Proroci I
Milí bratři a sestry,
Zamýšlel jsem se nad tím, proč se nám nedostává proroků. Při řešení problému jsem zvyklý ze zaměstnání klást sobě, nebo v kolektivu otázku: „Proč?“ a hledat odpověď. V této souvislosti mne napadly dva texty z Bible, které si poměrně často v různých souvislostech připomínám a o kterých bych se s vámi rád podělil.
1. Ve 3. kapitole 1. knihy Samuelovy se dočteme: „Chlapec Samuel sloužil pod Éliho dohledem Hospodinu. V oněch dnech bývalo Hospodinovo slovo vzácné. Ani vidění nebylo časté. Proč? Bylo to období úpadku izraelského národa. Dokladem toho byli Éliho synové. Pak v 8. kapitole se zase můžeme dočíst: „Když Samuel zestárl, ustanovil Izraeli za soudce své syny. … Jeho synové však nešli jeho cestou, ale propadli lakotě, brali úplatky a převraceli právo. … Všichni stařešinové Izraele se tehdy sešli a vydali se za Samuelem do Rámy. ´Pohleď,´ řekli mu, ´ty už jsi starý a tví synové nechodí po tvých cestách. Raději nám tedy ustanov krále, ať nás vede – tak je to přece u všech národů.´ Když ale řekli: ´Dej nám krále, ať nás vede,´ Samuelovi se to nelíbilo. Modlil se proto k Hospodinu a Hospodin Samuelovi řekl: ´Poslechni hlas lidu ve všem, co ti říkají. Nepohrdli přece tebou, ale mnou, abych nebyl jejich králem. Přesně jako se chovali ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta, až dodnes – když mě opouštěli a sloužili cizím bohům – tak se zachovali i k tobě. Proto je teď poslechni. Důrazně je ale varuj a vylož jim, jakým způsobem nad nimi bude král vládnout.´ Samuel tedy pověděl všechna Hospodinova slova lidu, který se na něm dožadoval krále: ´Toto je způsob, jakým nad vámi bude král vládnout,´ řekl. ´Vezme vám syny, aby mu dělali vozataje a jezdce a aby běhali před jeho vozem. … I vy sami nakonec budete jeho otroky. Přijde den, kdy budete naříkat, že jste se rozhodli pro krále, ale Hospodin tehdy vaše volání nevyslyší.´ Lid ale odmítl Samuela poslechnout. ´Ne, ne!´ prohlásili. ´Chceme mít nad sebou krále. Ať jsme jako všechny národy; ať nám vládne vlastní král, ať nás vede, ať za nás bojuje!´ Samuel tedy vyslechl všechna slova lidu a oznámil je Hospodinu. ´Poslechni je,´ odpověděl mu Hospodin. ´Ustanov jim krále.´“ Myslím, že je to velice aktuální i v dnešní době. Když jdeme k volbám, dovolím se zeptat, s jakým postojem jdeme volit? Je tam něco, jako: „Hospodine, já chci Tebe za krále, ale v této prozatímní situaci bych byl nejradši, kdybys nám ty někoho vybral …“? Z průzkumu víme přibližně kolik procent obyvatel (myslím, že mezi věřícími je to procento vyšší) je nespokojeno s vládou a prezidentem, a přitom se můžeme poměrně často při bohoslužbách setkat s prosbami za vládu a prezidenta, jednoduše řečeno, aby vládli dobře. Za Rakousko-Uherska byly pravidelné modlitby za císaře pána. I v současnosti jsou státy, kde se lidé modlí za krále nebo královnu. Přiznám se, že mi to připadá jako schize. Dovolím si předložit další otázku k zamyšlení, která s tím také souvisí: Modlíme se denně Otčenáš a v něm ´Přijď království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi tak i na zemi´. Napadají mne otázky: Asi kolik procent věřících má nějakou představu o tom, co se pod tím rozumí, o co ve skutečnosti prosí? Nebo je snad Otčenáš přednesen Bohu jako naučená básnička trvající cca 1 minutu, při které modlící se nemá čas, dokonce bych řekl, že ho ani nenapadne, rozjímat nad jednotlivými prosbami nebo prohlášeními?
2. Druhý text, který mne napadl je Ježíšova reakce na dotaz trojice apoštolů po proměnění na hoře (Mk 9,11-13; Mt 17 10-12): „Eliáš přijde a napraví všechno“. Zřejmě je co napravovat. Kardinál Martini, jeden z největších mužů pokoncilní církve, několik týdnů před smrtí v autorizovaném rozhovoru řekl: „Církev zůstala pozadu o 200 let“. Co k tomu dodat? Bez totální nápravy křesťanství je Boží království nemyslitelné. Otázka Metanoia je v kompetenci člověka, jenže bohužel kompetence člověka a Boha zpravidla nerozlišujeme. Obávám se, že se za tím schovává mnoho nevyslyšených modliteb. Můžeme si všimnout, že většina přímluv a proseb při bohoslužbách patří do kompetence člověka a tudíž, nemohou být vyslyšené. Zajímalo by mne, zdali při bohoslužbě nebo v modlitebním společenství někdo už slyšel prosbu, nebo v osobní modlitbě prosil Hospodina, aby nám poslal slíbeného Eliáše, který opraví křesťanství? Přitom se to týká všech denominací, protože žádná není v pořádku. Musíme si uvědomit, že v novozákonní době jsme proroka kalibru Eliáše neměli. Posledním prorokem eliášovského typu byl Jan Baptista.
Pavol Mikula