Závažné chyby křesťanů

Křesťané se často setkávají se situací, kdy jejich modlitby nejsou vyslyšeny, nebo dokonce neví si rady s problémem postihů. Dovoluji si proto uvést několik důležitých věcí (zdaleka to není vyčerpávající), které myslím hrají velmi důležitou roli, a přitom jim křesťané obyčejně nevěnují pozornost:

l Při modlitbě, prosbách a přímluvách často nerozlišují kompetence člověka a Boha.

l Příčinu nevyslyšené modlitby zpravidla neanalyzují, zdali jejich modlitba je dle Ježíšova vkusu a není plná prázdných slov. Ježíš přece říká, že každá dobrá modlitba bude vyslyšena a doporučuje, abychom prosili, hledali a tloukli. Reinterpretace nevyslyšení modlitby může být nebezpečná.

Důležité texty z evangelia často neberou křesťané vážně, jako by se jich netýkaly:

l „Nestáli o správné poznání Boha, a proto je Bůh vydal“ je velice aktuální i dnes. Křesťané ·potřebují uznat, že evangeliu (Ježíšovi) nerozumí. Jsou snad lepší než samotní apoštolové, kteří dostali za nepochopení vynadáno. Chtějí-li dodržovat Ježíšovo slovo, tak ho musí znát, ale nejen znát, ale mu i rozumět. Porozumění evangelia patří přece ke klíčovým věcem. Křesťan bojuje s hříchy a měl by se přitom zaměřit na hledání a odstranění příčin hříchů (viz “tvrdíte, že vidíte, a proto váš hřích trvá”).

l Sliby evangelia přecházejí bez vážného povšimnutí. A co taková modlitba ve jménu Ježíše Krista? Nebo „budete-li ve mně a já budu ve vás, žádejte o cokoli …“, sliby dle Mk 16, „uzdravujte nemocné, křiste mrtvé!“, „nečiním-li skutky svého Otce nevěřte mi“? a jiné. V Mt 21 a Mk 11 stojí: „Budete-li mít víru jako zrno hořčičné, řekněte hoře, poslechne vás“. S tím vším je nutné počítat. Ježíš říká: „Uzdravujte nemocné, křiste mrtvé“ a tím dává tu moc učedníkům. Je to otázka, která se týká nás všech. V Janově evangeliu stojí (Jan 14,12): „Kdo věří ve mne, bude dělat skutky jako já, dokonce ještě větší, protože jdu k Otci“. Ježíš také radí: „Hledejte v první řadě Boží Království a ostatní vám bude přidáno“. Tato Ježíšova rada se dá poměrně snadno odzkoušet a mohu říct, že funguje.

         V té to souvislosti si dovolím upozornit na Ježíšův vzkaz 7 církevním obcím (Zj 2-3), který je katechety hodně opomíjen. Pro jednoduchost porovnejme listy Smyrně a Filadelfii. Obě jsou chválené, jenže Smyrna musí trpět a Filadelfie ne.  Stojí za to se nad tím zamyslet, jaký to má důvod. Řešení otázky nám může ledacos osvětlit. 

         Hlavním motivem modlitby Otčenáš je Boží Království a křesťané ji používají prakticky na cokoli (např. za zemřelé, za úspěch na zkouškách ve škole atd.). Otčenáš se recituje jako „básnička“ místo toho, aby se nad každou větou rozjímalo, zdali např. neprosíme o něco, čemu vůbec nerozumíme. Člověk např. odrecituje „ať se stane vůle Tvá“ a přitom nemá žádnou představu o tom, jaká je vůle Boží. Člověk se zpravidla nezamyslí nad tím, že Bohu je milejší jeden pořádný Otčenáš, kterého úmysly jsou meditovány než deset modlených klasicky. S tím souvisí, jakou představu má křesťan o Bohu a Božím Království.

Častým případem proseb jsou vlastně „žádosti“ o protekci, nebo aby Hospodin odvolal to, co dovolil dopustit na člověka a toho člověka vůbec nenapadne se ptát, jaký, nebo zdali nemá k tomu důvod. Člověk se tak stává neoslovitelný.

Je otázkou, zdali se křesťan zabývá problémem své víry. Zdali ji chápe podle Ježíše, nebo podle sv. Pavla; proč jsou někteří lidé, jako např. setník z Kafarnaum, Syrofeničanka, krvotoká žena, chválení za víru. 

Ježíš vyzývá konat pokání – Metanoia (změnit smýšlení). Je to nutná podmínka pro Boží Království a vůbec pro zvýšení úrovně křesťanství. Pokání se hlásá, ale nedělá (asi se neví jak). Ztotožňuje se to s půstem a množením modliteb, ale to není změna smýšlení. Mohou to být ale podpůrné činnosti. 

Závěrem lze položit otázku do jaké míry křesťané počítají s problémem „slepoty“ a problémem „vidíme“ (který předchází hříchu), před kterými Ježíš důrazně varuje. Podobně důrazně varuje před kompenzační zbožností a pokrytectvím, nebo přikazuje nic nepřidávat k Boží nauce a také neubírat, protože je to velmi nebezpečné. Podobně nebezpečná je slepá a nekritická poslušnost.

Svět je ohrožen a zachránit ho může jedině pořádné křesťanství vybavené Božími doklady, dary Ducha Svatého. Nemyslím, že křesťanství je v krizi, protože nikdy předtím nebylo v pořádku, ale spíše se jedná o dlouhodobou retardaci. Čeká to na totální nápravu a ne obnovu, jak se o tom často mluví.  Ježíš nám dal všechno nezbytné k tomu, jak dojít k nápravě a čeká to jenom na nás, co s tím uděláme v rámci našich kompetencí. Bůh to za nás neudělá. Dokud křesťané nebudou mít evangelium dořešené a pochopení a vztah k Bohu dotažené, pak Bůh má důvod projevit svou nespokojenost, a dokonce nechat lidi i trpět.