Charismata

Tady platí buď všechno a když ne všechno, tak nic. Nelze se vrátit k úrovni typu Smyrna. Proč? To je stejný problém, jako otázka proč Bůh neříká sv. Pavlovi, aby svolal soud s veleknězi. Oni by to nezvládli. Jinak, kdyby to udělali, lid by šel za nimi. V Ř 9 křesťané nerozlišovali, co je to Mojžíšův Zákon a co je rabínská interpretace. Nemohli ohlásit Metanoia, protože neuměli a nemohli detekovat chybu židů. Tudíž také nemohli udělat ten soud. A protože se dostatečně nedistancovali od nich, pořád zůstávali v Jeruzalémě. Proto museli být vyhnáni a muselo dojít k rozbití Jeruzaléma. Kdyby (přestože na to neměli) udělali soud s veleknězi, lidé by šli za nimi, církev by zůstala dál v Jeruzalémě, neměl by je kdo vyhnat, měli by co dělat se židy, nedošlo by k Pavlovým misiím. Víme, že sv. Pavel nejdříve hlásal židům a pak šel k pohanům a přitom chybu židů nedovedl detekovat. Tak by církev byla prolezlá judaismem a vůbec by nedošlo k Paulínské misii, která se jakž takž od toho judaismu odpoutala v protikladu s jeruzalémskou církví. Ono se to projeví např. tím, že Bůh říká Pavlovi: „Neboj se, mám v tom městě dostatek lidí…“ Kdežto Mojžíšovi klidně mohl říct: „Co na mne křičíš, máš přece hůl“. Pavlovi tohle říct nemůže. Je otázka, jestli Pavel a prvotní církev měla na tohle to dostatečné vybavení. A i když určité vybavení měli, tak ho dostatečně nepoužívali. Čili ta prvotní církev musela být pronásledována. Musela ´trpět a tak vejít´. Dnes jsou poměrně malé charismata. Když by se nehýbalo se stavem současné církve, tak by se vůbec neuplatnily. Takoví inkvizitoři, kdyby měli charismata (např. uměli uzdravovat), tak by ještě daleko silněji prováděli inkvizici. A vůbec by jim nevadilo, že se odpoutávají od Ježíšovy nauky, že mají v ní artefakty atd. Soudobá církev nemůže mít charismata, protože by myšlením spadla zpět do barokních dob. Soudobá církev nemůže mít charismata, protože současnému člověku nemá co říct. To, co by říkala, je vlastně zastaralé. Soudobá církev nemůže mít charismata, protože nehlásá pokání podobně, jako nehlásala pokání prvotní církev. Sv. Pavel: „Hlásáme Krista ukřižovaného“. Podle Ježíšovy instrukce bylo nutné napřed hlásat obrácení a ne začínat katechezi tím, že Ježíš byl ukřižovaný. Jsou tedy ve hře některé věci, se kterými Bůh nemůže u lidí pohnout (jako např. aby svolali soud s veleknězi). Nebo jsou věci jako to, že Pavel ví o tom, že ´stanovili spravedlnost vlastní a nepoddali se spravedlnosti Boží´. Tohle mohl použít k řešení problému proč židé nevěří. Ale to ho nenapadlo. Vnucuje se otázka, proč mu Bůh neřekne, že věří nekvalitně, špatně atd. Odpověď souvisí s tím ´pohoršení je nutné, ale běda tomu, skrze něhož přichází´. Má-li církev dostat charismata, tak je nutné, aby zvládla celou Ježíšovu nauku (a ne polovičatě), aby zvládla problematiku diskriminace a také vyřešila otázku stability. Kdyby soudobá církev dostala tytéž charismata jako prvotní církev, tak by dopadla daleko hůř. Je na výběr, buď totální křesťanství a nebo degradace, kdy je nutno počítat s tím, že Bůh vezme církvi Řím a hierarchii atd. a bude to zase o řád nižší úroveň. Je třeba zvládnout problematiku diskriminace jako ´setřeste prach´ a je nutné být v tom důsledný a nekompromisní. Žádné couvání. Na druhé straně je třeba vědět, kdy použít ´netrhejte jílek´. Tyto věci musí být perfektně vyřešeny. Člověk nesmí být ve své víře polovičatý, nesmí dávat přednost jiným zájmům.

Zdá se, že od typu Laodicea (Zj 2-3) vede cesta pouze k Efezu, ale ne, řekněme, k Filadelfii, nebo Thyatíře. Je nutné bezpodmínečně najet na pořádnou katechezi, na katechezi doloženou tím, že se budou činit Ježíšovy skutky. Ale zase podle té zásady: všechno, nebo nic.