek sníženy…´ Řekni judským městům: ´Hle, váš Bůh! Panovník, Hospodin přichází s mocí … Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede.“ … Kdo změřil Hospodinova ducha a byl mu rádcem a vedl ho k poznání? Koho pak o radu žádal ….? …. Což nechápete, kdo položil základy zemi? … ´Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?´praví Svatý. … Hospodin Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému… Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly …“

Iz 41 - „… národy ať se oblečou v sílu, ať se přiblíží, ať potom promluví, přistupme společně k soudu… Já Hospodin jsem první, já budu též u posledních věcí. Spatří to ostrovy a uleknou se, končiny země se roztřesou, přiblíží se a přijdou. Navzájem si budou pomáhat a bratr bude povzbuzovat bratra… A ty Izraeli, služebníku můj, Jákobe, tebe jsem si vyvolil, potomku Abraháma, mého přítele… Neboj se, vždyť já jsem s tebou … Dodám ti odvahu, pomocí ti budu … Hle, budou se stydět a hanbit všichni, kdo proti tobě planou hněvem, budou jak nic a zahynou odpůrci tvoji. … ´Neboj se, já jsem tvá pomoc´. …Hle, učiním tě okovaným smykem na mlácení, novým, z obou stran ostrým. Budeš mlátit a drtit hory, s pahorky naložíš jako s plevami. Rozevěješ je a odnese je vítr, bouřlivý vichr je rozptýlí, ty však budeš jásat k chvále Hospodina, budeš se chlubit Svatým Izraele. Utištění ubožáci… Já Hospodin jim odpovím, já Bůh Izraele je neopustím. Na holých návrších otevřu vodní proudy, uprostřed plání prameny vod … aby viděli a poznali, přesvědčili se a všichni pochopili, že toto učinila ruka Hospodinova a že to stvořil Svatý Izraele. “

Iz 42 - „Zde je můj služebník, jehož podepírám, můj vyvolený, v němž jsem našel zalíbení. Vložil jsem na něho svého ducha, aby vyhlásil soud pronárodům. … Nalomenou třtinu nedolomí.. Soud vyhlásí podle pravdy. Neochabne, nezlomí se, dokud na zemi soud nevykoná. I ostrovy čekají na jeho zákon. … Já Hospodin jsem tě povolal ve spravedlnosti … budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu a za světlo pronárodům, abys otvíral slepé oči, abys vyváděl vězně ze žaláře … Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám. Hle, už nastalo, co bylo na počátku, teď oznamuji nové věci. Dříve než vyraší, vám je ohlašují.  Zpívejte Hospodinu píseň novou! …. Ať zní jeho chvála ze všech končin země. … Hospodin jak bohatýr se vyrazit už chystá, svou horlivost jak bojovník rozněcuje, pozvedá bojový pokřik, proti nepřátelům svým si bohatýrsky vede. ´Byl jsem příliš dlouho zticha. Mám dál mlčet? Přemáhat se? … Slepé povedu cestou, již neznají… Tmu před nimi změním v světlo… pahorkatiny v rovinu. Toto jsou věci, jež učiním, od toho neupustím. …. Slyšte, hluší, prohlédněte, slepí, ať vidíte! kdo byl slepý, ne li můj služebník? Kdo byl hluchý jako můj posel, jehož jsem vyslal? kdo byl slepý jako ten, za něhož jsem zaplatil, slepý jak služebník Hospodinův? Mnoho jsi viděl, ale nedbal jsi na to. S ušima otevřenýma neslyšel nic. Pro vlastní spravedlnost se Hospodinu zalíbilo vyvýšit a zvelebit zákon. ….“ 

Iz 43 -  „… Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. …. Neboj se, já budu s tebou. Tvé potomstvo přivedu od východu, shromáždím tě od západu. Severu poručím:´Vydej!´ a jihu: ´Nezadržuj!´ Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery od končin země, každého, kdo se nazývá mým jménem…. Vyveď ten lid slepý, ačkoli má oči, ty hluché, ač mají uši. Ať se vespolek shromáždí všechny pronárody, národy ať se spolu sejdou. …. Mými svědky jste vy a můj služebník, jehož jsem vyvolil. Tak mě poznáte a uvěříte mi a pochopíte, že to jsem já. Přede mnou nebyl vytvořen Bůh a nebude ani po mně. Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není. Já jsem oznamoval a zachraňoval, já jsem ohlašoval a nikdo cizí mezi vámi. Jste moji svědkové, je výrok Hospodinův a já jsem Bůh! Já jsem byl dřív než první den a není, kdo by z mých rukou vysvobodil. Kdo zvrátí, co já vykonám? … ´Nevzpomínejte na věci dřívější, o minulosti nepřemítejte. Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. Čest mi vzdá zvěř pole, šakalové i pštrosi… abych napojil svůj lid. Lid, jejž jsem vytvořil pro sebe, ten bude vyprávět o mých chvályhodných činech.´… Já, já sám vymažu kvůli sobě tvoje nevěrnosti, na tvé hříchy nevzpomenu. Připomeň mi to, můžeme se spolu soudit, sám si spočítej, pro co bys mohl být ospravedlněn. … “

Iz 44 - „…Já vyleji vody v místa zprahlá žízní, bystřiny na suchou zemi. Já vyleji vody v místa zprahlá žízní a své požehnání na ty, které z tebe vzejdou…. Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. Kdo je jako já? Jen ať se ozve. …. Nestrachujte se, nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. …. Pamatuj na to Jákobe, pamatuj, Izraeli, že jsi můj služebník. Já jsem tě utvořil, jsi můj služebník, Izraeli, u mne nebudeš zapomenut. Zaženu tvou nevěru jako mračno … Plesejte nebesa, vždyť Hospodin to vykoná…Hospodin ruší znamení žvanilů a z věštců činí pomatence, obrací mudrce nazpět a jejich poznání mate. Potvrzuje slovo svého služebníka, plní rozhodnutí ohlášené posly. Jeruzalému on praví: ´Budeš osídlen! a judským městům: ´Budete zbudována! Pozvednu jej z trosek. … Vyplní každé mé přání. Řekne Jeruzalému: ´Budeš vybudován!´ a chrámu: ´Budeš založen´ “.  

Iz 45 - „Toto praví Hospodin o svém pomazaném, Kýrovi: ´Já jsem ho uchopil za pravici, pošlapu před ním pronárody, rozvážu opasky na bedrech králů, zotevírám před ním vrata, brány už nebudou zavírány. Já půjdu před tebou, vyrovnám nerovnosti, rozrazím bronzová vrata, železné závory zlomím. Tobě dám poklady v temnotě skryté i sklady nejtajnější a poznáš, že já jsem Hospodin, který tě volá jménem, Bůh Izraele. … Já jsem Hospodin a jiného už není, mimo mne žádného Boha není. Přepásal jsem tě, ač jsi mě neznal, aby poznali od slunce východu až na západ, že kromě mne nic není. Já jsem Hospodin a jiného už není… Izrael je spasen Hospodinem spásou věčnou. Stydět a hanbit se nebudete navěky, nikdy. … Já jsem Hospodin a jiného už není. Nemluvil jsem potají, v temném místě země, neřekl jsem potomstvu Jákobovu: Hledejte mě v pustotě. Já Hospodin vyhlašuji spravedlnost, prohlašuji právo. Shromážděte se a přijďte, přibližte se spolu, vy, kdo jste vyvázli z pronárodů. … Sdělte to dál, přibližte se! Kdo to od pradávna ohlašoval? Kdo to oznamoval předem? Cožpak ne já Hospodin? Kromě mne jiného Boha není! Bůh spravedlivý a spasitel není mimo mne. Obraťte se ke mně a dojděte spásy, veškeré dálavy země. … Přijdou k němu a budou se stydět všichni ti, kdo proti němu vzpláli vzdorem. U Hospodina nalezne spravedlnost a jím se bude chlubit veškeré potomstvo Izraele.“

Iz 46 - „….Slyšte mě, dome Jákobův, … Já sám až do vašeho stáří, až do šedin vás budu nosit. Já jsem vás učinil a já vás ponesu, budu vás nosit a zachráním. ´Komu mě připodobníte a s kým mě srovnáte, komu mě přirovnáte, abychom si byli podobni?…´ Pamatujte na to, co bylo na počátku od věků! Já jsem Bůh a jiného už není, jsem Bůh nic není jako já. Od počátku oznamuji, co se v budoucnu stane, od pradávna, co se ještě nestalo. Pravím: Moje rozhodnutí platí a co se mi líbí, uskutečním. …. jak jsem slíbil, tak to uskutečním, jak jsem si předsevzal, tak to splním. …. Přiblížil jsem svoji spravedlnost, daleko již není, nebude již prodlévat má spása. Obdařím Sijón spásou, oslavím se v Izraeli. “

Iz 48 - „Slyšte to, dome Jákobův, Přestože jsem věděl, jak jsi zatvrzelý …. oznamoval jsem ti všechno předem; dříve, než co nastalo, jsem ti to ohlašoval, … Od nynějška ti chci ohlašovat nové věci, utajené, že o nich nic nevíš. Právě teď jsou stvořeny, nikoli předtím, přede dneškem jsi nic o nich neslyšel a říci nemůžeš: ´Hle, já to znám´….. Já jsem Hospodin tvůj Bůh. Já tě vyučuji tomu, co je ku prospěchu, uvádím tě na cestu, po níž půjdeš. Jen kdybys dal pozor na má přikázání, byl by tvůj pokoj jako řeka a tvá spravedlnost jako mořské vlny, tvého potomstva by bylo jako písku a těch kteří vzejdou z tvého lůna, jako jeho zrnek, nebylo by vyťato a zahlazeno přede mnou jeho jméno. …. Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody….“

Iz 49 - „Slyšte mě ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! …Ty jsi můj služebník Izrael, v tobě se oslavím. … dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spáse má do končin země. … Spatří tě králové a povstanou, a velmožové se skloní, kvůli Hospodinu, který je věrný, kvůli svatému Izraele, který tě vyvolil. … Odpovím ti v čase přízně, pomohu ti v den spásy, budu tě opatrovat, dám tě za smlouvu lidu, abys pozvedl zemi, zpustošená dědictví vrátil, abys řekl vězňům: ´Vyjděte´ …Nebudou hladovět ani žíznit … neboť je povede ten, jenž se nad nimi slitovává…Na všech svých horách učiním cestu, mé silnice budou vyvýšeny. Hle, jedni přijdou zdaleka, jiní od severu a jiní od moře a jiní ze země Síňanů.  Plesejte nebesa a jásej země… .já na tebe nezapomenu…Tvoji synové už pospíchají … Rozhlédni se kolem a viz: Tito všichni se shromáždí a přijdou k tobě. Jako že jsem živ já, je výrok Hospodinův, jimi všemi se okrášlíš jako okrasou, ozdobíš se jimi, jako nevěsta. …Hle, pokynu rukou k pronárodům … v náručí přinesou tvé syny, tvé dcery budou neseny na ramenou. Králové budou tvými pěstouny a jejich kněžny tvými chůvami. Klanět se ti budou tváří k zemi, budou lízat prach tvých nohou. … Já s tvými odpůrci posedu spor, já spásu dám tvým synům. Tvé utiskovatele nakrmím jejich vlastním masem… I pozná všechno tvorstvo, že já Hospodin jsem tvůj spasitel a tvůj vykupitel, Přesilný Jákobův.“

Iz 50 – „Toto praví Hospodin: ´Kde je rozlukový lístek vaší matky, jímž jsem ji vyhostil? Anebo je tu někdo z mých věřitelů, jemuž jsem vás prodal? Hle, byli jste prodáni svou vlastní vinou, vaše matka byla vyhoštěna jen pro vaše nevěrnosti. Když jsem přicházel, proč tu nikdo nebyl? Volal jsem a nikdo se neozýval. Co je má ruka tak krátká k vykoupení? nemá k vysvobození dost síly? …“

Iz 51 – „Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni … Hospodin potěší Sijón, potěší všechna jeho místa , jež jsou v troskách. Jeho poušť změní, bude jako Eden, jeho pustina jako zahrada Hospodinova. Bude v něm veselí a radost, vzdávání díků a prozpěvování. … Má spása tu bude věčně, má spravedlnost neztroskotá. … ale má spravedlnost bude tu věčně a moje spása po všechna pokolení. … Já, já jsem váš utěšitel. Proč se tedy bojíš člověka, jež umírá, lidského syna, který je jak tráva? … Vložil jsem ti do úst svá slova, přikryl jsem tě stínem své ruky, jako stan jsem roztáhl nebesa a položil základy země a řekl Sijónu: ´Ty jsi můj lid´. Probuď se, probuď, jeruzalémská dcero! …. Hle, beru ti z rukou ten kalich závrati, ten kalich, pohár mého rozhořčení; už nikdy z něho nebudeš pít…. “ 

Iz 52 – „Probuď se, probuď, oděj se silou, Sijóne, oděj se svými skvostnými rouchy, Jeruzaléme město svaté, neboť už nikdy do tebe nevstoupí neobřezanec a nečistý … Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha. Pryč, pryč odtud, vyjděte z Babylónu! nedotýkejte se nečistého! vyjděte z jeho středu! Očistěte se, vy, kdo nosíte Hospodinovo náčiní! Nemusíte však odcházet nakvap, nemusíte se dávat na útěk, protože Hospodin půjde před vámi, Bůh Izraele bude též uzavírat váš průvod. Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! …před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, a porozumějí tomu, o čem neslyšeli. “

Iz 53 – „Kdo uvěří naší zprávě? … By v opovržení, kdekdo se ho zřekl, … tak opovržený, že jsme si ho nevážili. Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha … Jenže on byl proklán pro naší nevěrnost, zmučen pro naší nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. Všichni jsme bloudili jako ovce, … Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku …. Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti…. Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. … získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; … vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky. On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.“

Iz 54 – „ Plesej, neplodná, která jsi nerodila, … protože synů osamělé bude více než synů provdané, praví Hospodin. .. neboj se, už se nemusíš stydět … Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů… Na maličký okamžik jsem tě opustil, avšak shromáždím tě v převelikém slitování. … je to pro mne jako za dnů Noeho, kdy jsem se přísahou zavázal, že už nikdy vody Noeho zemi nezatopí. … moje milosrdenství od tebe neodstoupí a smlouva mého pokoje kolísat nebude, praví Hospodin slitovník. … Všichni tvý synové budou Hospodinovými učedníky; hojnost pokoje zjednám tvým synům. … kdo se proti tobě srotí, v boji proti tobě padne. … Žádná zbraň vyrobená proti tobě se nesetká se zdarem, každý jazyk, jenž proti tobě povstane na soudu, usvědčíš ze svévole. ….“ 

Iz 55 – „Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. … Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná. Hle dal jsem ho za svědka národům, národům za vévodu a zákonodárce. Hle, povoláš pronárod, který neznáš, pronárod, který tě nezná, přiběhne k tobě kvůli Hospodinu tvému Bohu… Dotazujte se na Hospodina, dokud je možné ho najít, volejte ho, dokud je blízko. Svévolník ať opustí svou cestu … ´Mé úmysly nejsou vaše a vaše cesty nejsou cesty moje, je výrok Hospodinův. … Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst: Nenavrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal.´ …“

Iz 56 – „Toto praví Hospodin: ´Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, … Blaze člověku, který tak jedná, lidskému synu, který se toho drží a dbá na to, aby neznesvěcoval den odpočinku, který má na pozoru, aby jeho ruka neučinila nic zlého.  …

´Kleštěncům, kteří dbají na mé dny odpočinku … Dám jim jméno věčné, jež nebude vymýceno. Těm cizincům, kteří se připojili k Hospodinu, aby mu sloužili … přivedu na svou svatou horu a ve svém domě modlitby je oblažím radostí… Můj dům se bude nazývat domem modlitby pro všechny národy, je výrok Panovníka Hospodina, …. Shromáždím k němu ještě další, k těm, kteří už k němu byli shromážděni´. … Ti, kdo jsou na stráži jsou slepí, nikdo z nich nic neví; všichni jsou to němí psi … A to jsou pastýři, bez zájmu a pochopení. Všichni jsou obráceni ke svým cestám. …“

Iz 57 – „ … Což nejste děti nevěrnosti, potomstvo zrady? …. Až budeš křičet, ať si tě tvá sbírka bohů vysvobodí! Všechny je odnese vítr, odvane je vítr, odvane je vánek. Ale ten, kdo se utíká ke mně, dostane do dědictví zemi, do vlastnictví moji svatou horu. … Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel …“

Iz 58 – „ … Mému lidu ohlas jeho nevěrnost, domu Jákobovu jeho hříchy … na spravedlivé řády se mne doptávají, chtěli by mít Boha blízko. ´Proč se postíme, a nevšímáš si toho? Pokořujeme se a nebereš to na vědomí.´ Právě v den, kdy se postíváte, hovíte svým zálibám a honíte všechny své dělníky … Což to je půst, který schvaluji? Den, kdy se člověk pokořuje, kdy hlavu sklání jako rákos, žínici obléká a popelem si podestýlá? Dá se toto nazvat postem, dnem, v němž má Hospodin zalíbení? Zdalipak půst, který já schvaluji, není toto: Rozevřít okovy svévole, rozvázat jha, dát ujařmeným volnost … Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty kdo jsou bez přístřeší? … tehdy vyrazí jak jitřenka tvé světlo a rychle se zhojí tvá rána. Před tebou půjde tvá spravedlnost, za tebou se bude ubírat tvá sláva. Tehdy zavoláš a Hospodin odpoví, vykřikneš o pomoc a on se ozve: ´Tu jsem´. Odstraníš li ze svého středu jho … vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. Hospodin tě povede neustále … budeš jako zahrada zavlažovaná … opět postavíš, co založila minulá pokolení … Jestliže v den odpočinku upustíš od svých pochůzek, …budeš-li jej slavit tak, že se vzdáš svých cest, …. tu nalezneš rozkoš v Hospodinu ….“   

Iz 59 – „Hle, Hospodinova ruka není krátká na spasení, jeho ucho není zalehlé, aby neslyšel. Jsou to právě vaše nepravosti, co vás odděluje od vašeho Boha, vaše hříchy zahalili jeho tvář před vámi, ….vaše rty mluví klam, …plodí trápení a rodí ničemnosti. … cestu pokoje neznají, není práva v jejich stopách. … Čekáme na právo, ale žádné tu není, na spásu, a ta se vzdálila od nás. …. Hospodin to však vidí a je zlé v jeho očích, že není žádného práva, …Podle vykonaných skutků odplatí svým protivníkům rozhořčením, svým nepřátelům za to, co páchali, … Vykupitel přijde k Siónu, k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrnosti, je výrok Hospodinův. Já pak s nimi uzavřu tuto smlouvu, praví Hospodin: ´Můj duch, který na tobě spočívá, a má slova, která jsem ti vložil do úst, nevzdálí se z úst tvých ani z úst tvého potomstva ani z úst potomstva tvého potomstva od nynějška až na věky´, praví Hospodin.“

Iz 60 -  „Povstaň, rozjasni se, protože ti vzešlo světlo, vzešla nad tebou Hospodinova sláva. … K tvému světlu přijdou pronárody a králové k jasu … zdaleka přijdou tví synové a dcery tvé budou v náručí chovány, …Cizinci vystavějí tvé hradby a jejich králové ti budou k službám ….Tvé brány budou neustále otevřené, nebudou zavírány ve dne ani v noci, aby k tobě mohli přijít pronárody se svým bohatstvím a přivést i své krále. Pronárod a království, jež by ti nesloužily, zhynou. … synové těch, kdo tě ujařmovali, u tvých nohou se budou kořit všichni, kteří tě znevažovali; … Místo toho, abys byla dále opuštěná .. dám ti důstojnost navěky a veselí po všechna pokolení. Budeš sát mléko pronárodů … Místo bronzu přinesu zlato …Za dohlížitele dám ti pokoj a za poháněče spravedlnost. Nikdy už nebude slýcháno o násilí v tvé zemi… Své hradby budeš nazývat ´Spása´ a své brány ´Chvála´. Hospodin bude světlem tvým věčným. Dny tvého smutku skončily. Tvůj lid, všichni budou spravedliví,  …. Z nejmenšího jich bude tisíc, z nejnepatrnějšího mocný národ. … Já jsem Hospodin, vykonám to spěšně, v pravý čas.“

Iz 61 -  „Duch Panovníka Hospodina je nade mnou. Hospodin mě pomazal k tomu, abych nesl radostnou zvěst pokorným, …. vyhlásit zajatcům svobodu a vězňům propuštění, vyhlásit léto Hospodinovy přízně … dát jim místo popela čelenku… Nazvou je ´Stromy spravedlnosti´ a ´Sadba Hospodinova´ k jeho oslavě. Co bylo od věků v troskách, vybudují… obnoví zničená města, zpustošená po celá pokolení. Stanou zde cizinci a budou vám pást ovce, … Vy pak budete nazýváni Hospodinovi kněží, … Budete užívat bohatství pronárodů,  … dvojí dědictví obdrží v své zemi, budou mít věčně radost. … Jejich výdělek jim předám věrně a uzavřu s nimi smlouvu věčnou. … Všichni, kdo je spatří, rozpoznají na nich, že oni jsou to potomstvo, jemuž Hospodin žehná. … tak Panovník Hospodin dá vzklíčit spravedlnosti a chvále přede všemi pronárody.“

Iz 62 - „Kvůli Sijónu nebudu zticha, kvůli Jeruzalému si nedopřeji odpočinku, dokud jako záře nevzejde jeho spravedlnost. … Budeš ozdobnou korunou v ruce Hospodinově….Budou tě nazývat ´Oblíbená´ a tvou zemi ´Vdaná´, protože si tě Hospodin oblíbil … A jako se ženich veselí z nevěsty, tak se tvůj Bůh bude veselit z tebe. … Už nikdy nedám tvé obilí za pokrm nepřátelům, už nikdy nebudou pít synové ciziny tvůj mošt, … Připravte lidu cestu! Vyrovnejte, vyrovnejte silnici! Odstraňte kamení …. Vyřiďte dceři Sijónské: Hle, přichází tvá spása! … Nazvou je ´Lid svatý´, ´Hospodinovi vykoupení´. …“  

Iz 63 – „… Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena po všechny dny dávné. Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha, proto se jim změnil v nepřítele, sám bojoval s nimi. Avšak jeho lid se rozpomínal na dny dávné, na dny Mojžíšovy. …(pak modlitba) Proč jsi nás nechal, Hospodine, zbloudit z tvých cest? … Navrať se kvůli svým služebníkům, kvůli kmenům svého dědictví … Kéž bys protrhl nebesa a sestoupil dolů …“

Iz 64 – „… Od věků se něco takového neslyšelo, k sluchu neproniklo, oko nespatřilo, že by jiný bůh, mimo tebe, učinil něco pro toho, kdo na něj čeká. … Jako nečistí jsme byli všichni … Nebylo nikoho, kdo by vzýval tvé jméno, kdo by procitl a pevně se tě chopil, … Nebuď už tak rozlícen, Hospodine, naši nepravost už nikdy nepřipomínej. prosíme, hleď, všichni jsme tvůj lid… Cožpak můžeš vzhledem k tomu, Hospodine, přemáhat se, zůstat zticha a tolik nás ponižovat?“

Iz 65 - „Dal jsem odpověď těm, kdo se neptali, dal jsem se nalézt těm, kdo mě nehledali. … Po celé dny vztahoval jsem ruce k lidu svéhlavému … Je to lid, jenž neustále do očí mě dráždí: … Odměřím jim do klína jejich výdělek z dřívějška. … Toto praví Hospodin: ´Když se najde v hroznu šťáva, říkává se: Nezmař jej, je v něm požehnání.´ Tak budu jednat kvůli svým služebníkům, aby se nic nezmařilo. Dám vzejít z Jákoba potomstvu a z Judy tomu, kdo dědičně obsadí mé hory. Obsadí je moji vyvolení …. A toto praví Panovník Hospodin: ´Hle, moji služebníci budou jíst …´, ´Hle, moji služebníci budou pít …´, ´Hle, moji služebníci se budou radovat …´, ´Hle, moji služebníci budou plesat …´, Své služebníky nazve pak Bůh jménem jiným. … Kdo si bude v té zemi žehnat, bude si žehnat Bohem pravým. Kdo bude v té zemi přísahat, bude přísahat při Bohu pravém. … Hle, já stvořím nové nebesa a novou zemi. Věci minulé nebudou připomínány, … Hle, já stvořím Jeruzalém k jásotu a jeho lid k veselí. I já budu nad Jeruzalémem jásat a veselit se ze svého lidu. Nikdy víc už nebude v něm slyšet pláč a křik. Nikdy už tam nebude dítě, které zemře v několika dnech, ani stařec, který by se nedožil plnosti věků, protože bude mladíkem, kdo zemře ve stu letech. Ale hříšník, byť stoletý, bude zlořečen. … Dny mého lidu budou jako dny stromů… Dříve než zavolají, já odpovím; budou ještě mluvit a já je už vyslyším. Vlk a beránek se budou pást spolu a lev jako dobytek bude žrát slámu, hadu však bude potravou prach. Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře, praví Hospodin. … Ohněm totiž a mečem povede Hospodin soud s veškerým tvorstvem. Mnoho bude těch, jež Hospodin skolí. …Přivedu také ze všech pronárodů všechny vaše bratry jako obětní dar Hospodinu … Také z nich si vezmu kněze, lévijce, praví Hospodin. Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Hospodinův …“

Jeremiáš

Jer 16 – „… Hle, přicházejí dny, kdy se bude říkat …: Jakože živ je Hospodin, který vyvedl syny Izraele ze severní země a ze všech zemí, kam je rozehnal. Přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich otcům. ..Hospodine, .. k tobě přijdou pronárody ze všech dálav země ..“

Jer 30,16-24 – Rozmnožení lidu, zvelebení, Bůh bude trestat všechny, které ho sužují…

Jer 31,23  –  Nová smlouva, „…budu jejich Bohem a oni mým lidem, nebude učit bratr bratra, … na hřích nevzpomenu více …“

Dále Jer 33,14-16, Bar 5,1-9

Podobenství o svatbě

·        Každý dostal svatební roucho. Každý dostal něco, co mu umožňovalo být na svatbě (aby mohl být v nebi)

·        Každý dostal buď hotové vybavení nebo mu byla nabídnuta rekvalifikace

·        Jeden to odmítl (spíše to vypadá na tu rekvalifikaci)

Izajáš: „Obrátíš li se, tvé roucho zbělá…“  

Otázky víry, stupně

Model

1.      Žák se chytí informace od kamaráda. Neověřuje, hodí se mu to.

2.      Žák přebírá poučky od učitele, ale neověřuje je. Převzal je kvůli autoritě učitele, knížky, učebnice, osnov.

3.      Žák si informace ověřuje. Chce věcem rozumět.

4.      Žák informace sám objevuje.

  V náboženství

1.      Člověk se chytí informace rabína (faráře) tam, kde chodí do synagogy (kostela). Informaci převezme kvůli autoritě.

2.      Člověk převezme informaci od Jana Křtitele (Janovi učedníci)

3.      Člověk si informaci ověří, zdůvodní, odvodí.

4.      Na informaci, kterou si nemůže (nelze) ověřit, žádá a dostane od Ježíše doklad („Tak, abyste věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy…“)

5.      Sám si věci odzkouší tím, že dosáhne skutků.

Míru víry si určuje člověk sám. To, že něco není vidět ještě neznamená, že neexistuje. Na druhé straně slepá víra je nebezpečná věc. Křesťané si neuvědomují, že nemají doklady. Jan 6. kap. – učedníci vidí zázraky a nedotáhnou to, nepřemýšlí o tom. Mt 16, 6-12 – „Malověrní“, nedotáhli to. Jde o to, dívat se na věci očima setníka z Kafarnaum a ne očima sv. Pavla. Mt 23,2-4 a Lk 12,1-3 – Kvas farizejský není nauka, ale pokrytectví. Pokrytectví není produktem vadné nauky, ale je produktem toho, že před nepříjemnými věcmi zavírá člověk oči a začne hrát divadlo. A to je kompetence člověka. Ve věcech, kde je člověk pokrytec, začne slepnout. Pak nevidí to, že něco káže a sám nedodržuje, protože také nerozumí. Pak dochází ke kompenzační zbožnosti, aby bylo zdání a hraje divadélko. Ale to už zpravidla probíhá při slepotě. Proto „varujte se také „pseudonauky“ farizeů, protože při setkání s kvalitní naukou se člověk často stává pokrytec“.

Chvála za víru:

Mt 8, 5-13, Lk 7 – Setník z Kafarnaum

Mt 9, 18-26 – Jairos versus krvotoká žena

Mt 15,21-28 – Kananejka

Lk 18,1 – Vdova a soudce

Mt 17,15-21 – Učedníci nemohou uzdravit náměsíčního chlapce. Je třeba mít víru jako zrno hořčičné.

Lk 12,40 – „Syn člověka přijde v hodinu, v kterou se toho nenadějete“.

Víra jako zrno hořčičné – víra, která je živá, rozrůstá se (když se nerozrůstá, je třeba hledat bariéry, které ji brzdí)

Víra – Uznej skutečnost, uznej to co vidíš a domysli to. 

Víra jako zrno hořčičné – je to uznání stále větších a větších skutečností, které jsou viditelné a pochopení souvislostí hlouběji a hlouběji. Jít za těmi skutky, jít za sliby. Souvisí to s „neodbytným přítelem“, „rozsévačem“, „vdova a soudce“ (Lk 18,1-8), s Heuristickou výukou.

            Buď sám od sebe rozeznám nebo si musím říci o doklad. Nevěřit znamená odmítat skutečnost, že Ježíš má pravdu. „Věř výrokům Ježíše, který se legitimoval. Když nechceš věřit výrokům, věř alespoň té legitimaci, nezavírej oči před legitimaci.“ 

Software, hardware

Zvířata dostávají od Boha pudy jako hotové vybavení. Člověk má určité vybavení a také má určité programy zakódované, které mají nastartovat jeho osobní rozvoj (např. uč se chodit, uč se mluvit apod.). Pakliže se člověk vyvinul ze zvířat, tak to byla u zvířat forma software, která časem přešla v hardware. Stěhovavý pták má např. natvrdo zakódovaný čas, orientaci podle hvězd nebo sluníčka. Ale u pštrosa je „nauč se strefovat do vejce“. Člověk při svém rozvoji si buduje psychický software, který pak může přejít v hardware. Software – člověk může dosáhnout počet hřiven. Pak ale může dostat od Boha dary Ducha Svatého, nové vybavení – hardware.

            Malé dítě má program uchopovací. Když má hlad olizuje věci a „hledá“, co je dobré. Dítě zkouší a „vidí“ efekt. Člověk má v sobě obecný analogový program, pomocí kterého se naučí chodit, jezdit na kole, chodit po provaze. U bobrů, jejich předchůdci hráze nestavěli. Bobři se to naučili, až jim to přešlo v hardware (i když to dlouho nepotřebovali, tak  vzpomněli si na to i po 2000 létech když byli postaveni do situace, že je třeba postavit hráz).

            Člověk může dostat od Boha určité vybavení podobně, jako ho dostali učedníci, ale nemůže dostat kompletní vybavení. Zastavilo by to jeho rozvoj, stagnoval by a pak i degeneroval. Tuto příležitost měl i Adam. Dostal určité vybavení a další si měl tvůrčím způsobem získat. Tomu odpovídá i podobenství o hřivnách. Stěhovaví ptáci dostávají pud od Boha. Kojenec také dostává pud přisát se k prsu a kojit se. Ti ptáci se to zřejmě vůbec neučí, nebo se to učí, ale velice rychle, že se nám zdá, že dostává hotové vybavení. Existuje prý v Austrálii pták, který nejdříve umí létat a pak přestane. Jsou některé pudy, které zdegenerují, např. když jsou přebytečné. Novorozeně např. se umí udržet na vodě. Pud kojení časem také zmizí. Podobně člověk může dostat od Boha „pud“, který mu nastartuje samovzdělávací proces. Může to souviset s tou rouškou, kterou Bůh odejme člověku, tak jak slibují proroci (Iz 6). Příklad: Kvantová mechanika popisuje matematicky mikrosvět dobře, ale naše schopnosti nemohou skloubit vlnovou a částicovou povahu hmotných objektů. Do potopy měli lidé dlouhý věk a mohli všechno postupně pochopit. Po potopě dochází ke zkrácení věku a nebylo dostatek času na pochopení věcí a nastala disproporce. Proto přišel Babylón a tím snížení zodpovědnosti. Když Bůh odstraní roušku, budou nám mnohé dnes nepochopitelné věci samozřejmými. V případě Babylónu je to nutné chápat tak, že společnost byla velice rozvinutá a rozvíjeli se se špatnou motivací. Oni tam neměli motivaci být Bohu partnerem, ale Bohu to „natřít“ tím, co oni dovedou. Proto je musel Bůh degradovat. Motivace ďábla je být lepší než Bůh. Ďábel Ježíšovi říká: „Toto všechno ti dám, když se mi pokloníš“.  

            V případě pudů, které člověk dostává od Boha, tak si ani neuvědomuje, že jedná podle Božího plánu. To vybavení, které dává Bůh, je nezávislé na jakémkoliv učiteli. Tomu odpovídá Mt 17,14-20 („Učedníci nemohli uzdravit chlapce…“.) a 1Jan 2,27 („Člověk nepotřebuje, aby ho někdo poučoval, když má Ducha Svatého“), Jeremiáš – „Nebude učit bratr bratra“. Jan 10,37-38 – podmínky nastartování samovzdělávacího procesu („uznejte fakta..“). O rozšíření vybavení je pak nutné prosit v širším slova smyslu, tj. pracovat na seberozvoji za pomoci Ježíše Krista tj. vyhledat a dotvořit vybavení. Základní vybavení člověk dostává. Např. 1. hřivna – začátek Ježíšovy výuky. To jsou věci samorozeznatelné (jako např. kritika rabínské interpretace Mojžíšova Zákona). Dát si do pořádku to, co je samorozeznatelné, je zřejmě podmínkou nastartování toho procesu (Iz 6, Jan 12,38-40 – „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně. …nepotřebujete, aby vám někdo vysvětlil…“). Je to na základě vědomostí, které jsem vyzískal.

            U toho Mt 17,14-20, učedníci měli prosit o expanzi základního vybavení, které již dostali. Úkol měli komplexní, ale vybavení částečné, základní, uzdravování pro některé nemoce. Dovybavení si tudíž  člověk musí najít, vyprosit, vyhledat, dotvořit. Ten, kdo se to naučí, rozumí tomu sám od sebe. Sám si na to přichází a dodatečně dostává další dovybavení.

            Existence migračního pudu také znamená, že Boha nemohu jednoduše škrtnout. Ptáci, zvířata dostali od Boha pudy, vědí, co mají dělat a přitom žádné neslyší Boha mluvit. Člověk také ne. Někdy ale dochází k degeneraci nepoužívaných pudů (Kiwi), někdy ke ztrátě zbytečných pudů. Člověku je Bohem pud daný, vůbec o tom neví, nebo si to neuvědomuje a tak dělá podle Božího plánu. Je to vrozený genetický fond. To vybavení je nezávislé na jakémkoliv učiteli. Člověk si mnohé z těch darů neuvědomuje.  

            Nebešťan (v podobenství o hostině) dostane bílé roucho. Je to zřejmě hardware nutný pro pobyt v nebi.

Nutnost konání skutků

·        Jan 10,37 „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“

·        Apoštolům: „Věřte alespoň pro ty skutky, že já jsem v Otci a Otec je ve mně“

·        „Abyste věděli, že Syn člověka má moc odpouštět hříchy, říkám ti ´vstaň a choď´“

·        „Věřte skutkům, abyste poznali a uvědomovali si, že já jsem v Otci a Otec je ve mně“

            Farizeové a židé, kteří to s nimi táhli, byli ve sporu s Ježíšem. Např. Ježíš jim dokazoval, že špatně vykládají Mojžíše a proroky. Další věci dokládal zázraky. Ti lidé se dostávali do styku s něčím, na co nebyli zvyklí a co dříve nechápali. Čili byli tam pak různé kategorie (typy) lidí. Učedníci Jana Křtitele nedovedou sami od sebe rozeznat a jdou se ho zeptat. Ježíš to připouští jako nouzové řešení („… abyste byli spaseni“). Pak jsou typy, kteří sami od sebe rozeznají, učedníci Ježíšovi. Pak je kategorie lidí, kteří jsou s Ježíšem ve sporu. Těm Ježíš nabízí (radí), jak se z toho problému dostat - „Věřte skutkům, abyste poznali a uvědomovali si, že já jsem v Otci a otec je ve mně“. To znamená: „Uznejte fakta, bez příkras, bez předsudků, uznej to co vidíš, uznej, že konám zázraky…“ Když člověk dodrží to „věřte skutkům“ bude postupně nacházet další materiál, jako by mu to Ježíš ukazoval a může to dotáhnout tak daleko, že sám bude dělat skutky (a plně si uvědomil koexistenci s Bohem).

            Farizejský typ myšlení nelze přímo postihnout. Jednání farizeje není na seznamu hříchů. Proto také musí přijít kříž, aby jim dokázal, že jsou vedle. Farizeismus, slepotu, nehospodaření s hřivnou člověk na sobě nevidí. Lze to ale vidět na jiných. Proto postup je následující: Pozorovat to na jiných, popsat a připustit, že to mohu mít u sebe také. Pak to začnu na sobě hledat.

            Janovi učedníci – je zde podobnost s dnešním Učitelským úřadem Církve.

            Když nechápeme plně nauku Ježíše, snadno přijmeme katechezi na nižší úrovni. Sv. Pavel nechápal plně Ježíše a vytvořil si vlastní katechezi. Lidé to samozřejmě také nechápou a nedovedou rozlišit, že se sv. Pavel odchyluje od Ježíšovy katecheze. Přitom sv. Pavel byl vyučen Ježíšem. Pavlova katecheze je ucelená, nastrčená, schválená. Lidé si časem musí uvědomit ten rozdíl od evangelií. Když lidé vyřeší ten problém, v čem to vězí, vyřeší i pokání.

            S církví je to podobně. Má svoji teologii, dogmatiku, ve které se také rozchází s evangeliem. Např. V evangeliích není nic o posvěcující milosti. V dogmatice zase není nic, co říká Ježíš v Janově evangeliu. „Ježíš je soupodstatný s Otcem“ je prázdná fráze. Mnozí teologové hlásají, že člověk dojde ke spáse pouze skrze církev. Dle Ježíše je spása skrze vlastní úsudek („ze svých slov budeš souzen a ze svých slov budeš odsouzen“), kdy člověk bude podrobovat kritice druhé, ale také sebe.

            Prvotní křesťané měli skutky různé úrovně. Hypoteticky (ta možnost tam byla), nevěděli však, proč jsou různé úrovně. Přichází do hry závist, tzv. zbožní začnou mít výmluvy, nalhávají si, nastupuje pokrytectví, slepota a dary nutně musí přestat. Nezamýšleli se nad tím. Vzniká deformované vnímaní nepříjemných věcí (aktuální i dnes). Misie pokračují výhradně přes utrpení. 

Jan 5, 31 – „Svědčím li sám o sobě, mé svědectví není právoplatné“

Tři typy svědectví:

·        Jan 5,33 - Svědectví Janovo, Janovi učedníci. Jak bylo řečeno, je zde podobnost s dnešním Učitelským úřadem Církve (lidé věří kvůli autoritě).

·        Jan 5,35 - Ježíšovy skutky. Jan 10,37: „Nečiním li skutky svého Otce, nevěřte mi“.

·          Jan 10,38 – „…věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili (uvědomovali si), že já jsem v Otci a Otec je ve mně“.

Dělání skutků je oslava Otce. Není to jenom důkaz Boha. Rozvíjí to také mou osobnost, rozvíjí to koexistenci s Ježíšem.

Jan 14,12 – „Amen, amen pravím vám, kdo věří ve mne bude konat skutky jako já, ba ještě větší…“

Evangelium

            Evangelium, to jsou bloky nauky, které je nutné mít oddělené a mít v nich jasno. Je tady Horská řeč. Nový Zákon má stejné cíle jako Starý Zákon, ale má větší požadavky. Evangelia nepochopíme, nevyřešíme, když nepřipustíme možnost různých stupňů křesťanství (hřivny, církve ve Zj 2-3, nebo učedníci Jana Křtitele, apoštoly, křesťané z pohanů, křesťané ze židovství.  Souvisí to s rozlišovací schopnosti, také s tím, čemu říkám pokání, jak ho chápu a interpretuji.

            Ježíš hlásal: „Čas se naplnil, KB se přiblížilo, čiňte pokání a věřte evangeliu (věřte radostné zvěsti, počítejte s tím, že radostné sliby platí)“. Sv. Pavel v tom neměl jasno, formálně hlásal nutnost pokání, ale ve skutečnosti ho křesťané, které vyučil, neprováděli. Pak se stane to, že lidé radši zůstanou nemocní, než aby se měnili (viz vyjádření jedné paní: „Já to obětuji za duše v očistci“). Na to, aby si člověk uvědomil, že potřebuje pokání, stačí když zjistí, že se v jedné věci odchyluje od Evangelia („uzdravujte nemocné, setřeste prach, jděte do celého světa atd.“). Když se pokání nehlásá, pak „stádo“ přijme snadno zázrak a lehce se také „otočí“ (Pavla chtějí v Korintu kamenovat). Koncepce sv. Pavla je: „Pohané chtějí moudrost, židé chtějí zázraky, ale my hlásáme Krista ukřižovaného“. Křesťanství se pak šířilo na bázi utrpení a pronásledování. Dary Ducha Svatého postupně mizely. Trpící byli dokladem toho, že myšlenka na Ježíše je dostatečně silná. Ježíš nemohl zasáhnout tam, kde to byla kompetence člověka. Pozdější zastavení utrpení také znamenalo postupnou degeneraci Církve. 

            Sv. Petr dostal upozornění, aby přešel na NZ („Petře, zabíjej a jez...“) a přece to nezabralo. Církev dělá náhradní činnost (nekvalitní Mariánská úcta, poutě, rituál na okrasu apod.). Pak ale pro ní platí: „Tento lid mne ctí ústy, ale jejich srdce je daleko“, nebo „Učí naukám, jež jsou jen lidská ustanovení (Mt 15,9)“. Církev neumí pořádně přeložit Bibli, protože jí nerozumí.

            Smyrna není  schopna detekovat svůj stav a proto trpí. Utrpení dává signál k činnosti, která by vlastně měla být dobrovolná, radostná, samozřejmá, příjemná. Evangelium se buď nečte, nebo se jenom čte, nebo se čte a vysvětluje deformované. Ze stádovitého člověka se může stát typ ještě stádovitější. Ve společenství Smyrenského typu ten, kdo trpí více, se může dívat spatra na toho, kdo trpí méně.

            Evangelizace – řešit problémy tak, jak je řeší Ježíš, tj. dle evangelia. My děláme katechezi, tj. řešíme problémy dle katolické teologie.

            Na to, abych o něčem mohl říci, že to je Boží vzkaz, musím mít doklad. U hmoty je to celkem jasné. Fyzika je jedna. Jenže máme hodně náboženství, hodně křesťanských církví  a proto doklad pravosti je nutností. Ježíš ty doklady nabízí a to je důležitá věc. Doklad je věc, který Bible nabízí, dokonce, který Bible vyžaduje. Pozn. Kdyby to nebyl Boží vzkaz, byla by sama proti sobě (pozor ale, důkaz to není). Tenhle logický sled nám ale může pomoci v tom, abychom se tím vážně a s ochotou zabývali.

            V evangeliu jsou další krásné věci, ale ty jako důkaz nestačí. I jiná náboženství nabízejí krásné věci, resp. přitažlivé věci. Je zde nebezpečí polovičatého přístupu v důsledku předsudků a starých psychických programů. Člověk se pak „bojí“ na ty nabízené věci myslet, zavírá nad nimi oči a nakonec je radši „škrtne“, aby mu psychicky nevadily.    

            Doklady pravosti náboženství jsou spjaty s dary Ducha Svatého. Otázkou ale je, kdy mohu ty dary dostat. Mohu je dostat hned, na požádání?

1.      Připusťme, že ano. Pak tady hrozí možnost zneužití, možnost degenerace mé konfese, je ohrožena motivace pro seberozvoj, snadno vzniká vztah k partnerovi, který vyplní všechno na požádání, nebezpečí sociálního vyděračství, nebezpečí diktátorství, nebezpečí toho „Bože, když mne máš rád, tak ať jsem první“, nebo „miláček ztloustnul a začal kopat“ a konec konců mohl by vznikat vztah typu „jsem roven Bohu, pokloň se mi“.

2.      Připusťme, že ne. Chci-li mít doklad pravosti konfese, je nutné dosáhnout určitého stupně vývoje své osobnosti, aby se nemohly uplatnit možnosti popsané v bodě 1. Pak dary mi umožňují dosažení kvalitnější životní úrovně. Např. uzdravení nemocného je doklad pravosti Ježíšovy katecheze, ale je to také důležitý prvek životní úrovně. Úkolem křesťanství je také jeho šíření a připravit půdu pro Boží Království a to bez znalosti pokání a znalosti osobního seberozvoje nejde. Proto je nutné vyřešit problém Boha partnera tak, aby se nemohly uplatnit možnosti popsané v bodě 1. Problém je, že máme představu Boha založeného na bázni, strachu a tato představa nás spoutává. Případné dary by jenom posílily tuto představu. Pro obdržení dokladu já musím být vhodný partner pro Boha.

·        Bible je k tomu, abych se o Bohu dozvěděl kvalitní informace

·        Abych ji četl s chutí, musím se naučit jí číst

·        Aby Bůh začínal odpovídat, musím splňovat určité podmínky, požadavky, které Bůh klade na budoucí kamarády. proto je nutné pracovat na své povaze.

To, co se v kostele neříká je, že kritérium pro budoucího nebešťana není to, že neudělal hřích, ale ochota naučit se pořádně myslet.

            Učení Ježíšovo je učení faktů (viz. význam slova amen). Ježíš vytýká Židům: „jak to, že sami od sebe nerozeznáte?“ Věřit znamená dát mu za pravdu, přesvědčit se, uznat skutečnost, domyslet skutečnost (setník z Kafarnaum). To, co říká Ježíš si člověk může ověřit a pokud si to nemůže ověřit, tak Ježíš vytahuje „trumfy“ ve formě zázraků.

            Církev se odvolává na evangelium, u kterého sama určila, co je evangelium (je to „kruh“). Papež se odvolává na nástupnictví Petra. Schvaluje ale Ježíš papeže, který špatně jedná? Argument, že některé části evangelia jsou pozdější přídavky, neobstojí. To by znamenalo, že komise, která rozhodla o evangeliích, která jsou kanonická, rozhodla špatně. To bych pak nemusel věřit evangeliu vůbec. A co ty, která byla prohlášena za nekanonická?

Jan Hus

            V konfliktu měl se stáhnout a říci těm, kteří ho následovali: „Doba je vážná, musíme to dořešit a vyprosit si zázraky“. Když ho mučili, mohl (podobně jako Job) volat Boha na soud: „Bože dej najevo své stanovisko“. Husité, když později vyhrávali boje, mohli mít argumenty a mohli říkat: „Hus měl pravdu, když volal Boha na soud“.

Poznámky k utrpení

Začátek utrpení v prvotní církvi.

            Apoštolové před veleradou, ta je nechal zbičovat a oni měli radost, že trpěli pro Ježíše. Jenže „nepomine čárka ze zákona“. Byla tam přece justiční vražda Mesiáše, nebo přinejmenším nezákonný soud. Proto mělo následovat odsouzení velerady a Kaifáše (dle SZ to byla povinnost). Měli vyzvat Boha na soud, zda potvrdí Kaifáše jako velekněze. Přece Ježíš je velekněz a Petr jeho zástupce na zemi. Petr tu moc měl (viz. případ Ananiáše a Safiry). V Jeruzalémě se židokřesťané cítili podřízeni Židům (uznávali veleradu, velekněze apod.). Petr si to neuvědomuje. Ve Sk 3,17 je „…vydali a odsoudili Ježíše z nevědomosti“. U Kaifáše to byla justiční vražda a ne omyl a to nezávisle na tom, zda se jednalo o Mesiáše, nebo ne. Další věc byla ta. že měli příkaz „jděte do celého světa a hlásejte …“ a oni místo toho sedí v Jeruzalémě a zabývají se charitou. Je jasné, že ani po rozehnání (vlivem pronásledování) neměli pro misie jasnou koncepci. Kamenováním Štěpána se vyhrotil spor mezi Judovci a Židokřesťany. Po rozehnáni šli pouze mezi Židy. Tím se oslabila Jeruzalémská obec (po dobytí Jeruzaléma Římany byla silně oslabená také židovská obec). Když se Evangelium šířilo mezi pohany, vyvstal problém obřízky. Horskou řeč měli nezvládnutou. Při šíření Evangelia často dominovali židokřesťané, kteří tím, že neměli zvládnuté Evangelium, zanášeli do výuky příměsi a zvyky. Bez pořádné koncepce nakonec měli dvě, židokřesťanskou a Pavlovou. Tak se šířilo neplnohodnotné křesťanství, které nemohlo oslovit všechny lidi. V 1Kor 1,22-25 mají Židé a Řekové oprávněné požadavky. Teze, které byly výsledkem Jeruzalémského sněmu neberou vůbec v úvahu Horskou řeč. Výsledkem byly misie dle „lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. Bůh může motivovat, ale ne nutit. 

            1Petr 2,20 – „…..budete li trpělivě snášet soužení, ač jednáte dobře, to je milost před Bohem“. Existuje špatný překlad, že „je to Bohu milé“. Správně má být „je to k vašemu prospěchu“. Platí to pro lidi Smyrenského typu. Ten, kdo nedovede detekovat chyby, neumí je ani správně řešit a tím nemůže dostat moc. Protože neumí detekovat chybu, nemůže se adekvátně bránit a proto musí trpět. proto lidé Smyrenského typu jsou vyzýváni, aby snášeli utrpení a aby vydrželi. S nynější úrovní křesťanství nemůžeme dostat moc, protože křesťanství v minulosti napáchalo hodně zla a neplnilo své poslání. Proto oslovit nevěřící můžeme podobně jako prvotní církev pouze stálým utrpením. Druhá možnost je plnohodnotné křesťanství. Pěkně se ukázalo se, že to, že křesťané trpěli za minulého režimu nám „vydrželo“ pouze pár dnů, nebo týdnů. Dnes už na to utrpení ostatní „kašlou“. Nyní chtějí po nás skutky. Jenže ty skutky při plnohodnotném křesťanství jsou skutky pod  vlivem darů Ducha Svatého. Uvědomme si, že prvotní církev měla také chvíli klid a pak přišlo pronásledování (nešli do misií, nepřipravili koncepci misií, omezení na charitativní činnost, neobžalovali veleradu, ba dokonce ji dál uznávali, nevyužívali charismata, Petr sám nevyšel ze žaláře, ale musel být vyveden andělem, nevzkřísili Štěpána, vypadlo jim hodně věcí z Ježíšova Evangelia (přijetí pohanů až pod tlakem), doporučení pohanům na sněmu – redukce Evangelia, neargumentuje se Evangeliem, atd.).

            Na soudu musí být člověk obviněn, aby byl oslovitelný. Člověk může být ochoten změnit své smýšlení pouze, když je usvědčen. Zajímavá situace je v případě bludařů. Katolická katecheze neměla proti nim dostatečné argumenty, zdůvodnění a proto to řešila pomocí dogmat. Pak bludař buď zůstal v katolické církvi, nebo se trhnul. V obou případech ale mohl být na soudu obviněn a oslovitelný. Když zůstal v mateřské církvi, tak dělal „kopance“ dále v jiných oblastech. Pokud se trhnul a šel do jiné církve, bude souzen podle toho, jak se postaví k usvědčení z nepravé církve.

            O kolik méně tragédií by se stalo, kdyby lidé, křesťané znali klíčové faktory, které ovlivnili chod lidstva (sv. Petr, rozbití Jeruzaléma, Boží Království, problematika Pasteura apod.). 

Z historie:

Středověk, mory. Stavěly se Mariánské sloupy, ale SZ a NZ se nedodržoval. Otrokářství, feudalismus, Alžběta Bátorička. Kdyby alespoň SZ se dodržoval.

Války. Ve SZ je uvedeno, kdy muž (nemůže) může jít do boje (neužil si nově postaveného domu, nepomiloval se s manželkou určitou dobu po svatbě, když se bojí apod.). Nedodržovalo se. Císař pán byl z Boží milosti. NZ se také nedodržoval. Paktovalo se s vrchností.

Kapitalismus. Ukočírovat ho mohlo pouze kvalitní křesťanství. Protože kvalitní nebylo, přišel komunismus. Kde skončilo Ježíšovo: „Začkoliv budete prosit dostanete, kdy já budu ve vás a vy ve mne“.  

            Když přijde malér, tak to může mít (u věřícího) několik příčin

1.      Vadná komunikace s Ježíšem. Špatně vedený dialog.

2.      Dobře vedený dialog, ale nesprávná výchozí báze (případ sv. Petra)

3.      Dobře vedený dialog, ale nekompletní psychický program.

Dá se konstatovat, že utrpení je důsledkem nechápání a nedodržování Ježíšových instrukcí (Evangelia). Tam, kde chybí kvalitní Ježíšova nauka (část), vnáší se „lidská“ nauka, teologické plomby, které zakrývají vakuum. Tak nastoupily Pavlova katecheze a teologické nauky.

            Ve Zj. sv. Jana jsou hned na začátku dopisy církvím. Když se nad tím zamyslíme a domyslíme to, tak uvidíme, že dnešní situace církve je přinejlepším Smyrenského typu. Máme hodně církví, nanejvýš jedna z nich je pravá. Ale která, když žádná nemá doklady. Překlady Písma jsou také nanejvýš Smyrenského typu. Chápání Písma a rozlišovací schopnost, církevní aktivity také nanejvýš Smyrenského typu. Máme obřady, přímluvy, modlitby také nanejvýš Smyrenského typu. Jak se z toho dostat? Je nutné především analyzovat, jak to vzniklo, proč to vzniklo a pak připravit recept nápravy. To je ale kompetence člověka.

Utrpení tzv. nevinných

            Spadla věž v Siloe a pohřbila hodně lidí. Ježíš: „Neobrátíte-li se, dopadnete, jako oni“.

            U Židů byl nejdříve Bůh králem. Pak mu dali „padáka“, protože chtěli pozemského krále. Bůh se zachoval, jako grand. Vybral jim dokonce krále, dle možnosti toho nejlepšího, který byl po ruce.

            Vliv rodičů na děti. Dítě umře, aby např. nedošlo k jeho zmrzačení a zvrhnutí se.

Bůh má ruce za zády. Proto je utrpení „statistické“. Utrpení musí přicházet, aby se lidé „chytli“, aby se i „bez Boha“ rozvíjeli. Musí přemýšlet, jak přežít. Bůh dal člověku právo ho přijmout a také odmítnout. dal mu svobodnou vůli. Člověk nemá kontakt s Bohem a přitom mu vyčítá, že nezasahuje. Bůh musí zasáhnout, když má člověk kontakt s Bohem. Mezi člověkem a Bohem je bariéra, kterou je Bůh nucen respektovat. Když člověk udělá zlý skutek a Bůh by ho okamžitě potrestal, nebyl by zde prostor pro člověka, aby se poučil ze svého hříchu, aby se obrátil. Vrahem Betlémských dětí byl Herodes. Proč? Bál se, že bude sesazen. To nebyl žádný věřící člověk. Ten se na to díval ze své pozice – krále. Dále tady bylo veliké nebezpečí mnoha „Mesiášů“, kteří, když by vyrostli, tak by mohli způsobit např. občanskou válku. Lepší pro ně bylo zemřít bez viny. Kdyby Bůh do všeho zasahoval, co je v kompetenci lidí vyřešit, tak by lidé byli jako zvířata. Je pokrytecké obviňovat Boha, v kterého nevěřím. Nelze se vymlouvat na to, že nevěřím, protože Bůh by to nemohl dopustit. Buď je to pokrytectví, nebo je to pro člověka snížení zodpovědností a tím ulehčení situace.

            Slepý od narození došel k (nejdříve ) k pochopení, že Ježíš je prorok. On se k pořádné víře dopracoval a mohl být uzdraven.

            Problematika citlivosti na podněty od Boha. Když jsem na správné cestě, Bůh okamžitě „přidává“, „přihrává“, odměňuje. Když nejsem na správné cestě, Bůh mlčí, nebo přicházejí problémy, nebo hříchy. S Bohem je nutné „experimentovat“, ptát se v modlitbě o pomoc při hledání cesty, nechci-li slepě věřit tj. věřit na nízké úrovni. Citlivost na podněty od Boha klesá, když začnu zavírat oči nad fakty, když si nepřipustím pod kůži, že mohu být vedle. Když nevím, proč přišla připomínka, může to být výzva k vytvoření si obecných návyků pro každodenní program.

            Když mám dojem, že Bůh existuje, stojí za to se zajímat o to, co nám nabízí. Ale je třeba si to ověřit. O Bohu musím něco vědět, aby mne to začalo táhnout. Má-li mne něco bavit, tak musím něco o tom znát. Člověka nebaví knížka, když nechápe věci, o kterých pojednává. Kniha mne nezačne bavit po čtení několika slov, ale až po přečtení několika stránek. Často si člověk knihu nejdříve prolistuje. Dobré knížky čtou často lidé vícekrát, zejména, když v nich pokaždé najdou něco nového.            Podobně je to se mší. Člověk by měl vědět, proč se koná, k čemu je sv. přijímaní. Když je člověk přesvědčen o Bohu a ví proč a k čemu jsou mše, jak mají vypadat, co je přání P. Boha, pak jde s chutí do kostela. jedná se o přátelský vztah k Bohu.

Nutnost potrestání velerady

            Petr vzkřísil Tabitu (Sk 9,36-41), ale nevzkřísil Štěpána. Zřejmě ho to ani nenapadlo.

Došlo ale k odsouzení a usmrcení Ananiáše a Safiry za relativně malý přestupek (Sk 5,1-10).

Ale ve Sk 3,17-21 Petr říká: „Vím bratři, že jste to udělali z nevědomosti a stejně tak vaši předáci“. Fakt ale je, že měli svědky na to (Nikodém a Josef z Arimatie), že soud s Ježíšem byl protiprávní. Dle SZ mělo být aplikované „Oko za oko, zub, za zub“. Dále Sk 13, 6-12 (Alymas) versus Sk 9, 36-42 (Tabita). Po seslání Ducha Svatého měli apoštolové obrovskou podporu lidu. Stačilo pár zázraků (např. oslepnutí velerady) a už by to jelo. Jeruzalémští křesťané byli zatíženi rabínskými výklady SZ a z NZ přijali trosky. Sv. Pavel Starý Zákon jako celek zavrhl, ale ty zbytky rabínského myšlení zanechaly na něm stopy. Vnějším zásahem muselo dojít k rozbití Jeruzalémské obce (rozbití Jeruzaléma), která se rozprchla a asimilovala mezi křesťany Pavlovské katecheze.

            To, jak Sv. Petr měl zjevení s tím prostěradlem plným zvířat (před pokřtěním Kornélia), by se zdálo, že není jednoduché vysvětlit, co to má znamenat. Když se ale důkladně nad tím zamyslíme, nemohlo to nic jiného znamenat, než „Petře, přejdi už konečně na Nový Zákon“. Sv. Pavel  zase např. nepochopil proč Židé nevěří. 

            Stručné shrnutí chyb apoštolů a učedníků:

·        Když se jim nepovedlo, to co měli dělat, měli vyhlásit poplach , analyzovat proč k tomu došlo. 

·        Reakce na problém nebyla dle Ježíšovy katecheze.

·        Při některých problémech (např. 1. jeruzalémský sněm) měli vzpomínat, co říkal Ježíš.

·        Petr chodil po vodě. Po neúspěchu neřekl “já bych to znova zkusil, abych to dotáhl a našel, kde jsem udělal chybu“). Podobně nikdo z učedníků to nechtěl zkusit.

·        Mohli vzkřísit Štěpána (buď se o to nepokusili, nebo se jim to nepovedlo) a mělo by to obrovský ohlas.

·        Měli odsoudit veleradu za justiční vraždu Mesiáše.

Je to celá řada věcí, kdy si člověk nevzpomene na Ježíšovy instrukce (a neptá se) a pak to jde dolů. Apoštolové a učedníci měli dát dohromady Ježíšovy instrukce, ptát se Boha, Ducha Svatého, zda-li něco nezapomněli a když ne, tak jak na to. 

Slepota

·        „Kdybyste byli slepí, hříchu byste neměli. Tvrdíte ale ´vidíme´ a proto váš hřích trvá“

·        „Když slepý slepého vede, oba spadnou do jámy“.

·        „Dělejte, že jste slepí a oslepnete“

·        „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte…“

·        Prohlédnutí Nikodéma

1.      Bůh nemá zájem na tom, aby lidé trpěli.

2.      Utrpení jednotlivých lidí (kromě jejich vlastní stimulace) má také účel oslovit jiné lidi. Tak se šířilo křesťanství v prvotních dobách.

3.      Je utrpení nutné? Ježíš přece nebyl rekordmanem v utrpení. Jaká je funkce kříže, co sám Ježíš o tom říká?

4.      Jaké řešení nabízí Bible?

5.      Jakou roli hraje problematika slepoty a problematika „vidíme“? Víme vůbec něco o tom, co je to slepota? Co, když je to klíčová věc a Bůh mne na ní upozorňuje už delší dobu? Z Bible lze jasně ukázat, že i sv. Petr a sv. Pavel měli „slepé skvrny“. Víme, že problematika „vidíme“ souvisí s problematikou „kvasu farizejského“? Sv. Patr měl velké výkyvy. V některých oblastech mu bylo „jasné“, že Ježíš je Mesiáš a v některých oblastech jednal s Ježíšem, jako s malým klukem. Zázračný rybolov byla jakási šoková terapie v oblasti jeho profese. Do té doby Ježíše „brali“ jako Mesiáše, protože jim to řekl Jan Křtitel), ale nebylo to na „plné pecky“.  

6.      Člověk slepý v dané oblasti hřích nemá, ale utrpení se nevyhne („Když slepý slepého vede, oba spadnou do jámy“). Kolik lidí zbytečně zemřelo kvůli tomu, že kvůli slepotě nechtěli, nebo nezavedli nové postupy (viz Semmelweis, Pasteur)?

7.      Co naše slepota v náboženství? Co když hraje podobnou roli, nebo ještě větší? Jsme my snad lepší než sv. Petr a sv. Pavel? Ti také měli slepá místa v pochopení Ježíše. Víme o jasných textech v Evangeliu a přinejlepším zavíráme nad nimi oči. Dokonce je „škrtáme“. Nepálí nás to a když na nás něco dolehne, začínáme panikařit. Kolik zmařených životů má na svědomí nekvalitní náboženství?

8.      Církve se slepotou nezabývají. Oni si ji ani nepřipouštějí. Přitom soustavně zavírají oči. Každá spíše tvrdí, že „vidí“. Alespoň se tak chová. Každá si myslí, že je ta pravá.

9.      Výrazná slepota v Církvi („Nečiním li skutky svého Otce, nevěřte mi“, víra u sv. Pavla versus víra setníka z Kafarnaum, 16. kapitola Marka, pokání, Evangelium versus katechismus, degradace Otčenáše, zmatek kolem možnosti existence Božího Království atd.).

Člověk má zodpovědnost za svoje jednání. Bůh to ale zřejmě zařídil tak, že když člověk chybu nevidí (je slepý), nemá hřích. Zavíráním očí před skutečností člověk „slepne“ a dostává se tím na nižší úroveň. Bůh mu snižuje zodpovědnost. Je to příklad Smyrny, která musí trpět.

Také na slepotu platí „Eliáš přijde a napraví všechno“.

            Utrpení a slepota kolem mne nutí, abych se vážně zabýval tímto problémem, který bych jinak nechal „plavat“. Byl jsem v těch věcech několikrát poučen a vždy jsem to bral, pouze jako informaci. 

            Počítám li se slepotou, tak mám zdravé sebevědomí. Kdo něco umí, tak má v příslušné oblasti vypěstované zpětné vazby (v jiných oblastech možno ne).

Odslepení

            Odstraňování slepoty (když Bůh začíná pomáhat) jde po dávkách. Jinak by se člověk sesypal. Nové vidění nutí člověka předělávat psychický program v místě, kde bylo staré „vidění“ (slepota) zabudováno.

Oprava myšlení souvisí s problematikou důkazů. Nechci li důkazy, nemohu opravovat myšlení. Kaifáš, kdyby řekl Ježíšovy „dokaž, že jsi Boží Syn“, měl by šanci se zastavit. Petr mohl jít za rabínem si ověřit, jak to je se zabitím Syna člověka a neudělal to a slepl dál. Bylo to v prvotní církvi, bylo to u katecheze sv. Pavla a máme to i v dnešní církvi. Pro dnešní katechezi platí, že nemá smysl, aby Ježíš někomu něco vykládal a tím ho oslepil.

Postup při nápravě, odslepování

·        Slepota optická mi je modelem pro slepotu intelektuální

·        Člověk si nejdříve musí slepotu připustit

·        Pak je nutné slepotu hledat a najít u sebe

·        Pak začít odslepovat (viz z listu Laodicejským, „mastí si pomaž oči“)

·        Důležité je vědět, odkud se slepota bere

·        Při odslepování je nutné najít činnost, která mi umožní dobře vidět. Je nutná oprava techniky myšlení, rsp. vytvořit si nový soubor informací

Bůh a já

            Existuje li Bůh, tah z toho plyne, že je to suprahumanoid. Já jsem tvor tak, či tak. Nabízí i Bůh možný vzkaz (je to pravděpodobné a bylo by to logické když nemáme s ním přímý kontakt), tak měl bych ho hledat. Existuje li Bůh, tak zcela určitě (je to velmi, velmi pravděpodobné) je vzkazem hmota. Možná, že je vzkazem (zde je nutná větší opatrnost) také Evangelium. Jsou tam věci, které by tomu nasvědčovaly. Jednak, že Bůh má o nás zájem a že nám dává moc stát se Božími dětmi. To by znamenalo, že Bůh nás má rád a z jeho strany že to je láska. Otázkou zůstává, jak dalece já tuto lásku chápu. Je zde pak závislost, že podle toho jak dalece pochopím Boží vzkaz, podle toho se mohu dostat do úzkého kontaktu s Bohem. Modelem mi může být láska rodičů, dětí, zvířat apod. Modely lásky je nutné pozorovat a zafixovávat si je, protože dosavadní představy a zkušenosti mohou být značně narušené. 

            Sebevědomí je velice důležitá složka. Souvisí s hřivnami a s různými úrovněmi v nebi. Ale pozor. Zavrženec má také sebevědomí, které ho dovedlo k hříchu proti Duchu Svatému. Petr: „… to se ti nestane“. Ježíš: „Jdi za mnou Satane (staň se mým učedníkem a ne rabínův)“. Satanův cíl je, aby člověk dospěl k hříchu proti Duchu Svatému. Chce mít spojence. „Je nás hodně (stádovitost), kteří jsme nespokojeni. Ty nám Bože křivdíš a přitom my jsme v pořádku“. Když člověk začne se zabývat Biblí, tak ďábel okamžitě nabídne něco, aby člověka strhnul na vedlejší kolej např. nekvalitní zbožné knížky. Minimálně chce dosáhnout snížení počtu hřiven. Sebevědomí tudíž může být různě konkretizováno a být různě silné. U „nahnaného“ je sebevědomí mu Bohem dáno a ponecháno. V jiných „vyšších“ případech je nebešťanem a Bohem spoluvytvářeno. Jan 14 „Kdo věří, bude dělat skutky jako já a ještě větší ...“. Lze proto připustit typ nebešťana stále rostoucího. Typy nebešťanů: nahnaný, pozvaný, neodbytný přítel (buď, který se zastavil jako spokojený se sebou, nebo „stále rostoucí“). Odmítnutí roucha toho člověka, co byl vyhozen, je zřejmě odmítnutí vybavení (hardware) od Boha nutného pro pobyt v nebi.

            Nahnaný dostane hardware a software. Hardware – vzkříšení, software – nutné vybavení pro pobyt v nebi. Hardware je dar výlučně od Boha, bez zásluhy člověka. Podmínky stanovil Bůh (a na to má právo). Bůh vzkřísí všechny. Zničil smrt. Že jeden pak odmítne roucho v souvislosti s tím, že se dopustil hříchu proti Duchu Svatému, znamená, že to bude mizivé procento. Hranice, laťka pro vstup do nebe je velice nízko. Bůh je láskyplný, velkorysý. Pozvaní – všichni odmítli. Je tady zdůrazněno, že všichni. Tady se nabízí to, že klasičtí křesťané by dnes Ježíše a jeho katechezi odmítli všichni. Na tomto místě se ale nic neříká o „neodbytném příteli“. Ten jde s chutí do nebe a příslušný software si vytváří sám, nebo se na něm podílí.

            Satan je nebešťan, ale software má nekompatibilní pro pobyt v nebi. Jeho „Leitmotiv“ je ´pokloň se mi, omluv se mi, uznej, že jsem dobrý, ty mi křivdíš, to je tvoje chyba´. Ježíšovo působení také znamená, že satan byl vyhnán z nebe. V nebi už nemá šanci, ale cítí se pánem na zemi, pánem světa. Má obrovské schopnosti. Z podobenství o rozsévači můžeme odvodit, že dovede vymazat informaci z mozku atd. Satan se snaží mozek  člověka zavirovat (jako u počítače).

            Když se cítím ukřivděn , je to tím, že mám v sobě „virus“. Zřejmě satanovský. Vlivem tohoto viru mám pak pocit „já jsem přece dobrý, to ostatní mi křivdí“. Tím tlumí motivaci seberozvoje, doslova „rozkládá“. Proto je nutné vytvořit si kvalitní software pro sebevýstavbu. 

            Bůh je stále činný. Když ale budeme říkat, že Bůh je všemohoucí, tak nemá co dělat, nemá co tvořit, „chodí dokola v uzavřené místnosti“. Dnes máme Svatou Trojici, ale Božím ideálem je Svatá N-tice. Takovou máme nabídku.

            Růst svalů při provozování sportu nám může být modelem růstu „Božích svalů“. Eucharistie je pokrm, který nám má umožnit růst Ježíšova těla v nás (problematika koexistence, viz Janovo evangelium) a já ty „svaly“ pak musím trénovat. Zázraky jsou tréninkem Ježíšova těla.

            Člověk během pozemského života potřebuje stimulátor. V BK může člověk dostat stimulátor vyššího typu, který bude udělán ve spoluautorství s Bohem.

            Člověk se má stát nebešťanem (na věčnost) a tady si má odzkoušet a natrénovat správné povahové vlastnosti. Recepty má v Písmu. Jinak se s Bohem nedohodne. Nedohodl by se ani s jinými nebešťany.   

Uzdravení posedlého v Geraze

            „Lidé z města prosili Ježíše, aby odešel“. Moje interpretace tohoto místa byla, že to byli prostí lidé, na prasatech jim velmi záleželo (jako u nás na vesnici) a měli hrůzu z té velké škody. Proto radši říkali „prosím tě, odejdi od nás“. Interpretace B.B. byla ale jiná. Byli to pohané, jedli vepřové maso a měli své bohy. Najednou se setkali s náboženstvím, kde se Bůh projevuje. Kdyby ho (Ježíše) přijali, sesypalo by se to jejich náboženství. V případě té Samařské ženy to nehrozilo. Ti pohané nechtěli uvažovat o správnosti své víry (kolik křesťanů je ochotno o tom uvažovat dnes?). Lze si představit situaci, místo, kde se setkávají naprosto různá náboženství a u jednoho by se začal Bůh projevovat. To skutečně může u nepružných lidí vyvolat psychologickou pohromu. (Aby člověk mohl dojít k tomuto závěru, musí číst úryvek u všech evangelistů. U Lukáše jsou detaily poskytující tuto interpretaci). Ten uzdravený zřejmě byl dříve pohan. Po uzdravení chtěl chodit s Ježíšem, ale Ježíš ho pověřuje hlásat mezi pohany, z kterých vyšel (v Desetiměstí), co mu Bůh prokázal. Je nutné vzít v úvahu místní myšlení pohanů. Hlásáním toho, co mu prokázal  „židovský“ Bůh, mohl Ježíš vnést mnoha lidem „červa“ přemýšlení, k případnému budoucímu oslovení. Mk 5, 20 – „všichni se tomu divili“. Pak následuje uzdravení Jairovy dcery a krvotoké ženy. To se odehrálo na hranicích, kde se stýkali dvě náboženství, které se nesnášely. Určitě se tam odehrály nějaké diskuse s Ježíše, např., že „Izraelský Bůh nezná hranic“.

Sebevědomí

            Sebevědomí se nedá jednoduše popsat. Je to postoj k realitě, k Bohu, k sobě samému. Sebevědomí souvisí s tím, jak si uvědomuji své schopnosti, možnosti, šance ….

            Atentátník provede atentát. Ten člověk jde za určitou myšlenkou. Je přesvědčen, že ta myšlenka je správná a že on tu myšlenku chápe správně. To je také určitý typ sebevědomí. Neví o tom, že by měl chtít doklad k tomu, zda-li je na správné cestě.

            Cílem není nedělat chyby, ale vyvíjet se sám. Naučit se řešit problémy. Pak se mohou objevit nové otázky a nové problémy a tak porostu. Když využívám dobře dary a to co se mi povedlo vytvořit dobře (hřivny), dostanu další hřivnu. Na druhé straně, nečinností mohu stratit i to co mám. Kivi dříve uměl létat, ale vlivem vnějších podmínek (bylo dost žrádla a žádný nepřítel), ztratil zájem a také schopnost létat. Během několika generací se ta schopnost vytratila i z genů.

            V kompetenci člověka je, co vezme od Boha a co ne. V kompetenci Boha je, že dá určitému typu lidí a jinému typu nedá (Smyrna, Thyatíra apod.)

Pasteur a jeho oponenti

Obě strany si myslí „já mám pravdu“. Mají své sebevědomí. Výsledkem je, že učení doktoři nepřijmou Pasteurovy objevy a spousta lidí zbytečně zemře. Je tady typ doktora, který řekne: „To je blbost jít za Pasteurem“. Takoví doktoři mají silný typ sebevědomí, ale nesprávný. Mohou být ale doktoři s nižším stupněm sebevědomí, kteří si řeknou, že na to nestačí  a léčí starým způsobem (nejdou do sporu). Silnější typ sebevědomí je, když ten doktor řekne: „Víte já nevím, ale jděte za Pasteurem“. B.B. měl vlastní zkušenost z mládí, když byl u prof. Valoucha: „.Bílý, já jsem obyčejný profesor, ale Dolejšek je někdo, jděte za ním“. Nakonec může být určitá skupina doktorů, kteří chtějí doklad. Ti pak doklad buď neuznají, nebo uznají a nestačí na to, nebo jdou novou cestou. 

Když oponentovi řeknu: „Nemáš pravdu“, tak jeho reakce může být

·        „Dokaž“ a uzná to

·        „Dokaž“ a neuzná to a začne lhát, začne být pokrytec

·        Nechce důkaz a přijme to z pozice autority

·        Nechce důkaz a nepřijme to, protože se tím nechce zabývat

·        Nechce důkaz a nepřijme to, protože má předsudky vůči té osobě.

Sebevědomí je nutné, alespoň nějaké minimální, jinak by člověk věřil člověku, s kterým naposledy mluvil. Sebevědomí je v náboženství zapotřebí také. Ježíš říká: „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte, že mluvím pravdu? (Řekl to na konto toho, že rabíni říkají něco a Mojžíš říká něco jiného) “. V Bibli je celá řada informací, které platí tak, jako tak. Mám li sám od sebe rozeznat, musím umět rozlišit, kdo má pravdu, umět se rozhodnout bez strachu. Chci li dosáhnout větší počet hřiven, tak to nelze dosáhnout bez dostatečného sebevědomí. Jsou oblasti v mozku (oblast, kde se sebevědomí projevuje), kde mám pocit jistoty a oblasti, kde nemám pocit jistoty. Není li sebevědomí, člověk je nestabilní, polovičatý, má malý efekt v práci, práce je pro něho namáhavá, lehce naletí, přikyvuje autoritě jedince, nebo davu, od kterého se nemůže odpoutat. U jakékoliv úrovně sebevědomí si musím být pořád vědom toho „Já jsem tvor“. Jinak to může vést k ďáblovskému postoji „pokloň se mi“. To „pokloň se mi“, nemusí být hned vůči Bohu, ale může být nejdříve vůči jinému člověku, který je Ježíšovým bratrem.

Problematika „já to udělám sám“. Má to více poloh.

1.      Nikdo jiný to neumí.

2.      Někdo další by to mohl umět udělat, ale mohl by to zneužít

3.      Někdo další by to mohl umět udělat a já ho chci, nebo nechci vzít do party.

4.      Udělám to sám, protože chci být první.

5.      Nebudu se tím zabývat, nechci se podřizovat podmínkám, které řešení vyžaduje.  

Příkaz „milujte se“ znamená „Používejte lásku vůči druhým lidem“ a také „Vytvářejte lásku, naprogramujte se“.  

Problematika motivace

            Dobrý skutek mohu vykonat s dobrou nebo špatnou motivací. Za skutek, který je udělán s dobrou motivací, dostanu odměnu. Za skutek, který je udělán se špatnou motivací, přicházejí trampoty, problémy. Nakonec si vysloužím „běda“ a tím zákonitě přijdou tresty. Důsledkem je to, že „nevěstky a celníci vás předejdou“.  Není to ale tak jednoduché. Např. dítě si hraje na kolejích a po druhé koleji přijíždí vlak. Babička dítě zavolá a vběhne pod vlak. Takže zde se jedná o dobrý skutek v nevhodnou chvíli. Udělám-li tedy dobrý skutek v nevhodnou chvíli, tak tomu druhému uškodím. Další problém je přehození pořadí („Dáváte desátky z máty….“). Je za to běda. Má to společné kořeny se špatnou motivací. Špatný skutek – trest.  Proto je třeba mít dobrou motivaci a dělat dobré skutky ve vhodnou chvíli. Za to přichází odměna. 

            V Babylonu neměli motivací být Bohu partnerem, ale Bohu to „natřít“ tím, co oni dovedou. Proto je musel Bůh degradovat. Došlo k intelektuálnímu omezení (psychická rouška). Motivace ďábel je být lepší než Bůh. Ďábel Ježíšovi říká: „Toto všechno ti dám, když se mi pokloníš“. Také motivace Adama a Evy v ráji nebyla dobrá. Chtěli se Bohu vyrovnat, ale ne jako partneři, spolupracovníci. Ďábel má v tom „prsty“. Podobně Židé během putování pouští byli degradováni a do zaslíbené země vstoupili jako pastýři. To je i v současné době. Když se člověk vyvíjí nesprávným způsobem, tak je degradován (souvisí to s pýchou). 

            Správná motivace je „nechci být první, ale chci být co nejlepší“. Ceasar se se svým myšlením „radši budu v poslední vesnici první, než druhý v Římě“ nemůže dostat do nebe. Touha po růstu je správná. Když se člověk zabývá méněhodnotnou prací nemá hřích, ale ohrožuje to jeho růst a Metanoja. Při besedě s nositeli Nobelové ceny na konferenci v Seatlu se ukázalo, že všichni měli doma v dětství malé laboratoře, kde samostatně „bádali“ a rozvíjeli se a tak si vytvořili určité psychické procesy, které mají žáci klasické školy utlumené. Tím, že jsme prošli klasickou školou máme to také v sobě, nevidíme to na sobě a přitom si myslíme, že jsme v pořádku.

            Je nutné mít vytčený cíl a ten sledovat. Pozor přitom na problematiku dokumentace a roztřídění materiálů, jinak se člověk nadře. Přitom nezabývat se méně důležitými věci na úkor důležitých.

            Radost z úspěchu snižuje např. touhu po penězích.

Skutky člověka mají:

a/ Motivaci

b/ Cíl, který může být stejný jak u přirozeného, tak i nadpřirozeného,

c/ Realizující HW.

            Skutky člověka (např. podání číše studené vody) jsou složeny z elementů, kde motivace hraje roli (proč podávám vodu. Je to učedník JK, který to dělá z přirozeného soucitu "byl jsem hladov a dali jste mi najíst…, ….neznali jste mne“, nebo kvůli „aby mne lidé chválili nebo abych dostal zaplaceno“?. Skutky jsou složeny z elementů: proč podávám vodu, to je závislé na motivu. Podání sklenky nemusí mít svou motivaci, ergo není třeba tuto externí stránku při metanoja znovu trénovat, stejně pro dělání dobrého skutku není třeba se znova učit psát se správným motivem, stačí psát starým způsobem, motivovat nutno co a proč píšu v dopise, „že podávám studenou vodu“

Tvoření světa

Bůh je jako výzkumník. Spustí vývoj a pak ho sleduje. 6. den tvoření – předání moci. Adam dostává moc a nepřipravil se na to. 

Bůh a Abraham – partnerství, uzavírání smlouvy

Jan Křtitel byl poslán na onen svět připravit zemřelé na Ježíšův příchod. Pak Ježíš přišel před zmrtvýchvstáním.

1 Petr 3,18 – Ježíšovo poslání je načasováno.

Nevěstka ve Zj. Může být vedení Církve, jak se chovalo v dějinách.

Oko

            Mt 6,22-24 „Světlem těla je oko…je li tvé oko čisté, celé tvé tělo bude mít světlo….je-li však tvé oko špatné, celé tvé tělo bude ve tmě….“Zj. 3,18 – „Radím ti, abys u mě nakoupil…. mast k potření očí, abys prohlédl“ („Abys získal schopnost chápat text“). „Oko“ -  vykladač textů. Lk 16 – „Udělejte si přátele z klamného mamonu …“. Mamon mne tomu může naučit. Např. změnit způsob studia.

            Pozor, Ježíš upozorňuje na slepotu a varuje před ní. Ale problematika slepoty není v Evangeliu přímo popsána. Lze ji ale snadno najít např. na tom, jak apoštolové nepřijímají Ježíšovou informaci o tom, že bude zabit. Slepota má velké důsledky na život člověka. Jedině Jan si plně uvědomoval, že neznají Písma a jediný zemřel přirozenou smrtí. 

Na výstavě obrazů manželů B. (Ženské domovy)

            Problém racionality a iracionality při tvorbě děl. Dá se říct, že umělec začne tvořit dílo spontánně, intuitivně, oproštěn od určitého druhu zatížení, svobodně. Pak ale to vyjádření je nutně zatíženo předsudky (viz obraz „Konec světa“ od paní B.). Její vyjádření vůbec neodpovídá Bibli. V tom obrazu jsou ty předsudky nevědomky zahrnuty. Umění má oslovit lidi a osloví je tak, jak daný problém umělec chápe. Když umělec věc nechápe, tak ovlivňuje lidi špatně. Umělec je jako autorita a je hodně lidí, které strhává svým pohledem na věc. 

Důležité rady

            Prvořadý úkol je přemýšlet o tom a ověřovat si, zda-li Bůh je, nebo ne. Nutné dělat statisticky. K tomu je nutné naučit se být poctivým, kritický vůči druhým, ale i k sobě. Dobré náboženství tohle učí. Má to nesmírně pozitivní důsledky pro toho, kdo má tyhle povahové vlastnosti zvládnuté.

·        Je vysoká rozvodovost. Proto je nutné věnovat pozornost výběru partnera. Vzpomínat na hezké chvilky a ne na ty špatné. Sex je dar od Boha a je nutné tak i ním nakládat. Je to k tomu, aby si lidé užili štěstí i na zemi. V nebi sex není. Jistě jsou tady podmínky typu „nelez do auta, když nemáš řidičák“. je potřeba to skloubit s radou „dělej druhému to, co chceš, aby druzí dělali tobě“.

·        Věnovat velkou pozornost dobré výchově dětí

·        Věnovat pozornost tomu, aby byl člověk šťastný ve škole. Když mne budou předměty bavit, budu jim rozumět. Pak se budu do školy těšit. Když tam budu mít kvalitní přátele, tak také.

·        Když je člověk šťastný v zaměstnání, má také spokojený život.

·        Když přijde problém, neodstraňovat problém, ale naučit se řešit to, co ten problém způsobuje. Příště nezavírej oči nad svými chybami. Je třeba naučit se řešit nové problémy.

·        Hříchy – „Poslyš, ty máš resty z dřívějška. Budeš li k tomu poctivě přistupovat a půjdeš za tím, hřích může být tvůj spojenec“. 

            Abychom pochopili smysl Kristova kříže, je nutné pochopit smysl vlastních chyb. Když dotáhnu ty chyby, přijde odměna daleko větší. Často se stává, že člověk je pak rád, že tu chybu udělal. Ano, učení se z chyb (vlastních, i cizích) je náročná věc. Závisí to na tom, jak má ty věci dotažené  a jak se k dané věci staví. Chce to už hodně zkušeností.

            Vzorem nám má být podobenství „soudce a žena“, „neodbytný přítel“, „Kananejská žena“. Je třeba být neodbytným, prosit stále, jít za svým cílem. Bůh rychle vyslyší. Když nevyslyší, je někde chyba. Buď v logice, nebo v bázi, ze které vycházím. Nutno opravovat, hledat chyby myšlení a prosit dál. Je třeba jít za věcí do hloubky, dál. Z profánní práce vím, že i záporný výsledek je výsledek. Z toho nakonec pochopím, kde dělám chybu. Při neúspěchu je třeba se zarazit a zkontrolovat výchozí bázi a také logiku.

Školákovi:

1.      Je správné, že se ptáš

2.      Bůh není zvědav na opakování „básniček“

3.      Musíme si uvědomit, že se neumíme správně modlit, že se to musíme nějak naučit

4.      Pakliže Bůh existuje, poprosit, ať nám ukazuje a dává možnosti, abychom ho mohli lépe poznat.

5.      Pakliže existuje, zřejmě je to Tvůrce celého vesmíru (a ne nějaký hlupák), měli bychom se ptát, jaké má přání.

6.      Chce být přítelem člověka? Když ano, zřejmě bude chtít, aby ten přítel byl co nejrozumnější, co nejkvalitnější. Zřejmě má co říct všem lidem. Všichni jsme si rovni před ním. Zřejmě má k tomu dobře udělaná pravidla. Možná, že Bůh chce, abychom se mu podobali, aby si mohl s námi co nejlépe rozumět. 

7.      Zanechal nám nějaký vzkaz? Pakliže ano, tak je třeba se nad tím vzkazem zamýšlet a zkontrolovat, zda-li má pravdu.

8.      Když není Bůh vidět, jakoby byl za zdí, nebo, jako bychom byli slepí. Musíme přemýšlet, jak ho identifikovat, zjistit jaké má přání, zjistit, jak navázat s ním kontakt. Člověk při svém růstu postupuje stále hlouběji a hlouběji. Je dobré si udělat pokus, jak dokázat slepci od narození, že je slepý a my, že vidíme. Jak probudit u slepce touhu, aby viděl?

9.      K tomu ale se člověk musí naučit pořádně přemýšlet, naučit se rozeznávat, co je správné a co není správné. To je nutné cvičit, aby člověk uměl se správně rozhodovat. Cvičení se provádí tak, že člověk uzná chybu, kterou udělal a zamyslí se nad tím, proč to udělal (případně prodiskutuje s kvalitním člověkem) a vyvodí důsledky tak, že najde a naučí se, jak to má být správně. Analyzuje chyby druhých a hledá poučení pro sebe. Přitom se ptá, zda-li nemá podobné chyby. Aktivně se stará o zvyšování rozlišovací schopnosti kvalitním studiem a zamýšlením se nad tím, co mu život nabízí

10.  Chce-li být Bůh přítelem člověka, tak si přeje, aby se měl člověk dobře (Šalamoun chtěl moudrost a Bůh ho za to pochválil).

Neodsuzuj, ale posuzuj

Mt 7,1-6 „Nesuďte, abyste nebyli souzeni….“, „Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra ale trám ve vlastním oku nepozoruješ“, „Nedávejte psům, co je svaté. neházejte perly před svině…“

            Posuzovat musím, je to dokonce povinnost. Je nutné chyby vidět, popsat, analyzovat. K danému problému stanovisko. Je ale nutné vyvarovat se ukvapených soudů. Po analýze je nutné si uvědomit, že ten druhý tu chybu na sobě nevidí a to mi může být dokladem toho, že já také mohu vidět sebe špatně. Ten člověk nevidí tu třísku ve svém oku. On si říká „vidím“. To by měla být výstraha pro mne, že nemenší třísku mohu mít také já ve svém oku. Když vidím na druhém, že jedná špatně, že má „třísku“ a u sebe to nevidím, je nutné si připustit tu možnost, že ji mám a že ji nevidím. Mé chyby mohou být daleko závažnější. Je nutné tu „třísku“ popsat a najít její charakteristické znaky. Vnější popis jednání je stejný a proto pomocí vnějšího popisu jednání mohu nalézt chyby u sebe, zpravidla v jiné formě. Pohled zevnitř je jiný, než zvnějšku. Je nutné si připustit možnost skrytých chyb a počítat s nimi. Podle vnějšího popisu zjistím, že dělám chyby také.  Tím, že se setkávám s mnoha lidmi a u mnohých pozoruji různé chyby, mohu dojít k tomu, že já sám mám hodně třísek. v oku, nebo to mohu nazvat trám. Když ty chyby zvnějšku nepopíši, tak je u sebe nenajdu, protože můj pohled zevnitř na danou věc se mi jeví jako správný. Chyba vyrůstá z mého software, který považuji za správný. Projevy, které se pozorují z vnějšku, člověk vidí, ale zevnitř to dotyčný nevidí. Jako příklad si můžeme uvést reakci sv. Petra na Ježíšovou předpověď, že bude ukřižován „To se ti nestane…“. (B.B. chybu u sv. Petra popsal, analyzoval a získal velice důležité poznatky jako např. o slepotě, vývoji slepoty u apoštolů, jak vypadá správný překlad příslušného textu v Evangeliu, jaké pohnutky vedly sv. Petra k dané odpovědi).

            Třeba si uvědomit, že subjektivní hodnocení není totožné s objektivním. Proč je ten rozdíl? Je to proto, aby člověk, který se dopouští hříchu měl sníženou zodpovědnost. Poctivý člověk vydělá na tom, že začne sám sebe kontrolovat, analyzovat, aby pochopil a postupně se naučil dívat dovnitř na svůj hardware a software. Pak může najít strukturu hardware a software a tím získává praxi pro výstavbu nového hardware a software pro nebe. U hříšníka je snížená zodpovědnost. Když na to přijde sám, zvýší se mu (o stupínek) schopnost poznání struktury osobnosti. V obou případech člověk na tom vydělá. Nutno si ale uvědomit, že zvýšením rozlišovací schopnosti roste i zodpovědnost člověka („Služebník, který zná vůli pána a nedělá podle toho, dostane ran hodně…“)

            Já si mohu myslet (i upřímně), že jednám správně. Člověk jedná na základě stávajícího názoru (často právě nesprávného). Nejdříve je nutné názory zkontrolovat a až pak uložit do paměti. Zde je právě velké nebezpečí při přejímaní názorů od jiných. Po připuštění chyby začne člověk revidovat názory, zjistí, že jsou neúplné a začne je měnit. Tímto způsobem lze detekovat chyby software a mám důvod k opravě. Tím, že hledám chyby v software mohu pak najít chyby v hardware a získám důvod k touze po opravě hardware (s Ježíšovou pomocí).

Vnější popis chyby, příklad u sv. Petra

Sv. Petr: „To se ti nestane…“. Dostane za to od Ježíše velmi vynadáno. Co lze okamžitě detekovat?

·        Má konflikt s fachmanem.

·        Před chvíli prohlásil Ježíše za Mesiáše a hned na to mu oponuje ve smyslu „to není pravda“.

Zde vidět okamžitě ty rozpory. To jsou ty vnější projevy a podle takovýchto vnějších projevů mohu najít podobné chyby u sebe.

Pak následuje analýza. Ta má několik stupňů.

·        Je to otázka přebírání informace v obecné rovině. Zpravidla se to týká přebírání informací kvůli autoritě toho, kdo je presentuje. Je to také např. problém budoucích učitelů fyziky, kteří si nikdy neodzkoušeli Toricelliho pokus a vymluvili se na to, že tomu věří.

·        Jaké pohnutky vedly sv. Petra k dané odpovědi? Mohlo to být tím, že měl svůj názor, který získal v mládí od rabína. Informaci převzal jako poslušný, nepochyboval o tom, co rabín říkal. Pan rabín mohl říkat „Mesiáš bude neporazitelný v boji atd., jak je to psáno“. Další možnost je, že Petr neměl vyhraněný svůj vlastní názor, ale „odpálil“ Ježíšovi to, co slyšel od rabína. Kázání rabína bylo líbivé a tím šálivé a člověk, který není kritický pro takovéto případy, snadno naletí.

            Nyní k otázce přebírání informace. Když ke mně mluví fachman, stojí za to se nad tím zamyslet. Když ke mně mluví laik a já to mám vyřešené, tak se tím nemusím zabývat. Jinak sv.Petr musel o náboženství přemýšlet. Jinak by se nestal učedníkem Jana Křtitele. Víme, že později Petr „povyrostl“ a byl podstatně opatrnější.

K modlitbě

            Je třeba si vyjasnit otázku kompetencí. Něco udělá Bůh, něco musím udělat já sám a pak něco musí udělat „výzkumník“ (Pasteur, Eliáš, Einstein apod.). Bůh v určitých věcech nemůže zasáhnout, protože je to výslovně v kompetenci člověka. Je třeba naučit se učit, hledat, zvyšovat rozlišení a citlivost na vnější popudy. Stát o osobní rozvoj je v kompetenci lidí. Stát o kontakt s Bohem je také v kompetenci lidí. Ježíš nám ukázal cestu jak na to a že to lze dokázat. On to dokázal lidským mozkem a lidskými vlastnostmi. Ježíš řešil a vyřešil pro člověka to, co je v kompetenci člověka a ukázal, že to není nic nemožného. Ježíš, jako člověk ukázal, že to lze dotáhnout, aby lidem ukázal, že to jde. Na soudu mu pak nikdo nemůže vytýkat, že měl nějaké výhody. Božské věci zpracoval lidským mozkem. Navodil tak ideál, ke kterému má člověk růst, o který se má člověk snažit a který může dosáhnout. Člověk to může přece dotáhnout tak daleko, že bude posazen vedle Ježíše na trůnu tak, jako Ježíš sedí na trůnu Otcově (Zj. 3,21). Je nutné si uvědomit, že Boží „smyslové funkce“ jsou na daleko vyšší úrovni, než u člověka. Člověk je vůči andělům, Bohu velice pomalý.

            Ježíš byl v první řadě Bůh a pak člověk. Nejdříve měl Boží funkce, pak vzal na sebe ty lidské. U člověka je to obráceně. Člověk má hned od začátku lidské funkce a ty Boží funkce může získat prostřednictvím Ježíše. K tomu ale musí člověk zvládnout Boží vzkaz, zejména řeč na hoře, podobenství, rozsévače. Zde je nutné být neodbytný, vytrvalý a mít lásku. Láska k Bohu vede přes lásku k bližnímu. Vztah k lidem je nutné vytvářet tím, že si přitom uvědomuji, že každý člověk je povolán ke spáse. Když zvládnu Ježíšovou nauku, pak Ježíš se stane interfacem mezi mnou a Bohem. 

            O co prosit? O pomoc při opravě a nastavování si správného myšlení. O pomoc, abych v krizi dokázal zarazit. Abych neodpálkoval. O pomoc být citlivý na malé podněty. O pomoc při otevírání očí a pochopení a zvládnutí toho, že usilovat o BK má být na prvním místě a že světská sláva nemá budoucnost. My většinou prosíme o věci, které jsou v naší kompetenci a pak modlitby nemohou být vyslyšeny. Jde to ruka v ruce s opravou myšlení. Po opravě myšlení pak také budu lépe chápat, o co mám prosit. Musím vzít v úvahu, že pořád i pro nás platí „jak to, že sami od sebe nerozeznáte …“. To, že se rabínská nauka odchýlila od MZ musí člověk sám rozeznat. Podobně, že naše katecheze se odchyluje od Ježíšova Evangelia také musíme sami rozeznat.

            Modlitba je také oživování motivace. Motivace nemůže být vzbuzovaná, ale promyšlená.

Doporučení:

·        Nebuďte mnohomluvní (marnomluvní)

·        Otec ví, co potřebujete

·        Být neodbytný přítel (proste, hledejte, tlučte)

·        K pořádnému Otčenáši (Mt 6,9-13, Lk 11,2-4) je nutné znát Evangelium.

·        Je nutné mít vyřešenou otázku pozemského Božího království.

Prosba (6. 5.1996)

1. „Začkoliv budete prosit, nebudete-li pochybovat, dostanente“

2.  Modlíme se a nedostáváme. Proč?

3. Chybná reakce je předpokládat vyslyšení v jiné formě („Bůh mi dá něco lepšího“).

4.      Nutno najít příčinu nevyslyšení, tu odstranit, pak budu vyslyšen

5.      „Miláček ztloustnul a začal kopat“. Může to být, že v případě vyslyšení motivace růstu u člověka přestává. Také by se mohlo stát, že naskakuje pýcha a nezdravé sebevědomí. 

Když se člověku daří dobře, okamžitě vypíná a zpomaluje svůj růst. Zde právě hraje důležitou roli kvalitní víra. Zde je také jeden z aspektů, proč musí být Smyrenský stále pod tlakem, proč přichází utrpení. Nebo člověk začíná pyšnět a začíná se věnovat „modlám“. Pak nutně musí přijít hřích, který by měl člověka upozornit (pakliže je dostatečně citlivý) na to, že je vedle.  Např. dostal jsem videorekordér a vůbec mne nenapadlo, že k tomu mám přistupovat jako ke klamnému mamonu a tak aniž bych si to uvědomoval jsem přestával jít za Bohem. Ty příčiny jsou zřejmě dány psychickým programem, které získal člověk výchovou. Přitom bych měl mít program, který by mne hnal dopředu touhou po objevování, po dalším seberozvoji, sebevýstavbě. Svět, satan také stále nabízejí nově věci, snaží se člověka kazit a strhnout do starého programu.

6.      Mít víru jako zrno hořčičné, prosit ve jménu Ježíše Krista („učiním to, aby Otec byl oslávený“). J. K. říká, že když budu jeho učedník, budu mít nárok také na jeho sliby, na Dary Ducha Svatého („uzdravujte nemocné, křiste mrtvé… zdarma jste dostali, zdarma dávejte..“. Nejsem li o tom přesvědčen, tak je to pro mne trénink víry, abych věděl, že Evangelium je pravé. Proto chci doklad, chci poznat. Běžná představa je, že víra je dar (podobně, jako migrační pud), věř to, co nevidíš, uznej to, co nevidíš, pro co nemáš důkazy. Dle Jana 10, 37-38 - „Nečiním li skutky svého Otce nevěřte mi. Věřte skutkům, abyste poznali a uvěřili….“ Věřit zde má jiný valor  a to „Uznej, co vidíš (vidíš zázraky, uznej fakt zázraku), nezavírej oči, nehledej výmluvy.

7.      Nepochybovat

8.      Odpouštět.. Mk 11,25 – A když se modlíte, odpouštějte…., aby i Otec, který je na nebesích odpustil vám vaše poklesky. Ale také Mt 18,15-20 – „Zhřeší li tvůj bratr proti tobě, domluv mu, dá li si říct ….“. K tomu také patří „Kde vás nepřijmou, setřeste prach“. Kromě zmíněných textů je ještě nutno vzít v úvahu Horskou řeč a Zj. sv. Jana (Smyrna, Filadelfie atd.)

9.      Umět sám od sebe rozeznat. „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte..“ Nepochopení textu JK je způsobeno různými vlivy, předsudky, „má svůj názor“, špatnými přirozenými psychickými procesy.  

Milujte se: projevte si lásku, zlost či dopal nebo nezájem jsou projevy slabé nebo nulové lásky, budujte lásku. Kdy je láska k lidem darem přirozeným nebo "od Otce", těžko říci. Prohlášení "…..tebe nejvýš miluji" nemusí být projevem láska, ani přirozené. Incertitudo motivace. Lze o lásku k Bohu prosit, zvláště ten, kdo ji nemá dost. Ale i ten, kdo si myslí, že má, tak může mít přirozený vztah k lidem. Sice HT platí slib: „Kdo má přirozenou lásku, dostane nadpřirozenou“.

            Rekvalifikace, metanoia, probudit dobré dědictví, eventuálně hlas špatného dědictví degradovat (nenos indukas), eventuálně vybudovat konkurenci. Projevy jsou dokladem, že jsem ve stavu pohoršení, ergo nutnost probuzení viz. bobři jsou nuceni po mnoha tisících létech stavět hráz. Před prosbou „Bože, chci mít lásku“, je nutná preaktivace, ergo číst texty PS, eventuálně řešit teorii lásky. Tím vznikne preaktivace, pak bude možné prosit, ať o lásku, nebo o přeprogramování se vůbec. Takto by bylo možné řešit více problémů, po nějaké době studia poprosit. Ergo HT více témat, jak zaměřených na otázku VŽ, tak i obecných, napřed teorie studia, analýza sebe. Během studia podle minutek prosba, lze spojit prosbu o lásku, efektivnost studia atd., a to během jakékoliv studia. Lze také "jíst prvotiny" apod., také udělat nějakou radost druhým z hlediska "podat sklenici vody učedníkovi, bratrovi JK“, pokud platí Evangelium, chci tedy poznat pravost Evangelia", a takto lze měnit a směrovat ke společným cílům.

            „Zbav nás od zlého“. Prosíme o pomoc, ale prakticky nikdo nebere vážně slova „přijď Království tvé“. Lidé chtějí svůj stát, vládu podle svého a přitom věřící říkají „přijď Království tvé“. Církev si stěžuje na útisk, hovoří se o království Božím, ale představa pozemského Božího království nepadá v úvahu.

„Posvěť se jméno Tvé“

            Snad správně by mělo být „Ať je posvěceno Tvé jméno“. Já bych měl posvětit Boha tím, že budu dělat to, co chce po mně Evangelium. Jenže my Boha neposvěcujeme. Evangelium poskytuje sliby, nabízí dary Ducha Svatého, kterými můžeme oslavit Boha. Měli bychom dělat Bohu reklamu v tom nejširší slova smyslu. Člověk by měl být kvalitní v práci, kvalitní povahově, „tvůrce“ lásky a pokoje kolem sebe. Je nutné určité věci, které má člověk rozdělané, dotáhnout. Krvotoká žena oslavila Boha a byla Ježíšem pochválená.

V Otčenáši jsou žádosti a zároveň prohlášení. Ale pozor. Je oprávněný Otčenáš za zemřelého? „Odpusť nám naše viny“ – žádost. „Jakož i my odpouštíme naším viníkům“ – prohlášení.  

Izajáš

1,5 – „Proč, čím více jste biti, tím více se odvracíte?“

1,16 – „Přestaňte zle činiti…“

1,17 – „Učte se dobře činiti, hledejte soudu, pozvedněte utlačovaného, dopomozte sirotku k spravedlnosti, zastaňte se vdovy…“

2,3-2,4 – „Nebo ze Siónu vyjde zákon a slovo Hospodinovo z Jeruzalému. On bude souditi mezi národy a trestati bude lidi mnohé.  I zkuji meče své v motyky a oštěpy své v srpy. Nepozvedne národ proti národu meče a nebudou se více učiti boji.

2,8 – „Naplněna jest také země jejich modlami, klanějí se dílům rukou svých…“

2,11 – „…skloněna bude vysokost lidská. Den Hospodina se blíží na každého pyšného…“

2,17 - …“sehnuta bude pýcha člověka…“

2,18 – „…modly pak docela vymizí…“

5. kapitola – „Hospodinova vinice“. Bůh udělal ze své strany všechno, co mohl, ale vinice dala plané hrozny. Proto poboří plot a nechá ji pošlapat.

6.      kapitola – „Poslouchejte a poslouchejte a nic nepochopíte…“

7.      kapitola – Znamení pro Achaze, „Immanuel“.

8.      kapitola – Izajáš se legitimuje. Říká, co se má stát se Samaří a Damaškem.

9.      kapitola – Prorok prorokuje narození Mesiáše, rozšíření jeho vladařství od toho času až navěky. Tady zřejmě naráží na BK.

10.  kapitola – „Běda proti Judovi“. Neřeší sociální problémy. Ale také běda Asýrii pro její pýchu, skrze kterou přijde utrpení na Judovce.

11.  kapitola – Pravděpodobně líčí příchod Mesiáše. Obnovení rajského souladu mezi vším stvořením (vlk bude pobývat s beránkem…). Nikdo už nebude páchat zlo. Hospodin posbírá rozehnané z Izraele a rozptýlené Judovce shromáždí ze čtyř stran. Judovi protivníci budou vyhlazeni.

12.  kapitola – Chvalozpěv vykoupených

13.  kapitola – Vyvrácení Babylónu

14.  kapitola – Pád Babylónského krále. 

Zdá se, že IQ se během dějin neměnilo a že je v podstatě stejné. Viz. babylónské stavby, egyptské stavby, Galilei, Newton, Einstein, současní lidé. Jistě, dnes je daleko více poznatků, ale IQ se pravděpodobně nezměnilo. 

Problém potratů

            „Počítej s tím, že zabíjíš“. Je nutné přenést zodpovědnost na člověka a ne aby Církev za to přebírala zodpovědnost. Ale podívejme se na problém pořádně. Je zde Ježíšovo „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“. Tudíž, nemám-li od Boha doklad, nemám právo od druhého člověka něco vyžadovat. Bůh řekl Evě: „…nadmíru rozmnožím tvé potomstvo“.

            Jako Církev jsme vyvrženi na okraj společnosti. Proč?  Protože jsme pořádně nečetli a také nedodržovali Bibli. Neřešili jsme sociální problémy. Ty přece byly i za 1. republiky. Boží sliby nebereme vážně. Neřešíme problém kompetence, co je kompetence Boha a co je kompetence lidí. My máme tendenci všechno považovat za kompetenci Boha.

            V případě Božího Království bude porodnost automaticky regulována, podobně jako v ráji. K početí dojde pouze, když se manželé rozhodnou mít dítě. Jinak k početí nedojde. Kdyby biskup uměl uzdravovat nemocné, nemuselo by docházet k předčasným potratům ze zdravotních důvodů.

            V současné situaci lze pouze říct: „Já s tím nesouhlasím, udělej si jak chceš. Ty si za své rozhodnutí budeš zodpovídat“ a nechat dotyčné(–mu) Černého Petra. Nevěřící mají tendenci nás nutit, abychom změnili své stanovisko, potvrdili to jejich, aby se omluvili sami před sebou a nakonec nám strčili Černého Petra.

            Křesťané musí v první řadě usilovat o Boží Království a pak problém potratů bude snadno vyřešen. 

Ježíšovy zázraky

            Ježíš dělal zázraky, ale např. v Nazaretě „nemohl udělat hodně zázraků“. Otázka zázraků a jmenovitě uzdravení, je vázaná na člověka, na jeho přístupu k věci. Neměl-li člověk záporný přístup, dostal od Ježíše doklad. Ježíš i farizeům nabízí doklad („Věřte skutkům, abyste poznali a uvědomovali si, že já jsem v Otci a Otec je ve mně“), aby se dostali k víře. Když to tedy nabízí vzpurným farizeům, tak logicky vzato tím spíše to platí i pro učedníky a lidi, kteří k Ježíšovi averzi nemají. Na druhé straně tam, kde mohu sám od sebe rozeznat, znamení nedostanu (Mt 16, 1-4). Některé oblasti Ježíšovy nauky jsou samorozeznatelné a jiné zase vyžadují doklad ( např. Mt 9, 1-8). Jan 10,38 – „Uznejte samorozeznatelné…“

Dva zázračné rybolovy:

1.      Trhají se sítě

2.      Netrhají se sítě („Když budete vyučeni, nebudou se trhat“)

„Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili“

            Na to, abychom tento výrok pochopili, musíme se nejdříve zamyslet nad tím, co je to víra dle Ježíše Krista. Zejména je nutné promyslet texty, kdy Ježíš někoho chválí za víru. Jsou to jmenovitě setník z Kafarnaum, krvotoká žena a Syrofeničanka. Ti dotáhli to, co viděli. Využili základní dary, které dostali. Je třeba se také zamyslet nad případy, kdy Ježíš vytýká zejména apoštolům, že jsou malověrní. Ti zase problém nedotáhli. Ty pochvaly zůstaly bez odezvy. Učedníci: „Proč jsme ho nemohli my uzdravit? Ježíš: „Pro svoji malou víru“. Víra není otázka daru, ale přinejmenším spolupráce. Výrok: „Kdybyste měli víru jako zrno hořčičné….“ jasně znamená, že otázka víry je v kompetenci člověka. Je nutné si uvědomit, že dle Ježíše je víra něco jiného, než víra dle sv. Pavla. Setník z Kafarnaum také ještě nepředstavuje vrchol, ideál víry. Problematiku víry lze dotáhnout ještě dále na nepřetržitý proces růstu a chápání a nakonec být Ježíšovým učedníkem a dělat zázraky. Příčiny malověrnosti: Spadávání do starých myšlenkových procesů, nezafixování si těch nových, člověk nedává dohromady všechny dostupné informace, nebo některé informace vypouští, člověk nehledá řešení, neověřuje a nekontroluje, člověk nepočítá s psychickou slepotou a pak nejde do hloubky. Čili, blahoslavení, kteří to dotáhli, blahoslavení, kteří se alespoň šli podívat na hrob (Jan a Petr), přičemž ostatní si mysleli, že ženy blázní. Víra, to je také nástavba na realitu a ne slepé přijetí.

            Z Evangelia je vidět, že apoštolové, evangelisti mnoho věcí nepochopili. Nicméně pod vlivem Ducha Svatého to zapsali tak, jak to máme, aby lidé měli šanci se nad tím zamyslet a  někdo z lidí to mohl vyřešit. Něco je vysvětlené, ale mnohé věci jsou často zapsány zapečetěnou formou. Takové texty je nutné rozpečetit. 

            Valor slov poznat a věřit

Jan 14 – „Kdybyste mne poznali, poznali byste i mého Otce“

„…tak dlouho jsem s vámi a nepoznal jsi mne. Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?“

„…Věřte skutkům, abyste poznali …..“

„Kdo věří ve mne bude dělat skutky jako já, ba ještě větší…..“

„O cokoliv budete prosit v mém jménu, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synovi…“

„Toho dne poznáte, že já jsem v Otci a vy jste ve mně a já ve vás…“ – Jan 14,20.

„Když mne někdo miluje, ostříhá mých slov a můj Otec ho bude milovat, přijdeme k němu a uděláme si u něho příbytek.“ – Jan 14,23

Ježíš vytýká lidem nevěru, malověrnost

Mk 16,14 – Apoštolové nevěřili těm, co viděli Ježíše zmrtvýchvstalého.

Mt 14,31 – Petr chodí po vodě (malověrný)

Mt 17,17 – Učedníci nemohli uzdravit kluka

Mt 21,21 – Prokletí fíkovníku

Lk 8,22-25 – Ježíš utišil bouři na moři. „Kde je vaše víra?“

Lk 8,40-48 – Krvotoká žena. „Tvá víra tě uzdravila“.

Lk 49-56 – Vzkříšení Jairovi dcery. „Neboj se, jenom věř a bude zachráněná“

Lk 9,41 – „Ó pokolení nevěřící a zvrácené ….“

Lk 12,28 – „Jestliže Bůh tak šatí lilie …. Čím spíše vás, malověrní.“

Lk 17,6 – „Kdybyste měli víru jako zrno hořčičné….“

Jan 3,18-21 – „Kdo v něj věří, není souzen, ale kdo nevěří, je již odsouzen….“

Jan 3,36 – „Kdo věří v Syna, má věčný život, kdo ale Synu nevěří, nespatří život …..“

Proč je důležité jít do sporu?

Iz. 1, 18-20

„Pojďte a do sporu se dejme, praví Hospodin. Budou-li vaše hříchy jako červec dvakrát zbarvený, jako sníh sbělejí.  Budou-li červené jako šarlat, jako vlna budou. Budete-li povolní a poslušní, budete jísti dobré věci země. Pakliže nebudete povolní, ale vzpurní, od meče sežráni budete, nebo tak mluvila ústa Hospodinova.“

·        Ve sporu začínám, nebo jsem donucen se dívat na sebe kriticky. Samozřejmě se předpokládá poctivě vedený spor formou „padni, komu padni“.

·        Ve sporu se objevují prvky, které jsem dříve neviděl, ukáže se dřívější slepota. Mám možnost najít své chyby. Bůh se neplete, plete se vždy člověk. K tomu je dobré pozorovat slepce, dívat se na sebe, jak jsem vypadal včera, před rokem atd.

·        Ve sporu jsem hnán nebo tlačen zájmem o to, zda-li mám pravdu

·        Bůh sám vyzývá člověka „pojď a do sporu se dejme“. Víme, jak Job na tom získal.

·        Když nejdu do sporu, spokojuji se sám se sebou a kritizuji jiné a tiše kašlu na Boha. Nechávám Boha stranou, protože ho „zatím“ nepotřebuji.

            Prvotní Církev totálně vynechala určité pasáže Evangelia a proto musela trpět. Smyrenský typ to neuzná. Je zde ještě Pavlovské „couvnutí“: „musím trpět, je to vyznamenání, Bůh to myslí dobře“. Když ale půjdu do sporu. Bůh mi to ukáže v čem je problém. Bůh nechce mít z nás loutky. Chce, abychom ty věci objevili sami.

Každý spor je otázkou ochoty sebekontroly. Když se mi nelíbí kázání Smyrenského typu, jdu dál a najdu kázání Filadelfského typu atd. Kdyby na Husově místě byl Eliášovský typ, také by se dostal do sporu s oficiální církví. Ten by ale udělal soud a dovolal se přitom Boha.

Kříž (některé doplňující aspekty)

            Je třeba dotáhnout  a pochopit příčiny chyb Židů, apoštolů, degradaci křesťanství. Pak můžeme plně pochopit „proč šel Ježíš na kříž?“ Pak je pro nás výzva „uměj se dívat na kříž“, „uměj se dívat na trpícího Krista“ a nemusíš sám trpět.

            K tomu patří dobrá technika myšlení, dobrá technika dialogu, pochopit Petrovo „to se ti nestane“, odfiltrovávání nepříjemné informace atd.

            V Evangeliu není kříž, ale kůl (Stavros). Ježíš mluví o kříži jako o kůlu. „Vezmi svůj kříž…“  mohu chápat jako „ať člověk nese Stavros, ať trpí“, nebo „ať člověk vytrhne Stavros a nemusí trpět“. Obě varianty překlad připouští.

Abychom pochopili smysl Kristova kříže, je nutné pochopit smysl vlastních chyb. Když dotáhnu ty chyby, přijde odměna daleko větší. Často se stává, že člověk je pak rád, že tu chybu udělal. Ano, učení se z chyb (vlastních, i cizích) je náročná věc. Závisí to na tom, jak má ty věci dotažené  a jak se k dané věci staví. Chce to už hodně zkušeností.

Poučení z vývoje averze Židů vůči Ježíšovi.

·        Ježíš jim říká, že jsou s náboženstvím vedle, že nedodržují pořádně, nebo že mají pokroucený MZ.

·        Jim vadí např. že dělá zázraky v sobotu

·        Ježíš jim to ale zdůvodňuje a vybízí je, aby sami řekli, zda li se smí uzdravovat s sobotu, nebo ne

·        Oni ale hledají „dokonalé“ právnické chytáky (případy s cizoložnicí a s daňovým penízem)

·        Ježíš všechny spory vyhrává („celníci a nevěstky vás předejdou“)

·        Ježíš připravuje nejtěžší kalibr, který by jim mohl otevřít oči – Vzkříšení Lazara

·        Oni ale na to reagují tak, že „musíme ho zlikvidovat“

·        Připravují právnický čistý proces. Obvinit ho a pak předat Pilátovi (nechal se prohlašovat za krále, vybízel k zboření chrámu atd.)

·        Se svědky to nevychází a Kaifáš vytahuje svůj trumf: „Jsi Mesiáš?“ a očekával, že Ježíš řekne: „Ne“

·        Ježíš ale odpověděl: „Ano, jsem.“

·        Nyní byla povinnost Kaifáše říci: „Dokaž to“, ale neudělal to. Místo toho si roztrhl plášť a zvolal: „Nač ještě potřebujeme svědky?“.

·        Většina velerady mu to divadélko baští. Pouze Nikodémovi a Josefovi z Arimatie špatně (protiprávně) vedený proces otevírá oči. Oni je nezavírají a tím se stávají citlivými.

·        Tak dochází k justiční vraždě Mesiáše.

Bůh dal lidem moc stát se Božími dětmi. Je to v pravomoci člověka. Souvisí to s našimi vinami. „Viny otců potrestám do 4. pokolení. Chození po cestách Hospodinových odměním do 1000. pokolení“.    

Čtení Bible

Při čtení Bible je nutná opatrnost při dělání závěrů. Bible je velice stručná a hodně věcí třeba domyslet (to zase souvisí s vírou, viz. setník s Kafarnaum). Pochopení a interpretace textu musí být v souladu s jinými texty. Je třeba počítat s tím, že má interpretace (nebo interpretace, kterou jsem převzal) nemusí být správná a že může existovat jiná, lepší. Souvisí to s psychickou slepotou. Jako ukázku uvedu text o Adamovi a Evě. Tam stojí „Ze stromu poznání dobrého i zlého netrhejte, zemřete“. Chápal jsem to jako nezměnitelný ortel, bez diskuse a hotovo. Takže máme např. interpretaci typu:

·        „Zemřeš a basta. Odepsal jsi se. Mne už nezajímáš“.

Jenže, co když to bylo např. takhle:

·        „Budeš li jíst, (obávám se, je to velmi, velmi pravděpodobné), že zemřeš. Ještě jsi nedozrál (abys měl vybudované zpětné vazby)“.

            Říkáme, že Bůh je spravedlivý, Bůh je milosrdný, Bůh je láska apod. Dále uvažme Eliáše, Henocha, ti měli přímý přechod do nebe. Která varianta interpretace je více pravděpodobná?

            Na první pohled to není zřejmé, ale souvisí to s tím „víra jako zrno hořčičné“. Texty Evangelia je nutno domyslet.

            Když budeme mít srovnané myšlení, budeme také správně číst Bibli a podle ní jednat. Také se nám podaří ukočírovat problémy. Takhle člověk stále padá do starých kolejí.

Bibli je nutné číst, jako odbornou knížku např. z přírodních věd. Při čtení si musím vytvářet operační zobrazení, představu o věci. Bez operačního zobrazení ty věci nemohu pochopit. Když pak dělám věci povrchně, bez pochopení, pak mne to přestává bavit.

Některé problémy při čtení Bible, které znemožňují pochopení, lze ukázat na následujících příkladech:

·        Problematika Adama a Kaina. Kolik různých pohledů máme a proti tomu nahrávka na kazetě.

·        Problematika překladů – „Jdi mi z očí Satane“ versus „Jdi za mnou Satane|“. Nebo „….vezmi svůj kříž a následuj mne“ versus „…vytrhni kůl (bariéru) ze svého myšlení a následuj mne“.

·        „Čiňte pokání a obraťte se“ – to jsou dvě věci (Mk 1,15, Mt 3,2, Mt 4,17). „Čiňte pokání“ – „udělejte si nový software (psychický program)“, „Obraťte se“ – „Narazíte li, přejděte na jiný psychický program“.

·        Problematika víry dle Ježíše versus víra dle sv. Pavla (Kananejská žena, Vdova a soudce, setník z Kafarnaum, Syrofenyčanka).

·        Problematika utrpení – „Utrpení je nutné“ versus utrpení dle Zj. sv. Jana 2-3 (listy církvím), prvotní církev nedodržovala Ježíšovy instrukce, Ježíš pláče nad Jeruzalémem, věž v Siloe)

·        Různé úrovně křesťanství. Heuristika vede k tomu nejlepšímu. Je nutné být jako dítě (psychicky nezmrzačené). Dítě se ptá, přemýšlí o věci a ukládá si do paměti. Nestará se o majetek a bohatství. Chce umět víc a víc. 

Je nutné si uvědomit, že Bible je zapečetěná. Na její pochopení potřebujeme jiné myšlení, proto je nutné Metanoia. Na pochopení evangelia je třeba mít zvládnutou techniku podobenství. Podobenství by měla být závislá na odborné činnosti, praxi, zaměření. Na odpečetění evangelia je třeba nový přístup podobně jako je to ve vědě „udělejte si přátele z klamného mamonu“). Aby byl zajištěn růst „evangelizačního kvocientu“ je nutné pracovat s modely. Důležité je to pro pochopení otázek jako Boží Království, koexistence s Ježíšem, Sv. Trojice, Metanoia (jak dělat), problematika zpětných vazeb, problematika pobytu v nebi.

Hřích

            U Židů Bůh trestal přestupky. U křesťanů jde dál. Postihuje úmysl a proto přicházejí „připomínky“. Bůh postihuje to „nestáli o správné poznání Boha….“.

            Co je to Desatero? Říká se, že Bůh uzavřel s Mojžíšem smlouvu a dal jim (Židům) zákon. Ale zákon není Desatero. Desatero je indikace chyb, abych poznal, kde jsem vybočil Také hřích je jenom indikátor toho, že jsem vybočil ze správné cesty. Hřích je detektor toho, že v dané oblasti myšlení jsem vedle a že nad určitými věcmi jsem zavíral oči. Na drobných hříších (když budeme na ně správně reagovat) bychom se měli vytvářet odolnost vůči těžším hříchům. Člověk může (může se naučit) provést detekci vadné informace a provést opatření předem. Dá se také říct, že hřích je projev vadného programu. Ten program musím ale kontrolovat. Při kontrole programu mohu odstranit spoustu chyb. Minimálně, co mohu udělat je, že si to přiznám. Cílem křesťanství není nedělat  hříchy. Cílem křesťanství je rozvoj osobnosti, získání nových vlastností. A ty získám, když začnu něco dělat („udělejte si přátele z klamného mamonu…“) a až pak se mohou vytvářet ty nové vlastnosti. Cílem očistce je probudit zájem o rozvoj osobnosti a tak člověk může na sobě pracovat (bez nucení). Spravedliví uznají, že byli vedle (Mt 25,31-46). Ti kvalitnější mohou dostat novou výuku (rekvalifikaci) už na zemi, tj. být probuzeni. Nedělat hříchy je prázdný cíl, nezajišťuje vývoj, vede k pasivitě, strachu.

            Nejít s obětí k oltáři, má-li bratr něco proti mně. To je nutné dát dohromady s Mt 18 – „…budiž ti jako pohan a publikán“ a „setřeste prach“.

            U zpovědi se zpovídáme z hříchů. Nebereme ale v úvahu, že v Otčenáši máme „odpusť nám naše viny…“ Ve SZ je „potrestám viny otců do 3-4. pokolení a odměním dobré skutky do 1000. pokolení (Ez 18). Také je třeba vzít v úvahu Mt 18.

            Takže do nebe se dostane ne ten, kdo nedělá hříchy, ale ten, kdo je připraven ke kompatibilitě s Bohem, ten, kdo má „druhé oči“.

            Problémy, utrpení přicházejí proto, že jsem slepý. Hříchy přicházejí proto, že „vidím“. Tím, že připustím, že Ježíš má pravdu, už tím jdu dopředu.

Možný budoucí partner je rozvedený (platí pro obě strany)

            Je to člověk, který udělal velký životní kiks. Jaké byly důvody rozvodu? Když se ženil, tak se měli oba rádi. Co dělal po rozvodu? Jaké měl známosti? Přešel opravou myšlení? Jaké jsou charakterové vlastnosti? Člověk musí být velice opatrný a být na pozoru, aby včas rozeznal defekty. Když ale člověk začne nad nimi zavírat oči a začne si nalhávat, pak oslepne a nemine ho, že si nabije hubu. V nejlepším případě klidné jedno manželství a nešťastné druhé (dřívější). Ten člověk se  neosvědčil v jednom manželství a bez rekvalifikace myšlení leze do druhého. Jaká je pak perspektiva toho druhého? Pokud bude fungovat, tak rozhodně na nižší úrovni, než by mohlo být. Pozor, ve hře jsou nevratné děje. Spousta lidí si zahrává s tím, že si myslí, že jsou dobří. 

            Volba partnera podle objektivních kritérii je naprosto nutná. Nutné je s pohlavním stykem, ergo i se svatbou počkat, dokud nebude vědět o partnerovi, jaké má vlastnosti. Ergo sám je musí mít. Pokud najde na partnerovi chyby, tak léčení. "Ty také vytkni mi chyby, budeme se trénovat. Dokud nebudeš v pořádku, neberu si tě".

Vůči dětem

            Bylo by ti příjemné, kdybychom se s mámou rozvedli? Není lepší, když rodina táhne pohromadě? V tom, že jsem si s mámou nikdy nebyli nevěrní, mám plnou důvěru. Jistě, často jsme se hádali, atmosféra mohla být lepší. V těchto věcech nese člověk odpovědnost sám za sebe. Nalhávat si, nebo dělat si iluze,  je velmi nebezpečné. Že tyto věci mohou mít velkou roli na psychické zmrzačení dětí, o tom snad není pochyb.

Problematika fronimos

Vlastnost fronimos je vidět na podobenstvích o hadech, družičkách a defraudantovi. Pokud se překlad zúží pouze na „moudrý“, tak je to zabité.

„Buďte fronimos, jako hadi“ – Mt 10, 16

„Buďte fronimos, jako družičky“ – Mt 25, 1-13

„Buďte fronimos, jako nevěrný správce“

Had je zranitelný, ale může také útočit. Nemůže ale skákat jako pes. Vybere si tu verzi, která nejlépe vyhovuje jeho situaci. U družiček je postoj: „Kdyby se ženich zpozdil, tak potřebujeme zásobu. Nemůžeme vám dát….“. Defraudant: Nebudu se doprošovat a nechce se mi jít k lopatě“. Pak hledal cestu, nový způsob řešení (který y vyhovoval dané situaci), aby se měl dobře, až ho vyhodí z práce. On reaguje na vzniklou situaci a hledá netypické řešení. A ještě na tom vydělal.   

Správný překlad: „Udělejte si přátele z klamného mamonu, abyste, až (mamon) pomine, abyste byli přijati do věčných příbytků.

Sedlák nebo pastýř nemá zpětné vazby, ale „defraudant“ (aby ho nezavřeli a také aby z toho měl co nejvíce), truhlář, tesař je musí mít. Mamon – práce, postup. Naučí mne pořádně myslet a sebe samého řídit. „… aby až dokoná (aby tam byly ty zpětné vazby), aby vás přijali do rajské vlasti. Fronimos si dobře promyslí a naplánuje práci a ne fronimos = opatrný.

Znamení doby

·        Začalo odzbrojení, likvidují se rakety, tanky, chemické a jaderné nálože….  Je to ale nedotažené.

·        Židé mají svůj stát. Situace je ale pořád nestabilní.

·        Objevují se charismata. Ve zjeveních P. Marie se pořád vyzývá k pokání.

·        Současný stav je i po pádu komunismu pseudostabilní. Případ Černobylu a také vzrůstající terorismus, vzmáhající se islám ukazují, že stačí málo a svět jde dolu vodou.

            Tento stav mohou zachránit a udržovat dlouhodobě pouze kvalitní charismatici. Pokud se toho nechopíme, tak nutně přijde malér. První dvě věci jsou předpověděny proroky. V BK je předpověděna dlouhověkost, že smrt bude odstraněná, sejmuta rouška z očí, že nebude učit bratr bratra (Heuréka dokazuje, že to možné je).  My musíme být Ježíšovi plně otevřeni, aby ta rouška mohla být nám sejmuta. Musíme se to učit na mamonu a přitom uhlídat motivaci. Ježíš nám nabízí stát se jeho bratrem, být Bohu partnerem.

„Eliáš přijde a napraví všechno“. To ale znamená, že je spousta věcí pokažených.

Základy poznávacího procesu (heslovitě)

·        Podívám se na objekt, věc, nazvu ho, zařadím do určité skupiny

·        Zkoumám objekt, pozoruji jeho parametry (např. teplota, velikost) a uvědomuji si relace (vzdálenost, rychlost apod.)

·        Další zájem proniká do struktury objektu (části, prvky, vazby),

·        K určitému pochopení je nutný model (modelování). Na určitý objekt, komplex s e mohu dívat, jako na „black box“ a zkoumám jeho funkce.

·        Vytvoření si operačního zobrazení.  To závisí od toho, jakými smysly probíhá poznávací proces. Kmitající reproduktor mohu poznávat sluchem, hmatem, zrakem (ale ne čichem a chutí)

Smyslů je ve skutečnosti více než 5. Netopýři mají ultrazvukové čidlo, některý hmyz má jiný typ očí. V kůži máme čidla na teplotu, bolest, hmotnost, tlak, čidlo na rovnováhu, revmatik má čidlo na změnu počasí. Různé smysly dávají při pozorování různý obraz.

            Třeba si uvědomit, že lidé trpí různými špatnými představami, přestože o jedné a téže věci budou mluvit stejným jazykem. Jde o to, aby ty představy byly správné, protože podle nich jednáme.

Problematika falešných proroků

Sk 8,9-13, Sk 16,16, Sk 13, 6- ,2M 7,8-12, 4M 22-24 kap., 5M 13,2-6, 5M 18,9-22, Mt 24,11, 2Sol (Tes) 2,1-12, 1Kr 13, 11,

1Kr 22, 9-28, Také 5M 30, 11-15 „Nepotřebuješ nikoho, aby ti to vysvětlil“.

Je třeba se naučit identifikovat Ježíše podle toho, jak se projevil a naučit se rozlišovat, kdo má pravdu a kdo ne.

Podobenství

„Nové víno do nových měchů“. Jedná se o zařazování nové informace do nového paměťového bloku.

„Víno“ – informace, výsledek přemýšlení, logický důsledek

„Měchy“ – informační paměťový blok.

Když se nová informace správně nezařadí, je nebezpečí, že se přetvoří tak, aby byla kompatibilní se starou informací.

Příklad: „Utišení bouře“

·        typ zázraku, který nebyl předpovězen o Mesiášovi v SZ

·        učedníci „věděli“, že Ježíš je Mesiáš (viz. případ s Nathanaelem, dále viděli několik zázraků)

·        jenže tento zázrak vázali na starý slovník, staré představy

Sjednocování církví, ekumenismus

Je nutné určit, proč došlo k rozdělení.

Důvodem zřejmě bylo to, že se katecheze odchylovala od Evangelia, lidé neuměli číst Bibli, těžiště se přenášelo na tradici, opustilo se základní motto: „Čas se naplnil, K.B. se přiblížilo, čiňte pokání a věřte radostné zvěsti“. Tím došlo k tomu, že jednu a tutéž věc chápou lidé různých církví různě, co např. u fyziky není možné.

Je nutná náprava kogničního procesu.

Pak může dojít k správné četbě Evangelia a bude možné shodnout se na interpretaci. Musíme rozeznat (rozlišit) tradici, katechezi římsko-katolickou, katechezi sv. Pavla a Ježíšovou katechezi. Otázkou do diskuse je, jak ten kogniční proces napravovat a jak ho kontrolovat.

Je nutné si sednout ke kulatému stolu

Je nutné si sednout ke kulatému stolu s jedním místem volným pro Ježíše a žádat Boha o doklad, potvrzení („padni, komu padni“)

Pozor, nyní probíhá odtržení od ateismu ke slepému teismu. Je nutné vyloučit příměsi, které se dostaly do křesťanství během dějin.

Zajímavé může být toto. Ježíše nazývali Ježíš Galilejský. Velký problém s nedozírnými následky měl případ Galilea Galileiho. Jezuiti byli proti Galileimu a byli zrušeni.

Aristotelská logika je logikou bez experimentálního ověření.

Církve hlásají, že je chyba když se člověk spoléhá sám na sebe. Myslí tím, že se má spoléhat na Boha. Problém ale je, že člověk přitom nemá kontakt s Bohem. Ale v souvislosti s Ježíšovým „jak to, že sami od sebe nerozeznáte“ platí, že když se nebudu spoléhat sám na sebe (nutno přitom do toho zahrnout vlastní kontrolu myšlení, kritičnost), pak naletím. Viz. Adam a Eva, sv. Petr. Já se musím naučit rozhodovat na základě toho, co vidím, ale musím přitom také sebe kontrolovat. Nutno tedy pečovat o rozlišovací schopnost. Spoléhám-li se na někoho, degraduji se na úroveň Smyrny, nebo mohu být totálně vedle. Vždyť jsou různá náboženství, je plno křesťanských církví, pak by mi nezbývalo nic jiného, než držet se nějakého stáda. Galilei se spoléhal na sebe. Proč se mu „omlouvají?“ Je nutné se spoléhat sám na sebe, ale je nutné také se umět správně rozhodovat na základě „vidím – nevidím“.

Objevují se charismata

Koncem 19. se objevily po 19 stoletích první Dary Ducha Svatého. A v první polovině 20. století byly dvě kruté války. Byla ale také důležitá zjevení s výzvou: „Čiňte pokání, jinak přijdou pohromy“. Nabízí se otázka: „Proč Duch Svatý 19 století mlčel? Možná to souvisí s problémem kvalitních a nekvalitních proroků. Možná to souvisí s tím, že Bůh chce dát doklad na Evangelium.

 Dnes máme letniční hnutí, objevují se misionáři, kteří prý umí uzdravovat. Při nedovoleném televizním natáčení slunečního tance kmene Siouxů, zařízení vysoké technické úrovně přestalo fungovat atd. Co to může znamenat?

I když se v některých případech projevuje ďábel, pak nemenší věci zřejmě dokáže i Bůh. Je také možnost, že Bůh nepřímo připravuje nevěřící (nezávisle na církvích) na tyto možnosti a vybízí je, aby se nad tím zamysleli. Možná, že Bůh naznačuje, že je ochoten jednat a že další úpadek křesťanství už nemůže dopustit. Křesťanské církve jsou utlumené. Kdyby přišel Ježíš, nepoznaly by ho. Tím, že dary Ducha Svatého se objevují občas a ne pravidelně, chce Bůh křesťany zřejmě vyprovokovat, aby to dotáhli („stále ještě nejdete dle Ježíšových receptů, nanejvýš dle receptů sv. Pavla (nehlásá se pokání a když ano, tak nesprávně interpretováno)“. Vidíme, že je zde nástup islámu a třetího světa, nezvládnutelný nacionalismus a terorismus. Objevuje se hodně nových církví a sekt. To je výzva, abychom se naučili rozeznávat. Na druhé straně některé sliby Evangelia se začaly plnit, ale nejsou dotaženy (Židé mají svůj stát, odzbrojení …). Viz také Znamení doby.   

Ježíš – Bůh – koexistence

„Otec je stále činný…“ – Jan 5,17.

„Otec ukazuje Synovi skutky…..“ - Jan 5,19-30.

„Otec dává Synovi soudit…“ - Jan 5,22. Ježíš  dále dává tu moc Petrovi a apoštolům.

Lidé mají moc stát se Božími dětmi – Jan 1.

Člověk může dělat skutky ještě větší.

„Jako mne poslal Otec a já jsem živ z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude živ ze mne“ – Jan 6,57.

„Kdo věří ve mne, bude dělat skutky …. ba ještě větší, protože odcházím k Otci. O cokoliv budete prosit v mém jménu, udělám to, aby byl Otec oslaven v Synovi“ – Jan 14, 10-14.

„Vinný kmen a ratolesti“ – Jan 15.

Problém nekonečna. Ježíš dělá skutky ještě větší. Kdyby počátek světa byl v mínus nekonečnu, pak logicky by byly Ježíšovy skutky nekonečné. Ježíš je také od věčnosti („..Amen, amen pravím vám, dříve než byl Abrahám, já jsem“ – Jan 8, 58). Proto neoperovat s abstraktními pojmy.

Různé pohledy na Boha

            Tvůrce existuje. Je třeba si toho Tvůrce odvodit. Ježíš: „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte“. Čili, to potřebuje mít v pořádku myšlení. Bible je svědectví lidí. Ježíš: „Svědectví lidí nepřijímám“. Je li ale Bible Boží slovo, třeba si uvědomit, že Bůh není žádný pisálek do novin. Proto nejdříve první Ježíšův požadavek dát si do pořádku myšlení a pak mohu chtít doklad od Ježíše. Ježíš neříkal, že je Mesiáš. Říkal lidem nejdříve věci, které musí sami vyřešit např. otázku psychické slepoty. 

            Je nutné si ale uvědomit, že na některé věci náš mozek nestačí. Podobně je to ve fyzice např. v kvantové mechanice, kde s hmotnou částici se zachází jako s vlnou. Někdy se elektron (neutron) chová jako hmotná částice a někdy jako vlna.

            Pro dílčí poznávaní Boha je nutné používat modely. Díky dobře stavěným modelům člověk může a má chápaní Boha stále zlepšovat a člověk se tím vyvíjí. Proto vztah Ježíše a Boha uvádí Bible ve formě modelů. Jeden ze současných modelů může být „Ježíš jako siamské dvojče s Bohem“. Člověk má moc stát se siamským dvojčetem s Ježíšem přes Eucharistii.

·        Jan 8,19 – „Neznáte ani mne, ani Otce. Kdybyste znali mne, znali byste Otce..“

·        Jan 8,55 – „…znám ho a zachovávám jeho slovo“

·        Jan 8,58 – „Amen, amen pravím vám, dříve než byl Abrahám, já jsem“

·        Jan 6,56 – „Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mne a já v něm“ (koexistence s Ježíšem).

·        Jan 6,57 – „Jako já jsem živ z Otce, tak i ten, kdo jí mne, bude živ ze mne“.

·        Jan 5, 19 – „Syn nemůže sám ze sebe konat nic, ale jen to, co vidí konat Otce a co koná on, koná stejně i Syn. Otec Syna miluje a ukazuje mu všechno, co sám koná. A ukáže mu ještě větší skutky než tyto, takže budete žasnout“.

·        Jan 3,34 – „Vždyť ten, kterého poslal Bůh mluví slovo Boží. Bůh mu totiž dává Ducha v míře neomezené. Otec miluje Syna a všechno mu dal do rukou….“

·        Jan 8,28 – „Až vyvýšíte Syna člověka, poznáte, že jsem to já a že sám ze sebe nekonám nic, ale mluvím, jak mne naučil Otec“.

·        Jan 8,29 – „A ten, který mne poslal je se mnou, nenechal mne samotného, protože já konám stále, co se mu líbí“.

·        Jan 8,42 – „…vždyť já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Přišel jsem ne sám od sebe, ale on mne poslal.“ (Bůh po dohodě poslal Ježíše na svět.)

·        Jan 10,18 – „ Nikdo mi nebere život, já ho kladu sám od sebe. Mám moc dát ho, mám moc vzít ho. Toto jsem dostal jako příkaz od svého Otce“.

·        Jan 10,28 – „ …Já jim dávám život věčný (ovcím), takže nikdy nezahynou a nikdo mi je z rukou nevytrhne. Otec, který mi je dal je větší nade všechny a nikdo je nemůže vytrhnout z rukou mého Otce. Já a Otec jedno jsme. 

·        Jan 14,6-12 – „Já jsem cesta pravda a život. Nikdo nepřijde k Otci, jen skrze mne. Kdybyste poznali mne, poznali byste i Otce. Od nynějška ho už znáte a jste ho viděli …. Kdo mne viděl, viděl Otce… Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mne … Slova, které k vám mluvím, nemluvím sám od sebe, ale Otec, který přebývá ve mne, činí ty skutky… Já jsem v Otci a Otec je ve mne. … Kdo věří ve mne, skutky, které já činím bude i on činit, nebo jdu k Otci. O cokoliv budete prosit ve jménu mém. učiním to, aby byl Otec oslavený v Synovi“. 

Jan 9,39 – „Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteří nevidí viděli a ti, kteří vidí, aby slepí byli“.

Ježíš náš vzor

Ježíš sám realizuje Evangelium. Je nutné si uvědomit, že

·        Ježíš znal Evangelium nejlépe

·        Třeba si všímat, jak on postupoval (víme, že se nenechal mlátit)

·        V Evangeliu nacházíme rady různé úrovně („Nechej se mlátit“, „uteč“, „budeš vládnout nad pohany“, „řekněte hoře“, „oslepněte“ – sv. Pavel vs. Elymas.

Na různých místech Evangelia nacházíme různé rady, které se zdají být protichůdné. Např. Horská řeč je těžko přijímaná. Jenže Evangelium je určené všem. Lidé jsou však na různé úrovni, mají různé IQ resp. EQ  (evangelizační kvocient). Silákovi nemohu radit „nechej se mlátit“ a slabému naopak „braň se silou“. Ježíš také nemůže říci všem „já si vás všechny ochráním“. To by vedlo k degeneraci.

            Z toho vychází, že to asi závisí na úrovni čtenáře Písma, které je tímto zašifrováno. Je zde ve hře ještě osobní zodpovědnost člověka. Bůh člověku něco (Evangelium) nabízí a závisí na člověku, jak se k němu postaví, co z něho vytěží, jakou úroveň si vybere. Závisí na člověku, jakým je čtenářem a jak chápe Evangelium. Čili důležitá je úroveň chápání Evangelia.

            Na apoštolech, učednících a dalších křesťanech bylo ukázáno, že dostali dary Ducha Svatého nezávisle na vzdělání. Závisí ale na kvalitě člověka a na jeho EQ. Ježíš podle tohoto kritéria (EQ) má rozdělené posluchače a podle toho dostávají dávky výuky (Petr+Jakub+Jan, ostatní apoštolové, učedníci, lid). 

            Bůh nemůže dávat nerealizovatelné rady. Každý čtenář Bible si proto dle své úrovně vybere pro sebe realizovatelnou radu, nebo, která mu vyhovuje, ale tím si také určuje osud.

Příprava činností při opakovaném kroku

3. Postup práce u jednotlivých činností

4. Realizace pracovního postupu (3)

5. Zápis průběhu činnosti a výsledků

6. Zhodnocení výsledku po dokončení

7. Vylepšení postupu práce, (3).

8. Zhodnocení celé činnosti

9. Na konci dne poděkovat, bilance dne, analýza chyb, chyba je zdroj poučení. Ergo nechtít odstranit chybu, ale najít správné řešení, rozvoj (prg, SW, event. i HW).

Připomínky:

1. Zádrhel, reakce při objevení zádrhelu. Prosba ne "pomoz", ale usnadni mi nalezení (pes u Ludmily, čti kolem).

2. Proč to nejde:

a/ Co dříve, myslím na více témat, není stanovený cíl,

b/ Jak na to, stanovit postup daného úkolu,

c/ Další papíry, Dokumentace, evidence, plán práce

3. Při modlitbě je dobré si uvědomit, mít:

a/ Připomenout si základní postoj k Bohu, že jsem tvor a že nejde o: "Já a Boži dary", ale nemám život sám od sebe, ale to, co mám, jsou dary nižšího typu, jsou mi nabízeny dary vyššího typu. Mám na vybranou vylepšený zvířecí mozek, ostatní HW mám horší než zvířata, ta mají lepši smysly. Ergo já jsem v obchodě, kde si mohu vybrat zvířecí HW nebo Ježíšův. Mohu být tvor Boží, siamské dvojče JK. Otec ukazuje i mně, přes JK, skutky a ještě větši. Otec JK se na mne dívá jako na siamské dvojče JK, ergo má radost z mého růstu. Sebevědomí člověka vychází jednak z úspěšnosti člověka, ale také z pohledu na sebe. Podle toho je to sebevědomí Tvora, nebo sebevědomí samostatného, nezávislého jedince, který si myslí, že jeho EGO je jeho majetkem, on sám je autorem sebe. Toto je nesmysl, ale člověk zaslepený úspěchem se na sebe takto dívá. Je to sebevědomí zavržence, "pokloň se mi".

b/ Co mám dělat, aby mne Bůh přijal. Ergo platí zásada: "kdo má, dostane přidáno"

c/ Co dělat, abych vedle Boha vydržel: zachovej si správný pohled na svoje EGO. Jsem tvor, mám na vybranou mezi zvířecím HW a SW a Božím. Sebevědomí správného typu vede k rozvoji, stimulem je zdar, ale i nezdar.

4. Rozlišit nezdar a zádrhel.

5. Jednání člověka má dva typy:

a/ Vědomě řízené,

b/ Řízené programem. Toto je hrubý pohled. Je nutné se na svůj "zvířecí" HW a SW dívat jako na model Božího HW a SW, ale i jako na trenažér pro budování vyššího, Ježíšova HW a SW.

6. Člověk má dva typy sebevědomí, ty jsou vázány na postoj "fanda" a "fintílek". Člověk vidí oba tyto postoje, může si vybrat jeden nebo druhý. To chce výchovou povzbudit. Klasická škola podporuje fintílka. Cf malé dítě se chce spontánně učit chodit, nikdo mu to nemusí říkat.

Do modlitby dát:

Uvědomit si nutnost dosažení slibů Evangelia

P. Mikula jel do Japonska s receptem připomenutým pro Japonsko. Dávno všechno bylo řečeno předtím. Nic to nebylo platné. Tentokrát jel do nového prostředí s vědomím nutnosti dodržovat recept. Recept byl přijat HT s vědomím, že se nebude moci znovu ptát. HT proto jej začal dodržovat. Tím teprve recept začal přinášet výsledky a ty byly podnětem pro další rozvoj prg., cf "bobři". Když začala stoupat voda, „vyhledali“ ve svých vrozených programech recept na stavění hráze. Podobně člověk, když začne realizovat návod, mozek najde vrozené návody, ty jsou stručné. Bobři staví první hráz, na ní se to naučí, vytvoří si doplněný recept. Podle něj pak staví druhou, teď už kvalitní hráz.

Japonské náboženství. Japonci nehledají pravé náboženství. Mají Budhismus a Šintoismus (věší přání na keře, vyhání zlé duchy kolem auta apod.). Náboženství berou jako něco, co je součástí tradice, co je rodiče naučili, vůbec o tom nepřemýšlejí. Náboženství také od nich nevyžaduje hodně. Občas nějaký rituál a to je vše. V 18. století měli velkou křesťanskou oblast (vliv Holanďanů) a nastali rozbroje mezi katolíky a protestanty, prý dokonce docházelo k míchání náboženství a Bůh dovolil, aby císař kompletně křesťanství vymýtil. Atomová bomba také vybuchla na katolickým kostelem. Přitom původně měla být shozena na jiné město, ale kvůli počasí to bylo na Hirošimu. Stojí to za zamyšlení.

Jejich mírumilovnost, dobrosrdečnost, hezké vztahy mezi lidmi, poctivá práce, dobrá motivace se mohou kladně projevit na soudu, protože dělali dobré skutky („byl jsem hladový a dali jste mi najíst …“). 

Vztah Bůh – Ježíš - člověk

Jan 5,17 „Bůh je stále činný …“ => Ježíš je činný, ježíš dělá to, co vidí dělat Otce. Bůh Otec ukazuje Ježíšovi všechno, co sám činí..

Jan 5,19 „Ježíš nemůže konat nic sám od sebe…“

Jan 5,20 „..a ukáže mu ještě větší skutky…“

Jan 5,21 „Otec křísí mrtvé…“=> Syn také křísí mrtvé…

Jan 5,22 „Otec dal soud Synovi…“

Jan 5,26 „Otec má život sám v sobě, dal i Synovi, aby měl život sám v sobě…“

Jan 10,38 – Otec je v Synovi a Syn v Otci.

Jan 14,11 – „…nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, které vám říkám, neříkám sám od sebe. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec je ve mně. Věřte mi alespoň pro ty skutky…“   

Jan 14,12 „Kdo věří …. bude také dělat skutky, ba ještě větší…“

Jan 14,19 – Svět již Ježíše neuvidí, ale učedníci ano. My také můžeme Ježíše vidět …

Jan 14,21 – „..kdo mne miluje…zjevím se mu…“

Jan 14,23 – „… můj Otec ho bude milovat a uděláme si u něho příbytek…“

Jan 14,26 – „…  Duch Svatý, kterého pošle Otec v mém jménu vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl…“

Jan 15,5 – „… Já jsem vinný kmen a vy jste výhonky. Kdo zůstává ve mně a já v něm, jenom ten nese mnoho ovoce, protože beze mne nemůžete činit nic. „

Iz. 25,7 – Mluví se zde o závoji a přikrývce. To jsou dvě věci. V 2Kor 14,15 „….zástěra se Kristem odstraňuje..“. Správně by snad mělo být „Může se odstranit“

Janovo evangelium

1Jan 2,27  „Duch Svatý, kterého jste přijali, zůstává ve vás a nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Jeho zasvěcení vás učí všemu a je pravé. Není to žádná lež. Jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm.“ Mám-li Dary Ducha Svatého, pak nepotřebuji poučování.

Jan 4, 36-38 „Ten, kdo žne, bere odplatu a shromažďuje úrodu k věčnému životu…. V tom je totiž pravdivé to slovo, že jeden rozsívá a jiný žne. Já jsem vás poslal žnout to, na čem jste sami nepracovali. Pracovali jiní a vy jste vstoupili do jejich práce“. V nějaké té vesnici měli člověka a ten vedl lidi k správnému úsudku a tak připravil dobrou „půdu“ pro Ježíše a jeho nauku. Ten anonymní člověk je ten, který rozséval a oni ho neznají.  

Jan 5,31–37 „Svědčím-li sám o sobě, mé svědectví není právoplatné. Je někdo jiný, kdo o mně svědčí …“. Člověku nemusím věřit, pokud to nemám ověřené, doložené. Ve SZ bylo nutné mít 2-3 svědky. „Máš li doklad, měl bys tomu ale věřit, dát za pravdu. Nechceš li věřit, hrozí ti peklo. Ježíš: „Já nepřijímám ani ty 2-3 svědky, já mám víc, svědectví Otcovo. Když ale vezmou svědectví Janovo a Ježíšovy výroky, budou spaseni (nouzové řešení). Církev kdy nedělá zázraky a přitom zázraky by měla dělat, tak její svědectví je přinejlepším „svědectvím Janovým“.

Jan 5,45 –47 (proč Židé nevěří) „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mne“. Kontrast s vysvětlením Pavlovým. Lk 16,31 – „Mají Mojžíše a proroky… poněvadž je neposlouchají, i kdyby někdo vstal z mrtvých, neuvěří mu“ (důležitost dodržování MZ). Řím 9,16-18 „nezáleží na tom, kdo chce, ani kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. ….Nad kým chce se smilovává a koho chce zatvrzuje… (to je ale predestinace). Lk 19,11-26 – (Podobenství o hřivnách). „…Každému, kdo má, bude přidáno a kdo nemá bude vzato i to, co má“. (Jedná se zde o logický součin. Obě strany musí plnit podmínky. Podobně Mt 25,14-30).

 Jan 6 – Ježíš kázal něco, ale Židé (dav) kašlali na to. Ježíš udělal zázrak (nasycení chlebem) a jejich reakce byla: „uděláme ho králem“. V kázání totiž bylo „dělejte dílo Boží, věřte v toho, koho Bůh poslal“. K pochopení tohoto je nutné dosadit za „věřit“ správný valor slova.

Zájem o nový typ života je vázán na nový typ vybavení. Ten si člověk nedává sám. Není-li dán zájem o věčný život, pak není zájem o Eucharistii. To je kompetence člověka, zda-li má zájem o Ježíše, o koexistenci. 

Jan 8,13-19 (důležitost konání skutků) I řekli mu farizeové: Ty vydáváš svědectví sám o sobě, tvé svědectví není právoplatné. Ježíš jim odpověděl: I když vydávám svědectví sám o sobě, mé svědectví je právoplatné, nebo vím odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, nebo kam jdu. Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného. I kdybych sám soudil, můj soud je pravý, nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, který mne poslal, Otec. A v zákoně vašem psáno je, že svědectví dvou lidí je pravé. Já vydávám svědectví o sobě a také svědectví vydává o mne ten, který mne poslal, Otec. Řekli mu: Kde je ten tvůj otec? Ježíš jim odpověděl: Neznáte ani mne, ani Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i Otce.   

Druhý příchod Krista

Mt 23,37-39 – Neuzříte mne do chvíle, dokud neřeknete „Požehnaný, který přichází ve jménu Páně“

Mt 17,11 – „Eliáš přijde a napraví všechno“  (zřejmě je co napravovat).

Sk 3,19-24 – „Čiňte pokání a obraťte se …. aby poslal toho…Ježíše Krista, kterého musí přijmout nebesa až do času napravení všech věcí, co předpověděl Bůh skrze ústa všech svých proroků …Mojžíš zajisté otcům řekl: Proroka vám vzbudí Pán Bůh váš z bratří vašich jako mne, jehož poslouchati budete ve všem, cokoli bude mluvit k vám. 

Satan

Má hardware nebešťana, nemá ale kompatibilní software. Hlavní motivace u něho je „Pokloň se mi, uznej, že jsem dobrý“. „To je tvoje chyba Bože…“ Ježíšovým zmrtvýchvstáním je Satan vyhnán z nebe (na Jóba chodil žalovat). Jeho činnost spočívá v matení lidí, tak aby nakonec lidi dostal do pekla. Viz. farizeismus, kdy „věřícím“ lidem Ježíš říká „běda“. Satan „utvrzuje lidi, že jsou v pořádku, že jejich křesťanství je v pořádku, imunizuje lidi k přijetí správného křesťanství.

Blahoslavení chudí duchem, stará a nová nauka

Zde se myslí to, že dovedou přijmout nové myšlenky, nemíchají se starými. Přijímají novou nauku celou beze zbytku.

Problém špatné staré nauky. Židé byli upřímně věřící, jenže nepoznali Mesiáše. Kdyby brali Písmo pořádně, nezkreslovali, všechno by se předem dozvěděli. Problém staré nauky se často objevoval také u apoštolů (Petr: „To se ti nestane“). Je to výsledek špatných představ o Mesiáši. Po ukřižování apoštolové Mesiáše okamžitě degradovali na proroka.

Jak je to s novou naukou? Nesnažit se nové myšlenky konfrontovat se starými. Je třeba ty staré nechat být. Vyučit se nové nauce odpovídá tomu „Nové víno do nových měchů“.

Setrvávání na starých představách vedlo k tragickým následkům. Věda a technika se prakticky odcizili křesťanství. Rozmach přírodních věd natolik změnil náš obraz světa, že biblická exegese (zastaralá) se ocitla ve vážných těžkostech. Teologie a celý náboženský život ztratili plodný kontakt s obrazem světa. Tomismus byl tvořivě překonán a ustrnul. V Církvi a to ani na koncilu se nevykonal dostatečně jasně a rozhodně další krok, který by navazoval na Lva XIII. a Pia XII. a byl by výzvou k nevyhnutnému přetvoření křesťanského učení a struktury Církvi. 

Hříchy – viny

            Pasteur udělal objev. Každý si to mohl zjistit a ověřit, jak se věci mají. Dnes to nikomu nedělá potíže. Ne každý to přijal, mnozí se nechtěli přizpůsobit, měli prostě své názory (měli deformovaný poznávací proces, deformace v přijímaní informací) a to jsou ty jejich viny.

            Ježíšova smrt => krach židovské zbožnosti. Ty defekty byly skryté. Oni si mysleli, že mají pravdu, že Ježíš je beznaboh. Někdo Ježíše okamžitě odmítl, protože byl zaslepený (ten člověk o tom nevěděl).  Pak ale jiným se Ježíšovo kázání nelíbilo, začal hledat argumenty proti a pak došlo u něho k zaslepení, které si sám on vyvolal. Každý, podobně jako malé dítě, může myslet správně, ale pak ho rodiče deformují.

Hřích – vina – trest – odpuštění

5M 5 „Desatero“

            Naše je „V jednoho Boha věřiti budeš …“. V  5M 5 je „Nebudeš mít jiného Boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha podobným … (tj. nezobrazíš si neviditelnou věc viditelným objektem). Když si Boha zobrazím, vtáhnu si ho do svého kogničního procesu. Já se ale musím chovat jako slepec, který hledá Boha a mým cílem je, abych prohlédnul. je to otázka „druhých očí“. „Já jsem Hospodin žárlivě milující …. stíhám vinu otců na synech do 3. a 4. pokolení u těch, kdo mne nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mne milují a mé přikázaní zachovávají. To znamená, že ta vina se přenáší na další generace. Mohli bychom se ptát, jak to, že Bůh takhle jedná. Je „tady“ ale také Ezechiel. Když má někdo špatný postoj vůči Bohu, bude podle toho také vychovávat děti a ty budou mít pak také špatný postoj vůči Bohu. Otec tak určí myšlenkový proud rodiny. Podobně bychom mohli říct, že Pasteur něco vymyslel a ostatní medicína to přijala. Člověk, který dobře přemýšlí, vychová děti dobře a projeví se to na „tisící“ pokoleních. „Zavírám li oči“, poškodím svého syna, vnuka, pakliže ta deformace není odstraněna. Ezechiel: Když syn není spokojen s jednáním svého otce, odpoutá se od něho, otec bude postižen a ten odpoutaný syn ne. Když člověk převezme ten vadný způsob myšlení tak to jsou ty jeho viny. Pak jsou zde tresty, které přicházejí za ty viny. Jsou to postihy, placení pokut. Vezměme si následující model: Člověk jezdí autem tam, kde je zákaz vjezdu. Nikdo se nedívá, zkusí to jednou, více krát a zavírá nad tím oči a vytvoří si návyk. Až najednou se objeví policajt a dá mu pokutu. Proč je to tak udělané? Je tady odpovědnost (kompetence) Boha, který rozhoduje o tom, kdo přijde do nebe. Bůh si vybere koho chce, ale vždy toho, kdo splní jím dané podmínky. Ty podmínky platí pro všechny lidi a člověk si vybere, zda je přijme a jim vyhoví, nebo nevyhoví. Pak je tady kompetence „já“ a „někdo z lidí“ (např. Pasteur). Dosáhnout to může každý, když je pružný. Když je nepružný, nepochopí to. Otec vycvičil syna tak, že nedovede udělat objevy sám. Když bude upřímný k sobě, může uznat, že Pasteur umí uzdravovat (když si nebude nalhávat). Těm lidem „někdo z lidí“ musí otevřít oči. Někdy člověk musí mít pocit jistoty. Nemůže stále pochybovat. To je pragmatický přístup k životu. Ale ve sporu, v případě nejasnosti, konfliktu atd. člověk si musí dát práci s tím, kdo má pravdu „já, nebo ten druhý“. To je „krisis“, kdy ten člověk se může probrat. je to jako odbočka na dálnici, kdy mohu odbočit doprava, nebo doleva, nebo otočit zpět. Souvisí s tím možnost využívání poznatků dřívějších generací, možnost využívání svobody, kdy člověku je ponechaná co největší míra vytváření sebe sama.Kdyby tomu tak nebylo, vznikla by patová situace a člověk by nemohl zpět nahoru. Člověk, když se zaslepí a je slepý. Jak z toho ven? Důsledek slepoty jsou viny, důsledkem vin jsou tresty. Jak do toho stavu může Bůh zasáhnout, aby se zavrženci nemohli vymlouvat.

            To jsou ty „krisis“, připomínky. Bůh může nastavovat člověku do cesty překážky, na kterých se člověk má možnost zarazit, zastavit a případně obrátit. Zda li to ale člověk udělá, tak to je jeho kompetence. Je tady určitý filtr. Z mnoha lidí, poučení si vezme jen malá část. Z té malé části zase malá část to aplikuje do celého způsobu života, obecně a tím i na řešení společenských problémů. Proto ten „někdo zlidí“. To jsou tvůrčí pracovníci. Je nutné mít na paměti, že to zaslepení si lidé udělali sami, sami mají odpovědnost za výchovu dětí. Kdyby Bůh přímo zasahoval, tak by to nemělo konce. Krisis – připomínky, určitým způsobem je to problémová výuka, trénink na pokání. „Někdo z lidí“ musí vyřešit i to pokání, způsob jak se z té deformace dostat. Začíná to zavíráním očí. Pokrytectví vede ke slepotě. Krisis nepřichází pořád, aby se člověk neadaptoval.      

Chyba

Chyba je velice důležitá při práci a při osobním rozvoji vůbec.

Když se člověk zaměří na odstranění chyby a nehledá příčinu, může si myslet, že vyhrál a přitom se může schylovat k prohře. Neroste a není schopen jít dál.

Chyba je signál, že jsem vedle, že něco není v pořádku. Odstraňováním chyby si člověk může dokonce ublížit (nebezpečí farizeismu, může přijít ještě větší malér. Je to jako s nemocí, která uvnitř bují a zatím jsou pouze vnější signály.

Chyba může ukazovat, že si člověk vybral nesprávný cíl, neřešitelnou věc (v daném čase). Musím vědět, jaký je cíl mého života.

Hřích

Hřích je signál, že jsem nepochopil smysl křesťanství, že jsem v určité oblasti vedle.

Smysl křesťanství je vytvoření nového typu osobnosti v koexistenci s Ježíšem. Jenže musím vědět, jak vypadá. Jinak je to prázdné slovo. Mohu být v něčem v koexistenci a v něčem ne. Podle toho mám úroveň typu osobnosti.

Příčina nezdaru – nenavázal jsem kontakt s Ježíšem. Projeví se to hříchy, nebo chybami.

Já musí dělat to, co je nutné a užitečné. Pak chyby se začnou automaticky ztrácet.

Strom života a strom poznání dobrého a zlého

            Adam nejedl ze stromu života. měl postoj „vidím“. Strom poznání dobrého a zlého je vlastně detektorem. Člověk prohlédne, uvidí svou vinu, nad kterou předtím zavíral oči. Kdyby mohl jíst hned ze stromu poznání dobrého a zlého, imunizoval by se. Když však člověk prohlédne svou vinu, závisí na něm, jak reaguje na to. Adam pak chtěl jíst ze stromu života, ale nebylo mu to dovoleno. Bůh varuje Adama, že když bude jíst ze zapovězeného stromu, že smrtí umře. Tohle je nutno chápat tak, že budeš li jíst, nastartuješ v sobě psychické procesy, které vedou k tomu, že umřeš.

            Adam se zřejmě v ráji nudí a tak dostává Evu. On se měl nejdříve zabývat „vědou“. Už tím šel dolu. Např. HT při jedení ze zakázaného stromu mohlo dojít ke změně genetického kódu, člověk stárne. Nicméně Adam žil ještě velmi dlouho. Zřejmě „něco“ měl ještě v sobě ze stromu života. Po vyhnání z ráje, Cherubové hlídají cestu ke stromu života. 

Proč se musím rozvíjet?

·        Písmo je zapečetěno a potřebuji mu porozumět. Nerozumím-li Písmu, nerozumím Ježíšovi, nemohu plně dodržovat jeho přikázání a postupovat podle jeho katecheze. Pak se nedá říct, že ho miluji (viz. Jan…).

·        Abych si zvýšil rozlišovací schopnost.

·        Abych měl dobrou citlivost na připomínky nejen vůči mne, ale také vůči jiným.

·        Abych si natrénoval a osvojil nové věci a stal se ze mne kvalitnější člověk.

·        Abych se naučil tvořivému přístupu a tak rozmnožoval hřivny.

·        Aby mohly být moje modlitby vyslyšeny („O cokoliv budete prosit ve jménu mém, dostanete, budete li ve mně a budu li já ve vás“). Abych mohl žádat Boha o splnění slibů a abych mohl dostat dary Ducha Svatého.

·        Abych neměl trampoty a mohl být šťastný, měl zdravé sebevědomí a ne mindráky.

·        Abych mohl šířit křesťanství s doklady od Boha.

·        Aby mne kvalitní lidé přijali do party, do dobrého mikrokolektivu.

·        Abych mohl být spolupracovníkem Boha při jeho tvůrčí činnosti („Můj Otec je stále činný…“) a stále více a více ho chápal.

·        .Aby mne nezačal ovládat ďábel (viz podobenství o vyčištěném domě).

·        Abych dlouho žil (viz Mk 16 – „Uzdravujte nemocné….“ ).  

Být jako dítě

Dítě nedělá intriky, je bezelstné, hravé, má svůj klid, dítě nedělá politiku, je zvídavé, zajímá se o všechno (pokud není už utlumené), dítě hledá lásku, pochopení, oporu, je důvěřivé. Být jako dítě také znamená umět znovu začít. To se dospělému nechce. Často se radši spokojí s daným stavem věcí.

Otázky o Bohu

je mnoho nabídek věčného života (různé církve, různá náboženství). Existuje li Bůh, tak žádné z nich nedává Bůh zjevně doklady. Proč? Důvodů může být několik.

a)      Bůh neexistuje

b)      Věčný život pro lidi neexistuje, nebo Bůh na nás „kašle“

c)      Církve, náboženství jsou „vedle“

d)      Já o to neusiluji, abych dostal doklad

e)      Můj způsob hledání je vadný (jako u těch církví)

f)        Má Bůh povinnost dát doklad

Otázky a) a b) nemohu dokázat bez skutků, které nabízí Ježíš. Jsou li církve/náboženství vedle, tak na to doklad nemohou dostat, protože věčný život předkládají nesprávně, nebo minimálně zkresleně. To, že církve a náboženství jsou vedle mohu dokázat. Např. církve se odvolávají na Bibli a přitom ji nedodržují. Odmítají také zdravou logiku, kterou Ježíš vyžaduje.

Bůh nemá povinnost dát doklad, může se od nás distancovat. Má na to právo. Když se ale na náš poctivý způsob neozve, tak je Boží přístup (postoj) nekvalitní. Je li Bůh solidní, tak na poctivé snažení musí odpovědět. Neodpoví-li, tak buď Bůh není, nebo na nás „kašle“, nebo nedovedeme vést správně dialog. Je-li Bůh solidní, „ozve“ se brzy, nenechá nás bloudit, povzbudí nás. Při poctivém přístupu, kvalitní Bůh nespěchá na mně.  Jak ale vypadá poctivý způsob hledání? Nemohu si předem stanovit výhody. Mohu očekávat odměny. Je nutné stanovit pravidla dialogu. Musím předpokládat a právem, kvalitního Boha.

Jaké jsou pravidla dialogu?

·        jít za věcí, umět se s věcí „poprat“

·        umět uznat chybu

·        kontrolovat, zda li já, nebo oponent netvrdíme něco neověřené (např. trvám na něčem, co nemohu zdůvodnit)

·        jít za svým přesvědčením, ale couvnout, když nemám pravdu

·        v případě činnosti použít „dělej druhému to, co chceš, aby druzí činili tobě“

·        začít se musí tím, co tak, jako tak platí

·        zvládnout podobenství o rozsévači

·        zvládnout problematiku odpuštění

Je li Bůh a má o nás zájem, tak je velmi pravděpodobné, že je tady Boží vzkaz. Možná je to hmota s jejími zákony, možná je to také Bible. Hmota nám vypovídá o tom, co je a také nás učí správně uvažovat. Církve se na Bibli odvolávají a je těžké prohlásit, že celé křesťanství je nesmysl, že je vymyšlené. Bible ale tvrdí, že Bůh se musí projevit. 

 Petrův primát

Lk 22,24-32 Z kontextu nevyplývá a vůbec má-li mít evangelium smysl i pro nás, tak se jedná o Ježíšovu řeč nejen pro Petra, ale pro všechny pozdější hlavy církve. Verš 32 – „A ty Petře, až se obrátíš, utvrzuj své bratry!“. Z toho plyne, že Petr není neomylný a papežové také ne.

V Mt 16,28 je „Amen, říkám vám, že některý z těch, kdo tu stojí, rozhodně nezakusí smrt, dokud nespatří Syna člověka přicházet v jeho království“. Kdyby Ježíš řekl: „Někdo z vás nezemře…“, tak právem by si apoštolové mohli říct, že se to týká Jana. Jenže on řekl: „Amen, říkám vám, že některý z těch, kdo tu stojí ….“. A nikoho nenapadla otázka: „Mohl bych to být také já?“ Místo toho, aby to bylo motivující, tak tou dezinterpretaci Ježíšova výroku to bylo nemotivující.

 Co je život?

·        Stav objektu, ve kterém probíhají určité funkce (rozmnožování, růst, přijímaní a vylučování potravy)

·        Je nutné ukázat na věci, které živé jsou a které nejsou. Nestačí pouze definovat. Je nutné si vytvořit zobrazení.

Je nutné mít na paměti, že na spoustu věcí lidé stačí a na spoustu nestačí.

 Vdova a soudce

·        Soudce rozhodoval svobodně. Nebral v úvahu, co si lidé o něm myslí.

·        Dbal o svůj prospěch. Obhájil toho, z koho měl prospěch.

·        „Musím ji obhájit, aby mne neobtěžovala a nakonec mne nezmlátila“

Bůh nakonec vyslyší, aby mu to nebylo vyčteno. Jenže, jaký bude stav člověka po vyslyšení? Ztratí motivaci a důvod jít za Bohem. Vzhledem k tomu, že víra byla špatně „postavena“, nastane potom prázdnota a člověk neví co dál. Víra dle Ježíše tam nebyla a proto ji Syn člověka, až přijde, nenajde. Prosíme denně „Přijď Království Tvé…“. Vyslyšení proseb, když Bůh začne chránit křesťany by mohl být začátek BK. Bohužel, zatím není vyřešen problém víry, protože víra není dar, víru si lidé musí sami vypěstovat.  

K dopisu křesťanům v Laodicei (Zj 2-3)

Je tam „kup si ode mne zlato a roucha…“. Správně má být Agora, to znamená „jít na trh, udělat výměnný obchod“.

„Zlato“ – psychické vybavení

„Roucha“ – psychické programy na ně navázané, pracovní návyky, které jsme zdědili v mládí

„Mastí si pomaž oči“ – proveď rehabilitaci sebe samého, pak dostaneš návod, jak s rouchem zacházet. Ta rehabilitace je kompetence člověka

„Metanoia“ – na mamonu proveď oživení základních funkcí. Člověk totiž vadným životem přestává rozlišovat. Zavíráním očí nad skutečností psychicky oslepne. Odmítám li dar, přestávám vidět, oslepnu a přestanu mít zodpovědnost za něj.

Jsme slepí a žijeme v iluzích. Církev je slepá.