Očistec

Dle poznámek pražského kněze B. Bílého (22.9.1921 – 28.2.2002) zpracoval P. Mikula

Na otázku, proč se jde do očistce se běžně odpovídá: „Aby se učinilo Boží spravedlnosti zadost za naše hříchy během života, za které by člověk měl jít do pekla a které během života nebyly odpuštěny“. Může to být pravda a může to být nešťastná formulace. Jenže tato formulace každopádně vede k řadě problémů. Můžeme ale celou věc formulovat jinak. Musíme si uvědomit, že to, co bylo řečeno, je produktem vadné představy o chování zavrženců. Ta věta o tom spravedlivém trestu je sice pravdivá, ale protože ji člověk spojuje s vadnou představou o chování zavrženců, tak to pak vypadá jako tvrdé, rigidní Boží lpění na tom, že Boží spravedlnosti se musí udělat stůj co stůj zadost. A je to proto, že k správnému výroku o tom, že člověk po smrti trpí (za hříchy) se tam „přimíchává“ nesprávná představa chování zavrženců po smrti. To vede k tomu, že vyvstane problém Boží spravedlnost versus Boží milosrdenství, které se v tomto případě nedají sloučit. Na jedné straně Bůh lpí na dodržení spravedlnosti a člověk si pak říká: „Jak je to možné, když P. Bůh je tak dobrotivý, spravedlivý, tak proč tak Bůh lpí na tom, když ten člověk se chce obrátit?“. A tak ta špatná představa je zdrojem potíží v oblasti teorie očistce. Podívejme se na to, co říká Bible. Ježíš říká Petrovi: „Neumyji-li tě, nevejdeš“. „Umyj mne celého“. „Ne, máš špinavé nohy“. Co jsou ty špinavé nohy? Když Ježíš začal informovat: „Jdeme do Jeruzaléma, Syn člověka bude zabit…“, Petr na to říká: „To se ti nestane“. Špinavé nohy jsou např. nesprávné části, nebo příměsi výkladů o Mesiášovi. Viz. také čistá a nečistá sadba. Ten problém se u Petra táhl dál. Prostě nešlo mu to vysvětlit. Vidíme ale, že nešlo o „celého“ Petra. Byl proto u Petra nutný pád. Když se potom Petr stane dobrým posluchačem, dojde k reinformaci a v důsledku toho k transprogramaci a takhle nějak by mohl vypadat očistec.

Ježíš přišel k duchům ve vězení, aby provedl reinformaci. Na očistec se můžeme dívat právě z tohoto hlediska, že jsou tam dva faktory: jednak utrpení a jednak ta transprogramace. A ten, kdo si dá říct, ten kdo neříká ´vidíme´, tak u toho je možné provést tu transprogramaci. Bude to sice zřejmě ´nahnaný´, nebude mít tu výhodu spolubudujícího, ale bude nebešťan. U toho, kdo si dá říct, tak tomu to může Ježíš, případně nějaký rehabilitátor (tak jako Mojžíš přichází se zprávou o Ježíšovi, nebo nějaký světec, třeba i příbuzní) dát ve formě cvičáku, aby se do toho nebe dostal. Ten člověk musí splnit podmínky, aby mohl být nebešťanem. Ty podmínky se musí vytvořit a on se musí určité věci naučit. Jenže někdo si nedá říct. Ježíš říká: „Říkáte ´vidíme´ a proto váš hřích trvá“. Zavrženci jsou vinni věčným hříchem. Protože neoblomně tvrdí ´vidíme´, tak jejich hřích trvá taky. Toto ´vidíme´ je vyjádřeno v těch slovech „což jsme neprorokovali…“.  Ta otázka ´vidíme´ může jít až za smrt a drží člověka v pekle. Stává se, že po nějaké zkušenosti člověk přestane říkat ´vidíme´. U Petra to začalo tím „to se ti nestane“ a pak, když Ježíše zapřel, už neříká „já vím, jak to je“, ale jde se ke hrobu podívat, jak se věci mají. Petr už je posluchačem, kterému lze něco vysvětlit. Pak už mu stačí malá informace, aby pochopil, že Ježíš opravdu musel zemřít a že opravdu Mesiášem byl. U Petra můžeme tedy rozlišit období Petra špatného posluchače a Petra dobrého posluchače. Očistec, dobu očištění také můžeme rozlišit na dvě etapy: na etapu otevírací, kde člověk je doveden (nucený i utrpením, nebo představou, že může být zavržen) k tomu, aby přestal říkat „vidíme“ (je to otázka subjektivismu, který je jak v očistci, tak v pekle) a pak etapu rehabilitace, kde dochází k desubjektivizaci, k reinformaci, pak k rehabilitaci a pak k reinformaci v dalších oblastech. Tak postupně dochází k vytvoření stereotypu potřebného pro nebe. Nebeská blaženost nemůže ještě být plná, dokud se ten člověk nerozběhne. Je to něco na způsob rehabilitace. Modelově: závodník, který jezdí autem se nabourá, protože nedodržoval předpisy. Takový závodník by rád jezdil autem, ale nyní je v nemocnici (nebo ve vězení, dokud neuzná, že nedodržoval pravidla). Zavinil si to sám. Pak probíhá léčení a rehabilitace a učí se znova jezdit a případně mu svěří lepší, silnější vozidlo.