V posledních létech se musí církev vypořádat s množstvím obvinění kněží a členů řádů ze zneužívání mladistvých. O tom, jak takové zneužívání je nechutné až odporné nehodlám psát. Chci se zaměřit na problém z jiného, netradičního pohledu. V tomto případě se jedná o pachatele, kteří byli vysvěceni nebo složili řeholní sliby. To znamená, že dle běžného pohledu se jedná o věřící lidé. Jenže jsou to opravdu věřící lidé? Podle jakého kritéria řekneme, že někdo je věřící? To, že chodí do kostela? Tam je Satan také častým návštěvníkem. Nebo že někdo řekne, že věří, že Bůh existuje? Ale v to věří také Satan. Ten nepochybuje o existenci Boha nebo Ježíše, ale neuznává to, co Bůh nebo Ježíš říká, nabízí, doporučuje. Takže v první řadě je nutné si udělat jasno v tom, co je to víra. Pozorný čtenář Bible ví, že např. víra dle sv. Pavla není totéž co víra dle Ježíše. Vraťme se k našemu problému. Ti pachatelé přece chodili ke zpovědi a zřejmě dostali (možná bez velkých obtíží) rozhřešení, přestože se dopustili těžkého hříchu. Během zpovědi by byla na místě otázka zpovědníka: „Bratře, kde je Tvoje víra? Vždyť Ty vlastně nevěříš? Pokaždé, když jsi hřešil, tak se Bůh na Tebe díval a Tobě to nevadilo. Tomu, čemu Ty říkáš víra, není vírou, ale je to Tvůj osobní paskvil. Ty nestojíš o správné poznání Boha, a proto Tě Bůh vydal. Ty nesoudíš náležitě o Tělu a Krvi Páně. Evangelium je pro Tebe trhací kalendář. Ty si nalháváš, že zpovědí se to spraví, ale ve skutečnosti jsi pokrytec a pro pokrytce platí Ježíšovo ´běda´. Potřebuješ prodělat pořádné Metanoia a do té doby k oltáři nelez, nebo bude hůř. Na tohle rozhřešení nemůžeš dostat atd.“ Podobně by se měl v případě pravdivého obvinění pachatele zachovat nadřízený biskup a okamžitě uvolnit obviněného z kněžské služby. Jenže to je okamžité řešení problematiky hříchu. Hřích je ale symptomem něčeho hlubšího, co bylo jeho příčinou. A těch vrstev do hloubky může být dokonce několik. Každý hřích je signálem toho, že něco není v pořádku ve vztahu člověka k Bohu. Pouhé slibování si, že už člověk nebude hřešit, je neúčinné, pakliže nejde po příčině hříchu. Dovoluji si uvést několik textů z Bible, které mohou být příčinou hříchů:
· „Dělejte druhému to, co chcete, aby druzí činili vám“.
· „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: ´vidíme´, proto váš hřích trvá“ (Jn 9,41).
· „Nestáli o správné poznání Boha, a proto je Bůh vydal“ (Ř 1,28).
· „Běda vám pokrytci, běda vám slepci…“ (Mt 23,16-24). Sem patří i kompenzační zbožnost.
· „Dobře prorokoval Izaiáš o vás pokrytcích, jak je psáno: ‚Tento lid ctí mě rty, ale srdce jejich je daleko ode mne; marná je zbožnost, kterou mne ctí, učíce naukám, jež jsou jen příkazy lidskými.‘ Opustili jste přikázání Boží a držíte se lidské tradice …“ (Mk 7,6-13).
· „Ten služebník, který zná vůli svého pána, a přece není hotov podle jeho vůle jednat, bude velmi bit. Ten, kdo ji nezná a udělá něco, zač si zaslouží bití, bude bit méně. Komu bylo mnoho dáno, od toho se mnoho očekává, a komu mnoho svěřili, od toho budou žádat tím více“ (Luk 12,47-48).
· „Každá rostlina, kterou nezasadil můj nebeský Otec, bude vykořeněna. Nechte je: slepí vedou slepé. A když vede slepý slepého, oba spadnou do jámy“ (Mt 15,13-14).