Milí přátelé (věřící i nevěřící). Toto pojednání jsem se rozhodl napsat po delším uvažování nad současnou situací u nás, myslím tím politickou. Poměrně značná část obyvatelstva adoruje některé naše čelné představitele, a aniž bych někomu chtěl ubírat právo na to, dovoluji si uvést několik poznámek. Mám-li si nějakého člověka vážit, tak pouze v tom případě, dodržuje-li zlaté pravidlo pro jednání s jiným člověkem, a to: „Dělej druhému to, co chceš, aby druzí dělali tobě“. Někdo může namítnout, že stačí pravidlo: „Nedělej druhému to, co nechceš, aby druzí dělali tobě“. Myslím si, že ta první verze je lepší, protože je tzv. aktivní, kdežto ta druhá je dle mého názoru pasivní. První verze má v sobě také zpětnou vazbu; jednoduše řečeno: „Máš-li na druhého nějaké požadavky, odzkoušej si je nejdříve na sobě, zdali jsi je ochoten sám plnit a respektovat“. Tím se člověk stává spravedlivým. Dodržování prvního požadavku zároveň umožňuje vytvářet (a dál zlepšovat) kvalitní vztahy. Dle prvního pravidla lhaní a podvody jsou vyloučené.
Jako věřící člověk jsem se zamýšlel, jaké řešení nabízí Bible. Předpokládám, že i nevěřící lidé bez předsudků připustí, že v oblasti správného jednání je možné v Bibli nalézt mnoho užitečného. Např. text v Mt 18 nám poskytuje návod. Převedeno na současnou dobu, mohli bychom asi říct: „Dopustí-li se někdo hříchu (i podvod s využitím, nebo zneužitím nedokonalých kontrolních mechanismů je hříchem-pokrytectvím), vytkni mu to mezi čtyřma očima. Nedá-li si říct, pozvi si 2-3 svědky a nedá-li si opět říct, ať zasáhne společnost a když přesto neposlechne, budiž pro společnost jako darebák a zloduch“. To znamená, že společnost se od něho jasně distancuje. A aby si dotyčný přestal nalhávat, je nutné mu to stále připomínat. Co z daného návodu plyne? Zajisté, že mám povinnost se ozvat, reagovat i když sám nejsem bez hříchu (dle Bible: „Nikdo není bez hříchu. Kdo by si to myslel, je lhář a pravdy v něm není“). Pokud i mně někdo vytkne můj hřích (samozřejmě právem), je mou povinností to uznat a udělat, co je v mých silách, abych udělal nápravu. Chci-li být spravedlivý, je přece mou povinností dodržovat zlaté pravidlo. Dle Mt 18 je nesmysl nechat si cokoli líbit, neozvat se a čekat na další volby. Jinými slovy, ten kdo to hlásá, je vlastně pokrytec. Problém ale je, že i ten, kdo nad tím zavírá oči a fandí pokrytci, stává se sám pokrytcem. Věřím, že každý psycholog mi dá za pravdu, když řeknu, že se zlem se má člověk vypořádat hned v jeho zárodku a ne s tím začít, kdy už je hodně pozdě. A nyní se dostáváme ke klíčovým vlastnostem. Odkládání řešení na nějakou (určitou, nebo neurčitou) pozdější dobu se člověk stává psychicky slepý. Bible k tomu říká: „Dělejte, že jste slepí a oslepnete“, nebo „Když slepý vede slepého, oba spadnou do jámy“, nebo „Běda vám farizejové, běda vám slepci, pokrytci …“. Proces morální degradace vypadá následovně: Nedodržování zlatého pravidla, pak zavírání očí nad skutečností (oslepnutí), neuznání chyby a nalhávání si (např. „já jsem přece nic neukradl“) a nakonec pokrytectví. Podívejme se do historie a u všech populistů, gaunerů a tyranů to najdeme. Máme dokonce jednoho známého mluvčího, který se chlubí svým křesťanstvím, ale pokud čte Bibli, pak mám pochybnosti, zdali umí vůbec číst, nebo se možného Boha, podobně jako jeho šéf, vůbec nebojí. Nebo že by se oba dokonce cítili moudřejší? Když mluvím o možném Bohu (židovsko-křesťanském), musím také mluvit o možném životě po smrti a možném soudu, na kterém to bude mít pokrytec hodně těžké. Jinak by možný satan, jako vzor lhářů a podvodníků nebyl zavržen. Pokrytectví je velice rafinované svinstvo. Vzpomeňme si, jak při pokoušení Ježíše na poušti satan mu ukázal všechny království a jejich slávu a nabídl mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“ (Mt 4). To je ukázka velmi rafinovaného (mistrovského) pokrytectví. V každém případě jistotou je být spravedlivým a dodržovat zlaté pravidlo jednání a všechno ostatní nám bude přidáno. Věřme pravdě (skutečnosti) a ta nás osvobodí.