Evangelizace a ekumenismus
V současné době se často hovoří o evangelizaci. Ale to není správný název, protože to, co je předkládáno, není nauka totožná s evangeliem, ale je to výklad katechizmu. Témata i didaktický sled předkládané evangelizace se neshodují s evangeliem. Hodně se mluví o evangelizaci, jenže ve skutečnosti se hlásá deformovaná dogmatika. Například mluví se o pokání způsobem: „Budeme se společně modlit…“ apod. Jenže pokání je Metanoia a každý to dělá podle potřeby sám a ne podle toho, co je nařízené. Můžeme se modlit společně, ale každý sám za sebe, za to, co nás trápí, co je aktuální a ne, co je institucionálně vybráno. Církev musí nejdříve sama udělat nápravu a pak chtít začít „hýbat“ s lidmi. A ne obráceně, tj. začínat hýbat s lidmi a přitom sama nebýt v pořádku. Mluví se o obnově církve, jenže náprava je potřebná. Musíme si uvědomit, že po celou dobu křesťanství jsme nejeli podle Ježíšova evangelia. Skutečnost, že se mluví o evangelizaci svědčí o tom, že církev a podávaná katecheze nejsou v pořádku. Neprovede-li se náprava církve, budeme mít nekvalitně chápanou dogmatiku a dále jako kompromis bude katechismus. Tyto aspekty zablokují evangelium, které se stane nepřístupnou věcí. Aby se situace ještě nezhoršovala, je nutné začít s totální rekonstrukcí. Dnes je situace podobná, jako když začal katechezi Ježíš (Mk 1,15): „Čas se naplnil, Království Boží se přiblížilo, čiňte pokání a věřte evangeliu“. S odvoláním na toto první kázání bychom dnes mohli říct: „Čas je dávno naplněn a naopak svět je ohrožen, sliby Proroků a Ježíše mohou být zmařeny. Evangelium dlouhou dobu nebylo využité. Proto je nutné provést Metanoia, abychom rozuměli evangeliu. Katechismus, který byl nazvaný jako evangelizace, svět nezachrání. Ještě je čas. Království Boží je na spadnutí, čiňte pokání. To, čemu se běžně říká ´pokání´, není skutečným pokáním. Náprava je nutná."
Musíme si uvědomit, že církev i kniha evangelia jsou svědectví lidí. Ježíš říká, že svědectví lidí je na nižší úrovni. Evangelia přece nejsou originálem, ale to, co máme, jsou opisy opisů. Navíc i absolutně první text je už překlad z aramejštiny. Evangelium je nejen neúplné vzhledem k originální Ježíšově katechezi, ale pro začátečníka nesrozumitelné; je to zapečetěné Boží slovo. Nelze se proto jednoduše odvolávat na evangelium, když je zapečetěné. Zapečetěné evangelium je nutno odpečetit právě provedením rekonstrukce Ježíšovy katecheze. Proč je evangelium zapečetěné? Přímý text by pravděpodobně vedl k imunizaci nebo dokonce ke zneužití. Zapečetěný text umožňuje ´méně hřivnové´ pochopení Ježíšovy nauky. Proto je třeba podat lidem to, co říkal a dělal Ježíš a to původní (originální) katechezi. Vzhledem k tomu, že není zachována, je nutné provést odpečetění evangelia a provést nutné opatření k nalezení originální katecheze a provést její rekonstrukci. Přitom prosit Ducha Svatého o navádění, hledat řešení a odzkoušet je. Připomenutí si realit ze života jako podobenství umožní a usnadní pochopení textů evangelia. Rekonstruovaná Ježíšova katecheze pak podá nauku ekvivalentní té originální. Ta pak musí být dosvědčena stejnými skutky, jaké dělal Ježíš. Ježíš má skutky, svědectví Otcovo, svědectví dvou, Otcovy skutky plus svědectví Ježíšovo. Každý by měl mít možnost žádat církev o svědectví Otcovo. Jenže Ježíš nám dá svědectví jen tehdy, když budeme hlásat rekonstruovanou Ježíšovou katechezi. Na katechismus, nebo současnou deformovanou katechezi doklady nedá. Ani další křesťanské církve nehlásají originální nebo rekonstruovanou Ježíšovou katechezi. Často hlásají nauku Pavlovu. Zapsané evangelium nestačí k okamžitému poznání originální Ježíšovy katecheze (některé texty synoptiků se různí, Ježíšovy rodokmeny v Mt 1,1-17 a Lk 3,23-38 se liší a teorie levirátního manželství neobstojí, v evangeliu nejsou vysvětlena všechna podobenství zatímco Ježíš je všechna vysvětloval (Mk 4,34)). Bude nutné si připustit, že epištoly nejsou slovo Boží, ale slovo apoštolů. Je zde dále nesouhlas evangelia s katechezí epištol. Např. problém proč židé nevěří je řešen jinak u sv. Pavla (Ř 11,7 - „Bůh jim dal ducha zaslepenosti“, Ř 9,16 - "Nezáleží na tom, kdo se přičiňuje, ale na tom, kdo se smilovává") a jinak dle Ježíše (Jn 5,46 - „Kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste i mně“). Proto nesmíme míchat Ježíšovu katechezi a katechezi epištol. Potřebujeme také najít originální slovník, protože např. už víra dle Ježíšovy katecheze není totožná s vírou dle katecheze epištol nebo katecheze římsko-katolické církve (Ž 11,1, Ř 9,15-16). Problematika nalezení (rekonstrukce) textu je také otázkou prvního překladu. Musíme si uvědomit, že máme evangelium, ale máme přitom nejen nekvalitní překlady, ale i nauka církve neodpovídá úplně evangeliu. Problematika kvalitního překladu evangelia patří samozřejmě také do rekonstrukce Ježíšovy nauky. Tudíž je nutné zpracovat postup provádění rekonstrukce Ježíšovy katecheze a evangelium umožňuje ji udělat a eventuálně ji ověřit. Církev má místo rekonstruované Ježíšovy katecheze katechismus, kde není postupné pochopení reality evangelia pomocí modelů a podobenství ani nalezení slepoty v sobě. Předkládá se dogma místo dokladu jako příkaz autority církve. Církev potřebuje znát rekonstruovanou Ježíšovou katechezi plus evoluční postup a ne předkládat dogma. Vidíme, že náprava (ne obnova) Církve je nutná, jinak dojde k chybám jako u prvotní církve. Církev sama musí začít s Metanoia a obrácení se. A toto církev zatím nemůže udělat, protože je deformovaná. Zřejmě nejdříve musí platit, že Petr (dnes papež) se musí obrátit a pak utvrzovat bratry (Lk 22,32): „Šimone, Šimone ….. až se jednouobrátíš, posiluj bratry“. Víme, že Ježíš Metanoia požaduje, ale nedává k tomu návod. Toto neudělá Bůh za nikoho, ale musí to udělat někdo z lidí, tudíž Eliáš-napravitel (viz. Mt 17,11: „Eliáš přijde a napraví všechno“), který musí sám najít návod na Metanoia. Po zvládnutí Metanoia a opravy myšlení, bude nutno provádět odslepení, psychickou rehabilitaci. Proto je také potřebné napřed najít zásady správného myšlení, detekce chyb, rekvalifikace, spojení teologie a přírodních věd a ne filosofie postavené na laické fyzice. Nejdříve musí být plně pochopeno evangelium a pak teprve přijdou doklady („zacházej s Biblí jako s přírodou, přírodními vědami“). Až po nápravě bude církev hlásat pořádné evangelium a mohou začít misie nového typu. Můžeme si položit otázku: „Proč Bůh neopravuje církev?“ Je to tím, že to je kompetence lidí. Lze pozorovat, že k určitému vystřízlivění církve dnes dochází, ale je to pod tlakem odpadu jejích členů.
Jak bylo uvedeno, církev nahrazuje evangelium katechismem a dogmatikou a nauka církve není totožná s evangeliem. Evangelium nás vybízí k požadování dokladů a církev je nemá. Originální Ježíšova katecheze a tedy i rekonstrukce Ježíšovy katecheze jsou srozumitelné a pochopitelné dle zásady (Jer 31,31-34): „Nebude již učit druh druha, bratr bratra….“. Opravená církev, která nabídne rekonstrukci Ježíšovy katecheze, bude pak schopna vyřešit problematiku dneška. Ta musí být možná, jinak by bylo evangelium klamem. Pokud nebude dotažena rekonstrukce Ježíšovy katecheze, hrozí uvíznutí církve na polovičatém postoji. To, co se děje dnes, je snaha o probuzení církve. Tato snaha je zřejmá, je vyvíjena určitá činnost ke zlepšení, ale realizace je nekvalitní; směřuje ke kosmetickým úpravám. Proto hrozí nebezpečí uvíznutí na nižší úrovni. Ano, částečné zlepšení tady je, ale ne dostatečně účinné. Kdyby církev uvízla, tak to uvíznutí a následný pokles může trvat několik desetiletí nebo století jako v případě Egypta, Babylonu, Řecka, Říma. Připomeňme si, že ani prvotní církev nechápala plně křesťanství. Od té doby byly chvíle probuzení (sv. Augustin, sv. Tomáš Akvinský), ale nauka se postupně vzdalovala od Ježíšovy katecheze. Došlo také k morálnímu úpadku. Problém je, že církev dodnes nevidí odchylky své katecheze od Ježíšovy katecheze. Je to výrazná slepota, která má za následek ohrožení světa. Je zřejmé, že dosavadní úsilí církve nestačí. Na záchranu světa nestačí jenom modlitba (za 1.a 2. světové války se také lidé modlili). Je nutné mít ujasněnou otázku Království Božího. Pokud církev nebude uvažovat o existenci Království Božího, tak ono nebude. Aby církev mohla dořešit problémy dnešního světa, musí více rozvinout schopnosti. Ty dnešní nestačí; nemá 10 hřiven. A dary nebudou, dokud nebude propracovaná celá Ježíšova katecheze. Dokud nebude dořešena otázka Metanoia, nelze čekat nápravu. Izajáš říká, že bude odzbrojení a že Bůh podruhé shromáždí svůj lid. Odzbrojení a návrat lidu do Izraele začaly, ale zastavilo se to. Nevyřeší-li se to, vzniknou obrovské škody. O našem křesťanství platí (Mt 5,20): „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů, nikdy nevstoupíte do nebeského království“. Když církev pojede dosavadním způsobem, provede tzv. evangelizaci a zabije tím evangelium. Je třeba znát a natrénovat si správnou techniku myšlení, natrénovat si správnou kognici. Pak provedení a hlásání rekonstruované Ježíšovy katecheze nám umožní dotáhnout plnost života a také dotáhnout co největší odolnost vůči deformaci.
Prostředkem k nápravě je Ježíšova výzva (Lk 16,9): „Udělejte si přátele z klamného mamonu...“ Napřed je nutné provést kogniční rehabilitaci a to na mamonu. Pak je na řadě práce s podobenstvími, s analogiemi a vytvářením si kombinovaných obrazů tj. vidění + domyšlení. Na tyto věci musí být tréninky a člověk se musí naučit dělat pokusy s neviditelnou realitou. Člověk musí vědět o tom, že existuje neviditelná realita. Pak by mohly být na řadě pokusy, které ukáží na adaptaci např. adaptace oka na osvětlení (jedním okem se dívej, druhým ne a pak uvidíš ve tmě rozdíl). Na tyto věci musí být výrazné pokusy. Člověk musí být důrazně varován před nekvalitním myšlením. Budeme-li používat vlastní podobenství, je dobré je porovnat s Ježíšovými podobenstvími. Už to porovnání různých podobenství mezi sebou upřesní jejich vyhodnocení a použití a umožní rozšíření Ježíšových podobenství na konkrétní situace v současném životě. Proč jsou podobenství tak důležitá? Podobenství má jednoduchou strukturu a snadněji se zapamatuje. Když se místo podobenství říkají abstraktní definice, hůř se to pamatuje a není to tak bohaté, jako podobenství. Navíc podobenství mohu rozšířit na různé situace. Slovní definice jsou velice stěsnané. Důležitým prvkem podobenství je, že je poučné, a umožňuje rozvoj a vytváření komplexního obrazu. Takový pohled na neviditelnou realitu (na elektrický náboj, nebo na magnet atd.) umožní rozšiřování duševního obzoru. Vytváření komplexního obrazu je nesmírně důležité při pochopení evangelia. Používání podobenství umožní lidem odpečetění evangelia. Evangelizace bez podobenství je nekvalitní.
Kromě kogniční rehabilitace musí být také rehabilitace percepční, aby člověk věci viděl. V rámci intelektuální rehabilitace je potřebné pořádně vysvětlit lidem problematiku psychické slepoty, před kterou Ježíš důrazně varoval a také ukázat, že byla i u apoštolů. Nelze tedy dříve začít s evangelizací, dokonce ani s Metanoia, ale začít s problematikou slepoty, vyřešit příčiny degradace církve atd. a provést rehabilitaci vnímání. Evangelizace bez nalezení defektů myšlení by byla nekvalitní, protože snadno uvízne na nižší úrovni. Pak se bude mluvit o technice evangelizace a pak se začne s novým čtením Evangelia. Nestačí znova začínat, ale je třeba vytvořit nový psychický program s návyky. Člověk do něj nesmí dávat staré prvky („nové víno do nových měchů“), protože ty mohou vyvolat překlopení do starého psychického programu (starých návyků, starému způsobu myšlení). To mohou udělat také deformované procesy nižších úrovní. Překlopení pak může z paměti vyvolat odmítnuté vadné stereotypy. Ty pak vyvstanou jako řešení problému a způsobí, že část nebo celek řešení je deformován. Toto nebezpečí nehrozí u zjevných hříchů (viz. „Sodomě bude na soudu snáze“). Při Metanoia je napřed důležité uvážit, v čem spočívá problém Metanoia, pak na mamonu natrénovat stereotypy a vlastnosti ovlivňující činnost a nakonec začít znova trénovat nový psychický program. Náboženská výuka musí být jasně heuristická. Učitel žáka navádí, je svědek, dělá skutky a skutky jsou svědkem.
Ježíš nařizuje vydávat svědectví s doklady. V případě Ježíšovy katecheze, každý může žádat doklad (Jn 10,37). My ale doklady nemáme. Ježíš přitom nabízí a slibuje dle (Jn 15,7): „Jestliže zůstanete ve mně a má slova zůstanou ve vás, proste, o cokoli chcete, a stane se vám to“ a (Jn 16,23): „O cokoli budete prosit ve jménu mém, dostanete“. To znamená odolnost vůči infekcím, uzdravení nemocných, nové schopnosti, schopnost prorokovat atd. Některé z těchto slibů dle Skutků Apoštolů a některých epištol (1Kor) byly ze začátku splněny. Prvotní církev s dary Ducha Svatého správně nezacházela, proto se poměrně brzo přestaly vyskytovat. Roli také hrála určitá deformace nauky církve. Kdyby církve měly dnes takové dary, bylo by to velmi výhodné. Bylo by hned jasné, která nauka je pravá. Jenže dnes církve nemají ani ty dary, které popisuje sv. Pavel v 1Kor 12,1-11. Omezené dary, zejména takový polovičatý dar nesrozumitelných jazyků, je poměrně běžný u mnoha modlitebních skupin různých denominací. To by mělo stimulovat křesťanské církve, aby dosáhly na všechny Ježíšem slíbené schopnosti. Udělení darů vyšší kategorie je však podmíněno správností nauky a dalšími podmínkami. Když církev nemá dary, měla by vyhlásit Metanoia sama pro sebe a uznat svou slepotu. A když dary nejsou, tak se musí hledat příčina. Pakliže je evangelium pravý Boží vzkaz, je nutné dát všem lidem příležitost poznat evangelium i s doklady. V současné době každá křesťanská denominace se odvolává na Bibli, ale přitom učí něco jiného než originální rsp. rekonstruovaná Ježíšova katecheze a nemá proto svědectví. Církev např. rozhoduje o pravosti Bible, ale nereaguje na Ježíšovu instrukci (Jn 10,37): „Nečiním li skutky svého Otce, nevěřte mi“. „Buďte svědky…“ znamená, že nestačí o Ježíšovi hovořit, vykládat, ale dělat Ježíšovy skutky. „Svědčím-li sám o sobě mé svědectví není právoplatné“ (Jn 5,31) znamená, že i my máme být svědky. Nebudeme-li dělat Ježíšovy skutky, pak hovoříme sice o Ježíši a jeho nauce, ale nemáme k tomu doklad. Zůstává jenom u svědectví lidí, což nezavazuje. Poctivý čtenář Bible by mohl církve odmítnout. proto nezavazuje.
Je-li člověk poctivý, je jeho povinností přistupovat kriticky k námi předkládané Ježíšově nauce (viz. Jn 10,37-38) už jen z toho důvodu, že máme hodně náboženství a také křesťanských denominací. Poctivým přístupem k evangeliu pak člověk pozná koexistenci Ježíše s Otcem a dojde k přesvědčení, že Ježíš má pravdu. Ježíš podával katechezi s doklady (skutky) a přesto povoluje kritičnost vůči své osobě i skutkům (Jn 10,37-38). Tato výzva vybízí posluchače Ježíše, aby požadovali důkazy (doklady) od hlasatelů dle: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“. Ježíš navíc prohlašuje, že svědectví lidí nepřijímá (Jn 5,31-24). I kdyby někdo z lidí tvrdil, že viděl Ježíše dělat zázraky, tak je to svědectví lidí. Nesamostatné lidi nechal Ježíš jít za Janem Křtitelem, aby byli spaseni. Toto se ale týká celé církve, i lidí dneška. Tehdy ale byla jedna oficiální ´církev´ a dnes jich máme stovky. I když se někdo bude evangelia dovolávat a nebude mít skutky, není zaručeno, že evangelium správně chápe a vykládá. Je mnoho křesťanských církví, které se odvolávají na evangelium (zejména na katechezi sv. Pavla, která není zapečetěna) a přitom učí různě. Požadovat oprávněnost nauky či výroku je nutné, zejména pokud nám někdo něco slibuje nebo nám něco nabízí a za to od nás něco chce (Jn 10,37-38). Člověk by měl chtít doklady. Přitom ale musí být kritický sám vůči sobě a stejně vůči předkládané nauce, tehdy od zákoníků a rabínů, dnes od katechetů. To jej ochrání od nekvalitního postoje vůči Ježíšovi. Nebude jako Petr, který oponuje Ježíšovi tím „to se ti nestane". To jej také ochrání od bezmyšlenkovitého přikyvování, jak je dnes běžné, když se čtou Ježíšovy sliby (viz konec Mk 16) a přitom málokoho napadne dosáhnout jejich splnění. Při čtení evangelia si musí dát čtenář pozor na to, že jsou v něm prvky, které platí obecně (např. Mt 16,1-3, Lk 16,1-13 + Mt 15,1-20) a na ty Ježíš doklad nedá. Jsou to fakta, která si člověk může ověřit sám. Ale na prvky, které si člověk nemůže ověřit, jako např. že Ježíš má moc odpouštět hříchy (Lk 5,20-25), Ježíš nabízí doklad. Dokonce vybízí posluchače k vlastnímu ověření (Jn 10,38).
Ekumenismus
Jak již bylo zmíněno, Ježíšova katecheze nebyla hned na začátku pochopena celá a tak hned došlo k deformaci a pak dále k postupnému poklesu úrovně církve. Ježíš říká (Mt 17,11): „Eliáš přijde a napraví všechno“. To znamená, že deformace církve je předpovězena. Rovněž Ježíš hovoří o jednom ovčinci a jednom pastýři. To je také nepřímá předpověď rozdělení církví a nepřímé odsouzení tohoto stavu. Je nutné uznat, že došlo k deformacím v církvi a církev bude muset uznat svoje chyby. Je nutné uznat, že postoj církve byl např. v době Husově nekvalitní a to bez ohledu na problém osobnosti Mistra Jana Husa. Současný stav je takový, že máme hodně různých církví a náboženství. Jejich nauky něco nabízejí, ale mají různé požadavky. Požadavky i sliby jsou často protichůdné a nelze je všechny splnit. Setkáváme se s různými pohledy na Ježíše. Dle křesťanů Ježíš je Boží Syn – Mesiáš. Dle muslimů je Ježíš jedním z proroků. Židé Mesiáše čekají a Ježíš byl pro ně obyčejný člověk nebo dokonce bludař. Buddhisté mají jiné bohy a Ježíš pro ně nemá význam. Často je nemožné souhlasit ani s naukou jiných církví, pokud ta naše je správná. Proto je nutné najít správnou nauku. Je jasné, že nauka žádné křesťanské denominace nemá doklady správnosti. Dříve byli boje s kacíři, dneska děláme společné bohoslužby. Přitom jsou vedle sebe stavěny nauky a neví se, která je správná a nikdo nehledá tu správnou. Uvedu názor B. Bílého na ekumenismus: „Ekumenismus křesťanů nesmí hledat společné řešení, ale musí hledat správné pochopení evangelia. Třeba uskutečnit tvrdý dialog u kulatého stolu s jednou židlí volnou pro Ježíše a na řešení požadovat doklad“. Je tedy nutné zavést ekumenismus s tvrdou diskusí u kulatého stolu s jedním volným místem pro Ježíše. Diskuse musí být konfrontačního typu ´padni komu padni´ s nalezením jediné rekonstruované Ježíšovy katecheze a také Ježíšem potvrzené. A ne konsensus při různých interpretacích. Tohle je tvrdá výtka všem představitelům křesťanských denominací. Člověk proto musí být opatrný na ekumenismus, kde se propaguje konsensus, tj. věci, na kterých se zúčastněné strany shodují a zavírají se oči nad těmi problémy, kde se obě strany liší. Obě strany si tak chtějí ponechat celou svou nauku včetně toho, v čem se liší, ale nepoužijí to. Jsou často přitom opouštěny názory, které by mohly vést k lepšímu porozumění. Takový ekumenismus s konsensem je nutné odmítnout. Vedlo by to k degradaci diskuse, ke vzniku polovičatého postoje a nakonec ke slepotě. Rozhovor s jinými náboženstvími nesmí být hledání společného řešení, ale hledání pravého náboženství. Správný je ekumenismus kritický, kde obě strany jsou kritické k nauce druhého a jsou přístupné ke kritice vlastní nauky. Obě strany musí počítat s chybami na obou stranách a nesmí přijímat názory druhého bez kritiky. Proto prosí o pomoc Ducha Svatého, snaží se vycházet z evangelia a chtějí doklady ze strany Boží, tj. o svědectví skutky, které Ježíš nabízí (Jn 10,37). Nutné je si přitom uvědomit, že v některých oblastech Ježíš odmítá dát znamení. Kritičnost a spolupráce s Ježíšem je přitom naprosto nutná. Je potřebná jasná formulace defektů myšlení, každému vytknout chyby a trvat na odpovědi. Tak člověk i okolí bude vědět, kdo je nekvalitní. Je proto nutné mít správnou nauku a katechezi, mít doklad pravosti katecheze a umět bez vadné motivace snést svoje postavení. Uzdravování nemocných by samo o sobě nepomohlo. Kdyby nebyl vyhlášen boj proti deformaci myšlení, tak by to dopadlo jako v případě sv. Pavla v Lystře (Sk 14,8-12); oslavování charismatika. Ale nebylo by tam Metanoia. Za daného stavu by mělo platit: „Jste deformováni a za daného stavu nemohou být nemocní uzdraveni; nemocní si budou muset uzdravení vyprosit sami. Mohou vám být ukázány zázraky, které budou dokladem, ale nemocní zůstanou nemocní“. Vzhledem k tomu, že dnešní lidé nemají víru dle Ježíšova vkusu, lze přistoupit k uzdravení pouze těch, kdo uvěří.
Závěrem si dovoluji znova upozornit, že svět je v kritické situaci a to jak po stránce náboženské, tak i politické. Bída a různé druhy epidemií přetrvávají ve světě dál. Pouze nezdeformovaná Ježíšova katecheze znamená možnost dosažení klidu a kvalitní životní úrovně ve světě. A dnešní doba je z pohledu evangelia důležitá. Začalo odzbrojení, podruhé návrat Židů do své země (mají svůj stát) a objevují se charismata nižšího typu. Jenže buď je to zastavené nebo nedotažené. Je zde hrozba teroristů, se kterými si nevíme rady. To vše jenom ukazuje na nutnost nápravy církve a potřeby kvalitního křesťanství. Opakuji, že se nejedná o obnovu církve, ale nápravu (Mt 17,11) a to je rozdíl. Je proto nutné plně pochopit evangelium a hlásat jej. I když je Bible správná, tak fakt, že církev nemá skutky a nedává lidstvu to, co evangelium slibuje, je jejím vážným obviněním. Pakliže je evangelium pravé, je nutné lidem vydat svědectví skutky, že jsou od Boha a prokázat to, co evangelium nabízí a plní.