Zastavme se nejdříve u problematiky voleb. Denně se křesťané modlí: „Přijď království Tvé…“. To ale znamená: „Pane Bože, já chci mít Tebe za krále“. Podíváme-li se do Bible, najdeme tam nádherné sliby např. „Hledejte v první řadě Boží království a ostatní vám bude přidáno“. V Jn 16,23-24 Ježíš říká učedníkům: „Amen, amen říkám vám, že o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu, to vám dá. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a přijměte to, aby vaše radost byla úplná“. K tomu ale musíme mít víru jako zrno hořčičné (Mt 17,20). Nebo v 5M28 máme (stručně řečeno): „Budeš-li dodržovat, budeš se mít dobře. Nebudeš-li dodržovat, nebudeš se mít dobře.“ Ale také se nás může týkat text 1Sam 8 (stručně řečeno): „Dej jim krále… Ale řekni jim, že až je bude (král) utlačovat a budou prosit, tak nevyslyším, protože mají krále“. Ruku na srdce, kdo chodí k volbám s tímto vědomím? A když už jdu k volbám, podle čeho hodnotit politické strany, nebo politiky, které je reprezentují? Jaká je nejhorší vlastnost politika? Dle evangelia je to pokrytectví. Za to je přece „běda“.
Nyní se dostávám k otázce jak hodnotit politika, který byl zvolen a jak si vede ve své funkci. Člověka může hned napadnout, že přece po ovoci. V Bibli to přece také stojí. Problém ale je, že to ovoce musí být trvanlivé a mělo by být pro všechny, kdo si to poctivě zaslouží. Je-li krátkodobé, pak se člověk může hodně napálit (viz např. Hitler) a když si to později uvědomí, zpravidla už bývá pozdě. Vidíme, že samotné ovoce (v krátkodobém horizontu) nemusí být správným vodítkem. Proto je nutné hledat ještě něco, co by problematiku projasnilo. Myslím, že tím dalším parametrem k hodnocení politika by mohla být motivace, s jakou dotyčný politik přináší ovoce. S motivací je spjata schopnost veřejně přiznat chybu a je-li to potřeba, se omluvit. Špatná motivace je úzce spjata s pokrytectvím. Zde je velice užitečné prosit v modlitbě o dar rozlišení. Vzpomeňme si, jak Ježíš vytýká svým oponentům: „Jak to, že sami od sebe nerozeznáte, že mluvím pravdu?“ Dobrý politik by měl být jako služebník a ne jako vládce, který nerespektuje pravidla kvalitního soužití, jehož motivace je zvětšovat především svou moc a bohatství, který může lhát, urážet oponenty, ponižovat je, mluvit s nimi vulgárně apod., o respektování evangelia už ani nemluvě. Pro takového politika pak jednoznačně platí: „Budiž ti jako pohan a publikán“ (Mt 18). Budeme-li takového politika přesto podporovat, tak mu situaci na soudu, který čeká každého z nás, jenom zhoršujeme. Dobrý politik vede s oponenty dialog. Evangelium je pro křesťana, ale také pro politika zrcadlem, s pomocí kterého se člověk může hodnotit. Pakliže se křesťan nechá tak řečeno koupit, časem určitě zjistí, že to bylo krátkozraké, že pro své křesťanství nic nezískal, právě naopak. A když se pak bude modlit, že se mu vede špatně, bude na něho platit: „Nevyslyším, máš svého krále“ (1Sa 8,7-22). Křesťan by se měl naučit rozlišovat, prohlubovat chápání evangelia s cílem získání Věčného života, vědět, co jsou jeho priority a nenechat se lacino chytit na udičku. Křesťan má spolupracovat na dovršení Božích plánů se světem a lidstvem pakliže touhu: „Přijď Království Tvé, buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi“ myslí vážně. V dřívějších dobách bylo běžné: „Pomodleme se za císaře pána ´Otče náš, jenž jsi na nebesích...´, atd.“ V dnešní době míváme: „Pomodleme se za vládu, nebo prezidenta“ apod. Ale to je totéž, jako kdybych říkal: „Já tě, Bože, nepotřebuji, ale císaři (prezidentovi, vládě) pomáhej“. Jenže cílem je: „Pane Bože, Ty nám pošli lidi, kteří nám budou vládnout a ne koho si my vybereme a budeme se za ně modlit bez ohledu na to, zdali jsou věřící nebo ne.