Úvod
Milé sestry, milí bratři,
na této webovské stránce se pokouším představit vám myšlenky, interpretace, nápady a návrhy řešení, které po sobě zanechal bratr B. Bílý (22.9.1921 – 28.2.2002), který mnoho let byl knězem v kostele sv. Ludmily na Vinohradech v Praze 2. Zdůrazňuji, že stále je to pouze část dokumentace, protože v jeho pozůstalosti jsou stovky magnetofonových kazet, které namluvil, desítky textů zapsaných na počítači, které potřebují utřídění a také množství soukromých záznamů (zejména v písemné formě) u jeho žáků. Jejich přepis je časově velice náročný. A tak po zpracování, budou další texty postupně zveřejňovány. V této souvislosti bych chtěl čtenáře poprosit o shovívavost, najde-li v textech gramatické chyby, nesprávnou skladbu vět, překlepy. Týká se to zejména přepisu jeho kázání z let 1986 až 1992, nebo chyb v uvádění některých slov a spojení v latině, nebo řečtině. Neumím ani latinsky, ani řecky a nemám k dispozici také příslušné překlady Bible. K mnohým tématům se B. Bílý často vracel a tak jejich redakce nebyla jednoduchá a také nemá konečnou podobu. Postupně narážím na další testy vztahující se k nějakému tématu a místo toho, abych znova a znova prováděl redakci dříve připraveného příspěvku, tak další pohledy, nebo myšlenky se snažím nenásilně přiřazovat k již dříve redakčně zpracované části. A tak se může zdát, že se jednotlivé příspěvky mohou jevit jako nesourodé.
Tak jak jsem znal B. Bílého (a to mohou potvrdit mnozí jiní jeho žáci, laici, jakož i návštěvníci kostela a kněží, kteří za ním chodili), mohu s dobrým svědomím říci, že patřil k nejlepším kazatelům v Praze, znalcem a interpretem evangelia. Svým nekonvenčním pohledem a interpretací, kdy k tomu brilantně dovedl využít znalosti a zkušenosti z přírodních věd získané zejména ze své dřívější praxe, si získal mnoho přátel, věřících i nevěřících. Ti pak dospěli k hlubokému obdivu evangelia a těm pak často vnitřní hlas říkal: „Ano, takhle by mělo vypadat pořádné křesťanství, ale závisí to na nás, co s tím uděláme“.
Náboženství má vliv na rozvoj osobnosti. Různá náboženství různým způsobem ovlivňují myšlení a hlubší psychické programy, základy myšlení, jednání a různé cíle. Proto nelze míchat různá náboženství. Nyní je doba pseudoproroků a mnoha tzv. božích vzkazů a je nutné se v tom vyznat. Dnes velmi aktuálně platí Ježíšovo „jak to, že sami od sebe nerozeznáte“.
Dnes máme hodně různých náboženství. Různost by nevadila, kdyby šlo o ekvivalentní nauky, jako jsou např. různé jazyky. Ale různá náboženství mají protichůdné nauky. Některá náboženství jsou monopolní. Jak tedy mohou být všechna správná? Je nutno najít správné náboženství a vypěstovat si správný vztah k Bohu. Dle jakého kritéria? Je tedy nutné hledat náboženství pravé. Které je však pravé? To, že se mně některé líbí, není doklad pravosti. Mnoho lidí se v daném náboženství narodilo a často u nich převládá tradice, eventuálně strach opustit to, co je "zaručeně pravé". Některá náboženství mají subjektivní zážitky (vracení se do minulých životů). Jiné mají projevy reálné např. smrt „woodo“. Jsou zde i jiné skutečnosti, např. placebo efekt, které upozorňují na nespolehlivost subjektivních zážitků. Abych mohl o nějakém náboženství říci, že je pravé, je nutný objektivní doklad. To znamená, aby se Tvůrce projevil nějakou realitou, kterou nedokáže nikdo z lidí. Dnes máme také hodně různých křesťanských církví. Proč tedy nechává Bůh tolik církví, proč nezasahuje? Otázek souvisejících s náboženstvím je hodně a člověk je stavěn k tomu, aby hledal uspokojivou odpověď.
Není těžké si odvodit, že křesťanská teologie je z tohoto pohledu v určité krizi, že nedovede dát uspokojivou odpověď na mnohé akutní problémy dneška. Podobně jako v civilním životě, řeší se prakticky výhradně problémy, které nastaly, aniž by se hledaly příčiny. Chceme-li pokročit dál, či už v osobním životě jednotlivce, tak celého společenství, je nutné nalézt příčiny současného stavu a pak hledat, jak by mělo vypadat správné řešení a jak vypadá „terapie“. Již při prvním čtení textů čtenáře zarazí určitá odlišnost nazírání bratra Bílého na některé problémy v porovnání s tím, jak běžně známe z křesťanského společenství nebo výuky náboženstva. Čtenář si ale může snadno ověřit, že pokud se nejedná o určité hypotézy, pak toto nazírání vychází pevně z textů evangelia bez vytrhávání ze souvislostí. A tak jsem se rozhodl bratrům a sestrám poskytnout pohledy bratra B. Bílého na aktuální problémy, cílem kterých by mohlo být „probuzení“ k přemýšlení, výzva k poctivému dialogu, kritice, hledání řešení, ale ne k slepému kopírování. Při kritickém hodnocení, tak jak to od nás požadoval bratr Bílý, je nutné „dát na stůl“ argumenty/protiargumenty tak, jak se to běžně dělá ve výzkumné činnosti. Čtenáři se mohou zdát některé texty, nebo jejich části „příliš“ kritické, nebo dokonce heretické. Bratra B. Bílého jsem po dobu více jako 20 let navštěvoval průměrně dvakrát týdně a upřímně mohu říci, že bratr B. Bílý měl svou církev rád a dle nejlepšího svědomí celý život pracoval na tom, jak by jí byl z hlediska úrovně (kvality) co nejužitečnější s cílem dosažení slíbené nápravy církve a „jednoho ovčince“. To mohou dosvědčit všichni jeho žáci. I když se kritičnost v textech vztahuje zejména k římskokatolické denominaci, ke které bratr Bílý patřil, to ale neznamená, že by nauky prezentované jinými denominacemi nekriticky schvaloval. Když už se k něčemu měl vyjádřit, tak stručně konstatoval: „Ostatní nejsou na tom lépe“, nebo „Jedni jsou za 18 a druzí za 20 bez 2“).
Kňeze B. Bílého jsem znal asi tak od r. 1980. Navštěvoval jsem nejdříve pravidelně jeho nedělní bohoslužby. Později jsem k němu docházel na faru (po odchodu do důchodu do bytu) k dalšímu vzdělávání. Asi tak v r. 1986 jsem si uvědomil, že jeho kázání jsou nejen nekonvenční, ale že mají vysokou úroveň založenou na hluboké znalosti a pochopení evangelia. Proto jsem všechny jeho kázání v následujících létech (do r. 1992) nahrával na magnetofon a ručně s tátou přepisoval do sešitů. Po přepsání do elektronické formy tak mohu je nabídnout dalším možným zájemcům. V případě těchto přepisů kázání chci ještě upozornit, že vzhledem k tomu, že bratr Bílý sloužil mše svaté pouze tři dny v týdnu, nenajdeme tam interpretace všech textů evangelia.
Varování
Dovoluji si čtenáře upozornit a bylo to také důrazné varování bratra B. Bílého, že texty jsou určeny pouze lidem přemýšlivým, lidem schopným vést kvalitní dialog, lidem kritickým nejen k okolí, ale také vůči sobě, lidem kteří dovedou být v myšlení nezávislí na autoritě a dovedou sami od sebe rozeznat, lidem, kteří umí číst a zamýšlet se nad texty Bible a tedy lidem schopným růstu. Připojené texty totiž nabízí čtenářům jiný netradiční pohled na mnoho náboženských otázek. Přestože nabízené myšlenky a interpretace naprosto nejsou v rozporu s evangeliem a vytvářejí určitý tezaurus, už tím, že jsou netradiční, měl by se čtenář nad nimi poctivě a kriticky zamyslet dříve než něco přijme za své. Zde hrozí velké nebezpečí pro nezkušeného čtenáře, že přijme pouze některé věci, které se mu „líbí“ a „hodí“ (a ty, které se mu „nehodí“ prostě vynechá) a dělá nástavbu ke svému dosavadnímu tradičnímu tezauru. Nebo dokonce začne ty tezaury míchat. Vzhledem k tomu, že ty tezaury nejsou kompatibilní (tj. buď se držím jednoho, nebo druhého), platí zde jasně „nové víno do nových měchů“. U nového tezauru se opravdu musí začít od začátku podobně jako když se člověk učí novou řeč. Je velmi pravděpodobné, že nesprávným přístupem se člověk dostane do situace, kdy se drží starého tezauru, zatím co nové prvky katecheze, které se mu líbí, zná, tím, že nejsou kompatibilní se starým tezaurem, nemohly být začleněny do života a vztahu k Bohu. Takovému člověku hrozí imunizace a neoslovitelnost a také může být tzv. „neprůstřelný“ při setkání s Bohem. Souvisí to s těmi služebníky, kteří znali/neznali vůli pána a dělali, co zasluhuje bití… Tady je ve hře zvýšená zodpovědnost a navíc problematika imunizace. Služebník, který ví co má dělat a nechce dělat, je více imunizován a náprava u něho je obtížnější a případně i nemožná, což byl v Ježíšově době případ farizeů a zákoníků.
Pavol Mikula