Výkřik do tmy

Výkřik do tmy: Jak dlouho ještě Bože?

Ve dvacátém století se přehnali zejména Evropou 2 kruté války, které si vyžádali kolem 100 miliónů obětí (včetně civilních). Dále, koncem 20. století a začátkem 21. století přibylo hodně lokálních válek a hrozba dalších trvá. Použití atomových zbraní není zažehnáno. V posledních létech přibyla další hrozba klimatických změn. Existují i další hrozby, jako např. epidemie, ničení životního prostředí, nekontrolovaná migrace atd. Léto 2018 nám může být varováním. Za proroka Eliáše nepršelo 3 roky. Proč to uvádím? Jako křesťan s kladu otázku, zdali tomu všemu bylo a je možné předejít. Mnohé státy bohatnou, spoléhají se na moderní zbraně a přitom nejsou schopni vyřešit sociální problémy. Ve světě máme extrémně bohaté lidi a také extrémně chudé a situace se stále zhoršuje, dovolím si říct, že v mnoha oblastech je až zvrhlá. Otázka zní: Lze s tím něco dělat? Tvrdím, že ano, ale bez Boha ne. Tohle mi zřejmě každý křesťan odsouhlasí. Dokonce může na to říct: „Vždyť je Bůh všemohoucí, atd.“ Problém vyvstane, když se začnu ptát na to, proč naše modlitby a prosby nejsou vyslyšeny, proč ty války Bůh dopustil a jiné katastrofy dopustil? Copak na to nestačí? Spíše to mělo nějaký důvod, že to Bůh dopustil. Lze najít na ty otázky uspokojivou odpověď? Jsem přesvědčený, že ano a to v Evangeliu; zdůrazňuji, že v Evangeliu + Zjevení sv. Jana, ne v katechezi sv. Pavla. Křesťan, kterékoli denominace může říct: „Přece se opíráme o Písmo“. Jenže jak je možné, že máme stovky křesťanských denominací, které se svou naukou někdy více, někdy méně liší a přitom jejich členy jsou přesvědčeni, že právě ta jejich denominace je správná? Vzhledem k tomu, že žádná denominace nemá od Ježíše doklad toho, že je správná, lze z toho usoudit, že žádná nemá plně zvládnutou Ježíšovu katechezi. To také znamená, že všechny mají problém se čtením a porozumění Bibli. Jistě, dobrou vůli a snahu nelze nikomu upírat. Vzpomeňme si ale na to, že každý prorok, který mluví Božím jménem se musí legitimovat a povinností posluchače je požadovat doklad toho, že prorok mluví Božím jménem. Podobně Ježíš prohlásil (Jan 10,37): „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“, nebo (Jan 8): „I když vydávám svědectví sám sobě, moje svědectví je pravé … Jsem to já, kdo svědčí sám o sobě; a svědčí o mně také Otec, který mě poslal.“ Z toho také plyne, že přemýšlivý člověk má právo nauku bez dokladů odmítnout. Křesťané jsou zpravidla přesvědčeni, že jejich víra v pořádku a jsou hrdí na to, že právě oni dostali dar víry. Ale na otázku, proč jiní nevěří (nedostali dar víry) odpověď neznají, nebo mají nekvalitní zdůvodnění. Málokdo si klade otázku, zdali je jeho víra jako zrno hořčičné, která by mu umožnila konání Božích skutků (Mt 21,22), nebo zdali je to víra, za kterou by dostal pochvalu jako setník z Kafarnaum, nebo Kananejská žena, nebo Syrofeničanka a jejich víra zřejmě nebyla získaná darem. Dovoluji si připomenout, že v Evangeliu nenajdeme zmínky, že by Ježíš chválil apoštoly za víru a těžko si představit věřícího člověka, který by si myslel, že je s vírou na tom lépe než sv. Petr, nebo sv. Jan. Výsledkem je, že místo toho, aby se člověk nad sebou a svým postojem vůči Bohu kriticky zamýšlel, je vychováván k pasivitě a neoslovitelnosti. Co se týče Božích skutků, dokladů, v Evangeliu jsou sliby (např. Mk 16,15-20; Jan 14,12-14; Jan 15,5-8) a příkazy (uzdravujte nemocné, křiste mrtvé) a také schopnosti, má li člověk víru jako zrno hořčičné, které jsme se naučili, tak řečeno ignorovat, nebo číst, jako by se nás netýkaly. Jenže splnění slibů a získání zmíněných schopností je podmíněné a hledání těch podmínek málokoho trápí. Zde platí Ježíšova rada: „Proste, hledejte, tlučte“. Bohužel s tím hledáním a tlučením jsme na štíru. Ze zkušenosti si dovolím říct, že křesťané prosí za to, nebo ono, prosby a přímluvy jsou velmi často nevyslyšeny a přitom se nad tím nepozastaví, nebo se dokonce vymýšlejí různá (bohužel až zrůdná, kdy Bůh se jeví jako lhář) zdůvodnění. S tím souvisí obrovská slepota všech denominací a také jejich problém s otázkou „vidíme“ (Ježíš řekl farizejům: „Tvrdíte, že vidíte a proto váš hřích trvá“). V Bibli se často mluví o slepotě. Dovolím se zeptat: „Netýká se také nás Ježíšův výrok: ´Běda vám slepci…´“. Množství křesťanských denominací je jasným hříchem proti duchu Evangelia a projeve slepoty. Takže církev je slepá a my jako členové církve s ní. A ta slepota v církvi je daleko větší, než by se zdálo. Musíme si uvědomit, že

slepota přináší utrpení a snižuje úroveň pochopení Boha. Slepota způsobuje degradaci člověka, nebo snižuje jeho úroveň. Jistě, snižuje přitom také zodpovědnost člověka. Slepý byl každý, kdo nerozeznal, že Hitler je gauner. Jak to vypadá v dnešní době?

Je zapotřebí, aby lidé měli hlad, aby byli nemocní? Jenže my jsme se vzdali charismat, daru uzdravování, daru rozmnožování chlebů a jiné. Víme, že Ježíš za to apoštolům vynadal. Je zbytečné, aby lidé v církvi měli hlad, aby byli nemocní. Kdybychom měli charismata, tak by situace vypadala zcela jinak. Jenže my jsme se jich vzdali, jako že je nepotřebujeme. Přitom Ježíš říká, že skutky je třeba dělat. Spousta věcí, které byly předpovězeny se plní.

Křesťanské církve nemají doklad pravosti a dá se říct, že jsou trpěny dle rčení: „Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše“. Církev má být nositelem světla, které ale spíše skomírá. Ježíš také připouští nouzové řešení dle (Jan 5,33-34), jenže zde se jedná o víru kvůli autoritě (Jan Křtitel) potvrzené Bohem a navíc tehdy byla jedna ´církev´, kdežto dnes jich máme stovky. Mít doklady (skutky Otcovy) je prostě nutností. U nekřesťanských církví jsou jiné tradice. Ježíš jasně hovoří o nutnosti svědectví Otcova. Tyto schopnosti, které by umožnily konat skutky, které by byly dokladem, patří k standardnímu vybavení pořádného křesťana (Jn 14). Ježíš říká, že můžeme dělat skutky jako on a dokonce ještě větší …. k oslavě Otce a jako trenažér vývoje koexistence s ním. My tyto skutky nedokážeme, protože máme deformovaný informační tezaurus náboženství. Máme názory vytvořené dle katechismu, dogmatiky, ale ne dle Ježíšovy katecheze. Evangelium je zčásti zapečetěno. My žijeme v období čekání na Království Boží (Lk 17,20-37), které má tři aspekty: Království Boží je ve vás (mezi vámi), Království Boží se projeví navenek (Lk 19,11, Zj 20,4-6) tj. politické důsledky, svoboda Izraele (Sk 1,6-8)) a království Boží jako konečná forma, tj. stav po vzkříšení mrtvých a pobyt v nebi. Ježíš hovoří o Božím království v plné formě, tj. s vnějšími projevy a svobodou, ale že nepřijde hned (Lk 19,11), ale až lidé splní dané podmínky, které jsou ale v jejich kompetenci. Napřed musí být ale provedena náprava křesťanství a teprve pak přijde období Království Božího. Uskutečnění Božího království je podmíněno splněním řadou podmínek, které nedodržujeme, nerespektujeme, nebo je zatím neznáme. Pokud nestojíme o Boží království, je jenom přirozené, že nám ho Bůh nedá. Církve prakticky nerozlišují kompetence Boha a kompetence člověka. Modlitby a přímluvy se pak míjejí účinkem. Problém nevyslyšených přímluv a modliteb se pak neanalyzuje, aby si snad nemuseli přiznat, že jsou hluboko pod míru. Církve odvozuje svoji existenci z Bible (od Ježíše) a prohlašují se za garanta výkladu Písma a přitom nemají od Ježíše doklad na to, že ji správně vykládají a chovají se jako "vidící". Křesťané se potřebují obrátit, potřebují totální nápravu (jak je předpovězeno Ježíšem - Mt 17,11) a ne obnovu, která v praxi znamená provedení určitých kosmetických úprav. Sledovanou veličinou musí být kvalita a ne kvantita jako to dělal Ježíš. Dovoluji si připomenout, že před několika lety kardinál Martini prohlásil nedlouho před ukončením pozemské pouti, že církev je 200 let pozadu (osobně si myslím, že to je ještě víc). To bylo vážné konstatování a varování. Kolik křesťanů to znepokojuje?

Dle mé zkušenosti, řadový křesťan nemá jasno, rsp. nechápe takové klíčové věci (maximálně použije nějakou frázi ze zbožné knížky), jako např. proč byl Ježíš ukřižován, k čemu je nutná Eucharistie, jaká je funkce Eucharistie, jak je to s Božím královstvím, co je víra dle Ježíše, že Ježíš požaduje pochopení jeho nauky, jaká je vlastně vůle Boží, co je to hřích proti Duchu Svatému. Křesťanům, kteří nechápou tyto věci, hrozí vážné obvinění (Mk 7,6-8): „Dobře prorokoval Izajáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice.“ Konec konců je to běžná věc i při odříkávání Otčenáše.

Nyní se dostávám k návrhu řešení. Všechny denominace potřebují podstoupit totální Metanoia. Musíme si uvědomit, že křesťané nikdy neudělali pořádné Metanoia. Dá se dokonce říct, že ani pořádně nevědí, jak se dělá. Místo toho se dělají půsty, množí se modlitby

a jiné úkony. Jenže Metanoia je změna smýšlení. To je také důvod, proč úroveň křesťanství během staletí klesala. Křesťané musí uznat svoji slepotu a současnou neschopnost pochopit Evangelium v plné šíři. 2000 let křesťané nedodržovali plně Evangelium a tím pádem postupný pokles úrovně křesťanství byl zákonitý. Ježíš pláče nad Jeruzalémským Chrámem, který mohl být zachráněn. Teologie musí opustit filosofickou bázi (filosofie nemá zpětné vazby) a přejít na logické myšlení přírodních věd (příroda je přece první Tvůrcovo zjevení). Pak vybudovat originální katechezi Ježíše Krista doloženou skutky. Správné čtení Bible a její pochopení jsou naprostou nutností. To také vyžaduje mít k dispozici správný překlad Bible. Bůh dal člověku do vínku obrovské kompetence a co má člověk udělat, tak Bůh za něho neudělá. Může mu pomoci, může ho navádět a rád to udělá, ale nepřekročí kompetence člověka. Proto je důležité se zamýšlet nad prosbami a přímluvami. Budeme-li to mít zvládnuté, nutně se musí dostavit charismata vyššího typu, jinak by byl Bůh (Ježíš) sám proti sobě. Může se křesťan, nebo křesťané v případě hrozby bránit? Uvedu jenom několik příkladů: Trest pro Ananiáše a Safiru (Sk 5,1-11), oslepnutí Elymase (Sk 13,8-11), víra jako zrno hořčičné, úroveň typu Thyatíra ( Zj 2,28-34), nebo alespoň typu Filadelfia (Zj 3,8-12). Z příkladů ze Staré Smlouvy uvedu alespoň to, že v období Božího království před Saulem Izraelité vyhrávali všechny války, v textu 5M 28 Bůh jasně říká ve smyslu: „Když budeš poslouchat, budeš se mít dobře a když nebudeš poslouchat, dostaneš, tak řečeno, ´výprask´, Eliáš se dovedl bránit. Mimochodem, v období celého křesťanství jsme neměli světce a proroka kalibru Eliáše.

Bude-li Bůh skutečně naším králem a budeme dodržovat jeho smlouvu, žádný diktátor si na kvalitní křesťany netroufne.

Nejdříve bych chtěl připomenout to, že před několika lety kardinál Martini prohlásil nedlouho před ukončením pozemské pouti, že církev je 200 let pozadu. To bylo vážné konstatování a varování. Kolik věřících to znepokojuje?