Dovolím si začít poznámkou kardinála Martiniho, kterou pronesl nedlouho před ukončením pozemského života, že církev je 200 let pozadu. S podobným konstatováním jsem se setkal asi před 20 lety od skvělého pražského kněze a biblistu B. Bílého. Čím dále se nad situaci církve zamýšlím, upřímně přiznávám, že s tím konstatováním plně souhlasím. Pokusím se pojmenovat některé klíčové problémy (a to si nemyslím, že je to vyčerpávající), které jsou příčinou daného stavu:
1. Na první místo bych dal, že církev postihla veliká slepota. Církev zavírala oči nad nepříjemnými skutečnostmi, až oslepla. Slepota sice snižuje zodpovědnost, ale přináší s sebou hodně trampot a utrpení. Ježíš na slepotu důrazně upozorňuje, za slepotu je "běda" a farizeům ji dokonce důrazně připomíná výrokem: "Kdybyste byli slepí, hříchu byste neměli. Vy ale tvrdíte ´vidíme´ a proto váš hřích trvá". Církev nevidí, nebo nechce vidět, že svou praxí se odchyluje od evangelia. Nevidí odchylky Pavlovy katecheze od Ježíšovy katecheze. Katecheze lidí se neřídí strukturou (postupem) Ježíšovy katecheze. Kdo se odváží tvrdit, že v mnoha věcech se církev nechová jako "vidící"? Nad poznámkou kardinála Martiniho se zřejmě mávlo rukou, protože žádnou odezvu jsem nezaznamenal. I to je doklad slepoty. Tou slepotou jsme bohužel postiženi všichni.
2. Církev se odvolává na Bibli, ale nemá od Ježíše doklad na to, že ji správně vykládá. Ten doklad nemá žádná denominace.
3. Ani po 2000 létech nemáme správný překlad Bible. To je jedna z podmínek toho, aby mohla být rekonstruovaná Ježíšova katecheze. Způsoby současné katecheze jsou na hony vzdálené od způsobu Ježíšovy katecheze.
4. Postupný úpadek církve probíha už od doby prvotní církve. Už prvotní církev se nedržela pořádně Ježíšovu katechezi. Církev tento problém nikdy neanalyzovala.
5. Církev nevidí výrazné odchylky Pavlovy katecheze of Ježíšovy.
6. Čtení a rozjímání nad Božím slovem se Božímu lidu doporučuje; zejména po 2. Vatikánském koncilu. Ale co období předtím? Že by to měla být "povinnost" pořádného křesťana se už neříká a o nutnosti kladení otázek a diskuse o Písmu už vůbec ne.
7. Porozumění evangelia se nepřikládá patřičná pozornost přestože Ježíš důrazně vyžadoval porozumění evangelia
8. Církev nerozlišuje kompetence Boha a kompetence člověka. Modlitby a přímluvy se pak míjejí účinkem. Problém nevyslyšených přímluv a modliteb se neanalyzuje, abychom si nemuseli přiznat, že jsme hluboko pod míru.
9. Teologie je stavěná na bázi filosofie, kde nejsou zpětné vazby, místo toho, aby se rozvíjela v symbióze s přírodními vědami. Příroda je přece první Boží vzkaz. Vytváření dogmat je brzdou vývoje.
10. Ježíšův požadavek udělat Metanoia (změnu smýšlení) je zúžen na posty, množení modliteb, almužny. O tom, jak se dělá, nebo má dělat Metanoia, se nemluví a ani nediskutuje.
11. Důležitý faktor - charismata vyššího typu, který je ukazatelem kvality křesťanství a má být také v určitých případech (kde nemohu sám od sebe rozeznat) dokladem správnosti katecheze, je opomíjen.
12. Rozdělení církve je evidentně hřích proti duchu evangelia. Je to neospravedlnitelná nemoc.
13. V rámci církevní hierarchie a také vůči "ovečkám" se vyžaduje slepá poslušnost. Kritické myšlení není podporováno. V současné době je to feudální přežitek.
Jak z toho ven? Musíme provést totální Metanoia. Týká se to všech křesťanů, mnou počínaje a papežem konče. Bez Metanoia každá snaha o obnovu církve vždy skončí u kosmetických úprav. A i ty se často dělají až pod vnějším tlakem. Správně bychom měli mluvit o nutnosti nápravy a ne obnovy církve. Obnovit můžeme chtít něco, co bylo dříve v pořádku. Ježíš nápravu předpovídá ("Eliáš přijde a napraví všechno").