Pokus o vysvětlení postoje k zákazu nebo svolení odsouzení k trestu smrti trpí podobně jako u mnoha jiných teologických problémů tím, přiznejme si, že nerozumíme komplexně evangeliu (zdůrazňuji evangeliu) i když se teologové a církevní hierarchie tváří, jako by tomu tak nebylo. Samozřejmě se tím pádem také neřídíme důsledně Ježíšovou katechezí. Přitom si stačí připomenout, že máme stovky křesťanských církví, které se opírají o Bibli a přitom se liší (někdy více, někdy méně) ve svých naukách. Nyní se zmíním o některých věcech (zdaleka to není vyčerpávající), které autoři často opomíjejí.
· „Nepomine čárka ze Zákona“ a to je prosím Ježíšův výrok.
· Petr odsoudil k smrti Ananiáše a Safíru (Sk 5,1-12).
· Petr uzdravil ochrnulé (Sk 3,1-9, Sk 9,32-35) a vzkřísil Tabitu (Sk 9,36-42). Pavel uzdravil chromého od narození (Sk 14,8-11), vzkřísil mladíka Eutychose, který vypadl z okna třetího patra a zabil se (Sk 20,7-12). Ježíš nabízí uzdravování nemocných, kříšení mrtvých a jiné dary, ale za předpokladu splnění určitých podmínek.
· Křesťané se po seslání Ducha Svatého těšili poměrně dlouhou dobu popularitě a klidu. Položme si otázku. Proč najednou přišlo ukamenování Štěpána a následně pronásledování křesťanů? Bylo to utrpení nutné, a pokud ano, proč? Proč Petra nenapadlo vzkřísit Štěpána? Mimo jiné, vzpomeňme si na to, že Ježíš pláče nad rozbitím Jeruzaléma, které má přijít.
· Cituje-li někdo Horskou řeč, zejména: „Uhodí-li tě někdo na pravou tvář, nastav mu i levou“ (Ježíš se přitom nenechal mlátit a jeho smrt ukřižováním byla jiného charakteru), měl by také citovat další Ježíšovy výroky, jako např. Mt 18 (řešení problémů a prevence dokonce i od budoucích těžkých zločinů), v otázce odpuštění (Lk 17,3-4), nebo „budou-li vás pronásledovat, utečte“, „budete-li mít víru jako zrno hořčičné…“ (Lk 17,6), „zůstanete-li ve mně a zůstanou-li má slova ve vás, proste, oč chcete, a stane se vám; tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky (Jan 15,7-8) atd.
· Ježíš dokonce stvrzuje nutnost konání skutků, jako doklad správnosti nauky (viz Jan 10.37 - „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi“).
· Ve Zj 2-3 Ježíš říká Filadelfii: „Já si tě ochráním, protože jsi zachovalo moje slovo“, naproti tomu Thyatíra (ti ostatní) se ubrání sama a Smyrna, přestože je chválená, musí trpět. Proč ty rozdíly? Nedovedl se snad Eliáš nebo Elizeus bránit?
· V Ř 1,22-32 Pavel říká (stručně řečeno): „Nestáli o správné poznání Boha, a proto je Bůh vydal“. Zde bych také zařadil události jako zabití Galilejců Pilátem nebo spadlá věž v Siloe (Lk 13,1-6).
· V Otčenáši se modlíme: „Přijď Království té, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi“. Jsou snad zločiny (vraždy) v Božím království eventuálně v nebi? 2000 let se to modlíme a neptáme se, proč nemáme Boží pohodu. Kde jsou zpětné vazby ke kontrole myšlení a při chápání Božího slova? Proč si přizpůsobujeme Boží slovo našemu deformovanému myšlení, místo toho, abychom důkladně prodělali proces Metanoia, naše myšlení opravili, abychom pořádně chápali Ježíše?
· Ježíš důrazně varuje před slepotou a pokrytectvím. O pokrytectví se tu a tam mluví, ale o slepotě téměř vůbec. Přitom Ježíš také řekl: „Běda vám slepci“. O nalhávání si už ani nemluvím. Dovolím si tvrdit, že hodně křesťanů neví (nerozumí), co je to hřích proti Duchu Svatému a tak člověk může do toho spadnout ani neví jak. Musíme si
dávat velký pozor, aby na nás také neplatil Ježíšův výrok: „Kdybyste byli slepí, hřích byste neměli. Vy však říkáte: Vidíme. A tak zůstáváte v hříchu“ (Jan 10, 37).
· Dovolím si položit otázku: „Jak by vypadal svět, kdybychom se uměli modlit ve jménu Ježíše Krista? Ježíš přece říká, že taková modlitba má vždycky zaručené vyslyšení. Proč to nikoho netrápí?“
Přirovnám-li naše teologické znalosti a schopnosti ke školní výuce, obávám se, že se často pokoušíme řešit něco, co se řeší až na vysoké škole a přitom jsme ještě nezvládli základní školu. Připomínám (už po několikráte), že kardinál Martini před odchodem z tohoto světa řekl, že jsme 200 let pozadu. Osobně si myslím, že to je ještě víc. Říkají nám něco Ježíšovy výroky: „Eliáš přijde a napraví všechno“, „Nebudete-li jako děti, nevejdete“ nebo Ježíšova výhrada vůči církvi v Laodiceji (Zj 3,14-16) apod.? Přiznáme si, že za celou dobu křesťanství, se církev neřídila důsledně Ježíšovým evangeliem? Přinejlepším byla slepá. Jaké to mělo důsledky, si každý může domyslet. Jsme si jisti, že pro nás neplatí Ježíšovo: „Mám vám ještě mnoho co říct, ale vy byste to nemohli snést“? Že bychom byli přesvědčeni, že jsme lepší Ježíšovi žáci než byli apoštolové? Jsme ochotni si přiznat svoji slabost a neutěšovat se krásnými představami, které jsou ve skutečnosti prázdnými slovy? Prázdných slov už bylo na světě dost. Nás musí zachránit kvalitní postoj vůči evangeliu.
Tento příspěvek prosím chápat jako výzvu k zamyšlení se nad tím, jak rozumíme Ježíšovu evangeliu, nakolik jsme schopni na bázi evangelia řešit klíčové problémy a nemuseli se zabývat řešeními stále se vynořujících problémů, ke kterým jsme dotlačeni vnějšími okolnostmi. Uděláme-li totální Metanoia, Bůh se určitě projeví a sliby se začnou plnit, jinak by byl logicky vzato sám proti sobě. Pokud nevěříme Ježíšovým slibům, je na místě otázka, čemu vlastně věříme.