Problematika "čistý-nečistý"

Dle poznámek pražského kněze B. Bílého (22.9.1921 – 28.2.2002) zpracoval P. Mikula

Ježíš řekl apoštolům: „Jste čistí slovem, které jsem vám řekl. (Pak Petrovi) Jestliže tě neumyji, nevejdeš“. Je nutné si uvědomit, že tady u Petra nejde o hřích. Jde o parametr ve vztahu k problematice „čistý, nečistý“ a být „nečistý“ není hříchem. Je něco na Petrovi, o čem můžeme říct, že je nečisté? Problém je, že nečistota na Petrovi není vidět. Je popsán jenom její projev (např. „kdepak, to se ti nestane“, „báli se otázat“, „duch ochoten, tělo slabé“, „ani za nic pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“, degradace na Smyrnu – „musíte trpět a tak vejít“ apod.). To „musíte trpět a tak vejít“ znamená, že „já vás nemohu pustit bez utrpení, vy byste do misií bez utrpení nešli, nemohu vás nechat v Jeruzalémě, musíte být vyhnáni ven jak z Jeruzaléma, tak z Palestiny.“ Z toho se pak odvíjejí všechny degradační jevy v celých dějinách. To všechno s tím souvisí. To jsou projevy nečistoty. Příčina je nasnadě. Je to rabínská nauka smíchaná s tím, co říká Ježíš. To je vidět z toho „ani za nic pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“ (Sk 10,14). Je to také vidět na Pavlových epištolách, kde Pavel vysvětluje, proč židé nevěří (Ř 9). To je nesprávná nauka a to je jasně důvodem, proč mu Duch Svatý nemůže říct např. proč neodsoudí nejdříve Kaifáše („takhle Kaifáš půjde proti vám a lid nakonec také“). Tohle jim říct nemohl a oni fakticky museli trpět. Kdyby jim to řekl, tak oni by to nezvládli a pohané by se k správné víře nedostali a mezi židy by živořili, protože by je lid neakceptoval. A uvízli by s lidem asi tak, jako Mojžíš uvízl s lidem na poušti. Zdá se, že sv. Pavel dostal dostatek informací, ale jeden z projevů nečistoty je, že to tak říkajíc popletl. Když vezmeme izolovaně výroky jako: „Kdyby židé věřili, pohanům by se nedostalo křesťanství“, tak toto platí. „Stanovili spravedlnost vlastní a nepoddali se spravedlnosti Boží“, také platí“. Ale když to má použít, tak říká: „Nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale kdo se smilovává“. Kdyby se to podalo takto, že „stanovili spravedlnost vlastní a nepoddali se spravedlnosti Boží a nezapomeň na to, že nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom kdo se smilovává“. Když by se to takto pozměnilo, tak věc už vypadá zcela jinak. „Ano, ty můžeš nabízet, ale záleží na tom, kdo kupuje, jestli koupí. Jistě záleží na tom, kdo nabízí, ale záleží také na tom, kdo kupuje. Já tu vaši zbožnost neberu, ta vaše zbožnost se Bohu nelíbí a proto vás nepovolal. Copak nemůže hrnčíř dělat co chce?“ Vidíme, že to stačí jen trochu přehodit, nebo upravit. Co se týče misií u pohanů, tak kdyby židé uvěřili, ten nátlak Jeruzaléma by byl tak silný, že by vůbec nedošlo k misiím. A nakonec by to dopadlo tak, že by je Bůh musel nějakým způsobem postihnout. Proto platí to „vy opravdu musíte trpět a tak vejít“. Vidíme, že když se to rozkouskuje a popřehazuje, pak ta příčinná souvislost je rozbitá a dojde se k zcela jinému významu. Problém ale je, že sv. Pavel o tom zcela jiném významu je přesvědčen a podle toho jedná. A to také patří k té nečistotě. On si opravdu pamatuje všechno, ale nedává to do správné souvislosti. Staví souvislost tak, že vzniká nesprávná interpretace těch vět. Sv. Pavel má k dispozici všechny poznatky, ale používá je nesprávně a má je taky de facto dezintegrované. Někdy udělá pseudointegraci, ale de facto to není integrované. I kdyby to nebyl jedinec, ale různí jedinci, tak je to obraz prvotní církve, kde jeden říkal to a druhý ono. Tohle všechno patří do té problematiky „čistý, nečistý“. Sk 10 a to, že Petrovi vytýkají, že pokřtil Kornélia je dokladem toho, že prvotní církev v mnoha oblastech jede postaru.

Projevy nečistoty jsme popsali a nyní docházíme k vysvětlení toho. Příčinou jsou dřívější naukové prvky, které působí to, že některé věci nejsou vzaty a vznikají artefakty, nauky lidské. Další věc je ta, že při řešení problémů se to sestavuje tak, aby to odpovidalo dosavadnímu tezauru (tehdy rabínskému), nebo artefaktům (jako např. „že nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom kdo se smilovává“). Tohle je postavené absolutně, přičemž by to mělo být až na konci a relativně („nezapomeň, že Bůh stanovuje podmínky a ty, když je nedodržíš a děláš si přitom co chceš, tak prohraješ. Čili nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom, kdo se chce smilovat“ (při stanovení podmínek)). Takhle to zní zcela jinak, je to pochopitelné a také obraz Boha vypadá jinak. Jednání Pavla a dalších svědčí o tom, že ta katecheze byla zúžená. V některých věcech byla katecheze izoverbální s tím, co říkal Ježíš a také heterovalorická. Kromě odlišného tezauru může být příčinou nečistoty také to „vidíme“.

Signalizace nečistoty: nerozuměli Ježíšovi („vizte jak posloucháte“), čili rozumím, nebo nerozumím. Ježíš něco říká a já mu nerozumím. Např. možné jednání Petra: „Ježíš mi vynadal, to znamená, že něco není v pořádku, já se musím Ježíše zeptat, v čem je chyba, v čem byl problém atd.“. Prostě, Petr by začal kontrolovat svůj postoj, chování, reakce vůči Ježíšovi (o kterém prohlásil, že je Mesiáš) a jeho katechezi. A věc mohla být rozřešena. Tohle Petr neudělal. Tohle právě schází, to cejchování svého postupu, svého jednání. Myslím, že tohle je i Mojžíšova chyba a Bůh pak nakonec řekl Mojžíšovi „nevejdeš“ (nevešla tam stará generace, vešli tam jiní). Pro Petra pak platí: „Ty budeš vyhnán z Jeruzaléma, do Jeruzaléma vejde až jiná generace židů“. Čili do Božího Království zatím židé nevejdou, vejdou tam jiní lidé (pohané). To je analogické s tím putováním na poušti. Interval mezi Ježíšovou smrtí a dobitím Jeruzaléma byl také přibližně 40 let. 40 let a konečné rozhodnutí „nevejdeš, do církve vejdou ti, kdo jsou jakž, takž pružní a ti to donesou k pohanům“. Co se týče signalizace, tak hřích je už velmi nízko. „Nestáli o správné poznání Boha a proto Bůh je vydal“, nebo „říkáte vidíme, proto váš hřích trvá“ a utrpení. Gradačně to jde takhle. Je zde špatný tezaurus a to „vidíme“, pak přijde hřích a pak utrpení. My jsme nyní v režimu „demonstrační justice“ a ne v režimu „korelační justice“ (viz Postihy), čili Bůh na nás dopouští trampoty a trpí i člověk bez vlastního hříchu. Jenže bez utrpení by zhřešil. On je ontologicky rovnou na nižším stupni a nemá příležitost ke hříchu (Smyrna); „radši trp bez toho, že bys zhřešil a tak vejdeš“. K tomu „čistý, nečistý“ lze ještě připojit to „varujte se kvasu farizejského“, podobenství o kvasu a také otázku „nové víno do nových měchů“ („dej nový kvas do nového těsta a to nové těsto bude dobré a to staré nechej být“). Ta otázka kvasu a otázka symptomů (čili detekce chyb) má hierarchii – pokles zájmu – hřích – utrpení (a „pořád máte šanci“) - definitivní odmítnutí („vy tam nevejdete“). A pak už nejsou žádné postihy, protože by to nemělo smysl.

To „čistý, nečistý“ je parametr, který není hříchem, ale který působí, že člověk nevejde do Božího Království. Ve Starém Záloně byl analogický parametr toho „čistý, nečistý“, který způsobil, že člověk nemohl jít mezi židy. „Máte špinavé nohy“ – člověk o tom neví a přesto nevejde. Nesmíme zapomínat na to, že „služebník, který nepoznal vůli pána ….., dostane ran méně“. My jsme všechno soustředili na hřích a tím jsme ztratili ze zřetele služebníka, který neplní vůli pána. A ten služebník, který nezná vůli pána, také nevejde i když dostane ran méně. Můžeme to spojit s tím služebníkem, který hospodařil např. se 2 hřivnami a 5 dalších by nechal být (každý dostal podle schopností). Ten s tou jednou hřivnou má sice schopnosti, ale nevyužívá je. Do toho „čistý, nečistý“ je tedy třeba zabudovat i to vědomé a nevědomé vadné jednání.

Z hlediska subjektivního to Petrovo jednání nebylo hříchem. Petr pak přísahal věrnost a ze subjektivního hlediska to může být sám o sobě i dobrý skutek a „nečistý“ nevejde. Z hlediska novozákonní nečistoty stačí mít nečisté nohy a člověk nevejde („neumyji-li tě, nevejdeš“). Je to parametr blokující vstup do věčného života. Dalo by se říct, že mohou být i parametry blokující udělení charismat, nebo parametry blokující dosažení životní úrovně slibované Thyatíře. Takže nečistý nevejde, i když o té své nečistotě neví. Další věc, se kterou je to třeba také propojit je „běda vám pokrytci, běda vám slepci“. To „běda“ se týká i slepců. Obsahem toho „běda“ je, že celníci a nevěstky je předejdou a příčina toho „běda“ je „dáváte desátky z máty, kopru a kmínu“ a nevíte o tom. Tohle jsou výroky Ježíše a je nutné to mít na paměti při sestavování teorie toho „čistý, nečistý“. Pak se z toho vyloupne příčina. Je to ten židovský tezaurus. Máme na to doklady, že to platí. V prvotní církvi to existovalo. Tudíž se může provést analýza, jak to, že to vzniká (vzniklo) a jak se z toho dostat. To jsou věci, které jsou analyzovatelné a po analýze řešitelné. Kdežto, když si to nechci připustit, tak to nemohu analyzovat a také ani řešit. Nemohu se ani obrátit, nemohu chápat obrácení.

Co má dělat nečistý? Nečistý se musí očistit, „musíte být čistí slovem, které jsem vám řekl“. Musí si říct: „Jak vlastně vypadá Ježíšova nauka a jak vypadá můj tezaurus?“ Čili, musí si mastí pomazat oči a rozhorlit se. A tohle je vlastně ono pokání. To obrácení se chápala prvotní církev zřejmě významově a proto tam použila to řecké Metanoia. To Metanoia není ale použito příliš šťastně. Měli vzít to obrácení se a vysvětlit to. Kdyby používali podobenství a zachytili jejich originální Ježíšův výklad, tak by také řekli „obraťte se“ (co je vlastně monoverbální podobenství) a vyložit to. Pro prvotní církev je právě charakteristické nepoužívání podobenství a také použití jiných slov (např. pokání). Z nich se pak staly církevní pojmy. Původně to ale byly profánní pojmy. To „obraťte se“ je nutné řešit v souvislosti s tím „očistěte se“. Sem patří také „změňte od základu celý slovník, tak jako když se učíte cizí jazyk“. Mám zkušenost, že toto je možné provést. Mohu se naučit azbuce, i když znám latinku a nedělá mi potíže překlápění. Nemohu to ale míchat. „Nyní je hodina ruštiny, budeme číst ruskými písmeny…“. A to může dělat psychická automatika. Je to problematika separace tezaurů („nové víno do nových měchů“). Pakliže neprovedu separaci, budu si to pořád plést a budu si pořád říkat, že si musím dát pozor. Bude docházet k „motýlkáči“ a velice se nadřu a nebude to spontánní a tedy také nebudu milovat Boha celým srdcem. Problematika „čistý, nečistý“ by měla být zpracována se všemi těmito souvislostmi. Teorii „obrácení se“ je nutné formulovat tehdy, až vím kam mám jít. Nemohu každému říkat „obrať se“, „otoč se“. Ten člověk musí vědět, že jde špatným směrem a musí vědět kam má jít. „Obraťte se“ je spjato s otázkou posouzení špatné a dobré cesty, rozeznání správné cesty, s výzvou ke kontrole cesty a k nabrání správného kursu. Čili to „obraťte se“ je také závislé na tom „čistý, nečistý“, protože když je člověk nečistý, tak nevejde. To, co Ježíš kázal, tak to nebylo v tom smyslu „jděte touto cestou“, ale „připusťte, že se budete muset obrátit“. „Analyzujte svůj postoj k prorokům, jestli je v pořádku, analyzujte, jestli dobře čtete Mojžíše. A když ho čtete špatně, tak se obraťte a změňte čtení.“ Takhle bychom to mohli říct. „Vy nedodržujete Mojžíše a proroky“. A tohle tam v tom prvním kázání určitě bylo. Bylo tam vypíchnutí toho, že „čas se naplnil, Království Boží se přiblížilo“ a tohle vyvolávalo nadšení. Ale to varování „podívejte se, nejste na správné cestě, čiňte pokání“, tak to už zástupy nevzali. Místo toho přišlo „hurá, uděláme ho králem“. Oni si řekli: „On rozmnožil chleby, to varování a výzva k obrácení se mne zřejmě netýká, uděláme ho králem“. Asi takhle to mohlo být. A Ježíš pak od těch lidí odešel, rsp. nechal je odejít (viz Jan 6). Tohle je nutné do teorie „čistý, nečistý“ a teorie „obrácení se“ zabudovat, která je až za tím „čistý, nečistý“. Problém „čistý, nečistý“ je nadřazen problematice hříchu. Já se nejdříve musím očistit a pak přestanu hřešit. Musím přestat říkat „vidíme“, provést revizi tezauru, zavést správný tezaurus a tím automaticky přestanu hřešit. Tohle je správný sled. „Obrácením se“ je možné nazvat celý ten proces a pak by to bylo totožné s Metanoia, ale to „obrácení se|“ je nutné rozepsat podle toho, jak to říká Deuteronomium tj. „ty až se obrátíš k svému Bohu (až si řekneš, že musíš tohle a tohle), pak ti Bůh uleví, zavede tě zpět, ale srdce ti obřeže, až ho budeš milovat celým srdcem“. S tímto je to nutné propojit. To „obrácení se“, tak to je první fáze. Nebo to můžeme chápat celkově, to je otázka. Napřed musí být „obrácení se“ a až pak Bůh „obřeže srdce“ a až na konci je „bezhříšnost“. Bohužel my považujeme hříšnost za nečistotu a usilujeme o bezhříšnost aniž bychom se obraceli. Usilujeme o bezhříšnost aniž bychom se chtěli napřed očistit. Očistit se můžeme teprve až potom, co se obrátíme. První fáze toho je, že zreviduji dosavadní kurs. Abych ho mohl zrevidovat, tak musím zrevidovat vytyčení kursu a cíle (mám-li „v ruce správnou mapu a zda-li mi správně ukazuje kompas“). V evangeliu, nebo u programování to jde (na moři ne). „Mám správně vytčený cíl? Mám (matematicky) správně algoritmus? Mám dobře sestavený program? Funguje mi dobře počítač?“.

Příkladem problematiky ´čistý/nečistý´ může být text v Sk 11, 6-10 „...ani za nic Pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“. Proti tomu ale stojí Ježíšovo Mt 15,10-20: „Neposkvrňuje to, co vchází (do úst), ale to, co vychází (z úst)“ V případě problematiky ´čistý/nečistý´ jde o daleko hlubší problematiku ( viz. Mt 5,27-48 „…starým bylo řečeno… a já vám říkám…“). „Starým bylo řečeno, že poskvrňuje vepřové maso, ale já vám říkám, že poskvrňuje to, co vychází z člověka“. Je to potřeba dávat dohromady s Horskou řečí (Mt 5,17-18 „…nepomine čárka ze Zákona…“). A už na základě toho by se učedníci mohli ptát Ježíše, co je to novozákonní poskvrnění a nečistota. A on by jim řekl, že nečistota je parametr, který není hřích, ale který brání člověku v kontaktu s Bohem (např. „Já vám říkám, že malomocní vás neposkvrní, protože budete na ně klást ruce a budou uzdraveni a kdybyste něco jedovatého pili, nic se vám nestane. Budete imunní v Novém Zákoně“). Tohle ale apoštoly a učedníci nepochopili a tak Petr dodržuje Starý Zákon. Jinak by řekl: „Máme špinavé nohy, takhle a s tímto myšlením do nebe nevejdeme“. Po pokřtění Kornélia volají Petra na „kobereček“ a on jim to pokorně vysvětluje místo toho, aby bouchnul do stolu a zeptal se je, co říkal Ježíš. Církev nikdy ty problémové věci nedotáhla (viz. Sk 15 - diskuse a řešení na prvním Jeruzalémském sněmu). Prvotní Církev dodržuje Starý Zákon celý, ale vůči pohanům dává jen ty čtyři doporučení z Jeruzalémského sněmu. Tím není dořešeno přikázání lásky, problematika Ortonoia.

V případě ´čistý/nečistý´ Ježíš říká: „Jste čistí slovem, které jsem vám řekl…“. Ale už Pavlovy epištoly mluví o nečistotě jako o smilstvu. Petr měl „špinavé nohy“ a proto by nevešel…. Judaismus implementován do církevní praxe brání plnému přijetí Ježíšovy nauky. Ježíšova nauka je zaregistrována, je tradována, vznikají Evangelia, ale byla dost izolována a málo využívána.

Ta stránka základního všeobecného psychického programu může být jeden aspekt toho ´čistý/nečistý´ a druhý aspekt může být ta vyváženost. To ´čistý/nečistý´ nemusí být jediný parametr, ale může to být skupina parametrů, které jsou odlišné od hříchu, které hříchem nejsou, které nejsou postihovatelé a dokonce dalo by se říct, že nejsou přímo detekovatelné atd.

Jak je to s hřivnami? Jak to, že někdo má více, někdo má méně? Podmínka vyváženosti systému velí, aby ty hřivny byly vyvážené, „zaokrouhlené“, aby vytvářely určitý vyvážený program. To ´neumyji-li tě, nevejdeš´ také znamená, že ten psychický program musí být čistý, že tam musí být pouze hřivny, které musí být vyvážené. Je tady úměra mezi hřivnami a městy, je tady ta konstanta a ovládací programy (dle modelu - umíš jezdit na kole, můžeš dostat motocykl). Druhá věc je saturace typu „n+1=n“ (viz. „Dejte tu hřivnu tomu, co má deset hřiven. Oni mu řekli: ´Má deset hřiven´“). Tohle může napomoci pochopení např. mé ztráty zájmu o plavání. Seděl bych pouze nad Evangeliem, nebo počítačem a ostatní mne nezajímá. Podobně je to u diskuse. Když se člověk dostane do kvalitní diskuse, tak se mu nechce od ní pryč. Stereotypy také musí být vyvážené. Dá se ještě mluvit o tzv. systémech s otevřeným a uzavřeným programem. Člověk s uzavřeným programem je ten, který má určité stereotypy praktické a další brát nechce. Např. takový sedlák si sedlačí, pak si jde na ryby a to mu stačí. Je spokojen s tím, co má a nic nového dělat nechce, nestojí o nic nového. On je spokojený s programem, co má tj. baví ho sedlačina, baví ho rybařit a třeba si odstojí a odzpívá mši v kostele atd. U člověka s otevřeným programem, když přijde něco nového, chytí ho zvědavost, odzkouší si to a uvidí. Člověk, když má určité zájmy rsp. funkce (to jsou ty hřivny) pak ty, které nejsou používané, ty se naadaptují tím, že jednak přestanou sloužit a také přestanou sloužit jejich motivační prvky, motivační schopnost. Čili ztratí se zájem. Jedná se tady o jednotu mezi programem, motivačním souborem, souborem funkcí a mezi okolím, které člověk může realizovat. Všechny tyto stránky musí být sladěny. Motivační prvky jsou např. vládněte zemi, sex, sociální pud, prestižní pud atd. Je otázka, jestli v nebi budou ve tvaru vytváření, nebo to budou už zaběhané stereotypy. Myslím, že tohle bude také určovat pasivní a aktivní zábavu v nebi a rozsah toho, co mne bude bavit. Ovšem, všichni budou stoprocentně spokojní. Tuhle problematiku je nutné rozdělit na problematiku všeobecně platnou, slaďování zájmů atd. Je to také kvůli tomu požadavku: „Udělejte si přátele z klamného mamonu“. To ale může inspirovat k hledání problému a jeho řešení. Na začátku bude lepší vytvořit stavební prvky a ne shrnout to všechno přes hřivny. Pak bude třeba udělat evidenci přes všechny ty stavební prvky.

Ježíš řekl apoštolům: „Jste čistí slovem, které jsem vám řekl. Jestliže tě neumyji, nevejdeš“. Tady u Petra nejde o hřích. Jde o parametr ve vztahu k „čistý, nečistý“ a být „nečistý“ není hříchem. Je něco na Petrovi, o čem můžeme říct, že je nečisté? Problém je, že nečistota na Petrovi není vidět. je popsán jenom její projev („kdepak, to se ti nestane“, „báli se otázat“, „duch ochoten, tělo slabé“, „ani za nic pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“, degradace na Smyrnu – „musíte trpět a tak vejít“). To „musíte trpět a tak vejít“ znamená, že „já vás nemohu pustit bez utrpení, vy byste do misií bez utrpení nešli, nemohu vás nechat v Jeruzalémě, musíte být vyhnáni ven jak z Jeruzaléma, tak z Palestiny.“ Z toho se pak odvíjejí všechny poklesové jevy v celých dějinách. To všechno s tím souvisí. To jsou projevy nečistoty. Příčina je nasnadě. je to rabínská nauka smíchaná s tím, co říká Ježíš. To je vidět z toho „ani za nic pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“. Je to také vidět na Paulových epištolách, kde Pavel vysvětluje proč židé nevěří (Ř 9). To je nesprávná nauka a to je jasně důvodem, proč mu Duch Svatý nemůže říct např. proč neodsoudí nejdříve Kaifáše („takhle Kaifáš půjde proti vám a lid nakonec také“). Tohle jim říct nemohl a oni fakticky museli trpět. Kdyby jim to řekl, tak oni by to nezvládli a pohané by se k správné víře nedostali a mezi židy by živořili, protože by je lid nepustil. A uvízli by s lidem asi tak, jako Mojžíš uvízl s lidem na poušti. Zdá se, že sv. Pavel dostal dostatek informací, ale jeden z projevů nečistoty je, že to tak říkajíc popletl. Když vezmeme izolovaně výroky jako: „kdyby židé věřili, pohanům by se nedostalo křesťanství“, toto platí; „stanovili spravedlnost vlastní a nepoddali se spravedlnosti Boží“, také platí“, ale když to má použít, tak říká: „Nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale kdo se smilovává“. Kdyby se to podalo takto, že „stanovili spravedlnost vlastní a nepoddali se spravedlnosti Boží; nezapomeň na to, že nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom kdo se smilovává“. Když by se to takto pozměnilo, tak věc už vypadá zcela jinak. „Ano, ty můžeš nabízet, ale záleží na tom, kdo kupuje, jestli koupí. Jistě záleží na tom, kdo nabízí, ale záleží také na tom, kdo kupuje. Já tu vaši zbožnost neberu, ta vaše zbožnost se Bohu nelíbí a proto vás nepovolal. Copak nemůže hrnčíř dělat co chce?“ Vidíme, že to stačí jen trochu přehodit, nebo upravit. Ćo se týče misií u pohanů, kdyby židé uvěřili, tak ten nátlak Jeruzalému by byl tak silný, že by vůbec nedošlo k misiím. A nakonec by to dopadlo tak, že by je Bůh musel nějakým způsobem postihnout. Proto platí to „vy opravdu musíte trpět a tak vejít“. Vidíme, že když se to rozkouskuje a popřehazuje, pak ta příčinná souvislost je rozbitá a dojde se k zcela jinému významu. Problém ale je, že sv. Pavel o tom zcela jiném významu je přesvědčen a podle toho jedná. A to také patří k té nečistotě. On si opravdu pamatuje všechno, ale nedává to do správné souvislosti. Staví souvislost tak, že vzniká nesprávná interpretace těch vět. Sv. Pavel má k dispozici všechny poznatky, ale je nesprávně používá a má je taky de facto dezintegrované. Někdy udělá pseudointegraci, ale de facto to není integrované. I kdyby to nebyl jedinec, ale různí jedinci, tak je to obraz prvotní církve, kde jeden říkal to a druhý ono. Tohle všechno patří do toho „čistý, nečistý“. Sk 10 a to, že Petrovi vytýkají, že pokřtil Kornélia je dokladem toho, že prvotní církev v mnoha oblastech jede postaru.

Projevy nečistoty jsme popsali a nyní docházíme k vysvětlení toho. Příčinou jsou dřívější naukové prvky, které působí to, že některé věci nejsou vzaty a vznikají artefakty, nauky lidské. Další věc je ta, že při řešení problémů se to sestavuje tak, že to odpovídá dosavadnímu tezauru (tehdy rabínskému), nebo artefaktům (jako např. „že nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom kdo se smilovává“). Tohle je postavené absolutně, přičemž by to mělo být až na konci a relativně („Nezapomeň, že Bůh stanovuje podmínky a ty, když je nedodržíš a děláš přitom co chceš, tak prohraješ. Čili nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom, kdo se chce smilovat“ (při stanovení podmínek)). Takhle to zní zcela jinak, je to pochopitelné a také obraz Boha vypadá jinak. Jednání Pavla a dalších svědčí o tom, že ta katecheze byly zúžená. V některých věcech byly katecheze izoverbální s tím, co říkal Ježíš a také heterovalorická. Kromě odlišného tezauru může být příčinou nečistoty také to „vidíme“.

Signalizace nečistoty: nerozuměli Ježíšovi („vizte jak posloucháte“), čili rozumím, nebo nerozumím. Ježíš něco říká a já mu nerozumím. Např. možné jednání Petra: „Ježíš mi vynadal, něco není v pořádku, já se musím Ježíše zeptat, v čem je chyba, v čem byl problém atd.“. Prostě, Petr by začal kontrolovat svůj postoj, chování, reakce vůči Ježíšovi (o kterém prohlásil, že je Mesiáš) a jeho katechezi. A věc mohla být rozřešena. Tohle Petr neudělal. Tohle právě schází, to cejchování svého postupu, svého jednání. Myslím, že tohle je i Mojžíšova chyba a Bůh pak řekl Mojžíšovi „nevejdeš“ (nevešla tam stará generace, vešli tam jiní). Pro Petra pak platí: „Ty budeš vyhnán z Jeruzaléma, do Jeruzaléma vejde až jiná generace židů“. Čili do Božího Království zatím židé nevejdou, vejdou tam jiní lidé (pohané). To je analogické s tím putováním na poušti. Interval mezi Ježíšovou smrtí a dobitím Jeruzaléma byl také přibližně 40 let. 40 let a konečné rozhodnutí „nevejdeš, do církve vejdou ti, kdo jsou jakž, takž pružní a ti to donesou k pohanům“. Co se týče signalizace, tak hřích je už velmi nízko. „Nestáli o správné poznání Boha a proto Bůh je vydal“, nebo „říkáte vidíme, proto váš hřích trvá“ a utrpení. Gradačně to jde takhle. Je zde špatný tezaurus a to „vidíme“, pak přijde hřích a pak utrpení. My jsme nyní v režimu „demonstrační justice“ a ne v režimu „korelační justice“ (viz postihy), čili Bůh na nás dopouští trampoty a trpí i člověk bez vlastního hříchu. jenže bez utrpení by zhřešil. On je ontologicky rovnou na nižším stupni a nemá příležitost ke hříchu (Smyrna); „radši trp bez toho, že bys zhřešil a tak vejdeš“. K tomu „čistý, nečistý“ lze ještě připojit to „varujte se kvasu farizejského“, podobenství o kvasu a také otázku „nové víno do nových měchů“ („dej nový kvas do nového těsta a to nové těsto bude dobré a to staré nechej být“). Ta otázka kvasu a otázka symptomů (čili detekce chyb) má hierarchii – pokles zájmu – hřích – utrpení (a „pořád máte šanci“) - definitivní odmítnutí („vy tam nevejdete“). A pak už nejsou žádné postihy.

To „čistý, nečistý“ je parametr, který není hříchem, ale který působí, že člověk nevejde do BK. Ve SZ byl analogický parametr toho „čistý, nečistý“, který způsobil, že člověk nemohl jít mezi židy. „Máte špinavé nohy“ – člověk o tom neví a přesto nevejde. Nesmíme zapomínat na to, že „služebník, který nepoznal vůli pána ….., dostane ran méně“. My jsme všechno soustředili na hřích a tím jsme ztratili ze zřetele služebníka, který neplní vůli pána. A ten služebník, který nezná vůli pána, také nevejde i když dostane ran méně. Můžeme to spojit s tím služebníkem, který hospodařil např. se 2 hřivnami a 5 dalších by nechal být (každý dostal podle schopností). Ten s tou jednou hřivnou má sice schopnosti, ale nevyužívá je. Do toho „čistý, nečistý“ je tedy třeba zabudovat i to vědomé a nevědomé vadné jednání. Z hlediska subjektivního to Petrovo jednání nebylo hříchem. Petr pak přísahal věrnost a ze subjektivního hlediska to může být sám o sobě i dobrý skutek a „nečistý“ nevejde. Z hlediska novozákonní nečistoty stačí mít nečisté nohy a člověk nevejde („neumyji tě, nevejdeš“). Je to parametr blokující vstup do věčného života. Dalo by se říct, že mohou být i parametry blokující udělení charismat, nebo parametry blokující dosažení životní úrovně slibované Thyatíře. Takže nečistý nevejde, i když o tom neví. Další věc, se kterou je to třeba také propojit je „běda vám pokrytci, běda vám slepci“. To „běda“ se týká i slepců. Obsahem toho „běda“ je, že celníci a nevěstky je předejdou a příčina toho „běda“ je „dáváte desátky z máty, kopru a kmínu“ a nevíte o tom. Tohle jsou výroky Ježíše a je nutné to mít na paměti při sestavování teorie toho„čistý, nečistý“. Pak se z toho vyloupne příčina. Je to ten židovský tezaurus. Máme na to doklady, že to platí, v prvotní církvi to existovalo. Tudíž se může provést analýza, jak to, že to vzniká (vzniklo) a jak se z toho dostat. To jsou věci, které jsou analyzovatelné a po analýze řešitelné. Kdežto, když si to nechci připustit, tak to nemohu analyzovat a také ani řešit. Nemohu se ani obrátit, nemohu chápat obrácení.

Nečistý

1. Nečistý v Mojžíšově Smlouvě má svou funkci. V Nové Smlouvě neplatí poskvrnění Staré Smlouvy (viz. Mk 7: „Neposkvrňuje jídlo, ale smilstvo atd.“) V Novém Zákoně je znečištění (viz. Zj. Sv. Jana: „Ti, kdo se neposkvrnili… budou zpívat píseň, kterou se ostatní nemohou naučit“).

2. Tudíž v nebi se mohou naučit zpívat píseň jen ti, kteří se neposkvrnili. Jenže v nebi nic poskvrněného není. Přesto však se nemohou píseň naučit. Vypadá to tak, že zde jde o následky znečištěním během pozemského života. Dochází ke snížení EQ (evangelizačního kvocientu) a proto se to nemohou naučit, ale přitom sami čistí jsou. Pravděpodobně dojde k očištění vyvolané odhozením hardware eventuálně software pro dosažení stabilní úrovně. Odhozením určitých oblasti software dojde k očištění software. Hardware, tj. koexistence, nebude doplněna v oblastech nečistého psychického programu.

3. Nutno zpracovat možnost parciální regrese hardware. Uvážit, zda je to možné. To by pak znamenalo možnost deformace psychického programu, EQ.

4. Nečistý nevejde. V nebi jsou jenom čistí.

5. Je zde problém, který je nutné vyřešit: Novou píseň se nemohou naučit ti, kdo se poskvrnili lží nebo smilstvem se ženami (muži) apod. Proč se nemohou naučit novou píseň? Příčina neschopnosti se naučit novou píseň, není v nečistotě, ale v degradaci EQ. S tím je spjatá degradace software (eventuálně hardware). Může to být podobné případu, jako to proběhlo u axolotla. Když se změnilo jeho prostředí, nemohl být na břehu. Necítil se dobře a po čase se přizpůsobil pobytu ve vodě. Mně např. také ze začátku vadil autobus jezdící před farou. Pak mi to přestalo vadit. U Axolotla došlo k adaptaci jedince. Čili, několik jedinců se muselo adaptovat a pak to přešlo do genetického vybavení. Takže další generace se netransformovaly z „pulce“ na dospělé starého typu, ale na dospělé, kterým vyhovoval pobyt ve vodě jako pulci. Tak ti, kdo se poskvrnili (ale ne tak, aby nevešli), došlo k transformaci software eventuálně i hardware. Vadné prvky osobnosti, jsou odstraněny. Celkové vybavení je transformováno tak, že se nebešťan cítí dobře, tak jako se v nebi dobře cítí „nahnaný“, ale i člověk se dvěma, třemi hřivnami, pán nad dvěma či třemi městy. Nevadí jim, že jsou zde lidé s deseti městy, deseti hřivnami, že jsou vedle nich daleko dokonalejší nebešťané, lidé dříve typu Laodicea, kteří sedí na trůnu Ježíše Krista, jako on na trůnu Otcově. Jsou jako hosté na hostině, kde každý dostane tolik, kolik chce jíst. Jí naplno, je mu jedno, že druzí mají větší porci. Problém chuti jíst je saturován. To je nezávislé na okolí. Pokud je v člověku sebevědomí správného typu, nevadí mu úspěch jiných. Pokud nemá správnou konkretizaci, je to člověku líto, nabíhá mentalita zavržence.

6. Otázka degradace je pravděpodobně řešena hned po smrti, aby se člověk po smrti mohl cítit dobře. Jsou tito už v nebi? Ne, čekají na vzkříšení. Jsou to „duše pod oltářem“. Možná, že všichni jsou pod oltářem, i ti, co byli nahnaní. Jiná možnost je v tom, je ten kdo po tom netouží, nečeká pod oltářem na první vzkříšení, ale čeká, třeba už v klidu, na poslední soud a na vzkříšení. To už patří do problematiky očistce.

7. Proto je třeba řešit problematiku očistce. To je samostatná část.

8. Je možné se očistit? Nebešťané, kteří jsou adaptováni, jsou spokojení. Proto není nutné se očišťovat. Je to však nemožné? Hypoteticky je možné se očistit po hříších a po znečištění. Proto je zde recept Laodicejským, který umožní vítězi, který byl na tom hůře než obyvatel Sodomy, sedět na trůně vedle Ježíše Krista. Je-li zde Smyrna, která musí trpět, tak té by také pomohl recept Laodicejským. Hypoteticky jde také o fakt, že kdyby zde tato možnost nebyla, nebylo by zapotřebí, aby byl v Mojžíšově Smlouvě model nečistoty. Nebylo by zapotřebí o nečistotě hovořit. Jenže nečistota je vylíčena jako něco, co u někoho je na celý život, jako malomocný (pokud není uzdraven), ale také může pominout, jako u ženy s menstruací.

9. Pokud jde o neodbytné přátelé, nebo lidi, kteří mají zdravé sebevědomí, pak není důvod, aby si nemohli vyprosit očištění, když platí: „Za cokoli budete prosit, dostanete …“.

10. Třeba si uvědomit, že vadná náboženská výuka vede ke Smyrně, nebo k nekvalitnímu křesťanství. Pak je nutný otřes, aby se člověk „probudil“, jako Petr, který zapřel Ježíše. Jinak každý, kdo nedostal dobrou výuku, by se mohl odvolávat a vymlouvat. Na otevření očí je nutný hřích (viz. „až povýšíte Syna člověka poznáte, že jsem to já“), aby tzv. dobře vychovaný křesťan poznal, že je v něm farizejská mentalita, která vyrůstá ze zavírání oči a pak ze lži. Proto je nutný nečekaný hřích.

Nečistý je neschopen pochopit Ježíšovu katechezi. „Nebudete-li jako děti, nevejdete“ znamená, že děti mají potřebný sled psychických funkcí úplný. Dospělý je deformovaný, nemá soubor funkcí úplný. Proto nerozezná, nepochopí, vadně interpretuje. Proto dospělý má méně hřiven, eventuálně je typu Smyrna a musí trpět. Bude nutné rozlišit úroveň poučení (posvěcení v pravdě) a životní standard (Smyrna). Znečištění ovlivňuje počet hřiven, svatosti v pravdě. Na jedné straně osud Smyrna a přitom různý počet hřiven. Je možné očištění? Ježíš říká: „Za cokoli budete prosit, dostanete …“. Ježíš šel kvůli naší spáse na kříž, tím spíše ty možnosti zde jsou. Je třeba uznat chyby, rozhodnout se k nápravě osobnosti. Proto je třeba natrénovat ten dětský parametr v neznámé oblasti, na mamonu, který musí být zpracován tak, aby došlo k jeho oživení. Ostatně, v člověku jsou engramy uložené pro další generace. Nutné je probudit, vytvořit program, vybudovat automatické užití a časem rutiny. Pozor na problém dvojího psychického programu. Zde platí: „Nové víno do nových měchů“. Proto je třeba zařazení nových pojmů do nových měchů. Pak následuje detekování spadnutí (nebo přechodu) do starého programu nezdarem a s tím i teorie a praxe překlápění na nový psychický program. Pak lze počítat s rozvinutím dalších programů, které se objeví až po obnově prvního programu (programu dítěte). Pozor na adaptaci pohotového programu. To, co nepoužíváme, za nějakou dobu mizí. Je to důležité vybavení, které je nutné pro přechod na jiný program. Pokud jde o nějaký proces, který jsme měli v dětství, ale pak jsme ho nepoužívali, zanikne. Nutno obnovit rutinu, eventuálně je nutné obnovit program. Očištění není obtížné, ale nutnou podmínkou je uvědomění si faktu, že můj psychický program, myšlení je deformováno. Pokud v dané chvíli si to neuvědomím, nepomůže sebevětší úsilí. Věc není obtížná. Máme pro to vybavení. V praxi je dokonce používáme a nevíme o této souvislosti. Je to tehdy, když se učíme cizí jazyky. Zde dochází k jasnému oddělení nového programu. Stačí jen si říci, že teď máme němčinu a je to hotové. V heuristicky vedené fyzice je nutné začít trénink v oblasti nezamořené starou technikou myšlení. Trénink musí začínat v elementární oblasti činnosti, kde vystačí člověk s dětským vybavením a kde nejsou zapotřebí jiné vědomosti. Je třeba začít s heuristickou výukou tam, kde je možná kontrola psychických procesů. Je to činnost intelektuálně náročná a přitom je vidět produkt činnosti. Takže vidím, jak trénovaný myslí, jaké funkce používá. Pokud trénovaný chce trénovat sám, tj. bez dozoru, je to možné, ale chce to počítat s možností deformace programu. Indikátorem je jen úspěch a nezdar. Postup je v tom případě daleko pomalejší. Je v situaci samoobjevitele. Postup trvá daleko déle. Je vlastně v situaci horší, než Robinson. I tak celý postup je vázán na uvědomění si možnosti deformace svého vybavení. On sám to nevidí. Je odkázán na „MENU“, které mu pomůže najít cestu. Je nutné počítat s nezdary a tápáním, tj. řešením ze začátku úspěšných úkolů, které se po čase zastaví. Hledání potom začít na jiném úkolu. Proto je lépe postupovat s trenérem. Postup s trenérem je postup heuristický. Zde není možnost nekvalitního přístupu. Zde nejsou dvojky a dostačující čtyřka. Není zde možnost semi-heuristické výuky. Problém není neřešitelný, ale postup závisí na skrytých bariérách. Jenže je věcí trénujícího, aby se rozhodl, jakou verzi postoje si zvolí. Trenér pak musí zařadit žadatele do určité skupiny a dle toho probíhá forma a dávkování výuky. Rozdělení lidí podle typu výuky. Modelem může být tzv. selektivní škola, kde je selektivní trénink. Pozdější přechod na vyšší stupeň musí být možný. Pokud ale dojde u trénovaného k deformaci nového programu, je situace velmi ztížena.

Když se Petr ptá, aby mu Ježíš vysvětlil ten text (Mt 15 – „neposkvrňuje to co vchází....“), je mu vytčena slepota. Je mu to ostře vytknuto jako defekt. Tatáž nechápavost se projeví odmítnutím připomínky (Sk 10 – „ani za nic Pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“). To znamená, že si to zaslouží stejné klasifikace, jako v případě Mt 15. Zde však už Ježíš nebo Duch Svatý tvrději nezasahuje a ponechává Petra na nižší úrovni. To však ničeho nemění na situaci, resp. klasifikaci defektu. Je však alespoň napomenut: „Co Bůh prohlásil čistým, nenazývej nečistým“.

Po opuštění prvního konservativistického stanoviska, když je uznáváno stanovisko ´nejste pod zákonem´, vzniká problém slabých ve víře. Toto stanovisko není však řešeno tak, jako v Sk 10, jasným prohlášením čistoty pokrmů, poživatelnosti pokrmů, ale rozporným stanoviskem, kde text Ř 14,21 se liší od Gal 2,3. Platí totiž, že pokud nechci dát slabému ve víře pohoršení (Ř 14,21), vede to nutně k expanzi jeho jednání. Napřed je to chování před slabým ve víře, potom před vlastními dětmi (např. ze strachu, aby se nepodřekli), eventuálně slabý ve víře bývá „horlivým“ apoštolem (viz. babičky, které rády napravují laxní výuku rodičů). Tím dochází k expanzi slabé nauky, a to se všemi důsledky.

Chceme-li církev pozvednout k prvotní vitalitě (uvědomme si, že tehdy křesťan věděl, že jde do katakomb a nevěděl, zda se vrátí), je nutné zamezit infekci jílkem mámivým, zamezit expanzi slabé nauky a jasně vytknout slabým ve víře jejich slabost. Co se týče toho ´ani za nic pane, dosud nic nečistého jsem nejedl´, tak přece proti tomu stojí Ježíšovo (Mt 15): „Neposkvrňuje to, co vchází, ale to, co vychází.“

Slepota

1. Slepota je součást problému ´nestáli o správné poznání Boha a proto je Bůh vydal (Řím 1)´, nebo ´nesoudíte náležitě o Tělu Páně a proto je mezi vámi mnoho nemocných … (1Kor 11)´, nebo ´nepojali lásku k pravdě (2Thes 2)´.

2. Slepotu je také dobře možné najít u apoštolů ( viz. předpovědi Ježíšova utrpení a smrti, při řešení problematiky ´čistý/nečistý´, v oblasti mesiánské teologie.

Zde je nejvhodnější začít problémem ´rozmnožení chlebů a pak že apoštolové nevzali s sebou na loď chléb´, protože zde jde o situaci, která je v Písmu charakterizovaná jako slepota. Zde lze jasně ukázat, co je to slepota. Na případě ´jdeme do Jeruzaléma, Syn člověka bude vydán atd.´ lze ukázat vývoj, fáze a příčiny tohoto jevu. Na případě ´čistý/nečistý´ lze dobře ukázat zákeřnost tohoto problému, následky a obtížnost řešení.

Ježíš jasně říká (Mt 15): „Neposkvrňuje to, co vchází, ale to co vychází“ Přesto Apoštolové (učedníci) odmítají možnost jíst vepřové… (Mt 15, Sk 10). Zdá se jim to absurdní. Proto nemohou najít vysvětlení zmíněného výroku v Mt 15. Neptají se, když se Ježíš zlobí (viz. podobenství o rozsévači: „Ptáci sezobou…“ tj. oni zapomenou. I kdyby si to pamatovali, informace zůstane bez asociací a proto nedochází k vybavení. Když jim to Ježíš vytkne, že nerozumí, oni neuváží, že jsou ve stavu podobném slepotě. Neptají se a jsou zaraženi. Jde zde o vnitřní konflikt. Mají Ježíše rádi, chtějí mu rozumět, jsou však postaveni před pro ně nesrozumitelný výrok a Ježíš se zlobí, když odmítají. Nezaujímají stanovisko slepých, těch kteří nerozumí.Tudíž se neptají a mají postoj ´vidíme´. Vysvětlení, možnosti:

· Petr považuje za absurdní možnost jíst vepřové.

· Petr hledá jiné vysvětlení Ježíšova výroku, ale nenachází.

· Petr nerozumí výzvě a neptá se.

· Přichází výtka a on ji neřeší.

· Útlum a nevnímání.

Jíst vepřové se apoštolům zdá absurdní. Proč? Je tady: „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně“. V Mojžíšovým Zákoně je jiná motivace a koncepce toho ´čistý/nečistý´. Došlo asi k zabsolutizování příkazů. Velkou roli hrálo rozšíření souboru nečistých realit. Navíc zde hrála svou roli motivace typu ´co kdyby vás lidé viděli´. Výsledkem je naprostá neschopnost představit si, že by člověk mohl jíst vepřové. Nehledá se vyšší smysl (viz např. Davidův čin s překladnými chleby), ale závažnost je lokalizována v realitě samé. Jasné je, že hlavním faktorem je vadná komunikace s Ježíšem. Rabín něco řekl a to má tady přednost před tím, co říká Ježíš. Ono se zdá divné říci, že apoštolové odmítli Ježíšovu nauku, ale Sk 10,9-20 („ani za nic Pane, dosud nic nečistého jsem nejedl“) ukazují, že v některých oblastech nauky tomu tak je. A tohle se odehrálo dlouho po seslání Duch Svatého. Takových případů je mnoho a proto dochází k retardaci apoštolské Církve. Vidíme, že v našem případě šlo o zjevné odmítání. Tím spíše dochází k filtrací, kterou si člověk ani neuvědomuje. V tomto případě je rabínská katecheze jasně nadřazená nad Ježíšovou. To ´dosud nic nečistého jsem nejedl´ také znamená, že nejedl ani v době Ježíšovy výuky. Navíc je zde vidět, že odmítnutí, nebo přijetí výroku Ježíše je nezávislé na Duchu Svatém, či na milosti. Petr to odmítá, protože se řídí v první řadě rabínskou naukou, které dává prioritu i před Ježíšovými výroky. S tím souvisí závislost na rabínském výkladu i v jiných oblastech (např. problém hierarchie Mojžíšova Zákona a Nového Zákona, nebo apoštolové měli vyzvat k pokání a na Velekněžský souboj a případně setřást prach před Kaifášem (minimálně) za to, že odsoudil Ježíše a také za to, že nechce uznat prvenství Petra. Slepota souvisí také s Ježíšovým upozorněním: „Služebník, který poznal/nepoznal vůli pána... dostane ran hodně/méně…“ (Lk 12). V tom druhém případě jde o snížení zodpovědnosti. „Služebník, který nepoznal vůli pána a nečinil…, dostane ran málo“, ale přesto rány dostane. Dokonce ´slepému´ hrozí ´běda´, stejně jako pokrytcům. Tudíž nestačí, že slepý nemá hřích.

Prvotní křesťané věděli, že jdou na mši a přitom neměli jistotu, že se vrátí domů. My máme výuku daleko delší a přitom naše přesvědčení je daleko chatrnější. Nutno hledat příčinu toho. Prvotní katecheze podávala méně vědomostí než naše Byl to však soubor vědomostí dostačující a čistý (Např. nemusím mít v autě všechny normalizované klíče, ale potřebuji mít ty klíče, které odpovídají použitým šroubům a maticím A to je soubor klíčů dostačující). Čistý soubor je soubor, kde všechny vědomosti jsou kvalitní (viz. „jste čisti slovem, které jsem k vám mluvil“). Tam, kde člověk nemá správné vědomosti o klíčových otázkách, ale vyloženě chybné představy, jde o jílek a ne o čistou pšenici ( viz. „kam strom padne, zůstane ležet“, „netrhejte jílek“, „nedávej na starou sukni záplatu z nové látky“, „nové víno do nových měchů“). Přidáme-li k tomu vlastní zkušenost, mnoho nezdařených pokusů o nápravu, mnohost problémů, které nutno řešit, pak snadno si vyložíme tyto texty jako ortel nad námi, kdy jsme promarnili příležitost svého mládí.

Když bude vytvořen dostačující a čistý soubor informací a když bude člověk poučen o nutnosti sterilního zavádění nového psychického programu a o opatřeních jak zamezit pronikání starých návyků, lze nacvičit nové návyky, nový základní program. Napřed je nutné vytvářet nový program v situaci přehledné, kde staré stereotypy nejsou. Pak teprve lze vnést nový program do oblasti, kde už starý program je vybudován. Tomu říkám transprogramování osobnosti. Můžeme tedy shrnout celý úkol takto: rehabilitace, reinformace, transprogramace.

Můžeme to shrnout následovně V Sk 10,9-20 vidíme Petrovo jednání s Bohem. Je zde výzva, aby Petr jedl maso, které bylo ve Staré Smlouvě zakázané. Petr odmítá. Je to stejný postoj, jako (vůči Ježíšovi) při prvním rozhovoru o jeho smrti (Mt 16,21-23). Tentokrát šlo o připomenutí Ježíšovy instrukce Mt 15,10-20, Mk 7,14-23. Tuto instrukci dal Ježíš ještě před smrtí. Petr však na ni nedbal, dodržoval předpisy Staré Smlouvy. Zde, ve Sk 10, odmítá hlas z nebe, který je rovnocenný jako hlas Ježíšův. Kdyby se Petr nad tím zamyslel, tak by to bylo možné chápat jako výzvu k přechodu od Staré na Novou Smlouvu. Zde to Petr chápe jako výzvu, aby šel pokřtít poprvé pohana. Čili zde jde ve zjevení, že má opustit Mojžíšovy předpisy (nejez vepřové maso) a přejít na předpis Ježíše („klidně jez vepřové maso, ale pozor na znečištění povahy. To se projevuje hříchy. Hříchy pak dále deformují povahu“). Čili od nečistoty Staré Smlouvy, která vznikala různým způsobem, často i na základě dobrých skutků, např. při ošetřováni nemocného, který zemřel, nebo při pohřbu, přechází Ježíš na nečistotu novozákonní (viz Jn 15,1-4, Jn 13,5-l0). Novozákonní nečistota je nevhodná povahové vlastnosti. Tudíž, když Petr odmítal nauku Ježíše, dělá to proto, že má v sobě prvky rabínské nauky. Čili on je nečistý z novozákonního hlediska.

Apoštolové a celá církev opouštěli rabínské předpisy pomalu. Přechod na Ježíšovu nauku byl pomalý. Např. do misií šli až po smrti Štěpána. Takových zbytků ze Staré Smlouvy bylo mnoho. Odstranění šlo pomalu. Proto také bylo nutné utrpení prvotní církve. Petr neodložil zbytky Staré Smlouvy hned. Byl nečistý z hlediska Nové Smlouvy. Přesněji řečeno (dle Jn 13,10) je čistý, má jen špinavé nohy. Jestliže ho Ježíš neumyje, nevejde. V Jn 13,8 stojí: „Jestliže tě neumyji, nebudeš mít podíl se mnou“. Petr je překvapen, když se Ježíš chystá mýt nohy. To je věc, kterou nedělal hostitel, ale služebník, otrok (viz. Jn 7,44-46: „Políbení jsi mi nedal, olejem jsi nepomazal mou hlavu, vodu na nohy jsi mi nepodal…“). Ježíš naopak zdůrazňuje, že on, Pán, umyl mu nohy (Jn 13,13). Petr žádá , aby mu Ježíš umyl i ruce a hlavu, ale Ježíš to odmítá. Stačí umýt nohy, to, co je špinavé. Z toho, že Petr se chce nechat umýt celý, nelze usoudit, že problematice nečistoty rozumí. Ježíš to jasně říká v Jn 13,7. Hovoříme-li o nečistotě Nové Smlouvy, musíme vědět, že zde je více aspektů. Nejde jen o rabínské prvky výuky, ale nečistotou je také vnesení prvků Mojžíšova zákona do novozákonní nauky. Těchto chyb je více a o tom jindy podrobněji. Zatím nám postačí tento zjednodušený pohled. Jan má také „špinavé nohy“, ale jeho práce je obsáhlejší než u ostatních apoštolů. Má hlubší pohled. Vidíme, že celá věc potřebuje důkladnější analýzu.

K problematice morových sloupů

Opustila se Mojžíšova Smlouva, přestože platí ´nepomine čárka ze zákona´. Tam je ´oko za oko, zub za zub´ a klidně usekli člověku ruku za krádež chleba. Na druhé straně, A. Báthory dostala domácí vězení. Proč? Protože tamto byl obyčejný člověk, zloděj. Přitom to ´oko za oko, zub za zub´ znamenalo: „Nebudeš nadržovat ani bohatému, ani chudému a budeš trestat adekvátně“. Je zřejmé, že to ´nastav tvář…´ se musí spojit s Mt 18 a Lk 17. Tam je řešení. „Starým bylo řečeno oko za oko, zub za zub, ale já vám říkám…“ znamená „postihujte zlo hned v zárodku“. Když ten člověk toho lituje a chtěl by se napravit a ta náprava mu nejde, tak lze od toho postihu upustit. A ne neodpírat zlu u člověka, který neřekne ´odpusť´ a dokonce, když si z toho ten člověk dělá právo. Církev si měla došlápnout na vladaře a pány. Jenže ono to nešlo, protože neměla charismata a tím i argumentaci. A tak se zavádí postulát Boží existence a víry jakožto postulát na bázi Aristotelovsko-Platónské filosofie. Např. z existence nesmrtelné duše ještě neplyne, že Bůh je prokázaný a že je ochoten s námi navázat kontakt. Existence člověka, kterého potkám na ulici, je prokázaná také, ale z toho neplyne, že bude ochoten se se mnou kamarádit. Pro takové věci musí být tady doklad a ten doklad musí mít svědectví a to skutky Otcovy. Ten náš způsob argumentace („ty musíš věřit, ty nesmíš pochybovat…“) vede k útlumu a deracionalizaci. Takových problémů je mnoho. Dalšími příklady mohou být např. kolik bylo stromů v ráji, proč šel Ježíš na kříž, co je to dědičný hřích apod. K tomu lze přiřadit zbytečné tahanice kolem Darwina. Přitom se jedná o Boží styl práce („člověče, rozlož si práci do kroků, uvaž jednotlivé kroky, kontroluj, co si udělal, nechtěj zvládnout všechno najednou, převezmi Boží pracovní styl práce“ atd. V Bibli je přibližné zobrazení, které může být přijato člověkem na různé úrovni kognice. Bůh dal příkaz: „Neuděláš si obrazu!“. Na to my bohužel říkáme: „Ale můžeš….“. Výsledkem je, že máme obrazy andělů s křídly, jak lezou po řebříku nahoru. A nikoho nenapadne se zeptat, zda-li to nejsou slepice. Vousatý anděl je nám směšný. Jenže pro židy by byl náš anděl nepředstavitelný. Vždyť jsou to v podstatě amorci. Je to chyba, když to člověk (slabý ve víře) potřebuje. Tím, jak se ti andělé malují, se pak intoxikují další generace lidí. Nebo svatí jsou zpravidla řeholníci, nebo králové, ale ne obyčejní lidé. A pak chceme, aby ten nebo onen svatý se za nás přimlouval. Jenže evangelium říká: „Budete-li prosit ve jménu mém… Až dosud jste za nic neprosili…“. O tom se nemluví, ale o přímluvách často. Řekne se: „Panna Maria je nejmocnější v přímluvách. Stačí, když se člověk k ní přimkne“ a klidně se opomíjí Ježíšovo slovo. Některé překlady evangelijních textů jsou velice nekvalitní a nikdo si toho nevšimne. Budeme si muset také uvědomit, že se opustila Mojžíšova Smlouva a Ježíšovy sliby a místo toho se zavedlo Svatoblažejské požehnání, nebo se stavěly morové sloupy. Jiným příkladem může být zavedení různých litanií ( viz. „od hladu a války vysvoboď nás Pane“) apod. Tohle jsou artefakty, které jsou jasným překroucením Ježíšových slibů. Je nutné zjistit, jak tohle vzniklo, jaká je geneze problémů, jak došlo k opuštění Ježíšovy strategie atd. Ježíš začíná katechezi s požadavkem činit pokání, kdežto my máme pod pojmem pokání půst, ´čistý´ je pro nás asexuální, kříž je strom života a ne strom poznání dobrého a zlého atd. Jsou to jasné odchylky, které si nikdo neuvědomuje a je to podobné tomu Petrovu: „To se ti nestane….“.

A tak Smyrna (viz. Zj 2-3) tím utrpením bude vytříbená, udržovaná na úrovni dobrého křesťanství, které by bez utrpení nedovedla udržet. Bůh ji nechává na nižší úrovni, už se s ní nehádá, jak se hádal Ježíš s učedníky o tom, že nerozeznají problém ´čistý/nečistý´ a jak to, že na to nepřijdou. Smyrně to už Ježíš neříká a nechává to být. Neříká jim, že mají dělat to a to (protože je to v kompetenci lidí). Tak lidé typu Smyrna musí trpět a nemohou zůstat v Jeruzalémě. Kdyby to ale vyřešili dle typu Efez, odsoudili by veleradu a všichni židé by museli projít tvrdou metanoizační akcí. A ten, kdo by neobstál, tak ten by byl vyhnán. Kdyby tohle udělali, tak Jeruzalémský chrám mohl stát dodnes. Museli by odsoudit Kaifáše a vyzvat k obrácení všechen lid. Jenže přitom by museli mít jasno v tom, v čem je chyba židů, museli by mít zvládnutou Ježíšovu koncepci. A vůči těm, kteří by to odmítli, se pak chovat ve smyslu ´budiž ti jako pohan a publikán´. To fakultativní zachránění Jeruzaléma bylo spjato s tímhle tím. Misie by musela být na úrovni, nauka by musela být známá a zvládnutá celá. Pak by mohli kvalitně klasifikovat židy a vyzvat je k obrácení. Jenže jeruzalémská církev v tom jasno neměla a byla prolezlá judaismem. Paulínská větev církve s nimi pak měla problémy. Proto ta Jeruzalémská církev musela být vyhnána. Jinak by nebyl vyhnán Kaifáš a velerada a Jeruzalémská církev by se nadmíru rozrostla. Byli tam i kvalitní lidé, ale nedovedli dobře rozeznávat kvalitu a kdejaký nekvalitní věřící by se tam dostal. Pakliže by měl být zachráněn a zachován Jeruzalém, tak Jeruzalémská církev by musela být typu ´Superefezu´. Vyhlásit soud nad Kaifášem a provést metanoizační akci. A to by bylo spjato se znalostí Ježíšovy novely Mojžíšovy Smlouvy. Bez této znalosti mohla probíhat misie mezi pohany. Ale u židů byly silné judaistické prvky. A tak ta judaistická větev musela vyhynout. A tak Paulínská misie (a ne ta Jeruzalémská) se mohla rozvíjet a mít svou tradici.

V případě Sk 10 už Petr nedostává vynadáno, ale je tam pouze konstatování: „Co Bůh prohlásil za čisté, nenazývej nečistým“. To už je postupná degradace. Ježíš tohle všechno ví a tak předpovídá Petrovi jak skončí (viz konec Janova evangelia). Pro Petra je utrpení nouzovým řešením. Pro Smyrnu, pro lidi, kteří nejsou schopni vést dialog, je utrpení nouzovým řešením.

Podobně pojem ´čistý´ se vynechává. Ve Staré Smlouvě to bylo jasně definováno. Co se týče Nové Smlouvy, musíme si uvědomit, že ´čistota´ je něco jiného než hřích. Žid, když někoho zabil, tak byl hříšník. Když ale někoho pochovával, tak to byl záslužný skutek a přitom byl nečistý. Musel se umýt v tekoucí vodě a jednalo se vlastně o hygienu. Ty pojmy ´čistý´ a ´nečistý´ nejsou rovnocenné. To jsou dva naprosto různé parametry. Žena, když měla menstruaci byla nečistá a to ale neznamenalo, že měla hřích. To má obrovský dosah. Tady jsou naznačeny dva typy parametrů. Do nebe nevejde nic nečistého. To znamená, že jsou ty parametry (alespoň některé z nich), které určují, jestli přijdu do nebe, nezávislé na hříchu. A nestačí pouze bezhříšnost, protože mohl bych být (hypoteticky) bezhříšný a přesto nemusím být ´čistý´. Prostě nemohu jít do společenství. To umýt si ruce atd., tak to v té Staré Smlouvě není zbytečné. A Ježíš říká Petrovi: „Máš jenom špinavé nohy. Jste čistí slovem, které jsem vám řekl“. Čili jde o čistotu psychického programu. Když člověk má špatné názory a neví, že dělá chybu, tak nemá hřích, ale je ´nečistý´. Takový člověk by se s Bohem nesnesl. On je inkompatibilní s Bohem. Jenže my jsme otázku takovéto ´čistoty´, otázku kompatibility s Bohem v podstatě škrtli. V dřívějších překladech je, že Petr řekl: „Až dosud, nic nečistého jsem nejedl“. V liturgických textech už ale máme: „Nic obřadně nečistého jsem nejedl“. Proč je tam to slovo ´obřadně´. Je to asi tím, že autor se domnívá, že se nás problém ´čistý/nečistý´ netýká a že jsou to pouze starozákonní předpisy.

V Nové Zákoně je to problém kompatibility. Dva počítače mohou být naprosto v pořádku a pokud nejsou kompatibilní, tak nebudou spolupracovat, nelze je propojit. Když budu míchat dvojkovou a desítkovou soustavu, tak nadělám chyby jenom proto, že jsem je smíchal a přitom každá soustava samostatně je v pořádku a lze s ní počítat. Dokud neřeknu v jaké soustavě budu počítat, tak nemohu nic dělat. Podobně v Staré Smlouvě bylo nečisté plátno. Pokud by člověk smíchal vlnu a len do té látky, tak to nebylo správné. Tím se vytvářel podvědomý odpor vůči flastrování a kompromisnictví. A naopak, tím se vytvářela touha být fronimos (opatrný, prozíravý). „Dělej pořádnou práci, jedno, nebo druhé“. Pojem pneuma je také zpotvořený.

Kdyby Petr neuznal svou chybu, šel by do pekla, kvůli té křivé přísaze. Všechny ty texty evangelia je nutné brát relativně, v souvislosti. ´Nic nečistého nevejde´ je všeobecný princip. Petr nevejde, pokud je nečistý. Tím není řečeno, že by se to nečisté nemohlo ´odmýt´. K tomu odmytí dojde tehdy, když člověk uzná svou chybu. Když dojde k většímu hříchu, člověk svou chybu uzná a jde za Ježíšem. Pak se stane hříšník kajícím hříšníkem. Může být dobrým žákem a být vyučen. Až bude vyučen, může být spasen.

Ta základní výuka by odpovídala té starokřesťanské katechezi, která tehdy byla velice intensivní a poměrně krátká, řádově půl dne. Byl to soubor informací, čistý a dostačující. Čistý tj. že tam nebyly příměsi a dostačující tím, že tam bylo vše, co je třeba. My máme mnoho informací zbytečných a nejsou dostačující. Od sv. Pavla víme, že to trvalo asi tak od půl noci do úsvitu (v půl noci bylo zemětřesení a ještě před úsvitem byl žalářník pokřtěný). My musíme okopírovat Ježíšovu nauku. Ježíš nemá filosofický aparát. Jeho aparátem je běžná logika plus modelování.

Prvotní církev některé partie neučila, neměla je vyřešené (např. jít nebo nejít k pohanům, čistý/nečistý, otázka obřízky, která se dodatečně řešila). To jsou doložené problémy prvotní církve, že zůstala v určitých věcech nepřipravená. K tomu je nutné dodat chyby apoštolů, které byly v Ježíšově době (např. ´neposkvrňuje to, co vchází, ale to, co vychází´). Ježíš to apoštolům vytýká za svého pobytu, že to nechápou a tutéž chybu dělá Petr i v tom zjevení (Sk 10). Z toho plyne, že tato chyba nezmizela Ježíšovým nanebevstoupením, ani sesláním Ducha Svatého. Čili jsou určité chyby, které nezmizely ani po seslání Ducha Svatého. To ´dejte vy jim jíst´ patří k všeobecně platným příslibům a když je hlad, křesťané dělají sbírku, nebo rozdávají jídlo v jeruzalémské charitě (až z toho vznikne hádka). Je to projev nekvalitního řízení a nedodržení Ježíšových instrukcí, aby šli s misiemi do celého světa. Jsou tedy chyby, které byly předtím a které se pak přenesly do praxe prvotní církve. Protože apoštolové nebyli dvoukolejní, nedělali něco jiného než říkali, tak se o tom mlčelo; oni ty věci neřešili. Petr neřeší ani problém toho, že šel ke Kornéliovi. On se brání, místo toho, aby zasáhl a řekl: „Ježíš nás přece poslal… a moje chyba je, že mně to tak dlouho trvalo. A vaše chyba je to taky. Ustanovuji tři komise, kde jedna dá dohromady celou Ježíšovou nauku a dá dohromady ucelený systém, druhá komise dá dohromady náš skutečný stav a třetí komise dá dohromady příčiny proč k retardaci došlo“. Prostě psychologickou otázku. To měl udělat. On to ovšem neudělal. Dokladem toho je, že jsou zaskočeni těmi spory kolem Pavlovy misie. Pak se to řeší. Což znamená, že to předtím vyřešené neměli. Z toho plyne, že prvotní církev nebyla hotova s chápáním, s praxí a vlastně i s oficiální naukou.

Problematika čistého psychického programu (viz. problém těžké vody z Běhounkova románu, která byla znečištěná z 15% lehkou vodou). Z hlediska chemického byla těžká voda znečištěná a to způsobilo to, že německý atomový reaktor nefungoval. Zrovna tak může být nečistý psychický program („jste čistí slovem, které jsem vám řekl“). To např. způsobuje, že se nerozběhnou určité funkce, nedojde ke spontánní aktivitě. Může tam být vnitroprogramové zpětné posilování. Připomíná to určitý krok u pisčísů např. z věty dvě, která může objevit věc, která poobjasní krok tři. Z kroku tři vyjde zkušenost, která poobjasní zase krok dvě a ten zase poobjasní krok tři… A tak dva kroky navzájem pomáhají jeden druhému. A nakonec pomáhají všechny kroky jeden druhému. Z hlediska vzniku zájmu je tohle to velice důležité. A tady už potom stačí malá intoxikace, aby tohle to nenaskočilo. Nedojde ke spontánní aktivitě a dojde k vynucené aktivitě. Je nutné rozlišit řízení a to je např. zvedni ruku (nebo jednej) na povel, zvedni ruku, když já ji zvednu, zvedej ruku (jednej) podle muziky (to má rytmus), zvedej ruku podle míče. To vše má jednoduchý předpis. Čili, to je jednání podle vnější situace, která je převedena na konkretizaci a jednání. Podobně lze rozlišit i excitace motivací: příkaz cizího přijímaný s nechutí, povel vlastní vědomě odvozený, který vede k efektu, kdy člověk při chůzi po schodech mydlina každý schod (nebo při pletení svetru na každé očko), povel přímý, který dělá s chutí, kdy člověk ví např. že bonbóny jsou sladké, nebo povel nepřímý, kdy člověk neví, co to je a je zvědavý a půjde to ochutnat a potom mu to zachutná. Takhle se např. lidé učí kouřit. Napřed je ta nepřímá motivace. Člověk nemá na začátku zájem o tu cigaretu, ale z nějakého důvodu ho to velmi přitahuje a až potom, co si několikrát zakouří stane se toho otrokem (narkomanem) a má už po tom hlad.

Problematiku ´čistý/nečistý´ nesmíme chápat jako částečné zrušení nějakého přikázání, jako např. příkazu o čistém a nečistém jídle. Z tohoto hlediska platí, že „nepomine čárka ze zákona“. Tento text je nutné chápat spíše kvalitativně. Neposkvrňuje člověka to, co jí, ale jak člověk myslí. Sexuální styk není nečistý. To by potom byl nečistý i manželský styk. Ale cizoložství je nečistota. Manželský styk může být dokonce spolutvůrcem svátostního působení. Nebo neposvěcuje člověka to, že se modlí, ale jak se modlí. Celá 23. kap. Matouše je jakýsi antipod k tomu. Čili neposkvrňuje to, co vchází (to vnější), ale to co vychází. Z hlediska rozsahu platnosti si nesmíme myslet, že ten text znamená určité vyškrtání některých paragrafů Desatera. Desatero je vlastně uměle napočítaná věc z toho, co Bůh dal jako Zákon (Smlouvu). Závaznost zůstává v celé šíři, jenomže Mojžíšův Zákon dává vnější definici a Ježíš požaduje vnitřní. Co se týče rozsahu, tak ´nepomine čárka ze Zákona´. Co se týče přístupu k věci, tak ´neposkvrňuje to, co vchází, ale to co vychází´. Sv. Pavel má na mysli vnější stránku, když říká: „Nejste pod Zákonem“. Také říká: „Nechejte se vést Duchem a pak žádosti těla nevykonáte“. Pavel do toho ´Nejste pod Zákonem´ zahrnuje i dodržování soboty a vyloženě židovských předpisů, které bychom mohli vztáhnout do 3. přikázaní, kde by bylo naprosto nesmyslné chápat tuto otázku jako ´ano, my nemáme sobotu, my máme neděli´. To ´Nejste pod Zákonem´ znamená ´nejste pod příkazem světit sobotu´ (někdo si libuje v sobotách, novoluních atd.). Také mluví o postech, což samo o sobě není nic platné, když se člověk nedrží hlavy, kterou je Kristus. Pavel říká: „Nejste pod Zákonem, Zákon je pro hříšníky, nejste pod Zákonem, ale smilníci nevejdou“. To je ta problematika toho, kdo vejde a kdo nevejde. Jak to ale dělal Ježíš? ´Abychom je nepohoršili´, tak zaplatí chrámovou daň. Ale synové jsou svobodni. Synové nejsou pod Zákonem platit daň a mohli bychom říct, že nejsou pod Zákonem ani v těch ostatních věcech. Zdálo by se, že epištoly nedávají jasné stanovisko. Jenže oni ho dávají, ale jiné.

Ježíšovo působení si můžeme představit jako kurs, výuku. Na poslední večeři je dána poslední přednáška. Na Zelený čtvrtek končí kurs. V některých partiích výuky apoštolové propadají („až dosud jste za nic neprosili ve jménu mém“, „mám vám mnoho, co říct, ale nyní to nemůže to snést“). To nejsou další informace, ale je to připomenutí toho starého, známého. Když má Petr vidění toho prostěradla s těmi zvířaty (Sk 10), tak mu není řečeno nic nového, ale pouze mu připomíná to ´neposkvrňuje to co vchází, ale to co vychází a že nic neexistuje nečistého´. Je to pouze připomenutí starého, známého. Apoštolové ale nemohou snést to, když Ježíš říká: „Jdeme do Jeruzaléma a oni mne zabijí“. V oblasti těch předpovědí špatně reagují. Stalo se to také i v případě jiných věcí („chození po vodě“, „dejte vy jim jíst“ u rozmnožení chlebů). Ten vývoj jejich reakce jsme už probírali. Nejde tedy o novou fázi výuky, ale o věc, kterou nejsou schopni přijmout. Jsou tady otázky dvě. Proč nemohou? Oni mají špatné informace a nechtějí se jich vzdát. Za druhé je to propadnutí a pak musí dojít k nápravě. Po Ježíšově zmrtvýchvstání, během těch 40 dnů, dostávají opakování a apoštolové jsou repetenty. Ze školy vycházejí dvojkaři, trojkaři atd. V tomto případě se jedná o jiný typ žáka – umíš, nebo neumíš. Apoštolové něco znají a něco neznají („jsi čistý, ale máš špinavé nohy“; „nic nečistého nevejde“). Ovšem, v jiných věcech jsou čistí. Člověk má být čistý celý. Otázka další je to, jaké bude odstupňování. Jsou tady ty hřivny, jsou tady za odměnu různá města, takže velmi pravděpodobně je (tak jako za života Ježíšova se někteří dali uzdravit, někteří ne, apoštolové někdy přijímali nauku, někdy ne), že se vytvoří stavy, kdy budou čisti všichni, ale nebudou mít přesto všichni stejnou úroveň. Čili může být čistý, bezkonfliktní, ale na nižší úrovni. Všichni budou ale šťastni, i když budou na různých úrovních. Je docela možné, že bude docházet k transferu dědictví i touto cestou (po smrti).

Vzpomeňme si, že apoštolové dostali příkaz uzdravovat všechny nemoci, ale dostali neúplnou moc a jejich povinnosti bylo doplnit si vybavení. Oni to ale neudělali a vysloužili si: „Pokolení nevěřící a zvrhlé“. Zdá se, že tento problém dál dořešen nebyl, protože nedořešili ani otázku ´čistý/nečistý´. V dalších dobách charismata ubývala. Prostě je už křesťané nedostali. A mlčelo se o tom.