Adam v ráji a Kain

1.      Člověk má svobodnou vůli. Může jít za Bohem, ale také nemusí.

2.      Když člověk jde za Bohem a sejde z cesty, musí být něco, co ho na to upozorní. Dnes je to hřích, tehdy to byl strom poznání dobrého a zlého.

3.      Ten strom poznání dobrého a zlého tam byl jako pojistka.

4.      To není strom smrti.

5.      Důležité je, jak se pak člověk zachová po hříchu.

6.      Člověk se má vytvářet sám a maximálně se podílet na své spáse.  

7.      Ďábel to jedení nabízí Evě a ne Adamovi. Eva je náchylnější k pokušení. Ďábel čekal, až bude Eva „otrávená“. Možná si myslela: „Když budu jíst, budu mít navrch nad Adamem“.

8.      Adam např. mohl uvažovat takto: „Eva jedla, osamostatní se a odejde ode mne, proto radši budu také jíst.“

Když Bůh varuje Adama - „zemřeš“, může to mít např. i takovýto význam: „Ty víš, že to máš zakázáno. Když z toho stromu budeš jíst, vědomě tím porušíš vztah se mnou (s Bohem)“. To porušení zákazu je (psychologicky) dlouhodobějšího charakteru, protože si Adam udělal defekty v myšlení, což narušuje kompatibilitu s Bohem a tím je narušena možnost přímého přechodu do nebe. Pak je nutné Metanoia a to může zase vyřešit pouze někdo z lidí. Do té doby jsou lidé zemřelí, pokud ne zavržení. Je zde možnost, že Bůh věděl, jak se Adam zachová po hříchu, že se dokonce (hypoteticky) dopustí hříchu proti Duchu Svatému a proto ho varuje. Je velmi, velmi pravděpodobné, že Adam nestál o jedení ze stromu života. Začal se v ráji nudit. Každovečerní setkávání s Bohem přestávalo být pro něho atraktivní.

Když se člověk stal náchylným k poslechnutí ďábla a kontakt s Bohem ho netáhl, pak nemohl dostat nesmrtelnost. To by z něho „vyrostl“ další Satan.

Z dalšího čtení lze odvodit tyto věci. Bůh má s lidmi nadále kontakt, alespoň pokud Adam a Eva o to stáli. Vyplývá to z toho, že Bůh má kontakt s Kainem a Ábelem. I po zabití Ábela, Bůh Kaina nezavrhuje, ale snaží se ho „přivézt“ k rozumu. Kain nenásledoval dobré. To je mu vyčteno. Nepřijetí jeho oběti nebyla „rozmarnost“ Boha. Kain se choval podobně jako otec Adam. Bůh ho varuje, že dojde ke hříchu. Kain spáchá hřích a přesto ho neopouští a „vložil na Kaina znamení“. Nevíme, jakou funkci měl v té době obětní dar. Může to být tím, že Bůh pečoval, nebo pomáhal jim při jejich práci (zřejmě už Adamovi), když musel začít sedlačit. A aby si Adam (a také potomci) uvědomili, že to, co mají, mají díky pomocí Boží, tak v určitý čas přinášeli Bohu malou část z toho, co vypěstovali. Cílem bylo obnovování vztahu k Bohu, uvědomování si závislosti na Bohu. Nelze vyloučit, že Adam také přinášel oběti. Adam se asi nehodlal obrátit (Metanoiovat) a Bůh ho nechává být. Dalo by se říct, že Kain také nepečoval a kvalitní vztah k Bohu (např. donesl oběť, protože se to tak dělá, spokojenost s pravidelnou zemědělskou úrodou, Kain kvalitativně neroste a dozrává k tomu, že udělá hřích). Na rozdíl od Adama a Evy se Kain „pouze“ vymlouvá, nebo zapírá to, že ví, kde je Ábel. Neobviňuje Boha. Bůh říká Kainovi: „…víš, půda ti už nedá svou sílu, staneš se psancem … apod.“, což znamená „podívej, jsou tady ve hře určitá pravidla, podmínky…“.  Špatný, nekvalitní vztah k Bohu se přenáší na další generace. Lámech už měl 2 ženy a také ze msty zabil člověka. Adam a Eva zplodili Šéta a ten zplodil Enóše a tehdy se začalo vzývat Hospodinovo jméno. Zřejmě Adam nebyl proti tomu. Bůh opět mohl navázat s potomky kvalitnější kontakt, který vyvrcholil u Enocha, který chodil s Bohem a ten si ho vzal („A nebylo ho, neboť si ho vzal Bůh“).

Pokusme se zdůvodnit hypotézu, že Adam a Eva nejedli ze stromu života, že se v ráji, alespoň Adam začal nudit a každovečerní setkávání s Bohem nebylo už pro něho atraktivní. Vzhledem k tomu, že Bůh (jeho vlastnosti) je pořád stejný a text o Adamovi je dosti stručný, k dokreslení situace si vezměme na pomoc další texty Bible.

1.    Sv. Pavel říká: „Nestáli o správné poznání Boha a proto Bůh je vydal“.     

2.    Také říká: „Neboť, kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení, jelikož nerozsuzuje Tělo Pánovo. Proto jsou mezi vámi mnozí slabí a nemocní a mnozí umírají“ (1Kor 11,29-30).

3.    Z podobenství o hřivnách můžeme odvodit toto konstatování: „Nemáš zájem rozmnožovat hřivny a proto budeš vyhozen“.

4.    Nebo: „Jsi-li spokojen sám se sebou, se svou kvalitou náboženství, pak přijde hřích, nebo jiný malér, který ti otevře (rsp. může otevřít) oči, že to s tebou až tak dobré není“ (viz. „farizej a celník v chrámě“, „bohatý mládenec“ a jiné).

Body 2-4 jsou svým způsobem obsaženy v bodě 1. Takže logicky obráceně platí, že když Bůh někoho vyhodí, nebo vydá, tak to znamená, že ten člověk nestojí o správné poznání Boha. Bůh Adama a Evu „vydal“. Z toho plyne, že  Adam a Eva nejedli ze stromu života, že se v ráji začali nudit a každovečerní setkávání s Bohem nebylo už pro Adama atraktivní. Oni tyto tři vlastnosti nelze od sebe oddělovat, protože spolu souvisí. 

Poznámka

Proč oni jedli? Bylo to zkouškou? Co je ale zkoušený předmět? Zkoušený předmět je právě to, kvůli čemu oni krachli. Je to ono ďáblovo „to ti dám, jestli se mi pokloníš“ (jakým právem bychom toto mohli vyloučit). Ďábel jim nabízí, že mohou být jako Bůh. Takže, když oni jsou druzí, tak v nich vzniká nespokojenost a budou chtít být první (co se týče pořadí). Člověk se může hodnotit buď podle pořadí (viz. Ceasarovo „být raději první v poslední vesnici, než druhý v Římě“), nebo podle vědomostí. Některý žák má rád především vědomostí, jiný zase pořadí. Ten, kdo má rád vědomosti, tak nebude švindlovat, bude se učit a raději půjde na takovou školu, kde jsou vyšší požadavky, i když on sám tam nebude nejlepším žákem. Když ale chci být ohodnocený podle pořadí a ne podle vědomostí, tak raději půjdu na školu nižší úrovně, kde snáze budu první. Když ďábel říká Ježíšovi: „To ti dám, jestli se mi pokloníš“, tak vlastně říká, aby Ježíš uznal jeho prioritu. Ďábel neříká: „Změň moje absolutní zařazení, změň můj stav, udělej mne šťastným“, ale chce, aby uznal jeho prioritu. To je jeho ústřední motiv a tím je také dokázáno, že ďáblovi jde také o pořadí a ne o zařazení. Můžeme si to představit asi takto. V továrně budou shánět soustružníka. Zařadí ho podle toho, co dovede a ne podle toho, jaké měl známky. Ale sousedé mohou říkat: „On měl ve škole dobré známky“. Buď mne bude záležet na tom, jak mne hodnotí sousedé, nebo na tom, jak mne bude hodnotit mistr. Čili, buď mne bude záležet na tom, jak mne hodnotí lidé, nebo na tom, jak mne hodnotí Bůh (viz. „jak mi můžete uvěřit vy, kteří hledáte slávu u lidí a nehledáte slávu od Boha“). Když člověk hledá slávu od lidí, tak jeho jednání je tím motivováno. Dělá, aby ho lidé viděli. A když dělá, aby ho lidé viděli, tak tím vzal odplatu svou. U Adama a Evy toto můžeme předpokládat. Jejich jednání, rsp. celá ta jejich tragédie jsou pak vysvětlitelné. My naopak musíme počítat s možností, že toto by mohlo být. A ne odsuzovat text, aniž bychom tyto možnosti uvážili. Toto je možnost. Každopádně jistota je, že to pokušení je našlo už k tomu hříchu připravené, hotové. „Had mi řekl“ a pro Evu tím to padá a pro Adama také. Čili ten vztah vůči Bohu byl tímto způsobem už nějak nalomený. Ďábel to zahrál na nějakou pěknou notu. A tou notou právě mohlo být ono pořadí. Když dělám exegezi, tak musím uvážit všechny možnosti. Nesmím vynášet nějaké definitivní odsouzení textu, nebo dokonce Boha, dokud neuvážím všechny možnosti. Tohle už dostatečně stačí k tomu, aby ten Bůh z toho vyšel zcela jinak, než jak je běžně chápáno.