Beseda s Lawrence M. Kraussem
Ve dnech 15.-20. 4. 2014 se konal v Olomouci 49. mezinárodní filmový festival AFO, kterého se jako host zúčastnil také známý teoretický fyzik prof. Lawrence M. Krauss, vedoucí činitel Origins Project na Arizona State University a autor bestsellerů jako The Physics of Star Trek a Vesmír z ničeho. Je jedním z prvních fyziků, který přišel s konceptem, že většina hmoty a energie ve vesmíru tkví v prázdném prostoru a je známá pod pojmem "temná energie", nebo "skrytá energie" a velkým kandidátem na zdroj temné energie je energie vakua. Krauss také formuloval model, ve kterém vesmír mohl potenciálně vzniknout z "ničeho". Populárně to popsal ve své knížce A Universe from Nothing, která vyšla v r. 2012. Krauss ve svých vystoupeních tvrdí, že fyzikální zákony dovolují, aby byl vesmír "stvořen" z ničeho bez jakýchkoli nadpřirozených zásahů a vlastnosti takového vesmíru by byly přesně takové, v jakých žijeme. Prof. Krauss se aktivně věnuje propagaci vědy, kritického myšlení a ateismu. Na toto téma přednesl na AFO přednášku a také převzal hlavní Cenu AFO za osobní přínos popularizaci vědy. V roce 2013 vznikl film Nevěřící, který sledoval osudy Laurence M. Krausse a Clintona R. Dawkinse (evoluční biolog) na jejich cestách po světě a mapoval jejich diskuze na téma vědy, rozumu a kritického uvažování, hluboké kritiky náboženství a pověr. Clinton R. Dawkins je britský zoolog, etolog a biolog. Na širší veřejnost má vliv jako popularizátor evoluční teorie a sociobiologie. Dawkins je ateista a ostře vystupuje proti náboženství, ve kterém spatřuje analogii počítačového viru šířícího se mezi lidskými mozky, jak popisuje ve svém eseji Viruses of the Mind (česky: Viry mysli) z roku 1991. Oba vědci při svých přednáškách kritizují zastaralá dogmata a mýty a náboženství podrobují ostré kritice a tak při svých dá se říct vtipných vystoupeních provokují a zpochybňují zažité "konstanty". Jejich posluchači jsou hlavně lidé se středním a vyšším vzděláním, kteří se zajímají nebo hledají uspokojující odpověď na základní životní otázky.
Kromě toho se prof. Krauss zúčastnil besedy v TV programu Hyde Park, který je možné z archívu shlédnout na web adrese
http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/270342-pribeh-vesmiru-podle-lawrence-krausse-rozpinani-a-nic-mozna/
První, co mne napadlo bylo, proč Bůh nezasahuje. Hned mne ale napadla odpověď, že má asi k tomu důvod a dokonce, že oba vědce využívá k tomu, aby "probudil" současnou spící Církev a co je ještě horší, také psychicky slepou. Bůh by je přece mohl obrátit podobně jako to udělal s Pavlem z Tarsu.
Vzhledem k tomu, že teologové a církevní hierarchie není schopna vést s nimi kvalitní dialog, zamýšlel jsem se nad tím a dovoluji si předložit následující úvahu. Nejdříve bych chtěl připomenout to, že před několika lety kardinál Martini prohlásil nedlouho před ukončením pozemské pouti, že církev je 200 let pozadu. To bylo vážné konstatování a varování. Kolik věřících to znepokojuje? Před 20 lety v osobním rozhovoru si skvělý biblista Bohumil Bílý posteskl, že církev je 300 let pozadu a myslel tím zřejmě teologicky promarněné období od Galileiho po současnost. Je jenom pochopitelné, že v takovém případě se těžko vede kvalitní dialog, když teologie je zaostalá a není schopna držet krok s vědeckým poznáním. Co je vlastně člověku nabízeno? Spousta různých náboženství, ale ne uspokojivá odpověď, které z nich je správné. V rámci křesťanství se člověku nabízí stovky různých církví, ale ne, která z nich je správná. Pokusme se podívat na věc očima evangelia a co nám do dialogu nabízí Ježíš. A to si nedovoluji tvrdit, že to je vyčerpávající.
Krauss a Dawkins ve svých vystoupeních vyzývají posluchače, aby si nepřestávali klást otázky a dívat se na věci kriticky, i když se to týká náboženství, které často obviňují z pokrytectví. Jenže ruku na srdce. Co to je, když se křesťané odvolávají na Bibli, během liturgie ji často okuřují a přitom ji nečtou a nedodržují? To přece vede na jedné straně k slepé poslušnosti nebo na druhé straně k extrémnímu fanatizmu. A to je přesně opak toho, co od nás očekává Bůh rsp. Ježíš. Ježíš hned na začátku svého působení vyzývá ke změně myšlení (Metanoja), ke kritickému posouzení svého náboženského postoje, protože se židé odchýlili od Mojžíše a proroků (Jan 5,45-47) a ne slepou poslušnost. Z evangelia víme, že zástupy se Ježíše neptali, nekladli otázky, ale učedníci se vyptávali na to, čemu nerozuměli (Mt 13,1-23). Ježíš nenabízí dogmata, ale katechezi s podobenstvími, což jsme bohužel opustili. Dnes se podobenstvím říká modely a bez modelů si přírodní vědy (zejména fyziku) nedovedeme vůbec představit. Podobenství (modely) neuzavírají dogmaticky interpretaci předkládaného problému, ale naopak nechávají prostor k hlubšímu pochopení, nebo dokonce k opuštění daného modelu, pokud se najde lepší. Správná křesťanská katecheze vyzývá k růstu a rozmnožování hřiven a člověk je často k tomu tlačen (někdy i nepříjemným způsobem), pokud na to má. Ježíš nabízí člověku možnost koexistence, splní li podmínky jeho katecheze (Jan 15,1-17). Nabízí mu Dary Ducha Svatého (charismata), u kterých není pochyb, zda li má v tom Bůh prsty, nebo ne. Dokonce vysílá své učedníky s příkazem "uzdravujte nemocné, křiste mrtvé..." (Mt 10,8). Bůh je ochoten nám dát doklady s tou podmínkou, že na věci, které můžeme sami pochopit a ověřit si, doklad nedá ("jak to, že sami od sebe nerozeznáte?), ale na to, co si vlastními schopnostmi ověřit nemůžeme, je ochoten doklad dát ("....abyste věřili, že mám moc odpouštět hříchy, říkám ti, vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů" - Luk 5,17-26). Křesťané při šíření křesťanství velice často zapomínají na Ježíšovy výroky: "Nečiním li skutky svého Otce nevěřte mi. Pokud však je dělám, i kdybyste nevěřili mně věřte těm skutkům, abyste poznali a uvědomovali si, že já jsem v Otci a Otec je ve mně" (Jan 10,37-38). Tady vidíme, že pakliže křesťané nekonají Boží skutky (zázraky), nauka, kterou předkládají se může jevit pozorovateli (hledajícímu) jako jedna z mnohých a nemusí ji přijmout. Ježíš vyzývá ke konání Božích skutků, protože tím člověk oslaví Boha ("konejte Boží skutky a tím oslavíte Boha"). Bůh nabízí lidem Boží Království jako společenský systém, který jsme tak říkajíc hodili přes palubu. A to není vina nevěřících, ale samotných křesťanů. Velice často hledajícím místo kvalitnímu pochopení Ježíšovy nauky nabízíme lidovou zbožnost, množení bezmyšlenkovitě memorovaných modliteb, nebo zastaralou, ale pěkně vyšperkovanou liturgii. Nedivme se, že to nemůže oslovit přemýšlivého člověka. Dovolím si ještě jednu poznámku. Z vlastní zkušenosti a ze zkušenosti mnoha mých bratří si dovolím tvrdit, že poctivý nevěřící se může přímo obrátit na Boha s prosbou: "Bože, pakliže existuješ, dej se mi poznat" atd. Prosba tohoto typu, je-li míněná upřímně, je vždy vyslyšená. Jinak by byl Bůh sám proti sobě.
Pavol Mikula, Praha